Písňový recitál There is Home v podání mezzosopranistky Belly Adamové a klavíristy Michaela Geese, který se konal 16. března v Kině Vesmír, prozatímním působišti Janáčkovy filharmonie Ostrava, posluchačům nabídl mimořádně intimní hudební zážitek, který vyjádřil niterné pocity skladatele i interpreta. Titul koncertu odkazuje k hudebnímu albu, které Adamova vydala v roce 2023 a jehož obsah si posluchači mohli vychutnat v živém provedení.

Nekonvenční dramaturgie reflektuje zpěvaččin odchod z rodného Čečenska kvůli tamním válečným událostem. Přestože její rodina našla nový domov v Praze, stále v ní zůstává spoustu vzpomínek na původní vlast. Své emoce zrcadlí skrze autory, kteří prožívali podobné pocity – vzpomínání a hledání domova nejen jako místa, ale především jako vnitřního stavu. Vedle písní autorů jako Pavel Haas, Gustav Mahler, Modest Petrovič Musorgskij či Benjamin Britten zazněly i méně tradiční skladby – ať už improvizace na texty soudobých básníků či autorská tvorba samotné zpěvačky. Právě tato kombinace vytvořila pestrý, ale vnitřně jednotný celek, v němž se téma domova neustále proměňovalo: od nostalgie a ztráty až po smíření a vnitřní klid. 

Interpretace Belly Adamové byla mimořádně diferencovaná a citlivá ke stylu jednotlivých autorů. S lehkostí přecházela mezi jazyky písní a s nemenší přirozeností proměňovala jejich charakter, barvu i výrazovou náladu. Michael Gees se prezentoval stejně suverénně, propojoval jednotlivé písně v nepřerušený proud, kdy bez prostoru pro potlesk, který by mohl narušovat koncept, nechával jednu skladbu přirozeně přerůst v další, čímž podtrhl kompaktní dramaturgii celého večera.

V písních Pavla Haase dokázala Adamova vystihnout tísnivou atmosféru a melancholii, která je s jeho tvorbou spjata. V průběhu koncertu byly uvedeny všechny části jeho cyklu Čtyři písně na slova čínské poezie, které zkomponoval a uvedl v Terezíně. Adamova pracovala s výraznou dramatičností a zároveň s jemnými barevnými odstíny hlasu. Dokázala přesvědčivě vystihnout napětí mezi vnitřní úzkostí a lyrickou vzpomínkou. Její frázování bylo přirozeně spjato s textem a citlivě pracovala také s tichem. Nutno vyzdvihnout také schopnosti Michaela Geese, který zde nepůsobil jako pouhý korepetitor, ale především rovnocenný partner; jeho hra se vyznačovala neustálou pozorností k detailu i schopností okamžité reakce. 

Uvedení Mahlerových Pěti písní na básně Friedricha Rückerta se neslo ve znamení maximální vnitřní koncentrace. Pojetí poukazovalo na smysl pro vnitřní tok hudby. Adamova stavěla na plynulosti, dlouhých frázích a nenápadném, ale přesném modelování dynamiky agogiky. Její interpretace působila jako tiché, soustředěné rozjímání, v němž se jednotlivé písně přirozeně rozvíjely z hloubky textu a hudby. Pokud Rückert vytvořil podmanivé texty a Gustav Mahler je obdařil něžnou, jemně modelovanou melodikou a citlivou prací se slovem, pak Bella Adamova jim dokázala vtisknout křehkou a niternou emocionalitu. K tomu všemu jí velmi pomáhal Gees, jehož vedení frází nepůsobilo mechanicky, ale přirozeně. Vytvářel jemně pulzující, bohaté hudební prostředí a jeho citlivá práce s pedálem přinášela téměř orchestrální plasticitu. 

Písně z cyklu Dětská světnička Modesta Petroviče Musorgského ukázaly schopnosti Adamové pracovat s charakterem a náladou jednotlivých miniatur. Dokázala vystihnout nejen hravost a nevinnost, ale i poukázat na jemnou ironii či skrytou melancholii. Její kombinace precizní artikulace s dramatickým cítěním dala vyniknout každé frázi a její intonace, proměnlivá dynamika a cit pro rytmus přinesly živou expresivitu, která působila až scénickým dojmem.

Při uvedení písní Benjamina Brittena ukázala Adamova úplně jinou stránku své interpretace. Lehkost, přirozená rytmika, schopnost zdůraznit baladický a zároveň lidový charakter. Charakter všech písní působil přirozeně, uvolněně a nenuceně. Práce s textem byla jemná, což posluchačům umožnilo vnímat jak krásné melodické obrysy, tak výrazovou hloubku písní. 

Tento už tak nabitý program byl obohacen také o improvizované skladby a díla soudobých autorů, které představily tvůrčí flexibilitu obou interpretů. Michael Gees v improvizacích dokázal rozvíjet jednotlivé motivy tak, aby plynule navazovaly na text a náladu zpěvačky, přičemž se však nevytratilo jeho osobní pojetí struktury. Bella Adamova v těchto momentech nejen reagovala na klavírní materiál, ale sama přinášela nové hudební linie s vlastním autorským výrazem. Její skladba about distance byla v tomto kontextu vrcholným vyjádřením osobního pohledu. Zpěv se stal introspektivní zpovědí, v níž se v každém křehkém tónu propojovalo hledání, touha a přijetí. Vedle toho zazněly texty básníků Kláry Goldstein, Pabla Nerudy, Anny Achmatové či Marie Howe, které Adamova dokázala obohatit vlastním intonačním a výrazovým cítěním, čímž se původně čistě literární materiál přetavil v osobitou hudební zkušenost. Nelze opomenout skutečnost, že zpěvačka neovládá pouze klasický zpěv, ale její multižánrová technika zahrnuje jazz, improvizační a soudobé přístupy, díky čemuž dokáže své projevu vtisknout individualitu. Gees reagoval na každý podnět Adamové a využíval celou dynamickou a barevnou škálu nástroje, čímž improvizované části programu získaly plnohodnotnou dialogickou strukturu. Uvedení zmíněných kompozic nepůsobilo jako nevhodný protiklad, nýbrž jako emočně rozšiřující materiál, který dává posluchači prostor vnímat a prožívat hudbu jako živý a dýchající prostor. 

Na první pohled by se program recitálu There is Home mohl zdát náročný, místy až ponurý. Posluchači si přece vyslechli Mahlerovu melancholii, introspektivní obrazy Haase či Musorgského a poté byli vystaveni různým náladám a zvratům soudobých a improvizovaných skladeb. Avšak posluchač, který pochopil záměr večera a otevřel se jeho podstatě, byl odměněn hluboce naplněným hudebním zážitkem. Každá fráze, každý tón i akord se staly součástí příběhu o hledání domova nejen v osobním, ale i širším společenském smyslu, odrážejícím události poslední doby. Recitál ukázal, že melancholie může nést světlo a že každý tón dokáže rozsvítit naději, jako by hudba sama nabízela domov, který se někdy zdá tak vzdálený.

***

program koncertu There is Home: 

Pavel Haas: Zaslech jsem divoké husy
Heinz-Albert Heindrichs: Mein Heimweh / Můj stesk po domově
Modest Petrovič Musorgskij: С няней / S chůvou
Benjamin Britten: Early one morning / Jednou brzy ráno
Gustav Mahler: Ich atmet’ einen Lindenduft / Dýchal jsem něžnou vůni lip
Pavel Haas: V bambusovém háji
Klára Goldstein: dis moll
Gustav Mahler: Blicke mir nicht in die Lieder! / Nenahlížej mi do písní
Benjamin Britten: The trees they grow so high / Stromy rostou tak vysoko
Marie Howe: What the angels left / Co zanechali andělé
Benjamin Britten: I wonder as I wander / Divím se, když se toulám

(přestávka)

Pavel Haas: Probděná noc
Modest Petrovič Musorgskij: В углу / V koutě
Pablo Neruda: The Queen / Královna
Gustav Mahler: Liebst du um Schönheit / Miluješ-li pro krásu
Pavel Haas: Daleko měsíc je domova
Bella Adamová: about distance / nad vzdáleností
Gustav Mahler: Ich bin der Welt abhanden gekommen / Zmizel jsem ze světa
Anna Achmatovová: К музыке / Hudbě
Gustav Mahler: Um Mitternacht / O půlnoci
Modest Petrovič Musorgskij: С куклой / S panenkou

Foto: Martin Kusyn

Facebook X E-mail WhatsApp