„Projekt koncertního sálu v atriu Císařských lázní je odvážným architektonickým řešením.“

„Jedno z nejstarších hudebních těles svého druhu v Evropě zde nalezne své nové, důstojné zázemí, zkušební prostory a zmíněný sál.“

„Šéfdirigent důkladně využil širokou dynamickou škálu symfoniků a podrobil akustiku nového sálu zatěžkávací zkoušce.“

Karlovarský symfonický orchestr otevřel hudbou Antonína Dvořáka a Bohuslava Martinů sál Atrium v nově zrekonstruovaných historických Císařských lázních. Prostor je novým sídlem tělesa, dlouho očekávaným kulturním stánkem lázeňského města. První hudební dojmy jsou pozitivní.

Když jsem před několika dny v poštovní schránce nalezl pozvánku na slavnostní otevření Císařských lázní v Karlových Varech, byl jsem nadšen. Od chvíle, kdy jsem tuto tehdy chátrající budovu před dvaceti lety poprvé spatřil, cítil jsem zde možnost vzniku nového prostoru pro hudební život nádherného města, které by si opravdovou kapličku umění tolik zasloužilo! Potěšilo mě, že tato myšlenka napadla mnoho lidí, kterým nebyl osud tohoto architektonického skvostu lhostejný. V roce 2017 byl dokonce založen i spolek Koncertní sál pro Karlovy Vary. Budova, která od svého otevření v roce 1895 původně sloužila k lázeňským účelům, bude nyní novým kulturním centrem Karlových Varů.

Projekt koncertního sálu v atriu Císařských lázní je odvážným architektonickým řešením. Návrhy a projektování sálu přišly v době, kdy už docházelo k revitalizaci celé budovy, kterou zahájil Karlovarský kraj, finančně se na realizaci podílel s Ministerstvem kultury České republiky a Statutárním městem Karlovy Vary. Kromě sálu v atriu se připravuje jedinečná muzejní expozice, věnovaná lázeňství, v budově je i infocentrum a kavárna. Především se ale nově zrekonstruované Císařské lázně staly klenotnicí, která bude nyní uchovávat jeden z nejvzácnějších diadémů české kulturní historie i současnosti – Karlovarský symfonický orchestr. Jedno z nejstarších hudebních těles svého druhu v Evropě zde nalezne své nové, důstojné zázemí, zkušební prostory a zmíněný sál.

Pocit, že právě zažíváte důležitý historický milník, nemíváte každý den. Do nádherných vnitřních prostor Císařských lázní jsem proto vstupoval s rozechvěním, plný očekávání. Ačkoli jsem byl připraven na veliký zážitek, skutečností jsem byl ohromen. Rekonstrukce celé historické stavby byla provedena skvěle a moderní sál s hledištěm pro více než 300 posluchačů, pečlivě vestavěný do zastřešeného atria tak, aby se nikde nedotýkal původní historické budovy, je dílem opravdu mistrovským.

Samotnému koncertu předcházela scénická předehra, vtipně pojatá zároveň jako příprava koncertního pódia pro vystoupení orchestru. Průvodního slova se ujal Marek Eben, který nejdříve posluchače pomocí komentované videoprohlídky seznámil s historií Císařských lázní a zasvětil publikum i do problematiky znovuzrození tohoto magického místa. Se svým přirozeným, milým humorem, elegancí a profesionalitou celý večer dále moderoval.

Karlovarský symfonický orchestr se představil opět ve skvělé formě. Pod taktovkou šéfdirigenta Ondřeje Vrabce koncertní předehra Karneval op. 92 Antonína Dvořáka doslova rozsvítila sál. Bylo milé vidět a slyšet, jak si hudebníci i dirigent užívají první tóny, poslané do výborné akustiky nového sálu, poprvé navštíveného početným publikem. Ta radost a inspirace doslova čišela z každé pečlivě vymodelované fráze. V následující České rapsodii Bohuslava Martinů, upravené pro housle a orchestr, se k symfonickému tělesu připojil sólista Daniel Matejča. Tento vynikající mladý houslista má již za sebou pozoruhodnou řadu úspěchů a i zde podal skvělý výkon, plný krásných kantilén i bravurních pasáží. Ondřej Vrabec nenechal orchestr hrát příliš masivním zvukem, pečlivě balancoval na hraně kvalitního doprovodu a skvělá souhra houslisty s citlivě vedeným orchestrem tak vycházela s nenucenou samozřejmostí. I když partitura je právě z tohoto hlediska jistě velmi náročná, rytmická složka – například souhra sólisty s perkusními nástroji – byla velmi zdařilá.

Symfonie č. 9 e moll op. 95 „Novosvětská“ je pro Karlovarský symfonický orchestr opravdovým rodinným stříbrem, vždyť právě toto těleso se v roce 1894 postaralo o kontinentální premiéru Dvořákova nejslavnějšího opusu. Na koncertě zazněla finální část díla – Allegro con fuoco. Tady už šéfdirigent důkladně využil širokou dynamickou škálu symfoniků a podrobil akustiku nového sálu zatěžkávací zkoušce. S radostí jsem sledoval, jak sál krásně nese i ta nejkřehčí pianissima a stejně tak dobře vydrží i nápor dynamik nejsilnějších. Karlovarský symfonický orchestr pod svým novým vedením a s novým šéfdirigentem očividně vzkvétá.

Po důkladné prohlídce opravdu nádherných Císařských lázní jsem se cestou do rodné Prahy nemohl zbavit pocitu zažitého zázraku. V Praze už jsme si nějak zvykli na fakt, že billboardy s usmívajícími se politiky, hrdě hlásajícími heslo „Dáme Praze nový sál“, se u nás objevují vždy jen v předvolebním chaosu, aby pak tiše zmizely po anglicku a objevily se znovu s dalšími volbami. Je ale vidět, že kdyby se ruka k ruce přivinula, mohlo by se dílo podařit; vzor, jak se to dělá, jsme viděli tento večer. Dočká se jednou i Praha…?

O Císařských lázních čtěte také ZDE.

Foto: Facebook KSO, Císařské lázně – příspěvková organizace / archiv