„Posluchači byli plni očekávání, jak si s nastudováním díla národního významu poradí šéfdirigent Chuhei Iwasaki.“

„Zaujal zodpovědný přístup všech hráčů orchestru a promyšlená koncepce dirigentovy výstavby každé symfonické básně.“

„Večer vyústil ve standing ovation celého sálu Měšťanské besedy.“

Plzeň s velkým očekáváním zahájila 44. ročník festivalu Smetanovské dny. A výkon orchestru Plzeňské filharmonie pod vedením jejího šéfdirigenta Chuheie Iwasakiho v kompletním provedení cyklu symfonických básní Má vlast Bedřicha Smetany byl impozantní. Multižánrový a multioborový festival doplňuje také řada doprovodných akcí.

V Plzni zahájila Smetanova Má vlast festival Smetanovské dny naposledy v roce 2018, tehdy hrál orchestr pod vedením Tomáše Braunera a v roce 2021 bez přítomnosti posluchačů, již s dirigentem Chuheiem Iwasakim. Všichni posluchači byli plni očekávání, jak si s nastudováním díla národního významu poradí šéfdirigent Chuhei Iwasaki. Již skutečnost, že na pódiu nebyl připraven dirigentský pult na noty dával tušit maximální připravenost původem japonského umělce. Na koncertě byl mimochodem přítomen vedle jiných významných hostů, např. ministra kultury, hejtmana Plzeňského kraje nebo radní pro oblast kultury Plzeňského kraje, i velvyslanec Japonska v České republice Hideo Suzuki.

Lenka Kavalová, ředitelka orchestru Plzeňské filharmonie, která festival Smetanovské dny pořádá, upozornila posluchače zahajovacího koncertu po nutném poděkování finančním partnerům na hlavní události festivalu a také na tři výstavy, probíhající současně s hudebním programem festivalu. V budově Západočeského muzea v Plzni je otevřena výstava Bedřich Smetana a Plzeň, která vznikla ve spolupráci s Národním muzeem. V budově Nového divadla v Plzni je otevřena do 18. března putovní výstava k Roku české hudby Slavní čeští skladatelé, reflektující vedle Bedřicha Smetany další české autory Antonína Dvořáka, Bohuslava Martinů a Leoše Janáčka. V proluce Smetanových Sadů je před Studijní a vědeckou knihovnou k vidění výstava Plzeňská filharmonie v proměnách času.

Poté již následovalo kompletní provedení cyklu symfonických básní, rozdělené do dvou částí. Dirigent si dovolil oproti předpisu v partituře obsadit o jeden lesní roh navíc, sólům se věnoval výhradně první hráč orchestru Daniel Urro. Rovněž hned v úvodu přizvané dvě harfistky Bronislava Klablenová a Kateřina Valášková se o Smetanův part nedělily, jako v partituře, ale obě hrály unisono oba party. Dlužno říci, že v naprosté souhře, tedy dokonale naplnily dirigentův záměr zesílit zvuk jediného nástroje. Od prvních taktů první symfonické básně, kdy dirigentova gesta byla jen nejnutnější, zaujal zodpovědný přístup všech hráčů orchestru a promyšlená koncepce dirigentovy výstavby každé symfonické básně. Hlavní téma znějící po harfách ve dřevech a žestích překvapivě oživil vstup druhé trubky, který byl mírně pod tónem. Další průběh se již nevymykal běžnému zažití díla, vrchol kompozice vyzněl přirozeně. Osobně jsem obdivoval dokonalé piano, souhru a sametový zvuk obou klarinetů (Jan Oblištil, Jaroslav Bulka) v části Piú lento. Těsně před závěrem díla si dirigent dovolil v části Largamente na čtyři takty vypustit party obou fléten. Ty ovšem měly v tomto místě pouze zdvojovat party klarinetů.

Část Vltava byla rovněž skvěle vystavěná, zaujalo decentní pojetí polky znázorňující Venkovskou svatbu uprostřed. Dirigent se svými gesty velmi angažoval až v části Più moto znázorňující široký tok Vltavy. Osobně bych si jen dovedl představit subtilnější tón předepsaného piana fléten v části L´istesso tempo znázorňující Lunu – rej rusalek.

V části Šárka opět skvěle vyznělo sólo prvního klarinetisty následované sólem prvního violoncellisty (David Niederle) před částí Moderato. Rovněž téma vítězství v trombónech před koncem si hráči doslova užili, možná zvukově již na úkor participujícího prvního violoncella…

Po přestávce byly uvedeny zbývající tři části cyklu. Báseň Z českých luhů a hájů začala opravdu vřelým tónem všech nástrojových skupin. Orchestr hrál program se svým koncertním mistrem Olgou Alicjou Osmolińskou. Ve skvělé souhře skupin vyzněla fuga. V části Allegro Tempo primo krásně vyšlo sólo obou klarinetů s fagoty. Závěrečné téma zaznělo podle mého lépe v tutti orchestru v A dur než v dechových nástrojích před tím v Des dur, rovněž souhra orchestru při přechodu do G dur nebyla ideální.

Následující báseň Tábor byla opět skvěle vystavěna. Přestože by hráči měli nárok být unaveni, program symfonických básní byl uveden den před v Klatovech, den po zahájení festivalu ve Kdyni, hráli s maximálním nasazením až do závěrečného uvedení tématu v kontrabasech a violoncellech. Ne nadarmo si mimochodem velkou část této básně vybral režisér Jan Svěrák do filmu Kolja v roce 1996… Vytrvalost českého národa čerpající sílu z husitského chorálu dovolila Smetanovi postavit tuto část pouze na této dle jeho slov „velebné písni“. Neústupnost, kterou skladba končí a plynule přechází do básně Blaník interpretoval orchestr pod vedením svého šéfdirigenta dokonale.

V Blaníku při uvedení druhého hlavního tématu (Andante non troppo) a následujícím Piú allegro, ma non molto mohl možná dirigent více vyjít z předepsané dynamiky piano, nicméně další průběh a gradace měly neuvěřitelný tah a zrychlení před částí Piú vivo vyznělo skvěle.

Večer vyústil ve standing ovation celého sálu Měšťanské Besedy v Plzni a zahájení festivalu Smetanovské dny proběhlo opravdu důstojně.

Foto: Filharmonie Plzeň / Jan Růžička

Facebook X E-mail WhatsApp