„Ricarda Merbeth nasadila od počátku silně exponovanou polohu otevřeného, kovově podbarveného sopránu s velmi širokým vibratem.“

„Magnus Piontek, jako král Marke, vládl podiu basem výtečné kvality.“

„Ester Pavlů zpívala s nádherně zřetelnou výslovností.“

V pondělí 25 . března pokračoval ve Dvořákově síni Rudolfina projekt dirigenta Petra Popelky a Symfonického orchestru Českého rozhlasu druhým dějstvím dramatu Richarda Wagnera Tristan a Isolda. Celé dílo je rozloženo do tří let, první dějství provedl orchestr 3. dubna roku 2023. V titulních rolích letos vystoupili tenorista Bryan Register a sopranistka Ricarda Merbeth a abonentní publikum nešetřilo ovacemi. Koncert byl vysílán přímým přenosem na rozhlasové stanici Vltava.

Opera o třech jednáních Tristan a Isolda by se měla uvádět jako drama, jak to činil sám Richard Wagner. Začal ji psát z náhlého popudu, připraven vnitřně filozofií Arthura Schopenhauera a zasažen vzplanutím milostného citu k Mathildě Wesendonckové, jejíž manžel z obdivu ke skladateli poskytl mu azyl ve své vile v Curychu. Wagner, účastník květnové revoluce 1849, musel opustit Drážďany, kde byl na něho vydán zatykač a vrátit se mohl až po amnestii v roce 1860, definitivně o dva roky později. V přípravě k opeře Tristan, kvůli níž přerušil práci na Prstenu Nibelungově, zhudebnil pět Mathildiných básní, tedy Wesendonck Lieder, z nichž dvě jsou uvedeny jako Studie k Tristanovi – Im Treibhaus má téma, které se později stalo předehrou ke třetímu jednání a Träume uvádí motiv, který tvoří milostný duet ve druhém dějství Tristana. Libreto k opeře našlo předobraz ve středověkém francouzském rytířském eposu Tristan a Iseult od Gottfrieda von Strassburg z 12. století, který vycházel z keltské pověsti. Wagner si text, jako obvykle, napsal sám. Dokončil ho 18. září 1857 a je příznačné, že jednoho dne poté přečetl Wagner hotovou báseň Tristan publiku, ve kterém byly současně jeho žena Minna, jeho současná múza Mathilda, o které blouznil jako o nejčistší lásce, ale nenaplněné, a budoucí milenka a druhá manželka Cosima von Bülow, dcera Franze Liszta. Slavnostní premiéra Tristana a Isoldy se konala 1865 v Mnichově v Královském dvorním a Národním divadle, za přítomnosti krále Ludvíka II. V seznamu autorových skladeb dostal Tristan číslo WWV 90. Wagnerův revoluční akt, či drama, pokročil do budoucnosti a jak reprezentuje jeho symbol, tristanovský akord, uvolňuje tonalitu a opouští klasickou harmonii. Tím ovlivní západoevropskou artificiální hudbu včetně Richarda Strausse, Mahlera a dalších komponistů.

Druhé jednání opery Tristana a Isoldy uvádí noční milostnou schůzku. Isoldina služebná Brangäne ví o chystané zradě a varuje svou paní. Ta však nedbá, a tak zrada dojde naplnění. Schůzku překazí přítel Tristana Melot, který přivádí zrazeného krále. V dramatickém závěru Tristan odmítá sdělit králi důvody milostného příběhu a svůj zpěv uzavírá slovy k Isoldě o svém příteli: „Jsa žárliv, mne zradil můj přítel teď králi, jejž já zradil!“ Pak klesne zraněn Melotem.

Tak jako v loňském roce i letos využilo provedení emporu Dvořákovy síně, odkud zpívaly své party všechny postavy. Mezzosopranistka Ester Pavlů v roli služebné Brangäne se pak v zajímavém režijním záměru připomenutí scénického výstupu na cimbuří objevila na úpatí jeviště na pravé straně balkonu, později na střední balkonu nejspíše v první řadě vlevo. V úvodu druhého jednání jsou na scéně Isolda, kterou ztvárnila německá pěvkyně Ricarda Merbeth a Brangäne, pak přichází Tristan, kterého zpíval americký tenor Bryan Register a ti dva prakticky naplnili převážnou část koncertu.

Merbeth nasadila od počátku silně exponovanou polohu otevřeného, kovově podbarveného sopránu s velmi širokým vibratem. Samozřejmě jak vyžadoval děj opery pro imanentní, tajnou milostnou schůzku, v níž se valí milostné vlny a aktéři slyší jen sebe. Wagner vystavil oba pěvce do náročného prostředí, které je velmi často plné orchestrálního hlaholu. Pěvci se tak na empoře dostávali mnohde do agónu s instrumentálním plénem, což se ovšem díky přítomné přenosové technice v rozhlasovém vysílání neprojevilo. Bryan Register se velmi dobře pojil s partnerkou do žádoucího harmonizujícího dueta a výrazově se nesl na stejné vlně v nasazení a mocnosti hlasu. Ve třicáté minutě potichl mohutný příval orchestrální hudby a jeho dosud vznícený až heroicky exaltovaný tenor vynikl v poloze milostně lyrické charakteristiky. Jeho hlas získal na vroucnosti a zaujal příjemným témbrem. Vzývání lásky uťal mžikový výstup Tristanova sluhy Kurnewala se slovy Rette dich, Tristan! v provedení člena SOČRu Michaela Dvořáka a poslední minuty první hodiny patřily vstupu Gihoona Kima, jehož vyhlášený sametový baryton neměl šanci potěšit publikum. Jeho krátký provokativní výstup z rodu žárlivého Jaga z Otella byl rovněž náležitě vyzývavý a jeho zlobný výstup doprovázený basklarinetem naplnil jednání dramatickou pasáží. Basista Magnus Piontek jako král Marke vládl podiu basem výtečné kvality. V dolních polohách vedl vladařsky nevzrušivý pevně usazený a sytý bas, který neztrácel ve výškách výrazovou jistotu, zřetelnost a sílu. Pěkný výkon jsme slyšeli v představitelce Isoldiny služebné Brangäne. Ester Pavlů zpívala nosně a s nádherně zřetelnou výslovností textu. Její přitažlivý sonorní mezzosoprán s krásným, plně barevným tónem a vzrušivou chvějivostí patřil k vrcholům představení, třebaže role Brangäne nebyla v osmasedmdesátiminutovém druhém jednání příliš dotovaná. V sousedství silové hlasové tvorby snad všech ostatních pěvců, kromě basu Magnuse Pionteka jako krále Markeho, tvořila Pavlů svůj zpěv podmanivého témbru s dojmem samozřejmé, nenucené lehkosti v plynulém běhu a v dynamickém souladu s orchestrem.

Symfonický orchestr Českého rozhlasu a jeho dirigent Petr Popelka ve svém vyzývavém dramaturgickém aktu obstáli před tváří veřejnosti rozhodně se ctí. Projekt bude završen provedením třetího jednání opery Tristan a Isolda v roce 160. výročí její premiéry, nepochybně opět s jinými, samozřejmě dobrými pěveckými silami.

Foto: SOČR / Vojtěch Brtnický