KlasikaPlus.cz© – portál o klasické hudbě

PORTÁL O KLASICKÉ HUDBĚ

...váš vyladěný partner

english

Letošní Letní slavnosti staré hudby uzavřelo Collegium Marianum se sopranistkou Robertou Mameli english

„Už od začátku nastavili všichni hráči laťku na nejvyšší úroveň a drželi ji po celou dobu koncertu.“

„Rodačka z Říma si publikum u svatých Šimona a Judy podmanila, došlo na potlesk vestoje.“

„Byl to úžasný závěr celého festivalu s příslibem do dalšího ročníku, že Praha opět příští léto ožije nádhernou hudbou v podání vynikajících umělců v čele se souborem Collegium Marianum.“

Ve čtvrtek 4. srpna se v kostele svatých Šimona a Judy na Starém Městě uzavřel třiadvacátý ročník mezinárodního hudebního festivalu Letní slavnosti staré hudby. Letošním tématem bylo pouto mezi přírodou a hudbou. Na koncertě nazvaném Canto della Ninfa vystoupil rezidenční soubor Collegium Marianum s uměleckou vedoucí a flétnistkou Janou Semerádovou. Hostem a hlavní protagonistkou večera byla italská sopranistka Roberta Mameli, která si publikum získala krásnou barvou hlasu, koloraturami, širokou škálou dynamických odstínů, podmanivými vysokými tóny a zejména noblesou a výrazem. Vynikající sólové výkony předvedly také flétnistky Jana Semerádová a Julie Braná. Celý večer zněla hudba Vivaldiho a Händela.

Psát o souboru Collegium Marianum v superlativech už by z mé pozice zavánělo zaujatostí. Proto ve zkratce napíšu, že mě jeho výkon nepřekvapil tím, jak mě opět překvapil… Už od začátku ve Vivaldiho Sinfonii z L´Olimpiade nastavili všichni hráči laťku na nejvyšší úroveň a drželi ji po celou dobu koncertu. Opět se soubor mohl směle opřít o dvě tahounky – Janu Semerádovou a koncertní mistryni Lenku Torgersen, z pravé strany pak „tvrdily muziku“ kontrabasistka Romana Uhlíková a violoncellistka Hana Fleková a jemně dokresloval a akusticky zajímavě do hudby vstupoval theorbista Jan Krejča. Skvělou pozornost udržoval cembalista Filip Hrubý a za zmínku stojí i profesionální výkon houslistky Magdaleny Malé, které se během produkce patrně přetrhla struna. Téměř nepozorovaně se vzdálila, technický problém svého nástroje vyřešila, a ačkoliv neměla možnost pořádně naladit, „vklouzla“ do toku hudby naprosto přirozeně.

Vivaldiho Koncert pro flétnu a orchestr F dur „La tempesta di mare“ zahrála Julie Braná velmi krásně, snad jen ze začátku jí mohli ostatní hudebníci dát více prostoru. Od druhé věty však už akusticky vše „sedělo“. I Jana Semerádová v druhé půli večera zahrála Vivaldiho, a sice jeho Koncert D dur „Il gardellino“, opět s noblesou sobě vlastní, v naprosté souhře s ansámblem. Opět potěšila na duši.

A nyní k výkonu sopranistky Roberty Mameli, která během koncertu přednesla virtuózní koloraturní árie z děl obou skladatelů večera. Většina z nich měla určitou spojitost s přírodou – tématy byly například loďka ve vlnách, několikrát šlo o ptačí svět a podobně. Ve Vivaldiho vstupní árii z La fida ninfa ukázala sopranistka mocnost svého hlasu, na můj vkus šla do koloratur zbytečně „naplno“, ale rozumím tomu, vždy je těžké si „osahat“ akustiku v sále naplněném publikem. V dalších kusech už zpívala techničtěji. Obecně má hlas pěkně ucelený, kulatý, měkký, ovšem zároveň pevný, schopný velikých dynamických rozdílů. Nádherně zapůsobila Händelova árie Qui l’augel da pianta (z Aci, Galatea e Polifemo), ve které jí byla partnerkou Jana Semerádová. Jistě to bylo jedno z nejhezčích čísel koncertu.

Roberta Mameli zazpívala i anglicky, a sice árii Sweet Bird z Händelova oratoria z L’Allegro, il Penseroso ed il Moderato. Text vychází ze dvou básní Johna Miltona. V italštině jí bylo rozumět lépe, ale to nemění nic na tom, že po zvukové stránce zpěv vyzněl moc hezky.

Rodačka z Říma si publikum u svatých Šimona a Judy podmanila, došlo na potlesk vestoje a Mameli přidala krásnou árii Lascia la spina, cogli la rosa z Händelova oratoria Il Trionfo del Tempo e del Disinganno. Byl to úžasný závěr celého festivalu s příslibem do dalšího ročníku, že Praha opět příští léto ožije nádhernou hudbou v podání vynikajících umělců v čele se souborem Collegium Marianum. Vy, kteří jste neměli příležitost koncert navštívit, vězte, že soubor s podobným programem s Robertou Mameli vystoupí ještě za měsíc, ve středu 7. září v rámci Svatováclavského hudebního festivalu v kostele svatého Václava v Ostravě.

Foto: Zdeňka Hanáková

Josef Zedník

Zpěvák, publicista

Rodák z Prahy, který vyrůstal v Mladé Boleslavi. Zájem o hudbu ho však přilákal zpět do rodného města. Studoval zpěv na Pražské konzervatoři a Akademii múzických umění (u Prof. Magdalény Hajóssyové). Hrál také na housle a na kontrabas. V mládí o Vánocích při hledání stanic v rádiu namátkou zaslechl krásnou hudbu, která ho doslova fascinovala. Byl to přímý přenos Pucciniho Bohémy z Metropolitní opery s Richardem Leechem a Angelou Gheorghiu. Od té doby je klasická zpívaná hudba jeho největším zájmem. Sólově zpíval v několika českých divadlech, ale jeho vkus se přiblížil zejména k velkým vokálně-symfonickým dílům. Má za sebou tenorové party např. v Mahlerově Písni o zemi, Dvořákově Stabat mater, ale s největším úspěchem se setkal v Brazílii, kde se v Riu představil v Janáčkově Věci Makropulos jako Albert Gregor (dir. Isaac Karabtchevsky) a následně v Sao Paulu v tenorovém partu z Glagolské mše (dir. Osmo Vänskä). Pracoval jako produkční na stanici Vltava (na té mimochodem od té vánoční Bohémy vyrůstal). Také pracoval několik let pro Symfonický orchestr Českého rozhlasu. Má rád své nejbližší a pejska Endyho. A jeho koníčkem je dobré víno a s ním spojené cestování.



Příspěvky od Josef Zedník



Více z této rubriky