KlasikaPlus.cz© - portál o klasické hudbě

PORTÁL O KLASICKÉ HUDBĚ

...váš vyladěný partner

english

Case Scaglione: Oslavujeme padesát let Orchestre national d’Île de France english

„Orchestre national d’Île de France je rezidenčním tělesem slavné koncertní síně Philharmonie de Paris.“ 

„Ve srovnání s Württemberským komorním orchestrem Heilbronn je francouzské těleso zvukově odlehčenější, transparentnější a zpěvnější.“

„Symfonický orchestr hl. m. Prahy FOK je flexibilní, má hloubku a vřelost.“

Mladý americký dirigent Case Scaglione, který je hudebním ředitelem Orchestre national d’Île de France a šéfdirigentem Württembergisches Kammerorchester Heilbronn, letos s velkým úspěchem debutoval u Symfonického orchestru hl. m. Prahy FOK. Oba vyprodané koncerty ve Smetanově síni Obecního domu v Praze ocenili posluchači ovacemi ve stoje. V současnosti je jeho pozornost upřena na orchestry, které řídí z vysokého profesního postu ve Francii a v Německu. 

K zásadnějším momentům vaší profesní americké kariéry patřila období, která jste strávil delší dobu v Los Angeles a New Yorku. Stále se sice vracíte do USA k prestižním orchestrům, proč jste se rozhodl odejít ze své rodné vlasti?

Velmi jsem si přál stát se v Evropě šéfdirigentem. Ze Spojených států amerických jsem odešel v roce 2015 společně se svou ženou, která pochází z Velké Británie. Jinak ale rád vzpomínám na obě má profesní období strávená v Los Angeles a New Yorku. 

Young Musicians Foundation Debut Orchestra byl pro mne zážitkem, protože orchestr mladých profesionálů se stal mým prvním tělesem, u kterého jsem zastával post hudebního ředitele. V Los Angeles jsem získal velmi dobré zkušenosti a nejen ve spolupráci s hráči. Musel jsem rozhodovat o repertoáru, koncertních programech a průběhu zkoušek. Případné problémy ve spolupráci s tělesem jsem vždy strukturoval s cílem, abychom nalezli řešení, která povedou ke zlepšení situace. Vnitřně jsem si byl vědom, že každý talent se musí rozvíjet. Tenkrát mi bylo pětadvacet let a má profese mne neskutečně bavila. V Los Angeles jsem prožil období, které bylo opravdu krásné.

Skvělou etapu jsem prožil i u Newyorských filharmoniků, kde jsem zastával také pozici Associate Conductor po boku tehdejšího šéfdirigenta Alana Gilberta. S orchestrem jsem si rozuměl, ale ačkoliv bylo mé období v New Yorku skvělé, toužil jsem odejít za mým snem do Evropy. Nejdříve jsme žili s mou ženou čtyři roky v Berlíně, ale pak jsme se přestěhovali do Paříže. V současnosti žijeme střídavě ve Francii a v Německu. 

Šestou sezónu jste šéfdirigentem Württemberského komorního orchestru Heilbronn. V létě odcházíte z vedení tělesa. V jakém repertoáru jste se cítil nejlépe?

K mým oblíbeným dílům patří tvorba skladatelů, kteří jsou i těžištěm našeho repertoáru, řadí se k nim Joseph Haydn, Wolfgang Amadeus Mozart, Ludwig van BeethovenRobert Schumann

Pestrou repertoárovou šíři jsme představili společně na mnohých koncertech i v rámci velkých zahraničních turné. K pravidelným hostováním jsme se vraceli i do slavné koncertní síně Concertgebouw v Amsterdamu. Mým nástupcem je estonský dirigent Risto Joost, který se stane historicky čtvrtým šéfdirigentem tělesa.

S jakým progresem předáváte svému nástupci Württemberský komorní orchestr?

Velmi jsme rozšířili repertoár, přičemž se v tělese vytvořila až rodinná atmosféra. Natočili jsme nová CD a máme za sebou mnoho úspěšných koncertů. 

Již pátou sezónu jste hudebním ředitelem Orchestre national d’Île de France, jenž letos slaví padesátileté jubileum svého založení. Jaké jsou vaše interpretační priority s ohledem na utváření dramaturgie tělesa?

Orchestre national d’Île de France je rezidenčním tělesem slavné koncertní síně Philharmonie de Paris. Dramaturgii sezón vytváříme nejen s ohledem na potřeby tělesa, ale i na jeho progresivní směřování.

Oslavy padesátiletého jubilea Orchestre national d’Île de France jsou celoroční, a proto mám velkou radost, že je těleso stále velmi flexibilní a otevřené novému repertoárovému směřování. Přirozeně hraje rozsáhlý francouzský repertoár a také díla Wolfganga Amadea Mozarta. S mým působením na postu hudebního ředitele jsme začali častěji uvádět tvorbu Gustava MahleraRicharda Wagnera. Pořídili jsme nové nahrávky. V letošní sezóně jsme s velkým úspěchem provedli Novosvětskou symfonii Antonína Dvořáka nejen v Paříži, ale i na turné v zahraničí. Stále se snažím, aby naše nabídka nabízela skladby známé i méně známé.

Z pozdější éry romantismu mám velmi rád také tvorbu Richarda Strausse. Jeho překrásnou operu Elektra jsem dirigoval v Národní opeře v Paříži na scéně Opéra Bastille. Partitura je extrémně náročná, ale její interpretace pro mne byla vždy velkou radostí.

Když byste porovnal zvukovou stránku Orchestre national d’Île de France a Württembergisches Kammerorchester Heilbronn, jaké rozdíly vnímáte mezi oběma zahraničními tělesy?

Württemberský komorní orchestr Heilbronn zní velmi pěkně, zvukově je ovšem na rozdíl od francouzského tělesa hustší a tmavší. Smyčcová sekce zní v Orchestre national d’Île de France transparentně, přičemž hráči se navíc inspirují i flautandem, snahou napodobit měkký tón flétny. Ve srovnání s Württemberským komorním orchestrem Heilbronn je francouzské těleso zvukově odlehčenější, průzračnější a zpěvnější.

Do své letošní sezóny jste zařadil svůj debut se Symfonickým orchestrem hl. m. Prahy FOK. Jak se vám líbil program s díly Maurice Ravela, Samuela Barbera a Antonína Dvořáka, který jste nastudoval na přelomu ledna a února ve Smetanově síni Obecního domu v Praze? 

Program krásně snoubil díla Má matka husa Maurice Ravela,  Koncert pro housle a orchestr, op. 14 Samuela Barbera a Symfonii č. 9 e moll, op. 95 „Z Nového světa“ Antonína Dvořáka. Velmi příjemně na poslech zněly v dramaturgii skladby 19. i 20. století. 

Symfonický orchestr hl. m. Prahy FOK je flexibilní, má hloubku, vřelost a pěknou barvu. Je skvělé, že má svou jedinečnost. Smyčcová sekce zní poněkud tmavě. Jistě že i nástroje, tradice a vzdělání ovlivní zvuk tělesa. 

Houslový koncert Samuela Barbera zařadil orchestr poprvé do svého programu před padesáti lety s dirigentem Jindřichem Rohanem a virtuosem Jiřím Tomáškem. Podruhé až v letošní sezóně při mém debutu u FOK, což mi připadá neuvěřitelné. Ovšem ani jiná tělesa v Čechách či Německu nevěnují Barberově skladbě tolik pozornosti, kolik by si zasloužila. Po světové premiéře v roce 1941 s virtuózním houslistou Albertem Spaldingem a dirigentem Eugenem OrmandymPhiladelphia Orchestra se dílo dostalo do standardního houslového a orchestrálního repertoáru, přičemž v USA patří mezi nejčastěji uváděné koncertní skladby 20. století. Kompozice je nádherná. V Praze mne potěšilo, jak hráči FOK již na zkouškách dílu Samuela Barbera porozuměli po pár minutách. Německý virtuos Linus Roth, který také u orchestru v Praze debutoval, hrál dílo velmi citlivě. Opravdu, je vynikajícím interpretem. 

Samozřejmě, že nastudování Novosvětské symfonie Antonína Dvořáka v České republice bylo pro mne zážitkem. Když jsme dílo zkoušeli, líbilo se mi, jak byli hráči otevřeni k našim novým zkušenostem, což mi dělalo velkou radost. I když partituru znám detailně, stále musím být na koncertech ostražitý a otevřený vůči tomu, co mi orchestr právě nabízí. Jedná se mnohdy o pěkné a velmi zajímavé zkušenosti i prožitky. Stále se učím z nových momentů spolupráce. Novosvětská symfonie je pro mne z interpretačního pohledu velkou výzvou, dílo je opravdu mistrovské. Kompozice má mnoho vrcholů, přičemž poslední strana partitury představuje její největší vyvrcholení. V závěru mívám po jejím provedení pocit velkého životního prožitku. Symfonie je vskutku nádherná. 

…………………………………………………………………………………………………………

Case Scaglione (*1982, Texas) je v současnosti šestou sezónu šéfdirigentem Württembergisches Kammerorchester Heilbronn v Německu a pátou sezónu hudebním ředitelem Orchestre national d’Île de France. Dříve působil jako Associate Conductor Newyorské filharmonie a jako hudební ředitel Young Musicians Foundation Debut Orchestra v Los Angeles. 

Během spolupráce s Orchestre national d’Île de France prozkoumal nepřeberné množství repertoáru. Nejprve se jejich společný repertoár zaměřoval především na hudbu R. Strausse, R. Wagnera, G. Mahlera, A, Dvořáka a B. Bartóka, ale později byl obohacen o díla L. van Beethovena, M. Ravela, J. Sibelia, B. Brittena a A. Clyne.

Během sezóny 2022/2023 pravidelně vystupoval s Württembergisches Kammerorchester Heilbronn např. ve Stuttgartské Liederhalle, Queen Elisabeth Hall v Antverpách, mnichovském Prinzregententheater a Forum am Schlosspark v Ludwigsburgu. 

Mezi jeho nedávné nejvýznamnější dirigentské hostování patřilo vystoupení ve Spojeném království v Liverpool Philharmonic Hall s Royal Liverpool Philharmonic Orchestra; Lighthouse Poole s Bournemouth Symphony Orchestra a irský debut s RTE Symphony Orchestra. Mezi evropské dirigentské vrcholy se řadí jeho vystoupení v Hamburku s NDR Elbphilharmonie Orchestra, ve Španělsku s Castilla y León Symphony Orchestra ve Valladolidu a v madridském Teatro Monumental se Symfonickým orchestrem RTVE, polský debut se Štětínskou filharmonií a dánský debut s Aalborg Symphony Orchestra. Ve Spojených státech Case nedávno spolupracoval s Utah Symphony, San Diego Symphony a vrátil se k Phoenix Symphony. V letošní sezóně debutoval u Cincinnati Symphony Orchestra a Symfonického orchestru hl. m. Prahy FOK.

V Severní Americe v minulosti úspěšně spolupracoval se symfonickými orchestry v New Yorku, Houstonu, Dallasu, Detroitu a Baltimoru. V Asii vedl koncerty s China Philharmonic Orchestra a také se symfonickými orchestry v Šanghaji a Guangzhou, pravidelně se vrací do Hong Kong Philharmonic Orchestra.

Foto: Nikolaj Lund, Kaupo Kikkas, Petr Dyrc

Markéta Jůzová

Hudební a divadelní publicistka, překladatelka

Germanistka, muzikoložka a teatroložka se stážemi na Univerzitě ve Vídni a v Sudetoněmeckém hudebním institutu v Regensburgu, kde vědecky působila a byla moderátorkou, se více než dvacet let věnuje publicistické činnosti. Rozhovory s významnými osobnostmi různých profesí a národností i kritiky, komentáře, recenze, reportáže a studie zveřejňuje v českém a zahraničním tisku. Z pozice asistentky režie spolupracovala s Jiřím Menzelem na inscenacích her W. Shakespeara Sen noci svatojánské a Veselé paničky windsorské před Otáčivým hledištěm v Českém Krumlově, u druhé produkce byla i hudební dramaturgyní. Připravovala katalogy pro MHF Petra Dvorského a byla tiskovou mluvčí festivalu. Pro Národní divadlo v Praze edičně zpracovala česko–anglickou programovou brožuru ke světové premiéře dramatu G. Whytea Golem 13. Je autorkou řady koncertních programů a několika pořadů pro ČRo Vltava. Zajímá se o multikulturní a česko–rakouské vztahy. Hraje na flétnu a klavír. Má ráda cestování, horské túry a kondiční plavání. Účastní se environmentálních projektů Nadace monackého prince Alberta II. Publikuje své fotografie.



Příspěvky od Markéta Jůzová



Více z této rubriky