„Sekera vyzdobil melodickou linku Bachova koncertu vkusnou ornamentikou, nádhernou kantilénou vyzněla často interpretovaná druhá věta. Co do stylovosti se sólista přiblížil ideální interpretaci také v následujícím Mozartově Koncertu A dur.“

„Dirigentka Alena Hron, nikterak zbytečně neexperimentující s tempy a s tradicí kodifikovaným pojetím Novosvětské, má pro Dvořákovu hudbu cit a porozumění.“

„Výkon orchestru pod vedením mladé dirigentky nenechal nikoho na pochybách, že v Aleně Hron u nás roste další výrazná dirigentská osobnost.“

Vnášení hudby do polozapadlých koutů pohraničních oblastí a jejím prostřednictvím oživování poničených stavební památky bezesporu patří k záslužným počinům. V poslední době podobných iniciativ přibývá, ne vždy se však setkávají s potřebnou finanční podporou, jakou by si záměry organizátorů zasloužily. Festival Živé pohraničí – Lebendes Grenzland, jehož koncerty se odehrávají v nejzápadnější části naší republiky a který letos vstoupil do pátého ročníku, se musel na rozdíl od minulého roku uskromnit. Tvoří ho tři symfonické a dva komorní koncerty, 1. července je pak v Hotelu Lesní mlýn zájemcům o historii tradičně nabídnuta beseda s předními historiky, tentokrát věnovaná 85. výročí Mnichovské dohody. Zahajovací koncert se odehrál v pátek 23. června a jeho protagonisty se právem stali pianista Miroslav Sekera a dirigentka Alena Hron.

První koncert festivalu Živého pohraničí se konal, podobně jako v předcházejících ročnících, v koncertním sále Společenského domu Casino v Mariánských Lázních. Z důvodu pracovního vytížení se ho bohužel nemohl zúčastnit duchovní otec festivalu Milan Muzikář, proto jeho písemný pozdrav, adresovaný posluchačům a orchestru, tlumočil v úvodu statutární ředitel Západočeského symfonického orchestru Jakub Formánek. Připomněl Muzikářovy zásluhy a záměry, ale zdůraznil rovněž pocit zodpovědnosti, kterou mají kulturní instituce v pohraničí nejen ke svému regionu, ale i vůči nejbližším německým sousedům. Němci jsou v řadách mariánskolázeňských posluchačů pravidelnými, hudbou nadšenými a vždy pozornými hosty.

Do programové skladby koncertů jsou v rámci tohoto festivalu pečlivě vybírány kompozice z okruhu českého, rakouského a německého kulturního dědictví. Na programu zahajovacího koncertu, který se o den později opakoval ve Velkém sále Městského kulturního střediska v Domažlicích, se setkala hudba Bachova, Mozartova a Dvořákova. Jako sólista večera byl přizván častý host orchestru klavírista Miroslav Sekera a k dirigentskému pultu Alena Hron, donedávna Jelínková.

Jako první zazněl v Sekerově podání Koncert f moll, BWV 1056 Johanna Sebastiana Bacha. Byl provázen smyčcovou sekcí, což vzhledem k užitému klavíru, nikoliv cembalu, nikterak nenarušovalo zvukový dojem. Klavírista vyzdobil melodickou linku vkusnou ornamentikou, nádhernou kantilénou vyzněla v mnohých úpravách často interpretovaná druhá věta. Co do stylovosti se sólista přiblížil ideální interpretaci také v následujícím Mozartově Koncertu pro klavír A dur, KV 414, vzniklém ve Vídni v roce 1782. Sekera interpretuje Mozarta s noblesou sobě vlastní, technicky bravurně a delikátně. Na ovace publika reagoval přídavkem, jímž se co do inspirace od Mozarta neodpoutal, ale prokázal svoje přednosti i v pojetí romantické hudby. V Lisztově aranžmá totiž zazněla Lacrimosa, připomínající Requiem, Mozartovu poslední kompozici, a vzdávající hold jeho géniu.

Druhou půli večera vyplnila Symfonie č. 9, e moll „Z nového světa“ Antonína Dvořáka. Slyšela jsem ji v podání tělesa před dvěma lety, mohla jsem tudíž porovnávat – a zaznamenat výrazný kvalitativní posun. Mladá dirigentka, nikterak zbytečně neexperimentující s tempy a s tradicí kodifikovaným celkovým pojetím této symfonie, má pro Dvořákovu hudbu evidentně cit a hluboké porozumění. Obdivovala jsem minuciózní vypracování motivů v jednotlivých nástrojových sekcích, důraz na pregnantní rytmus, a především pak vnitřní zaujetí, které Alena Hron dokázala přenést na hráče svým zdravým muzikálním cítěním. Jasnými přehlednými gesty dovedla v příznivé akustice Casina toto Dvořákovo dílo k působivému závěru. Potlesk patřil jí, orchestru i sólistům, z nichž sluší zmínit především hráče na anglický roh Kirilla Burdaleva. Výkon orchestru pod jejím vedením nenechal nikoho na pochybách, že v paní Aleně Hron u nás roste další výrazná dirigentská osobnost.

Festival pokračuje 1. července již zmíněnou besedou, téhož dne večer pak společným recitálem Sylvy Čmugrové a Martina Kasíka v sále nově restaurovaného hotelu Lesní mlýn. Zazní skladby Karla Bendla, Leoše Janáčka, Bohuslava Martinů, Fryderyka Chopina a Gustava Mahlera.

Foto: ZSO