„České noneto vlastně zažilo všechny české prezidenty.“

„Soubor si interpretaci Českých tanců doslova užíval.“

„Dvořákova Serenáda vyzněla i pro nové obsazení velmi zdařile.“

Soubor České noneto, který byl založen r. 1924 oslavil své jubileum také účinkováním na 44. ročníku festivalu Smetanovské dny v Plzni. Zvolil zajímavý program z děl jemu věnovaných a z děl upravených pro netradiční uskupení houslí, violy, violoncella, kontrabasu, flétny, hoboje, klarinetu, fagotu a lesního rohu. Těleso se rozhodlo všem posluchačům rozdat jedno ze svých CD, která natáčí pro francouzský label Praga Digital. Celý večer se nesl v pohodovém duchu radosti z krásy hudby, což plzeňské publikum ocenilo.

V úvodním slově fagotista souboru Pavel Langpaul vzpomněl na několik významných osobností v historii souboru, které měly na jeho utváření zásadní vliv. Byl to třeba houslista Emil Leichner starší a František Hertl, první vedoucí souboru, jehož úpravy obou řad Českých tanců Bedřicha Smetany, Serenády pro dechové nástroje, op. 44 Antonína Dvořáka a jiných děl soubor dodnes hraje. Langpaul také zmínil, že jediné, co v době vzniku uskupení vyšlo tiskem pro takové obsazení, byl nonet Louise Spohra. Další jméno, které vyzdvihl, byl houslista Václav Snítil a současný primárius souboru Romana Špačková, jedna z absolventek jeho třídy. Také zmínil skutečnost, že soubor fungoval léta pod Českou filharmonií, což znamenalo určitou existenční jistotu… 

Následoval první bod programu, Taneční preludia Witolda Lutosławského, respektive jejich úprava věnovaná přímo Českému nonetu. Dílo o pěti částech vzniklo r. 1954 původně pro klarinet a klavír. Existuje i autorova úprava pro sólový klarinet a orchestr. Rytmicky členité, nápadité kontrastní kratší části díla vycházející z hravé folkloristické melodiky a gradující k poslední části interpretovalo České noneto bezstarostně.

Následovala Hertlova úprava výběru ze druhé řady Českých tanců Bedřicha Smetany. Škoda, že tentokráte programové poznámky neobsahovaly ani jaké tance zazní, ani vlastně podrobnosti k jednotlivým dílům, pouze informace o souboru a výňatky z nejnovější recenze na nedávný koncert souboru v Brémách. Zazněl tedy Smetanův Oves, Slepička, Sousedská a Skočná. Úpravy Františka Hertla byly nápadité, zaujalo mne třeba hlavní téma Slepičky, které si přebírali jednotlivé nástroje. Hertl musel Smetanův part na mnoha místech dokomponovat pro více hlasů, než obsáhne klavírista svýma dvěma rukama v originální verzi. Soubor si interpretaci tanců doslova užíval, velmi přesvědčivě v jeho podání vyzněly i tempové a agogické změny v posledním tanci, uvedeném před přestávkou večera, Skočné.

Po pauze přišla s  průvodním slovem i ředitelka festivalu Smetanovské dny Lenka Kavalová. Jmenovala další významné osobnosti, kteří v nonetu za doby jeho trvání působily, hráčku na lesní roh Vladimíru Klánskou a hobojistu Jiřího Krejčího. Také uvedla fakt, že České noneto vlastně zažilo všechny české prezidenty, představila několik členů s délkou jejich angažmá v souboru a podotkla, že noneto je v této i příští sezóně rezidenčním tělesem Plzeňské filharmonie.

Poté již zněla jen hudba. Byla uvedena Serenáda d moll pro dechové nástroje, violoncello a kontrabas, op. 44 z r. 1878 Antonína Dvořáka, a to opět v úpravě Františka Hertla. Při pohledu do Dvořákovy partitury určené pro dva hoboje, dva klarinety, dva fagoty, kontrafagot (libovolně), dva lesní rohy v F, jeden lesní roh v B, violoncello a kontrabas měl upravovatel v případě přepisu pro nástrojové obsazení Českého noneta poněkud méně práce. Dvořákova hudba vyzněla i pro nové obsazení velmi zdařile. Škoda, že v tištěném programu opět chyběly názvy jednotlivých vět, i když se zdálo, že jako posluchači tohoto koncertu přišli pamětníci souboru ze všech jeho ér působení a skladbu někdy v životě slyšeli. Osobně mne velmi zaujalo ve druhé části Menuetto jeho brilantně a v precizní souhře zahrané Trio. Ve třetí části bez názvu soubor ukázal, jak jsou jednotliví hráči pohotoví: při zjištění sebemenší intonační odchylky v zaznění diatonického akordu se bleskově přiladili k ostatním členům. Mimochodem to, že smyčcové nástroje souboru sedí vpředu a všechny dechové až za nimi, má také vliv na absolutní zvukovou vyrovnanost celku. Čtvrtou část Finale zahrál soubor s lehkostí. 

Jako přídavek za dlouhý potlesk téměř zaplněného Sálu Antonína Dvořáka Domu hudby v Plzni zazněl další ze druhé řady Českých tanců Bedřicha Smetany Obkročák.

Na cestě domů provázela posluchače radost ze skvěle interpretované svěží české a polské hudby.

Smetanovské dny / Dominik Beránek

Facebook X E-mail WhatsApp