PORTÁL O KLASICKÉ HUDBĚ

„Smyčcový orchestr Pražské konzervatoře pod vedením Jana Talicha provedl Mozarta s nadějně vystiženým stylovým cítěním, pečlivostí v rytmu a pěkně cílenou dynamikou.“

„Barbare Tataradze hrála klavírní part Haydnova dvojkoncertu náležitě dominantě a suverénně, s bezpečnou technikou v brilantních pasážích koncertu.“

„Finální větu Svatopavelské suity s titulem Dargason hrál orchestr vitálně a dal vědět, co je to anglická lidová taneční melodie tohoto názvu.“

Po slavnostním zahájení v Rudolfinu pokračoval hudební festival Svátky hudby v Praze, Václav Hudeček a jeho hosté koncertem v sále Pražské konzervatoře dne 19. listopadu. Druhý koncert festivalu a první z cyklu uváděného pod titulem Můj vzor, s upřesněním setkání studentů s inspirujícími osobnostmi, přivítal toho večera gruzínskou klavíristku Barbaru Tataradze. Vedle ní měl v Haydnově dvojkoncertu pro housle a klavír sólo Václav Hudeček. Program naplnila dále díla Mozarta, Sibelia, Holsta a Janáčka. Smyčcový orchestr Pražské konzervatoře řídil Jan Talich, dirigent souboru od roku 2023.

„Josef Špaček má krásně lehkou pravou ruku, nemá s ničím problém, ale nestaví to na odiv. Miroslav Sekera je pozorný, zkušený a výjimečný partner, obdobně nenápadný.“

„Dvě dua Z domoviny Bedřicha Smetany zazněla v rovnováze obou nástrojů, srdečně a kultivovaně.“

„Přídavek? Nic pečlivě nazkoušeného, naopak. Tím víc je výsledek, který byl muzikální a výrazově bohatý, hoden obdivu.“

Houslista Josef Špaček a klavírista Miroslav Sekera připravili pro Lednicko-valtický hudební festival krásný recitál. Dokázali ho ovšem ještě vystupňovat a korunovat přídavkem. Druhá polovina sobotního koncertu v lednické zámecké jízdárně patřila totiž komorní hudbě Jeana Sibelia, a tak se rozhodli – velmi neortodoxně – přidat celou druhou větu z jeho Houslového koncertu.

„Alexander Sitkovetsky přidal Johanna Sebastiana Bacha, snad jako vzpomínku na Yehudiho Menuhina.“

„Na počátku dramatické první věty se do naprostého ticha rozezněla teskná melodie klarinetu.“

„Hoboje a smyčce spolu s fagoty vnesly klid do rozlehlé, námi jen tušené, severské krajiny.“

Na čtvrtek 20. června i na den následující připravila Filharmonie Brno dvě významná díla českého a finského romantismu. Antonín Dvořák i Jean Sibelius čerpali z živé tradice svých zemí a jsou průkopníky, na jejichž základech vyrůstala evropská i světová kultura. Dvořákův Houslový koncert a moll, op. 53 je bez nadsázky vybroušeným drahokamem i prubířským kamenem každého dobrého houslisty. Jeho virtuosního partu se ujal v Moskvě narozený britský houslista Alexander Sitkovetsky. Sibeliova Symfonie č. 1 e moll zase přinesla mezinárodní věhlas severské hudbě a otevřela cestu dalším Sibeliovým symfoniím. Dirigent Michael Schønwandt dbá na jejich souhrnné provedení i s Filharmonií Brno.

„Z projevu Emanuela Axe vyzařuje zvláštní vlídnost.“

„Kompozice připomíná doby, kdy Finsko bojovalo za národní nezávislost; je to takový finský Tábor a Blaník…“

„Byl to charakteristický Sibelius se svou zasněností a prokomponovaností v každém detailu.“

Poslední abonentní koncert této sezóny České filharmonie se odehrál až v předposledním červnovém týdnu. Původně měl dirigovat Franz Welser-Möst, ale pro nemoc odřekl a nabídl za sebe zajímavou náhradu, dirigentku Daliu Stasevskou, jež působí ve Finsku u orchestru města Lahti a je také uměleckou ředitelkou Mezinárodního festivalu Jeana Sibelia. Jak se ukázalo, v hudbě tohoto autora je jako doma. Program vrcholil Sibeliovou Symfonií č. 5 a vzbudil otázku, proč u nás hudba finského skladatele nezní častěji.

„Zhudebněný jazyk dělá barvu hudby.“

„Interpretace písní je velmi intuitivní záležitostí.“

„Muzikalita a citlivost k písňovému repertoáru a zpěvákům činí z Malcolma Martineau jednoho z těch vůbec nejlepších, jaké máme.“

Od první lásky po ztrátu milovaného, to je pomyslný příběh, který dokázala vytvořit z písní skandinávských autorů švédská sopranistka Miah Persson s klavíristou Malcolmem Martineauem. V recitálu připraveném na 16. května do Rudolfina v rámci festivalu Pražské jaro tak doplnili Schumannův proslulý písňový cyklus Láska a život ženy. Často jsme spolu už romantika Schumanna uváděli, stejně jako hudbu švédských a dalších skandinávských autorů – tak proč je nepropojit, shodli se oba umělci na setkání s pražskými novináři.

„Hulot potěšila lyrickým až vlídným výrazem v kadencích a suverénně a s klidem zvládala technické pasáže.“

„Do úvodní zdvihající se harmonické mlhoviny se nevtíravě přidružil tón houslí, který pak Sasaki strhla do pádivého tempa.“

„Jan Novák zapůsobil pěkným tónem, zručně vedenou melodickou linkou a technickou bravurou levé ruky.“

Koncertní finále Mezinárodního hudební soutěže Pražského jara v oboru housle zabralo dlouhý večer v úterý 14. května. Orchestr Prague Philharmonia s koncertní mistryní Barborou Kolářovou, který řídil Marek Šedivý, doprovázel trojici finalistů. Na pódium přišli v pořadí Marie-Astrid Hulot z Francie, Tsukushi Sasaki z Japonska a Jan Novák, reprezentant České republiky. Hrály se tři houslové koncerty od Brahmse, Sibelia a Beethovena s přestávkami. Tu nejdelší si vybrala porota, než vynesla prořídlému auditoriu svůj verdikt. Palma vítězství putuje do Japonska.

„Jan Talich se ujal orchestru jako kouzelník.“

„Debut Jaroslava Skalky odměnilo publikum nadšeným potleskem.“

„Jan Talich vyprávěl Maeterlinckův příběh epicky, s jistotou a vcítěním do dramatu nechal orchestr hned bouřit plnou silou, hned tiše zašeptat něžné slůvko…“

Atrium v Císařských lázních 14. března opět ožilo překrásnou hudbou. Koncert lázeňskému městu sliboval nevšední zážitek v podobě skladeb Ralpha Vaughana Williamse, Wolfganga Amadea Mozarta a Jeana Sibelia. Dirigent Jan Talich, mladý klavírista Jaroslav Skalka a Karlovarský symfonický orchestr jsou atraktivními aktéry programu, který dramaturgicky zacílil na široké spektrum publika – a opět neminul. Sál byl znovu zcela zaplněn.

„Dílo příkladně programního charakteru, ve třech tématických okruzích – informace, zábava, vzdělání – autor našel paralelu ke třem tématům expozice sonátové formy.“

„Koncert vznikal v bolestném stavu skladatele, truchlícího nad ztrátou dítěte. Marianna Shirinyan jej přednesla mistrně.“

„Pátou symfonii zkomponoval Jean Sibelius v roce 1915 sám sobě k padesátým narozeninám.“

Pondělní koncert Symfonického orchestru českého rozhlasu z 11. března ve Dvořákově síni pražského Rudolfina proběhl ve třech výrazových rovinách: dokumentární, melancholické a širokodeché.

„Richard III. nebyl prvním ani jediným Smetanovým pokusem o ztvárnění literární předlohy.“

„Tomáš Brauner měl v Sibeliově první symfonii dobře promyšlený tempový a dynamický plán.“

„Kalabisův Koncert pro klavír a orchestr vyzněl v podání Matouše Zukala jako gejzír čisté třpytivé vody, napájený tradicí české a francouzské hudby 20. století.“

Také poslední abonentní koncert Plzeňské filharmonie uskutečněný 22. února ve Velkém sále Měšťanské besedy a předcházející tak Smetanovským dnům (od 7. března) nabídl Smetanovu hudbu. Spolu se symfonickou básní Richard III. zazněla pod taktovkou Tomáše Braunera i Sibeliova První symfonie a se sólistou Matoušem Zukalem také Kalabisův Koncert pro klavír a orchestr.

„Filip Urban řídil orchestr spolehlivě, jasným, energickým gestem.“

„Mozartova hudba je plná brilantních pasáží a melodických ozdob.“

„Je namístě Karlovarskému symfonickému orchestru vyseknout hlubokou poklonu!“

Osmého února Císařské lázně v Karlových Varech opět ožily hudbou, která znovu přilákala početné domácí i lázeňské publikum. Sál byl zcela zaplněn k poslechu Karlovarského symfonického orchestru a sólistů pod vedením mladého dirigenta Filipa Urbana.

„Mendelssohnovy Hebridy mají pardubičtí filharmonici dokonale zažité, hrávají je snad každou druhou sezonu, takhle propracované jsem je však neslyšel již hodně dlouho.“

„Do hry Kateřiny Javůrkové vstupuje ona pověstná osobnostní jiskra, v pravou chvíli přejde ve virtuózní smršť, před níž není úniku.“

„Způsob, jakým si v Pardubicích pohrál dirigent Yu-An Chang s Beethovenovou Pastorální symfonií, skvěle naplnil slogan večera.“

Komorní filharmonie Pardubice dala svým listopadovým abonentním koncertům připraveným, jak je ve městě na soutoku Labe a Chrudimky obvyklé, pro dvě zcela zaplněná hlediště Sukovy síně Domu hudby název Strhující živel.

„Ti největší interpreti vykazují dvě protichůdné charakteristiky současně: spolehlivý nadhled a zároveň maximální prožitek.“

„Järviho pojetí mi vzbuzuje hlavní dojem pestrosti. Některá dirigentská rozhodnutí mohou přizvednout obočí, na druhou stranu nebojí se toho.“

„Dirigent aplikuje energické gesto a až nervózně popohánějící vůdcovství, které na poměrně krátké časové ploše smění za strnutí a jakési hudební bezčasí, kdy v souladu s aktuální náladou nehne rukou.“

Slavobrána vymalovaná barvou žesťovou a vystlaná jasně červeným běhounem, podobizna pana skladatele shlíží na příchozí s typickou důstojností, zvláštní černá krychle před domem umělců a pojízdné domky zaoblenějších tvarů svítící na cestu ke zdárnému vstupu. Ke vstupu do dveří letošního turnusu události s názvem Dvořákova Praha. Dvořák v názvu, Dvořák na náměstí, Dvořákova síň a Dvořákovo dílo v ní hrané. Slavnostní zahájení obstaral Tonhalle-Orchester a violoncellistka Anastasia Kobekina pod vedením Paava Järviho.