Opera Národního divadla a Státní opera uvede na scéně Stavovského divadla novou inscenaci barokní opery Dido a Aeneas Henryho Purcella, jednoho ze základních kamenů operní historie a nejslavnějšího díla anglického tvůrce. Hudebního nastudování se ujme specialista barokní interpretace Michael Hofstetter, režie je v rukou Alice Nellis. Na inscenaci spolupracuje také Collegium Vocale 1704. Nová inscenace po Straussově Ariadně a Cherubiniho Médee uzavírá volnou dramaturgickou linii posledních sezon Stavovského divadla, věnovanou výjimečným ženám v operní literatuře. První premiéra se koná 15. ledna, druhá o dva dny později.

Perla barokní hudby, jedna z nejstarších dodnes široce uváděných a populárních oper, první anglická opera světového formátu – tak a ještě jinak by se dalo charakterizovat nejslavnější dílo Henryho Purcella, jehož vznik je dodnes zahalen nejistotou a které se ani nedochovalo v úplnosti. Opera Dido a Aeneas měla svou premiéru pravděpodobně roku 1689 v londýnské Chelsea a právě otevřenost výkladům i komorní, mimořádně soustředěná forma patří k důvodům trvalé životnosti díla. Příběh, vycházející ze čtvrté knihy Vergiliovy Aeneidy, sleduje tragické milostné vzplanutí královny Dido k trojskému hrdinovi Aeneovi, který ji – podveden „zlými mocnostmi“ – opustí. Nová inscenace pražského Národního divadla se opírá o melancholickou, niternou povahu díla: nejde o velkolepou barokní podívanou, ale o komorní drama, v němž hudba, recitativy, tanec a intermezza mají vytvářet kompaktní a emocionálně koncentrovaný celek.

Umělecký ředitel Opery Národního divadla a Státní opery Per Boye Hansen k inscenaci uvádí: „Dido a Aeneas je jedním ze základních kamenů operní historie a Didonino lamento lze považovat za úplně první operní hit. Purcellova práce s harmonií, melodií a barvou nástrojů vytváří bohatý zvukový svět, který zesiluje příběh i jeho emoční dopad. Jsem velmi rád, že se Alice Nellis vrací do Národního divadla po své kontroverzní, ale mimořádně úspěšné Prodané nevěstě, a s barokním specialistou Michaelem Hofstetterem máme všechny předpoklady pro výjimečnou inscenaci.“ Nová inscenace Dido a Aeneas zároveň uzavírá volnou dramaturgickou linii posledních sezon Stavovského divadla, věnovanou výjimečným ženským postavám operní historie. Po Straussově Ariadně a Cherubiniho Médee přichází Dido jako třetí hrdinka, jejíž příběh je založen na vnitřní síle, vášni a konfliktu se světem – i se sebou samou. Dramaturg Ondřej Hučín k tomu říká: „Aniž by to byl předem promyšlený záměr, vznikla nám ve Stavovském divadle jakási volná trilogie dramat o výjimečných ženách, jejichž vnitřní síla a urputnost mají téměř vždy katastrofální následky. Ariadna, Médea i Dido patří k postavám, které existují v mnoha, často protikladných verzích – a právě to je znak velké dramatické figury.“ Purcellova Dido se v této perspektivě výrazně liší od antických i renesančních předloh. Zatímco u Vergilia či Marlowa do osudu hrdinky zasahují bohové, v barokní opeře žádná vyšší moc nepřichází: svět je ponechán výhradně lidem a jejich „stínům“. „V Purcellově opeře žádní bohové nevystupují. Jsou zde pouze čarodějnice – ne jako zosobnění osudu, ale spíše jako temná stránka lidské mysli. Dido tak může být chápána jako postava, která si svůj tragický konec vytváří sama, ve své pesimistické představivosti – jako by pro ni byla jistota zlého konce snesitelnější než nejistota naděje,“ dodává Hučín.

Režisérka Alice Nellis nahlíží Purcellovu operu jako výsostně komorní a psychologické drama, které se neodehrává ve vnějším světě mýtu, ale především v nitru hlavní hrdinky. „Dido má v sobě velmi zvláštní intimitu. Je krásná a vlastně hrozně depresivní,“ říká Nellis a zdůrazňuje, že příběh chápe jako obraz vnitřního boje člověka se sebou samým. Motiv čarodějnic v její inscenaci nepředstavuje pouze nadpřirozené síly, ale také vnitřní hlasy a pochybnosti, které dokážou zpochybnit i přicházející štěstí.

Hudebního nastudování se ujal německý dirigent Michael Hofstetter, se kterým KlasikaPlus.cz připravuje rozhovor, v titulních rolí se představí mezzosopranistka Markéta Cukrová a basbarytonista Lukáš Bařák (se kterým KlasikaPlus.cz také u této příležitosti vydá rozhovor). Ostatní obsazení zde, na inscenaci spolupracuje vokální soubor Collegium Vocale 1704. Po premiérách 15. a 17. ledna se nejbližší reprízy uskuteční 21., 24. a 31. ledna, únorové pak 9. a 25. února.

Fotografie z generální zkoušky: Serghei Gherciu, Facebook Opery Národního divadla a Státní opery

Facebook X E-mail WhatsApp