„Dirigentka Alena Hron oděla krátkou symfonickou skladbu působivou romantikou.“

„Po dvou zrušených koncertech světové premiéry Jany Vöröšové se naplnilo pořekadlo ‚do třetice všeho dobrého‘.“

„Sólo měla Diana Chausheva, vítězka Mezinárodní rozhlasové soutěže Concertino Praga.“

V Betlémské kapli na Starém Městě pražském bylo ve čtvrtek 29. února plno. Symfonický orchestr Českého rozhlasu měl na programu skladby Mendelssohna-Bartholdyho, Wieniawského, Schuberta a světovou premiéru skladby Chlapeček a Dálka, kterou Jana Vorösová komponovala na objednávku orchestru. Zpíval Dětský pěvecký sbor Českého rozhlasu, sbormistryně Věra Hrdinková. Dirigentkou večera byla Alena Hron, k radosti potěšeného publika.

Volba koncertní předehry Pohádka o krásné Meluzíně Felixe Mendelssohna-Bartholdyho byla vděčným kusem jednak pro samotný orchestr a poté jako cílené dramaturgické propojení se skladbou následující. Dirigentka Alena Hron oděla krátkou symfonickou skladbu působivou romantikou. Vedla orchestr s výstižnou dynamickou hrou a s citem k vyjádření nálad, kterými autor zobrazil program předlohy o pokoušení věštby a jejím nelítostném naplnění. Skladba byla obdařena snivými i vzrušenými momenty s podílem dobře znějící dechové harmonie a nepřeslechnutelných tympánů.

Další dění na pódiu naplnila kreace dvou rozhlasových těles k provedení světové premiéry skladby s titulem Chlapeček a Dálka Jany Vöröšové. Po dvou zrušených koncertech se naplnilo pořekadlo „do třetice všeho dobrého“. První koncert měl koncem roku 2021 naplnit adventní čas a druhý v lednu následujícího měl být náhradou, všichni jsme se jeho naplnění dočkali ve čtvrtečním koncertu v Betlémské kapli. Vöröšová nalezla inspiraci v textu pohádky Chlapeček a Dálka od výtvarnice a spisovatelky knih pro děti Daisy Mrázové, která zemřela ve věku 93 let koncem roku 2016. Kniha, soubor šesti povídek, vyšla v roce 1969 v Albatrosu a druhého vydání se dočkala o tři roky později péčí nakladatelství Grantis. V polovině sedmdesátých let vznikly autorčiny ilustrace přidané do knihy pro provedení v televizi a v této podobě ji v roce 2018 vydalo nakladatelství Baobab. Když se takto vybavená kniha dostala do rukou Jany Vöröšové, zapůsobilo na ni výtvarné zpracování každé stránky pohádky, které nadalo příběh chlapečka zvláštní přitažlivostí. Hošík, kterého jeho přítelkyně, personifikovaná Dálka, vezme na let světem nakonec dozná, že nejlépe je mu doma v chaloupce, kde žije sám. Podobně jak je tomu v báječně přiblíženém příběhu Malého prince od Saint-Exupéryho. A to je vedle pomocných vydavatelských údajů to důležité, co utvářelo podobu hudby. Je rozepsána pro velký orchestr a dětský pěvecký sbor, přičemž vedle tradičních nástrojů zazní i extravagantní. Myšlena je sada pravých hrnců a quasi talířů – skupiny zavěšených malých gongů, aniž by jejich hlasy činily ze skladby kuchyňskou revue. Zvukovou pestrost doplnilo i šustění mačkaných novin, oblíbená kratochvíle batolecího věku a zpěvačky dětského sboru se rytmicky činily s chrastítky v rukou. Jejich stěžejní projev vynikal dlouhými drženými sborovým plochami, tempo skladby se měnilo v jakémsi dialogu dvou osob příběhu. Dálku realizoval orchestr, dětský sbor personifikoval Chlapečka, jak ostatně víme z přiznání autorky v rozhlasovém rozhovoru před neuskutečnitelnou premiérou v roce 2021. Skladatelka naplnila partituru všelijakým instrumentálními efekty. Bez rozpaků nástrojům přidělila činnost jim vlastní – velkému bubnu burcující údery, zvonkohře zvonivý zvuk, tubě dlouhé hluboké tóny, zvonům zvonění a tak podobně. Dirigentka Alena Hron (dříve Jelínková), která vystoupila roku 2023 na koncertě v kategorii Debut Pražského jara, vedla spojené rozhlasové umělecké síly s podnětným nasazením. Kompozice Vöröšové se dočkala své premiéry v dobrém rozpoložení účinkujících, snad by si i zasloužila klasickou akustiku koncertního sálu.

Další dramaturgickou perlou bylo uvedení Koncertní skladby pro housle a orchestr s titulem Brilantní fantazie na téma Fausta Charlese Gounoda od Henryka Wieniawského. Sólo měla Diana Chausheva, vítězka Mezinárodní rozhlasové soutěže Concertino Praga 2022. Ve svých patnácti letech přidala onoho roku další vavříny ke svých dosavadním soutěžním úspěchům. A není jich ani na mezinárodní úrovni málo. Už tehdy hrála s rozhlasovým symfonickým orchestrem a navíc získala i Cenu diváků, které uchvátila provedením populárního Bruchova Koncertu pro housle a orchestr č. 1 g moll.

Na čtvrteční koncert měla dost času k přípravě, a tak měla příležitost si svého Wieniawského náležitě „ohrát“. A vedle pozoruhodného virtuózního provedení atraktivní skladby si opět získala publikum i svým bohatým, výrazově přitažlivým tónem. Zaujala jím už v úvodní kadenci a rozehrála ho v druhé části skladby Andante ma non troppo. V další části zabezpečila své postavení pěknými dvojhmaty a v Andante přesvědčila o lyrickém daru svého projevu. S jistotou a bravurou vyhrála technické pasáže.

Finále koncertu zcela patřilo Symfonickému orchestru Českého rozhlasu. Ve dvou částech Symfonie č. 7 h moll „Nedokončené“ od Franze Schuberta bylo vše, co šlechtí jeho symfonickou tvorbu, na svém místě. Mysteriózní úvod, idylické pasáže, melodičnost, agogické dění, quasi osudové akcenty. Přehlídkové nasazení kontrabasů od úvodních taktů následovaly výsostné harmonie dřevěných a žesťových nástrojů a snivá pastorální charakteristika hobojů. Jistotu smyčcových nástrojů povýšila ezoterická pasáž skupiny prvních houslí zejména v samotném závěru symfonie. Dirigentka Alena Hron si evidentně považovala verzatility orchestru a v partnerské inspiraci vytvořila vyloženě populární verzi. Ostatně vše podstatné jí předestřela sama Schubertova partitura – při dirigetnčině pověsti perspektivní osobnosti nastupující generace nemohl být koncert jiný než zdařilý. Jeho vyznění předurčila přitažlivá dramaturgie.

Foto: SOČR / Vojtěch Brtnický