PORTÁL O KLASICKÉ HUDBĚ

28. května se uskutečnil koncert, na kterém byla uvedena skladba zkomponovaná přímo na objednávku SOČRu u skladatele Jiřího Levíčka. Kompozice má česko-anglický název Nad námi – Above Us, jako spoluautorka je uvedena skladatelova manželka Chaazi. Dirigentem premiéry byl Matouš Hasoň.

Šéfdirigent Symfonického orchestru Českého rozhlasu Petr Popelka hraje se svým tělesem 12. a 13. května na Pražském jaru Smetanovu Mou vlast. V rozhovoru pro portál KlasikaPlus.cz však přibližuje nejen tento krásný úkol, související s letošním stým jubileem tělesa, ale i práci s Vídeňskými symfoniky, zkušenosti z hostování u amerických orchestrů a své vidění dirigentské profese. Včetně toho, že se před stovkou muzikantů musí i v nechtěné zranitelnosti cítit komfortně.

Britská klavíristka Isata Kanneh-Mason je nejstarší ze sedmi sourozenců hudebního klanu Kanneh-Mason, jehož členy jsou i další profesionálně etablovaní hudebníci, například violoncellista Sheku Kanneh-Mason. V pondělí 20. dubna Isata rozezní Dvořákovu síň Rudolfina provedením Klavírního koncertu č. 3 Sergeje Rachmaninova za doprovodu Symfonického orchestru Českého rozhlasu. Vedle českého debutu aktuálně představuje také nové album věnované tvorbě Sergeje Prokofjeva a rozhovor pro portál KlasikaPlus.cz jsme vedly nejen o tomto projektu, ale i o trémě, rodinném zázemí a uměleckých plánech.

Za dirigentským pultem Berlínských filharmoniků zazářil ve svém debutu Petr Popelka. Řídil Dvořáka, Berga a Schumanna. Muzikálně, podrobně, neúnavně podnětně. Jeho téměř neuvěřitelně strmá dráha dirigenta, který začal později, o to rychleji však proráží do světa, pokračuje.

Česká republika se může chlubit dirigenty, kteří překračují hranice naší republiky a stále více se prosazují u zahraničních orchestrů i na zahraničních scénách. Překvapivě jde o dirigenty střední generace, kteří jsou silnými osobnostmi. Patří k nim i dirigent Robert Jindra, který přesvědčil o svých kvalitách nejprve v České republice a poté i v Evropě. Nyní prožívá svůj debut ve Státní opeře ve Vídni, kde převzal obnovení inscenace opery Antonína Dvořáka Rusalka, která bude představena 8. ledna. I proto jsme se sešli k rozhovoru.

„Úterý začíná ikonickou skladbou Arvo Pärta Fratres ve verzi pro housle a orchestr s Gilem Shahamem.“

„Ve středu je zařazena repríza pondělního přímého přenosu sezóny SOČRu. Diriguje Andris Poga a vrcholem programu je Čajkovského bolestná Symfonie č. 6 h moll ‚Patetická‘.“

„V neděli si nalaďte alternativní zhudebnění Lazebníka sevillského od Giovanniho Paisiela.“

Stanice D-dur Českého rozhlasu vysílá výhradně klasiku, a to nepřetržitě. Ve všední dny „od čtyř do osmi“ je v projektu Klasika na dosah prostor dokonce pro nenápadné vzdělávání. Stanice s hudebním názvem je synonymem pro „samou hudbu“, pravidelně proto nahlížíme do jejího vysílání. Co tedy D-dur nabízí v týdnu od 24. do 30. listopadu?

„Tomáš Jamník využil ve svém přesvědčivém projevu mírně rozpohybovaného vibrata a naplno se ponořil do prudce expresivního aspektu skladby.“

„Asrael je Sukovou osobní zpovědí, dokumentem jeho kompoziční originality a jedním z vrcholů jeho tvůrčího snažení.“

„Mihotavý opar jemně odkapávajících smyčců se s každým taktem zkonkrétňoval, nepotlačil však jednotnou, ve zklidnělém pianu se plížící dynamiku.“

Velkolepé, podmanivé, strhující. Takovou slovní trojicí by šlo charakterizovat pondělní večer 13. října, během něhož Symfonický orchestr Českého rozhlasu pod vedením Roberta Kružíka ohromil rudolfinské publikum interpretací zřídka uváděných skladeb dvou význačných jmen české hudební kultury: Josefa Suka a Jindřicha Felda. Rostoucí dluh české koncertní kultury vůči oběma autorům splatil symfonický orchestr spolu se sólistou Tomášem Jamníkem s neskonalou grácií, noblesou a dechberoucí sugestivitou. Jestliže si provedení Sukova Asraela sáhlo na dno posluchačova emočního rejstříku, tak Feldův Violoncellový koncert jej odzbrojil rytmickou surovostí a výrazovou bezprostředností.

„V Pärtově hudbě se spojuje středověká spiritualita s moderní citlivostí – jako by se mezi tóny odrážel tep lidského srdce i odvěká touha po míru.“

„Vstup sboru byl opatrný, pokorný, téměř jako by se zpěváci omlouvali, že si dovolují narušit křehkou intimitu hudby.“

„Kompaktní, pestrý a energický výkon sboru místy připomínal zvukový ohňostroj.“

Zahajovací koncert 91. sezóny Pražského filharmonického sboru se konal 7. října ve Dvořákově síni Rudolfina. Za řízení Lukáše Vasilka zazněla hudba tří výrazných autorů 20. století – meditativní Summa a Salve Regina Arva Pärta, energické Chichesterské žalmy Leonarda Bernsteina a rytmicky avantgardní Svatba Igora Stravinského. Koncert zkombinoval sborový zpěv se zvukem orchestru, čtyř klavírů a bicího ansámblu. Dramaturgie přinesla okamžiky ticha, soustředění a meditace, ale i živelného uvolnění.

„Je opravdu dobré, že se podařilo angažovat jako hosta také Tomáše Hanuse, který je v podstatě největší dirigentskou hvězdou sezóny.“

„Sólistovi chyběl kus nosného houslového tónu.“

„Hanus vsadil u Strausse na jemnou a klasickou propracovanost, nehnal orchestr do rychlejšího tempa ani do ohromujícího zvukového efektu.“

Začátek 99. sezóny Symfonického orchestru Českého rozhlasu se velmi vydařil. Znovu se podařilo angažovat Tomáše Hanuse a zvolený program patřil k těm náročnějším, ale všechno dobře dopadlo. Dvě nejslavnější symfonické básně Richarda Strausse byly vrcholem večera a ani úvodní Čajkovskij a Prokofjevův houslový koncert s mladým korejským houslistou Inmo Yangem nezůstali stranou.

„Mahler je rozhodně někdo, s kým se nehodlám minout.“

„Vždyť právě v tom spočívá magie hudby – v jednou neopakovatelném momentu.“

„Naší prací je zživotnit ty neuvěřitelné věci, které nám skladatelé zanechali, a umožnit publiku, aby je prožili.“

Šéfdirigentem Symfonického orchestru Českého rozhlasu bude od jeho sté sezóny, od podzimu 2026, německo-japonský umělec Elias Grandy. Setkali se zatím jen jednou, v březnu 2025 při jeho záskoku na pražském abonentním koncertě… V rozhovoru pro portál KlasikaPlus.cz přibližuje Grandy své hudební zázemí, uvažuje o umělecké práci a o hudbě Gustava Mahlera a odpovídá také na otázku, zda a jak dobře se zná s Petrem Popelkou, jehož čtyřleté období ve funkci se uzavírá příští rok v létě a na něhož bude navazovat.

„Daniel Matejča i Jan Schulmeister jsou skvělí hudebníci s jedinečnou tónovou kulturou a vynikající technikou.“

„Jako pocta svaté Ludmile a kraji opředenému legendami vyznělo Adagio Jaroslava Pelikána naprosto přesvědčivě.“

„Ve skladbě Tre ricercari nechává Martinů jednotlivé nástroje vydechnout jen málokdy.“

V roce 2023 zazářila v komorní kategorii prestižní mezinárodní soutěže Concertino Praga dvojice českých interpretů: osmnáctiletý houslista Daniel Matejča a sedmnáctiletý klavírista Jan Schulmeister. Mladé duo získalo nejen první cenu, ale také řadu cen vedlejších. Součástí první ceny byla pak mimo jiné také možnost zahrát si v sezóně 2025/26 na koncertě se Symfonickým orchestrem Českého rozhlasu. Mladí umělci si pro tuto příležitost připravili Mozartův Dvojkoncert D dur pro housle, klavír a orchestr. Provedli jej spolu se SOČRem a s dirigentem Jaroslavem Kyzlinkem v úterý 23. září v Betlémské kapli jako první číslo zahajovacího koncertu abonentního cyklu „B“.

„Kateřinu Kněžíkovou mi charakterizuje ze všech nejlépe slovo profesionalita.“

„Z dirigenta Roberta Jindry vyzařuje jistota.“

„Projevy SOČRu nesly znaky rutiny, hluboce podceněný byl kontakt s publikem.“

Dvořákova Praha v pondělí 8. září načala programovou řadu nejstarostlivěji pečující o odkaz titulního skladatele. Její kurátorka, sopranistka Kateřina Kněžíková byla u toho, a to i interpretačně. Spolu s ní se v Rudolfinu představil Symfonický orchestr Českého rozhlasu vedený hlavním hostujícím dirigentem Robertem Jindrou a byť koncertní večer ke svému závěru gradoval, hlubokou stopu v paměti festivalu nezanechá.

„Po posledním tónu nezůstalo ticho prázdné, ale naplněné vědomím, že koncert může být prožitkem lidské solidarity, který nás učí vzájemnému naslouchání si.“

„Lukáš Vasilek se projevil nejen jako technicky brilantní koordinátor, ale především jako umělec, který chápe Brittenův odkaz ve všech jeho paradoxech.“

„Zvuk se nešířil pouze lineárně z pódia, ale vlnil se prostorem, odrážel se od kleneb, neviditelně obtáčel lavice, jako by objímal všechny přítomné.“

Zahajovací koncert 22. ročníku Svatováclavského hudebního festivalu se stal jedním z těch večerů, kdy se hudba mění v zážitek, který přesahuje estetickou sféru a vstupuje do existenciálního prostoru. Motto festivalu „Koncert v kostele je zážitek“ 2. září dostalo svou plnou, konkrétní a nezaměnitelnou podobu. Nebylo to pouze díky neobyčejnému zvuku chrámového prostoru, ani duchovnímu přesahu Brittenova Válečného rekviem. Bylo to především díky synergii všech účinkujících – Symfonického orchestru Českého rozhlasu, Pražského filharmonického sboru, dětského sboru Radost Praha a sólistů – a také výstižné a citlivé, vizionářské koncepci dirigenta Lukáše Vasilka.