„Katedrální varhaník Aleš Nosek si své provedení náročného Preludia a fugy e moll Johanna Sebastiana Bacha doslova užil.“

„Biblické písně jsou Janálovou srdeční záležitostí.“

„Hlas Poláčkové se nesl i nad nejsilnějšími místy orchestru.“

Druhým koncertem cyklu Chrámová koncertní řada v Plzni pokračovala tradice Plzeňské filharmonie se představit v jiném prostředí než obvyklém. Koncert byl věnován Plzeňskému Prazdroji u příležitosti výročí, kdy přesně před 181 lety byla 5. října uvařena první várka plzeňského piva.

Po úvodním přivítání generálního vikáře plzeňské diecéze Petra Hrušky a krátkých věcných promluvách PR manažera orchestru Michala Karbana, manažera návštěvnických služeb Prazdroje Rudolfa Šlehofera a šéfdirigenta orchestru Chuheie Iwasakiho, který přítomné pobavil větou, že Plzeňská filharmonie je nejvěrnějším zákazníkem Prazdroje, dostala slovo hudba. K účinkování byli přizváni zajímaví hosté, dva renomovaní pěvci Alžběta Poláčková a Roman Janál a regenschori plzeňské diecéze varhaník Aleš Nosek. Orchestr Plzeňské filharmonie řídil Chuhei Iwasaki.

Program byl sestaven tak, aby se rovnoměrně představil jak orchestr, tak oba sólisté. Navíc vytvořil orámováním částmi oratoria Mesiáš Georga Friedricha Händela a provedením větší části cyklu Biblických písní Antonína Dvořáka i ucelenější dojem, než jen uvedení směsi různých, byť skvělých verzí skladby Ave Maria.

Na úvod zazněla předehra k oratoriu Mesiáš Georga Friedricha Händela. Chvíli trvalo, než jsem si znovu zvykl na akustiku plzeňské katedrály sv. Bartoloměje, ale dirigent i přizvaný bývalý koncertní mistr orchestru Michal Sedláček pro hráče nelehký úkol zvláště po stránce souhry až na detaily v samotném úvodu skvěle zvládli. Dílo vyznělo přesvědčivě díky Händelově sazbě s generálbasovou linií a její vynikající interpretaci. Přizvána byla cembalistka Alena Tichá, zdvojený hlas basové linie interpretoval na fagot Vladimír Vlna. Průzračně čistý byl i zvuk hobojů.

Následovala první verze díla Ave Maria, v programu nejnovější. Její autor William Gomez (1939 – 2000) vytvořil dílo s nádherně znějícím vrcholem. V podání Alžběty Poláčkové bravurně vyšel nejen on, ale i brumendo místo při opakování hlavního tématu v pianu. Aranžmá symfonického orchestru doplněné harfou (Dana Suchanová) vyznělo v podání Plzeňské filharmonie přesvědčivě, sólový hlas se nesl i nad nejsilnějšími místy orchestru. Poláčková také skvěle deklamovala text písně.

Program byl proložen dvěma vstupy varhan, které asi z důvodu pestrosti nezazněly pohromadě, i když mohly. Katedrální varhaník Aleš Nosek si své provedení náročného Preludia a fugy e moll, BWV 548 Johanna Sebastiana Bacha doslova užil a svou znalost místního nástroje zúročil v perfektní artikulaci a maximálním zvukovém (i rejstříkovém) využití nástroje. Nádherný zvuk pléna plzeňských varhan, které stejně jako celá katedrála prošly nedávno rekonstrukcí, se nesl celou katedrálou. Noskova interpretace měla neuvěřitelný tah, proto si myslím, že i přítomnost z části needukovaného publika by unesla provedení cyklu preludia a fugy vcelku.

Následovalo druhé Ave Maria, tentokráte od Antonína Dvořáka. Sólový hlas přednesl Roman Janál. Nevím z jakého důvodu se mne zdálo, že jinak vynikající pěvec byl ve svém prvním vstupu intonačně často nad tónem. Nicméně Janálovo postavení na kůru těsně u zábradlí způsobilo, že se jeho hlas nesl bezproblémově celou katedrálou až k posluchačům dole a byl srozumitelný.

Dále zazněl výběr Biblických písní, op. 99 Antonína Dvořáka v podání Alžběty Poláčkové za doprovodu orchestru. Dílo, které zaznívá na pódiích často v originální verzi pro hlas a klavír, ev. varhany upravil z části sám skladatel a z části Vilém Zemánek pro „doprovod“ orchestru. Vyznění této verze bylo neuvěřitelně barevné, Dvořák v písni č. 5 Bože! Bože! Píseň novou do partitury připsal tympány, triangl a harfu… Tato píseň měla v podání sopranistky opravdu slavnostní atmosféru. V písni č. 6 Slyš, ó Bože, volání mé orchestr bohužel místy přehlušil sólový part. Dirigent se pravděpodobně nechal unést silou hudby a přestal kontrolovat výsledný obraz. Naopak velmi srozumitelně zase vyzněla další píseň č. 10 Zpívejte Hospodinu píseň novou.

Následovalo uvedení třetí verze díla Ave Maria, asi nejznámější, Franze Schuberta. Zde stál Roman Janál před orchestrem vpředu, poslouchat jeho sytý hlas bylo zážitkem. Samozřejmostí byla jeho perfektní výslovnost německého textu. Roman Janál dále za doprovodu orchestru interpretoval další z Biblických písní Antonína Dvořáka. Písně č. 4 Hospodin jest můj pastýř, č. 7 Při řekách babylónských a č. 8 Popatřiž na mne a smiluj se nade mnou jsou jeho srdeční záležitostí a nejlepší pozvánkou na provedení celého cyklu 29. května příštího roku na stejném místě v rámci závěrečného koncertu Chrámové řady koncertů.

Jako předposlední bod programu zaznělo naposledy Ave Maria Giulia Cacciniho provedené na kůru varhanami, hobojem a sopranistkou. Tato verze nevyzněla akusticky šťastně, neboť Alžběta Poláčková zpívala schovaná za pultem daleko od ochozu kůru a její nádherný hlas spolehlivě přehlušil zvuk varhan a výborně hrajícího hoboje (Anna Škreptáčová).

Závěrem zazněla známá árie z Händelova Mesiáše: The trumpet shall sound. Zde se Roman Janál výborně předvedl v anglické výslovnosti i v závěrečné kadenci. Z orchestrálních hráčů excelovali ve svých partech hráč na trubku Ota Paleček a fagotista Vladimír Vlna.

Vynikající výkon všech sólistů, orchestru a dirigenta si od posluchačů zcela zaplněné katedrály sv. Bartoloměje vyžádal přídavek – pan dirigent jej uvedl jako svoji osobní záležitost, kdy ve stejné skladbě účinkoval v mládí jako orchestrální hráč. Zaznělo závěrečné Air ze Suity Abdelazer Henryho Purcella.

********

Foto: Dominik Beránek