Letošní Letní slavnosti staré hudby uzavřelo Collegium Marianum se sopranistkou Robertou Mameli
„Už od začátku nastavili všichni hráči laťku na nejvyšší úroveň a drželi ji po celou dobu koncertu.“
„Rodačka z Říma si publikum u svatých Šimona a Judy podmanila, došlo na potlesk vestoje.“
„Byl to úžasný závěr celého festivalu s příslibem do dalšího ročníku, že Praha opět příští léto ožije nádhernou hudbou v podání vynikajících umělců v čele se souborem Collegium Marianum.“
Ve čtvrtek 4. srpna se v kostele svatých Šimona a Judy na Starém Městě uzavřel třiadvacátý ročník mezinárodního hudebního festivalu Letní slavnosti staré hudby. Letošním tématem bylo pouto mezi přírodou a hudbou. Na koncertě nazvaném Canto della Ninfa vystoupil rezidenční soubor Collegium Marianum s uměleckou vedoucí a flétnistkou Janou Semerádovou. Hostem a hlavní protagonistkou večera byla italská sopranistka Roberta Mameli, která si publikum získala krásnou barvou hlasu, koloraturami, širokou škálou dynamických odstínů, podmanivými vysokými tóny a zejména noblesou a výrazem. Vynikající sólové výkony předvedly také flétnistky Jana Semerádová a Julie Braná. Celý večer zněla hudba Vivaldiho a Händela.
Psát o souboru Collegium Marianum v superlativech už by z mé pozice zavánělo zaujatostí. Proto ve zkratce napíšu, že mě jeho výkon nepřekvapil tím, jak mě opět překvapil… Už od začátku ve Vivaldiho Sinfonii z L´Olimpiade nastavili všichni hráči laťku na nejvyšší úroveň a drželi ji po celou dobu koncertu. Opět se soubor mohl směle opřít o dvě tahounky – Janu Semerádovou a koncertní mistryni Lenku Torgersen, z pravé strany pak „tvrdily muziku“ kontrabasistka Romana Uhlíková a violoncellistka Hana Fleková a jemně dokresloval a akusticky zajímavě do hudby vstupoval theorbista Jan Krejča. Skvělou pozornost udržoval cembalista Filip Hrubý a za zmínku stojí i profesionální výkon houslistky Magdaleny Malé, které se během produkce patrně přetrhla struna. Téměř nepozorovaně se vzdálila, technický problém svého nástroje vyřešila, a ačkoliv neměla možnost pořádně naladit, „vklouzla“ do toku hudby naprosto přirozeně.
Vivaldiho Koncert pro flétnu a orchestr F dur „La tempesta di mare“ zahrála Julie Braná velmi krásně, snad jen ze začátku jí mohli ostatní hudebníci dát více prostoru. Od druhé věty však už akusticky vše „sedělo“. I Jana Semerádová v druhé půli večera zahrála Vivaldiho, a sice jeho Koncert D dur „Il gardellino“, opět s noblesou sobě vlastní, v naprosté souhře s ansámblem. Opět potěšila na duši.
A nyní k výkonu sopranistky Roberty Mameli, která během koncertu přednesla virtuózní koloraturní árie z děl obou skladatelů večera. Většina z nich měla určitou spojitost s přírodou – tématy byly například loďka ve vlnách, několikrát šlo o ptačí svět a podobně. Ve Vivaldiho vstupní árii z La fida ninfa ukázala sopranistka mocnost svého hlasu, na můj vkus šla do koloratur zbytečně „naplno“, ale rozumím tomu, vždy je těžké si „osahat“ akustiku v sále naplněném publikem. V dalších kusech už zpívala techničtěji. Obecně má hlas pěkně ucelený, kulatý, měkký, ovšem zároveň pevný, schopný velikých dynamických rozdílů. Nádherně zapůsobila Händelova árie Qui l’augel da pianta (z Aci, Galatea e Polifemo), ve které jí byla partnerkou Jana Semerádová. Jistě to bylo jedno z nejhezčích čísel koncertu.
Roberta Mameli zazpívala i anglicky, a sice árii Sweet Bird z Händelova oratoria z L’Allegro, il Penseroso ed il Moderato. Text vychází ze dvou básní Johna Miltona. V italštině jí bylo rozumět lépe, ale to nemění nic na tom, že po zvukové stránce zpěv vyzněl moc hezky.
Rodačka z Říma si publikum u svatých Šimona a Judy podmanila, došlo na potlesk vestoje a Mameli přidala krásnou árii Lascia la spina, cogli la rosa z Händelova oratoria Il Trionfo del Tempo e del Disinganno. Byl to úžasný závěr celého festivalu s příslibem do dalšího ročníku, že Praha opět příští léto ožije nádhernou hudbou v podání vynikajících umělců v čele se souborem Collegium Marianum. Vy, kteří jste neměli příležitost koncert navštívit, vězte, že soubor s podobným programem s Robertou Mameli vystoupí ještě za měsíc, ve středu 7. září v rámci Svatováclavského hudebního festivalu v kostele svatého Václava v Ostravě.
Foto: Zdeňka Hanáková
Příspěvky od Josef Zedník
- Komedianti před Sedlákem kavalírem ve Státní opeře netradičně a tradičně
- Pene Pati a Amina Edris v Rudolfinu – nádherný koncert!
- Zvony a Oedipus rex, který v titulní roli totálně selhal, v Národním divadle pod taktovkou Johna Fioreho
- Úloha recenzenta. Kam smí a kam už nesmí vkročit?
- FOK uvedl gratulační koncert Josému Curovi. Chtělo to více zpívajícího mistra
Více z této rubriky
- Afflatus Quintet přivítal advent
- Strhující Yo-Yo Ma a přídavky jak na rokenrolu. Česká filharmonie v Carnegie Hall, část první
- Jásejte, plesejte! Collegium 1704 a jeho Vánoční oratorium
- Sebevědomá Ostrava čili Prosincový recitál pianistky Yeol Eum Son
- Skvělý Don Pasquale v Obecním domě ani nepotřeboval kulisy
- Barokní souzvuk v adventní atmosféře. Ensemble Inégal a Loutna česká
- Radek Baborák rád boří konvence a rozšiřuje repertoár
- Opera o slavném skladateli. Straussovo Intermezzo v Drážďanech
- Peter Breiner stál znovu po třech letech za dirigentským pultem Slovenské filharmonie
- Poklad zvaný Pražský filharmonický sbor