Koncert s podtitulem „Folklórní stopy v klasice“ v podání kapely MusEquality, který se uskutečnil 10. května v rámci cyklu Hudební výlety, nabídl nevšední hudební zážitek spojující svět klasické hudby s živelnou energií lidové tradice. Večer se odehrál v unikátním prostředí řetízkových šaten ostravského Dolu Michal, jehož industriální atmosféra dodala programu specifický charakter. Už samotné propojení technické památky s koncertem klasické hudby působilo neobvykle…

Soubor MusEquality vznikl před čtyřmi lety a od počátku se zaměřuje na propojení folklórních inspirací s klasickou hudbou. Těžištěm jeho tvorby jsou transkripce skladeb klasické hudby pro netradiční komorní obsazení, ve kterém se představují houslisté Viktor Janoštín a Lukáš Janoštín, akordeonista Jaromír Žižka, cimbalista Michal Procházka a kontrabasista Lukáš Holubík. Samotná kombinace nástrojů naznačuje, že nejde o tradiční soubor, ale o projekt hledající nové zvukové možnosti a pohledy na klasická díla. 

Hudební večer otevřela kapela tradiční romskou písní Vojake Sheja, která svou energií okamžitě vtáhla posluchače do atmosféry večera. Už první tóny ukázaly, že nepůjde o konvenční koncert klasické hudby, ale o živý hudební zážitek plný temperamentu. Výrazný zvuk cimbálu a akordeonu v kombinaci s virtuózními houslovými pasážemi vytvořily strhující úvod. Po něm následovalo zklidnění v podobě Vivaldiho Triové sonáty „La Follia“ č. 12 d moll, op. 1. Přestože jde o skladbu pěvně spojenou s barokní tradicí, interpretace MusEquality působila neobyčejně živě a současně. Variace známého tématu měly výrazný dramatický tah, precizní rytmus a výborně vystavěnou gradaci. Cimbál a akordeon dodaly skladbě nové barevné odstíny, aniž by narušily její stylovou čistotu. Kapela zde ukázala nejen technickou jistotu, ale i schopnost hledat nové interpretační možnosti ve známém repertoáru. Lyrickou plochu přinesly Bagately, op. 47 Antonína Dvořáka, kde se nejvíce ukázala schopnost souboru pracovat s jemnou dynamikou a zpěvností. Dialogy houslí a cimbálu působily velice autenticky a místy přinášely atmosféru lidové hudby. Cimbál si mohli posluchači vychutnat nejvíce ve skladbě Scherzo Tarantelle, op. 16 Henryka Wieniawského, kde Michal Procházka předvedl přesvědčivý výkon plný rychlých běhů a dramatických kontrastů. I přes technickou náročnost měla skladba potřebnou lehkost a zachovala si taneční charakter typický pro tarantellu.

Po přestávce koncert ještě nabyl na intenzitě. Atmosféra v sále se proměnila, hudba začala být spontánnější, temperamentnější a bylo patrné, že se v tomto repertoáru soubor cítí přirozeně a dokáže naplno využít potenciál svého netradičního nástrojového obsazení. Výrazným vstupem do druhé poloviny večera byla skladba Kállai kettös Zoltána Kodályho. Už úvodní pomalejší části vytvářely zvláštní napětí a přinášely pocit melancholie, který se pomalu proměňoval v rytmicky strhující taneční celek. Kapela zde výborně pracovala s gradací a dynamikou, tudíž skladba zněla velmi živě a dramaticky. Na Kodályho skladbu plynule navázala Tarantella, op. 9 Reinholda Gliera, který je známý především pro svůj harfový koncert. V této tarantelle se však představil kontrabas a především schopnosti Lukáše Holubíka. V jeho hře byla slyšet rytmická energie, virtuozita, neztrácel tah a přitom byla jeho interpretace pevná a přehledná. Další skladbou byli posluchači přeneseni do Francie díky dílu Indifférence Tonyho Murény, italského skladatele žijícího ve Francii. Kromě nové transkripce již existující skladby si mohli posluchači vyslechnout také autorskou akordeonovou kadenci založenou na barokním charakteru, kterou složil člen souboru Jaromír Žižka. Skladba působila elegantně, jemně sentimentálně a poněkud odlehčila intenzivní program koncertu. Energie se však nevytratila ani z publika, ani ze samotných interpretů, naopak jejich schopnost plynule přecházet mezi jednotlivými styly je jednou z jejich největších předností. Závěr koncertu patřil skladbě, která byla inspirací pro vznik kapely MusEquality. Známé Rumunské lidové tance Bély Bartóka byly potvrzením dramaturgické myšlenky koncertu – propojení klasické hudební formy s autentickou folklórní energií. Jednotlivé části se od sebe výrazně lišily charakterem i náladou, což interpreti velmi citlivě vystihli. Od jemnějších, zadumaných pasáží až po temperamentní a rytmicky strhující tance si soubor hrál s kontrasty dynamiky, tempa i barvy. Přesto, že závěr koncertu sršel energií, hra všech interpretů zůstala kultivovaná a technicky přesná. Kapela zde hrála velmi kompaktně. Bartókova hudba je postavena na výrazné rytmické energii a proměnlivých motivech, kdy je zapotřebí preciznosti. Je důležité zdůraznit, že síla interpretace spočívala také v autenticitě. Nejen Bartókovy tance, ale i ostatní díla nepůsobila jako „ledabyle upravený folklór“ pro koncertní pódium, ale jako živý organismus, který stále ctí obsah, ale ukazuje i nový rozměr a možnosti. Bouřlivý potlesk publika po závěrečných tónech si vyžádal přídavek, který jen umocnil atmosféru celého koncertu. Interpreti se jevili během celého koncertu velmi přirozeně a uvolněně a jejich radost z hraní se přenášela i na posluchače. 

Během celého večera bylo patrné, že soubor funguje nejen na profesionální úrovni, ale také na základě vzájemného hudebního porozumění. Vedle technické kvality a zajímavé dramaturgie přinesli bezprostřednost a zároveň nabídli posluchačům silný zážitek. Po skončení koncertu následovala krátká debata s umělci, která dala nahlédnout hlouběji do filozofie celého projektu. Členové kapely hovořili o hledání společných kořenů klasické a folklórní hudby a o práci s netradičním nástrojovým obsazením. Se sympatickým zaujetím poukázali na fakt, že hudba představuje univerzální jazyk schopný spojit posluchače a interprety.

Foto: Martin Kusyn

Facebook X E-mail WhatsApp