„Přizvání vynikajícího mladého klavíristy polské národnosti Szymona Nehringa bylo v podání managementu orchestru ‚trefou do černého‘.“

„Orchestr symfonii zahrál vynikajícím způsobem.“

„Protože se jednalo o zahájení Roku české hudby v Plzni, na programu nesmělo chybět provedení díla autora české národnosti.“

Slavnostním přípitkem pro každého posluchače prvního abonentního koncertu v novém roce a českou státní hymnou zahájil orchestr Plzeňské filharmonie Rok české hudby 2024 v Plzni. K provedení slavnostního programu večera byli přizváni dva vynikající umělci z Polska, klavírista Szymon Nehring a dirigent Paweł Przytocki.

Po úvodních slovech ředitelky orchestru Lenky Kavalové, radní města Plzně pro oblast kultury a památkové péče Elišky Bartákové a šéfdirigenta orchestru Chuheie Iwasakiho, kdy byl oficiálně zahájen program Roku české hudby v Plzni se stručným přiblížením jeho hlavních událostí, začal uvedením Pochodu k slavnosti Shakespearově Bedřicha Smetany program večera. Skvělé provedení díla přizvaným polským dirigentem Pawołem Przytockim, který adekvátním tempem velmi dobře vystihl až lapidární charakter Smetanovy kompozice, bylo příspěvkem k první avizované události, na kterou se posluchači abonentních koncertů Plzeňské filharmonie mohou v následujícím roce těšit. Tím je kompletní provedení všech symfonických děl Bedřicha Smetany. Pochod vyzněl v podání orchestru průzračně a díky patří zejména oběma hráčům na trubku (Martin Chodl, Ota Paleček).

Následovalo provedení Koncertu pro klavír a orchestr č. 1 e moll, op. 11 Fryderyka Chopina, přičemž přizvání vynikajícího mladého klavíristy polské národnosti Szymona Nehringa bylo v podání managementu orchestru ‚trefou do černého‘. Dodnes mám v paměti loňské plzeňské provedení Chopinova Druhého klavírního koncertu polskou interpretkou Aleksandrou Świgut na půdě Nové scény Divadla Josefa Kajetána Tyla, které se Szymonovu velmi podobalo v lehkosti precizního projevu a vystižením lidového charakteru některých částí obou děl. Přizvaný klavírista díky své poctivé interpretaci bez zbytečného patosu, velmi plastické dynamické hře, udržení dlouhé melodické linie ve volné větě, svižnému tempu a jiskřivé technice hry ve finále až do poslední noty závěrečné kódy získal veliké sympatie plzeňského publika a musel se odvděčit přídavkem. Pro ten zvolil poměrně netradičně jednu z balad stejného autora, a to asi nejvíce poetickou třetí (As dur), kterou interpretoval opět svrchovaně. Orchestr spolupracoval pod vedením dirigenta Przytockého příkladně a přednesl svůj náročný part, spočívající Chopinovou nepříliš šťastnou instrumentací (jen těžko ji lze přirovnat k geniální Brahmsově, Dvořákově nebo Schumannově) mnohdy ve dlouhých držených jednotlivých tónech, velmi obstojně.

Protože se jednalo o zahájení Roku české hudby v Plzni, na programu nesmělo chybět provedení díla autora české národnosti. A když je zmiňován Václav Jan Tomášek, vybavíme si spíše jeho klavírní skladby, již směřující k epoše romantismu. Zcela klasický charakter měla jeho v Plzni provedená Symfonie Es dur, op. 19. Nastudování díla polským dirigentem, který se na rozdíl od řízení Chopinova i Smetanova díla zde držel zpátky a v úvodní části jakoby se teprve hledal, bylo stylově čisté. Osobně mne nejvíce zaujalo půvabné provedení Andante a precizní provedení Scherza, nesoucí jakýsi lovecký charakter. Tady se velmi dobře uplatnil ve svém sólu první hráč klarinetu a celý orchestr hrál vynikajícím způsobem.

První koncert Plzeňské filharmonie v domácím sále Měšťanské Besedy byl mimořádně úspěšný.

******

Foto: Filharmonie Plzeň / Ondřej Pastor