Dokumentární Hurník, melancholický Grieg a širokodechý Sibelius
„Dílo příkladně programního charakteru, ve třech tématických okruzích – informace, zábava, vzdělání – autor našel paralelu ke třem tématům expozice sonátové formy.“
„Koncert vznikal v bolestném stavu skladatele, truchlícího nad ztrátou dítěte. Marianna Shirinyan jej přednesla mistrně.“
„Pátou symfonii zkomponoval Jean Sibelius v roce 1915 sám sobě k padesátým narozeninám.“

Pondělní koncert Symfonického orchestru českého rozhlasu z 11. března ve Dvořákově síni pražského Rudolfina proběhl ve třech výrazových rovinách: dokumentární, melancholické a širokodeché.
Jako symfonický dokument lze označit úvodní skladbu večera, pod strohým názvem Radio ji napsal Lukáš Hurník. Griegův Koncert pro klavír a orchestr a moll, op. 16 je dílo plné melancholie. Sólový part přednesla arménská, v Dánsku žijící a převážně v severských zemích působící pianistka Marianna Shirinyan. Pátá symfonie Jeana Sibelia je dílo monumentální, širokodechého výrazu. S Rozhlasovými symfoniky program nastudoval a řídil dirigent Olari Elts, umělec estonského původu.

Lukáš Hurník svoji symfonickou fresku Radio zkomponoval ke stému výročí Českého rozhlasu jako poděkování za to, že v této kulturní instituci mohl třicet let pracovat. Vytvořil monumentální dílo příkladně programního charakteru, které četnými, dobře rozpoznatelnými hudebními symboly, nejednou čerpají z různých žánrů, zachycuje rozhlasovou historii od prvopočátku až do živé současnosti. Ve třech tématických okruzích – informace, zábava, vzdělání – autor našel paralelu ke třem tématům expozice sonátové formy. Prostřednictvím tohoto názorného schématu může posluchač v širším měřítku sledovat rovněž pohnuté české dějiny dvacátého století a uvědomit si, jak úzce jsou spojeny s historií Českého rozhlasu. Zřetelně slyšíme krátké symbolické útržky, mimo jiné ze státní hymny, z lidové písně Ach synku, synku, z populárního šlágru Lady karneval, ze znělky Svobodné Evropy, Vivaldiho, Beethovena, Bedřicha Smetanu. Autor do této své hudební přehlídky zapojil mimořádně rozsáhlý orchestrální aparát, s nímž pracuje suverénně, s příkladnou znalostí nástrojových sestav. Jeho partitura počítá s plným obsazením smyčců a početnou skupinu dechových nástrojů. Zvlášť posílena je sekce bicích, tvoří ji pět hráčů. Skladateli nabídla možnost tvorby nápaditých zvukomalebných efektů.
Klavírní koncert a moll Edvarda Griega patří do úzkého okruhu těch mezi posluchači nejoblíbenějších. Krása se v něm snoubí nejen s melancholií, ale i s hlubokým smutkem. Interpretka se v podvečerním setkání s publikem vyznala ze svého osobního vřelého vztahu ke skladateli a konkrétně k tomuto jeho dílu. V Dánsku žije jen nedaleko od místa, kde Koncert vznikal v bolestném stavu skladatele, truchlícího nad ztrátou dítěte. Marianna Shirinyan dílo přednesla mistrně, s důrazem na obě zmíněné charakteristiky. Spolu s dirigentem volila spíše pomalejší tempa, obdiv u publika si získala za interpretační preciznost, spojenou s přirozenou ženskou jemností. Za spontánní ovace se publiku odvděčila neméně emotivním přídavkem z pera svého krajana, Arména Arama Chačaturjana. Rovněž toto dílo evokuje hlubokou melancholii.

Pátou symfonii Es dur, op. 82 zkomponoval Jean Sibelius v roce 1915 sám sobě k padesátým narozeninám. Jeho hudební řeč je pro nás zvláštní, není totiž postavena na pregnantní melodicko-harmonické invenci. Vzdor tomu je její hodnota obdivuhodně vysoká. Spočívá totiž v něčem jiném, v působivosti neobyčejně rozsáhlých, výrazově kompaktních, dlouhodechých ploch, tvořených buď dlouhými, témbrově ozvláštněnými akordickými výdržemi, nebo naopak krátkými, nenápadně se obměňujícími motivickými jádry. Třívětý symfonický cyklus Tempo molto moderato, Andante mosso, quasi allegretto, Allegro molto, proběhne plynule, téměř v jednom tahu, je plný naléhavosti a jemného patosu. Nejednou však překvapí náhlými, až razantními zakončeními hudebního děje. Dirigent Olari Elts se v tomto typu hudby zcela evidentně cítí sebejistě, jako doma. Jeho výkon proto na pražské publikum zapůsobil naprosto přirozeně, dalo by se říci, že autenticky.
Z koncertu byl snímán nejen zvuk, ale i obraz; v přímém přenosu jej přebírala celá řada zahraničních partnerských rozhlasových stanic.

Foto: SOČR / Michal Fanta
Příspěvky od Vojtěch Mojžíš
- Ve Švandově divadle zněly Mikyskovy mikrointervaly
- Stradellův Svatý Jan Křtitel jako další objevná sonda Collegia 1704
- Rýnský ensemble ve víru vášní
- Hudební festival Zbraslav dozněl, s přídavkem, který předčil očekávání
- Skvěle disponovaní Matuszek a Knotte v písňových cyklech nejen ‚terezínských‘
Více z této rubriky
- Ve Zlíně se slavilo. Filharmonie Bohuslava Martinů je energická osmdesátiletá dáma
- Mozartiana Plzeňské filharmonie
- Robert Jindra uvedl dva vynikající sólisty v Betlémské kapli
- Od tajuplného k démonickému. Arsenij Moon hrál s Prague Philharmonia
- Ve Švandově divadle zněly Mikyskovy mikrointervaly
- Vengerov s přehledem
- Saxofonové kvarteto Artia hrálo v Třebsku. Inspiruje současné tvůrce?
- Po úspěchu v New Yorku míří Barbara Hannigan do Prahy
- Třikrát směrem na východ, třikrát jinak
- Mendele Lohengrin uzavřel jarní část festivalu Věčná naděje v Praze