„David Radok je jistotou čisté a krásné produkce.“

„Při práci s režisérem mám rád, když nás dokáže svými nápady na zkouškách i překvapit.“

„V mém srdci zůstávají inscenace opery Z mrtvého domu režisérů P. Chéreaua, D. Špinara a K. Warlikowského.“

Mezinárodně uznávaný slovenský tenorista Štefan Margita se představí v titulní roli nové opery Jana Kučery Don Buoso. V Národním divadle v Praze se 3. listopadu uskuteční premiéra zajímavého projektu – společného uvedení Kučerova díla a Pucciniho opery Gianni Schicchi. Inscenátorem a scénografem je David Radok. Štefan Margita v květnu rozšířil své portfolio zahraničních prestižních scén o Teatro dell´Opera di Roma, kde ztvárnil postavu Filky Morozova v opeře Z mrtvého domu Leoše Janáčka… I o Janáčkově hudbě je tedy rozhovor, který poskytl portálu KlasikaPlus.cz.

Národní divadlo připravuje premiéru zajímavého projektu – společného uvedení oper Jana Kučery Don Buoso a Giacoma Pucciniho Gianni Schicchi v režii Davida Radoka, který navrhl i scénografii. Hudební nastudování bylo svěřeno dirigentovi Giancarlu Andrettovi. V historické budově ND ztvárníte Dona Buosa. Jak vnímáte titulní roli a tvůrčí proces?

Je mi obrovskou ctí, že mohu vystoupit v Národním divadle v inscenaci opery Don Buoso, jejíž titulní roli složil skladatel a dirigent Jan Kučera pro mne, přímo na tělo, což je krásný zážitek. Hudbu komponoval jako italskou operu, která se k opeře Giacoma Pucciniho Gianni Schicchi velmi hodí. Druhý zážitek je pro mne David Radok, který je jistotou čisté a krásné produkce. Když jsem se dozvěděl, že opery Don Buoso a Gianni Schicchi bude režírovat, byl jsem ohromně nadšen. Člověk musí mít k němu úctu, nejen proto, že vytvořil nádherné inscenace, ale i kvůli tomu, co všechno umí. Už jen pohled na scénu, kterou David Radok navrhl, byl nádherný a nezapomenutelný. Pro mne je důležité, že se ve svém věku od něj stále něčemu učím. Zkušební období není lehké, zkoušíme několik hodin denně, ale práce s ním je tak geniální, že člověk může vidět, jak se každým dnem víc a víc vytváří krásná inscenace.

Své portfolio zahraničních prestižních scén jste v květnu rozšířil o Teatro dell´Opera di Roma, kde jste v opeře Z mrtvého domu Leoše Janáčka ztvárnil postavu Filky Morozova, který v jednáních ve vězení vystupuje pod jménem Luka Kuzmič. Jaký dojem jste měl z průběhu zkoušek s polským režisérem Krzysztofem Warlikowskim?

Teatro dell´Opera di Roma disponuje kapacitou zhruba 2200 návštěvníků, připomíná mi Teatro alla Scala v Miláně. Návštěvníci divadla jsou ovšem především zvyklí na italská díla, a proto bylo skvělé, že slavné divadlo v centru Říma zařadilo v uplynulých dvou sezónách do svého repertoáru opery Leoše Janáčka Káťa Kabanová a Z mrtvého domu. Poprvé ve své historii.

První uvedení opery Káťa Kabanová v lednu 2022 prý bylo velmi úspěšné, dílo hudebně nastudoval americký dirigent David Robertson a inscenoval britský režisér Richard Jones. Na jaře 2023 jsem byl už během dubnových zkoušek opery Z mrtvého domu v Římě zvědavý, jak římské publikum dílo přijme. Janáčkova hudba je sice krásná, ale pro člověka, který vidí tuto skladatelovu operu poprvé, je velmi náročná nejen na poslech, ale i po psychické stránce. Režisér Krzysztof Warlikowski si už od začátku procesu představoval moderní inscenaci s výraznými pěveckými a hereckými výkony. Přál si, aby se návštěvníci nechali hned od prvních operních momentů strhnout děním na scéně.

Když jste začal operu v Římě zkoušet, jednalo se o koprodukci. Režisér Warlikowski dílo inscenoval již v Královském divadle La Monnaie v Bruselu, v Královské opeře Covent Garden v Londýně a v Národní opeře v Lyonu, kde jste rovněž roli Filky Morozova zpíval, což bylo pro vás v Římě velmi výhodné…

V Římě bylo určitě pro mne velmi výhodné, že jsem hrál v předchozích uvedeních Warlikowského inscenace v zahraničí. Obsazení v Itálii bylo až na výjimky zcela nové, takže jsme museli vše zkoušet detailně. Jeho přístup k opeře mne ovšem také obohatil. Při práci s režisérem mám rád, když nás dokáže svými nápady na zkouškách i překvapit. Nemám rád, když na jevišti nevíme, co hrát… Pak se totiž může stát, že interpret dané role začne hrát sám sebe, což je nejhorší. U Krzysztofa Warlikowského má však každý detail na scéně svou logiku.

Když se ohlédnu za uplynulým uvedením koprodukce… Opera Z mrtvého domu se hrála v Royal Opera House Covent Garden v Londýně rovněž poprvé v historii, premiéra díla se uskutečnila 7. března 2018. Operu hudebně nastudoval řecko-ruský dirigent Teodor Currentzis. V Bruselu ji hudebně nastudoval německý dirigent Michael Boder a také po premiéře 6. listopadu 2018 byla představení velmi úspěšná. V Lyonu po premiéře 21. ledna 2019 se stala opera pro diváky téměř šlágrem a představení jsme měli vyprodaná.

Jaký je Krzysztof Warlikowski režisér?

Krzysztof Warlikowski přistupuje na zkouškách k pěvcům i ostatním kolegům velmi precizně. Známe se už delší dobu, spolupracovali jsme spolu v roce 2009 i v Národní opeře v Paříži, kde inscenoval operu Král Roger Karola Szymanowského. Dílo tehdy režíroval v Opéra Bastille. Rád vzpomínám, jak jsem se už nemohl dočkat každého představení, protože jsme měli na jevišti bazén. Na Warlikowského tvorbě se mi líbí, že se snaží rozehrát opravdové živé pulzující divadlo.

Když jsme zkoušeli Janáčkovu operu na jaře v Římě, vybavila se mi má spolupráce s legendárním francouzským režisérem Patricem Chéreauem, se kterým jsem se ve své kariéře připravoval na ztvárnění role Filky Morozova (Luka Kuzmiče). Mimochodem existuje i nahrávka jeho produkce na DVD pod taktovkou slavného francouzského dirigenta Pierra Bouleze, jedná se o záznam opery z Festivalu Aix-en-Provence 2007 pro Deutsche Grammophon.

Především počáteční zkoušky nastudování nového repertoárového díla bývají obtížné, pro interprety zejména v procesu utváření ztvárnění postav. V čem se lišily přístupy obou režisérů, Patrice Chéreaua a Krzysztofa Warlikowského?

S Patricem Chéreauem jsme na počátku procesu zkoušení dělali herecké etudy k různým situacím, což byla pro mne nejkrásnější tvůrčí práce. Krzysztof Warlikowski nás nejdříve nechal, abychom se pohybovali na jevišti podle našich představ, které jsme měli o daných postavách. Současně byl velmi zvědavý, co předvedeme. Pak přišel ke každému z nás a zahrál nám, co by si v dané situaci představoval.

Režisér je rovněž výtečný činoherec a opravdu velmi soustředěně vnímal, jak interpretujeme každé slovo libreta. Požadoval, abychom správně porozuměli významu textu a ztvárnili adekvátně výraz daných slov. Chtěl vytvořit moderní inscenaci a přesně věděl, jak k opeře přistoupit. Mimochodem i kostýmy byly detailně promyšlené. Krzysztof Warlikowski je geniální režisér.

Mladý běloruský dirigent Dmitrij Matvijenko, který operu Z mrtvého domu v Římě poprvé hudebně nastudoval, je velmi talentovaný, obdržel i řadu ocenění. Vybavíte si, jak studoval dílo s orchestrálními hráči?

Máte pravdu, dirigent je velmi talentovaný, profesně výtečný a lidsky velmi příjemný. Orchestr v Římě je zvyklý na italskou doménu hudby a Janáčkova opera Z mrtvého domu byla pro hudebníky nová. Dirigent zpravidla přijíždějí na zkoušky dva až tři týdny před premiérou, ale v Římě byl Dmitrij Matvijenko už od začátku nastudování. Vzpomínám si, jak orchestrální hráče na různých místech opery opravoval a detailně jim vysvětloval, jak mají dílo interpretovat.

Líbila se mi produkce opery Z mrtvého domu, která byla uvedena v historické budově Národního divadla v sezóně 2014/2015 v hudebním nastudování Roberta Jindry, dílo režíroval Daniel Špinar, v inscenaci jste rovněž zpíval stejnou roli…

Potěšila jste mne, také se mi líbila jeho režie a je mi líto, že byla inscenace stažena z programové nabídky Opery Národního divadla. Jedná se o důležitý titul, který by neměl být stažen z repertoáru naší první scény. Inscenace měla silný ohlas, jak u publika, tak kritiků. Když srovnám produkci Daniela Špinara s dalšími inscenacemi, ve kterých jsem zpíval ve světě, tak pražská se nemá, za co stydět. Opravdu byla výtečná. Nevadí mi, že se nehrála více sezón, ale na jeviště by se měla vrátit.

Líbilo se mi jeho pojetí i v detailech ve spojení s hudbou a rozehráním humorných scén. Opeře s těžkými osudy postav nechyběla na scéně vřelost. Jednalo se o velmi úspěšný režijní operní debut…

Ano, přesně, máte pravdu. Zpíval jsem i v druhé Špinarově inscenaci v Národním divadle. Ztvárnil jsem kapitána Vera v opeře Billy Budd Benjamina Brittena. Opera Z mrtvého domu byla ovšem lepší a navíc úspěch u režijního operního debutu se tehdy hned v Národním divadle neočekával. Později už začal Daniel Špinar inscenovat pod uvedením svého ženského jména. Domnívám se, že by se opeře měla Daniela věnovat, protože je výtečná režisérka. V mém srdci zůstávají inscenace opery Z mrtvého domu režisérů Patrice Chéreaua, Daniela Špinara a Krzysztofa Warlikowského.

Před lety jste rozšířil své spektrum rolí o mýtickou postavu Logeho, boha ohně. V opeře Richarda Wagnera Zlato Rýna jste roli ztvárnil v nejslavnějších divadlech světa. V čem jste si Logeho oblíbil?

Logeho v opeře Zlato Rýna Richarda Wagnera jsem zpíval rád a v různých inscenacích, například v Metropolitní opeře v New Yorku, v Opeře v San Franciscu a také v Bavorské státní opeře v Mnichově. V průběhu dění opery zpívám Logeho na scéně dlouho, a proto je role velmi náročná na výdrž a rozvržení sil. Pěvec musí vědět, kde může hlasově přidat, a kde se musí šetřit. A především musí roli výborně zahrát. Mám rád, když si mohu ze ztvárnění postavy udělat legraci a v případě Logeho miluji, že na jevišti herecky a pěvecky mohu ukázat své umění v bohaté škále.

———-

Tenorista Štefan Margita (*1956, Košice) je stálým hostem Opery Národního divadla v Praze, kde debutoval v roce 1984 ztvárněním Lenského v Evženu Oněginovi P. I. Čajkovského a Vaška v Prodané nevěstě B. Smetany. V Národním divadle ztělesnil např. Dona Antonia (S. Prokofjev Zásnuby v klášteře), Tamina (W. A. Mozart Kouzelná flétna), Oresta (Ch. W. Gluck Ifigenie na Tauridě), Ferranda (W. A. Mozart Così fan tutte), Nemorina (G. Donizetti Nápoj lásky), Manolia (B. Martinů Řecké pašije), Lacu (L. Janáček Její pastorkyňa), Dona Ottavia (W. A. Mozart Don Giovanni), Filku Morozova (L. Janáček Z mrtvého domu) nebo kapitána Vera (B. Britten Billy Budd). Svou mezinárodní kariéru zahájil v roce 1986 ztvárněním Kudrjáše v Janáčkově Káťě Kabanové v ženevském Grand Théâtre. Od té doby pravidelně vystupuje na světových operních scénách, např. v Teatro alla Scala v Miláně, v Královské opeře Covent Garden v Londýně, Metropolitní opeře New York, v Pařížské národní opeře, San Franciscu, Chicagu, Turíně, Madridu, Tokiu, Bruselu, Lyonu, Neapoli nebo Dallasu. Celosvětové uznání publika a kritiky mu přinesly především role v Janáčkových operách Káťa Kabanová, Z mrtvého domu (Filka Morozov) a Osud (Živný), Tambourmajor v Bergově opeře Vojcek, Loge ve Wagnerově Zlatu Rýna nebo Šujskij v Musorgského Borisi Godunovovi. V roce 2015 na Velikonočním festivalu v Baden-Badenu vystoupil s Berlínskou filharmonií jako Valzacchi v Růžovém kavalírovi Richarda Strausse. V roce 2019 ve Státní opeře Stuttgart poprvé zpíval Friedricha Wilhelma v opeře Hanse Wernera Henzeho Princ Homburský. Roku 2020 debutoval v roli Aigistha v Elektře Richarda Strausse ve Valencii. V posledních letech se v jeho diskografii objevují i nadžánrová alba, např. za CD Melancholie a X MAS získal Platinovou a Zlatou desku Supraphonu, nebo nahrávka šansonů Mapa lásky či Konečně spolu a Na správné cestě.

Na podzim 2023 Margita vydal CD se slovenskými, moravskými a českými lidovkami v aranžích pro symfonický orchestr a instrumentální sólisty. Na titulu Supraphonu se podíleli Filmová filharmonie s dirigentkou Alenou Hron, cimbalista Josef Fečo a houslista Ivan Herák pod vedením klávesisty a producenta Daniela Hádla.

Foto: archiv Štefana Margity, Jan Zátorský, Ilona Sochorová, Fabrizio Sansoni