Jedenadvacátý ročník hudebního festivalu Dvořákova Olomouc odstartoval 7. května v sále Reduty po tříleté odmlce s podtitulem Nový svět – nové příležitosti. Zahajovací koncert dal publiku příležitost poslechnout si ukrajinsko-nizozemskou klavíristku Annu Fedorovou s Moravskou filharmonií Olomouc pod taktovkou Zsolta Hamara. Zazněla Suita z baletu Billy the Kid Aarona Coplanda, Rapsodie na Paganiniho téma Sergeje Rachmaninova a Symfonie č. 9 e moll Z nového světa Antonína Dvořáka. Byl to večer plný silných emocí.

Zahájení Festivalu Dvořákova Olomouc bylo současně i ukončením 80. sezóny Moravské filharmonie Olomouc, a to byl důvod ke slavnostním proslovům. Vyjádření spokojenosti s končící sezónou a naděje, že festival Dvořákova Olomouc se opět stane žádanou společenskou a kulturní událostí, znělo od všech zúčastněných a působilo opravdově.

Tóny první skladby koncertu se rozezněly sebevědomě a rozvážně. Úvod s názvem Rozlehlá prérie Suity z baletu Billy the Kid od amerického skladatele Aarona Coplanda s kovbojskou tématikou zahájil fagot, následovaný flétnovým sólem spolu se smyčci. Další části na sebe navazovaly attaccou. Obraz ulice v pohraničním městečku kypěl životem, znázorněným civilizačním ruchem, znělo rozverné pizzicatto, pištivá dřeva a spěchající synkopy v disonancích. Mexický tanec běžel v energickém rytmu a vrcholil do fortissima, Noc na prérii s noční karetní hrou zahájila večerka v podání trubkového sóla. Sugestivní Přestřelku ilustrovaly především perkuse v ostrých rytmech a Oslava (po Billiho dopadení) přinesla ostré taneční rytmy. Billiho smrt se rozvinula do klidné široké melodie smyčců spolu s harfou. Postupná klenba vyústila do fortissima, líčícího Rozlehlou prérii plénem orchestru, korunovaného všemi žesti i perkusemi, spolu s činely. Efektní a pro naše uši neobvyklá skladba, velmi ilustrativní a efektní, pobavila i potěšila.

Následovalo stěžejní vystoupení večera – na pódium vplula křehká dívka v ostře rudých šatech a sedla ke klavíru. Na programu byla Rapsodie na Paganiniho téma Sergeje Rachmaninova. Skladba ruského skladatele zazněla v podání hvězdné klavíristky Anny Fedorové původem z Ukrajiny, která vystudovala nejprve v Kyjevě a poté na Royal College of Music v Londýně. Nyní žije v Nizozemí a koncertuje v prestižních světových koncertních sálech. „Tuto Rachmaninovu Rapsodii na Paganiniho téma jsem již hrála jednou v Kanadě a dvakrát ve Francii, dnes to bylo počtvrté. Ale v České republice jsem poprvé, je to pro mne nová zkušenost a moc se mi tu líbí,“ vyznala se po koncertě. Jejímu vystoupení předcházelo velké očekávání, které klavíristka dokázala naplnit vrchovatě.

Ve svém projevu propojila monumentální techniku ruské klavírní školy s emočním nábojem skladby a se zkušenostmi, které nasbírala za dobu života v západní Evropě. Dominantní byla její technická erudice – na lehounký třpytivý úhoz navazovaly dechberoucí běhy a ohromovaly mohutné energické akordy, které nešly příliš dohromady se subtilní tělesnou schránkou interpretky. Vystoupení klavíristky bylo jako zázrak – každá fráze ohromovala a vtahovala posluchače do hudební materie. Introdukce Allegro vivace byla špičatá i jiskřivá a uvedla Variaci č. 1 (Precedente). Následujících třiadvacet variací se odvíjelo rychle za sebou, přičemž klavíristka i orchestr střídaly rychlá tempa a prokládaly je melancholickou melodikou. Do té se dokázala ponořit s niternou muzikalitou a rychle ji nahrazovala údernými plochami. Ve výrazu jí pomáhaly sólové nástroje, zejména flétna Petra Hladíka, klarinet Aleše Janečka, hoboj Radka Mattúše či lesní roh Radka Malého a v neposlední řadě první housle Patrika Sedláře a violoncello Nikity Ruzhavinskiiho. Celý orchestr si spolu se sólistkou prožili zejména Variaci č. 18 Adante cantabile, kde se naplno rozezněla melodie, naplněná něhou a silnou touhou. Mladá interpretka uhranula publikum nezdolnou energií, dokonalou technikou a hudebním prožitkem, i neokázalým vystupováním. Po efektním a energickém závěru skladby vypukl ohňostroj ovací, na který navázala přídavkem, opět to byl Sergej Rachmaninov, tentokrát Preludium, gis moll op. 32 č. 12.

Po přestávce pokračovala přehlídka efektních skladeb. Obecenstvo si mohlo vychutnat Symfonii č. 9 e moll Z Nového světa. Na zahájení festivalu Dvořákova Olomouc s podtitulem Nový svět – nové příležitosti byla ikonická skladba Antonína Dvořáka téměř povinná. Po náročném programu, který měli hudebníci za sebou, museli ještě vybičovat veškeré síly, aby zdolali skladbu sice notoricky známou, ale nikoli jednoduchou. A maďarský dirigent Zsolt Hamar, který se od počátku svého působení v Olomouci netají svým obdivem k hudbě Antonína Dvořáka, dával najevo, že to s dokonalou interpretací myslí vážně. První věta Adagio, Allegro molto zaujala širokými melodickými plochami a dynamickými kontrasty, s lehce pojatou agogikou. Largo patřilo především anglickému rohu Ivety Brodové, která mu dala měkkost i bolestnou melancholii, a žestě zněly měkce a přitom pevně. Poslední věta Molto vivace byla monumentální a vítězné forte žesťů otřásalo sálem Reduty. Přece jen by to chtělo větší sál s akustikou, která by tolik nebolela do uší. A výkon orchestru by si také kvalitnější prostředí zasloužil. Bylo to mimořádné provedení všech interpretů, které dokázalo hudebně vzdělané a náročné olomoucké obecenstvo ocenit.

Facebook X E-mail WhatsApp