„Jan Talich se ujal orchestru jako kouzelník.“

„Debut Jaroslava Skalky odměnilo publikum nadšeným potleskem.“

„Jan Talich vyprávěl Maeterlinckův příběh epicky, s jistotou a vcítěním do dramatu nechal orchestr hned bouřit plnou silou, hned tiše zašeptat něžné slůvko…“

Atrium v Císařských lázních 14. března opět ožilo překrásnou hudbou. Koncert lázeňskému městu sliboval nevšední zážitek v podobě skladeb Ralpha Vaughana Williamse, Wolfganga Amadea Mozarta a Jeana Sibelia. Dirigent Jan Talich, mladý klavírista Jaroslav Skalka a Karlovarský symfonický orchestr jsou atraktivními aktéry programu, který dramaturgicky zacílil na široké spektrum publika – a opět neminul. Sál byl znovu zcela zaplněn.

V úvodu koncertu zazněla Fantazie na téma Thomase Tallise, častěji hraná kompozice Ralpha Vaughana Williamse, inspirovaná jednou z devíti melodií, které Thomas Tallis napsal pro žaltář arcibiskupa z Canterbury. Charizmatický Jan Talich se ujal prozatím jen smyčcového orchestru jako kouzelník, který na podiu učinil ten prvotní zázrak, když pokynutím kouzelné hůlky poslal do ztichlého sálu ten první souzvuk, tak křehký, tak jemný, tak ušlechtilý, až se posluchačům zatajil dech. V podobném duchu se jeho interpretace odvíjela i dál. Z načechraného polštáře barevného zvuku orchestru vystupovalo kvarteto sólistů, kteří představili v několika prchavých momentech témbry svých nástrojů a opět se zanořovali do kompaktního zvuku mateřského tělesa. Dirigent orchestr vedl měkkým, aristokratickým gestem a často inspiroval hudebníky k hledání nejtišších možných dynamik, které se v krásném prostoru Atria zaskvěly transparentní éterickou čistotou.

Wolfgang Amadeus Mozart psal svůj Koncert pro klavír a orchestr č. 23 A dur, KV 488 sám sobě na míru a sám jej také premiéroval. Mezi rychlé věty Allegro a Rondo v mateřské tónině A dur překvapivě vložil volnou větu v poněkud nezvyklé tónině f moll. Jaroslav Skalka je žhavým, čerstvým želízkem ve výhni české klavírní scény. Mladý pianista se zhostil sólového partu s pokorou a pečlivostí. Mozartovo dílo pojal spíše komorněji, často nechával více prostoru orchestru a svému mladistvému temperamentu dal vyniknout spíše v okamžicích, kdy mohl předvést hbitost svých prstů. Debut Jaroslava Skalky odměnilo publikum zaslouženým potleskem a přinutilo tak sólistu přidat virtuosní Fantaisie-Impromptu, op. 66 Fryderyka Chopina. Orchestr, posílený již i o dechové nástroje, pod vedením Jana Talicha doprovázel sólistu citlivě, pozorně a flexibilně reagoval na pokyny dirigenta.

Suita Péleas a Melisanda Jeana Sibelia je hudba původně scénická, napsaná k divadelní hře Maurice Maeterlincka. Hra byla premiérována v roce 1905 a hudební doprovod řídil autor sám. Později Sibelius přepsal hudbu do podoby devítivěté suity op. 46. Jan Talich vyprávěl Maeterlinckův příběh epicky, s jistotou a vcítěním do dramatu nechal orchestr hned bouřit plnou silou, hned tiše zašeptat něžné slůvko. Širokou paletu výrazových prostředků Karlovarských symfoniků tak využil dokonale. Koncert byl publikem přijat s nadšeným potleskem.

Foto: Facebook KSO