13. květen
Svátek má Servác.
2005 – zemřel Miroslav Kokoška, hráč na marimbu a skladatel (narodil se 19. července 1944). Byl nazýván „Paganinim marimby“. Renomovaní skladatelé (např. Petr Eben, Boris Čajkovský, Jiří Pauer) pro něj napsali svá díla. Jako sólista vystupoval s předními českými symfonickými i komorními orchestry, hrál na festivalu Pražské jaro, účinkoval v řadě cizích zemí. Pro svůj nástroj vytvořil m.j. tři koncerty. Vystudoval bicí nástroje na konzervatoři v Praze u Stanislava Hojného, později skladbu u Alexeje Frieda a Hanuše Bartoně. Začínal jako perkusionista v symfonických i tanečních jazzových orchestrech. Na marimbě běžně užíval současnou hru čtyřmi paličkami, arpeggia nebo trojhlasé vedení melodických linií. Inspiroval se v této oblasti klavírní i kytarovou technikou (byl výborný pianista). Postupně se přenesla jeho aktivita do oblasti virtuózní sólové hry a do sféry komorní hudby. V roce 1980 založil Pražské marimbové trio se Štěpánem Rakem na kytaru a Jaroslavem Svěceným na housle.
1983 – zemřel Oldřich Palkovský, skladatel a pedagog (narodil se 24. února 1907). Psal hlavně orchestrální a komorní skladby. Studoval na brněnské konzervatoři klavír u Růženy Kurzové a Anny Holubové, dirigování u Zdeňka Chalabaly a skladbu u Viléma Petrželky, pokračoval v Praze na mistrovské škole u Josefa Suka. Stal se učitelem na hudební škole ve Zlíně, pak působil také v Ostravě a na Vyšší hudební škole v Kroměříži. Byl členem komise pro státní zkoušky z hudby v Brně. Syn Pavel je hudební skladatel a pedagog, dcera Karen (Vlčková) byla také pedagožkou. Mezi její žáky patřil např. skladatel a baskytarista Ondřej Soukup.
1982 – zemřel Kara Karajev, sovětský skladatel a pedagog ázerbájdžánského původu (narodil se 5. února 1918). Studoval na konzervatoři v Baku a poté na Moskevské konzervatoři u Dmitrije Šostakoviče. V roce 1938 mělo premiéru v moskevském Velkém divadle jeho první velké dílo Píseň srdce, zhudebněná báseň Rəsula Rzi. V roce 1941 se stal vedoucím filharmonie v Baku, později ředitelem městské konzervatoře, na které působil jako profesor od roku 1959. Mezi jeho žáky byla řada později úspěšných skladatelů. Jeho syn Fərəc Karajev je také skladatelem. Je pohřben v Aleji čestných zesnulých v Baku.
1957 – narodil se Martin Poláček, varhanář a restaurátor historických varhan, požívajících nejvyšší stupeň památkové ochrany, např. ve Španělské synagoze v Praze, v chrámu Nanebevzetí Panny Marie v Ústí nad Labem, nástroje v postranní lodi v pražském kostele Matky Boží před Týnem a mnoha dalších. Specializuje se na stavbu malých varhan, pozitivů a portativů podle historických vzorů, zejména pro interprety staré hudby. Na nástroje z jeho dílny hráli a hrají třeba Pavel Klikar (Musica antiqua Praha), Jaroslav Krček (Musica Bohemica), Hana Blochová (Kvinterna), Josef Kšica (dómský varhaník u sv. Víta v Praze) nebo Radek Rejšek (studio Českého rozhlasu). Je soudním znalcem v oboru hudebních nástrojů.
1949 – narodila se Jane Gloverová, dirigentka a muzikoložka ze Spojeného království, od roku 2003 komandérka Řádu britského impéria. Už v šestnácti se setkala s Benjaminem Brittenem a Peterem Pearsem. Vystudovala hudbu na St Hugh’s College v Oxfordu. Dirigování si poprvé vyzkoušela coby studentka na Oxfordu a profesionálně debutovala v roce 1975 na Wexfordském operním festivalu s prvním moderním uvedením Cavalliho opery Eritrea. Od roku 1979 se podílela na operním festivalu v Glyndebourne. V letech 1981 až 1985 byla hudební ředitelkou Glyndebourne Touring Opera. Byla také hlavním i hlavním hostujícím dirigentem Huddersfield Choral Society. V roce 1977 dirigovala světovou premiéru Il Giardino Stephena Olivera na festivalu Batignano a v roce 2011 světovou premiéru opery Kommilitonen!, kterou složil Peter Maxwell Davies. V letech 1984 až 1991 byla Gloverové hudební ředitelkou uskupení London Mozart Players a od roku 2002 je hudební ředitelkou chicagského tělesa Music of the Baroque. Má řadu čestných doktorátů z různých univerzit, je členkou britské konzervatoře Royal College of Music. Od roku 2009 je také uměleckou ředitelkou opery v Royal Academy of Music. V září 2005 vyšla ve vydavatelství Macmillan Publishers její kniha o Mozartovi.
1948 – narodil se Ivan Klánský, klavírista a pedagog, profesor a v letech 2018 až 2026 děkan Hudební a taneční fakulty AMU v Praze. Také je profesorem Vysoké hudební školy ve švýcarském Luzernu, vedl mistrovské kurzy v Dublinu a v Bad Sulgau. Jeho nejvýznamnějšími žáky jsou Martin Kasík a Ivo Kahánek. Od roku 1995 je předsedou Chopinovy společnosti, Chopinova festivalu v Mariánských Lázních a byl předsedou Rady Kruhů přátel hudby při Nadaci Českého hudebního fondu. V letech 1995–2000 nahrál kompletní klavírní dílo Bedřicha Smetany. Studoval klavír na Pražské konzervatoři u Valentiny Kameníkové a na pražské HAMU u Františka Raucha. Má pět synů a jednu dceru, kteří jsou také hudebníky: Michal a Vladimír (housle – Epoque Quartet), Lukáš (klavír), Daniel (operní pěvec, baryton), Adam (violoncello) a Klára (housle).
1948 – narodila se Dagmar Andrtová-Voňková, kytaristka, skladatelka a zpěvačka. Její hra je plná experimentů, které nikdo před ní nezkoušel. Hraje s jedním nebo i dvěma smyčci, pravou rukou hraje na hmatníku, škrábe po strunách nehty apod. V první polovině 90. let 20. století nahrála hudbu pro představení Rok na vsi bratří Mrštíků, které v Národním divadle uvedl Miroslav Krobot.
1942 – zemřel Hyam Greenbaum, britský houslista, skladatel a dirigent (narodil se 12. května 1901). V roce 1936 založil televizní orchestr BBC, první svého druhu na světě, který hrál v úvodním programu, ve zkušebním přenosu, když 26. srpna 1936 začalo pravidelné britské televizní vysílání. Hrál pak i při oficiálním zahájení vysílání 2. listopadu 1936. Během dalších tří let uvedl v televizi ohromující počet 29 oper… Za války založil BBC Revue Orchestra, který hrál lehkou estrádní hudbu pro rozhlas ze své základny v Bangoru v severním Walesu… Greenbaum zemřel na problémy související s alkoholem. Hudební debut absolvoval v Brightonu v sedmi letech, když zahrál Beethovenův Houslový koncert. Od roku 1916 působil jako vedoucí druhých houslí v Queen’s Hall Orchestra, od roku 1923 do roku 1936 hrál na druhé housle a na klavír v Ďagilevově baletním souboru. V roce 1924 se navíc připojil jako sekundista ke smyčcovému kvartetu Brosa String Quartet…
1936 – narodil se Eberhard Schoener, německý dirigent a skladatel. Od 70. let se zabýval fúzí klasické a populární hudby. Studoval housle a řízení pěveckého sboru na Hudební akademii v Detmoldu. Působil jako klasický houslista a jako operní dirigent. V roce 1965 založil Mnichovskou komorní operu. Jako skladatel experimentoval s nejrůznějšími hudebními směry. Zkomponoval několik oper a zaměřoval se na filmovou hudbu, napsal i hudbu k několika televizním seriálům (Derrick nebo Siska). Od roku 1968 učil v Bavorském studiu v laboratoři pro elektronickou hudbu a experimentoval s jedním z prvních Moogových syntezátorů. Zkomponoval hudbu pro německou expozici na Expo ’70 v Ósace a v roce 1993 hudbu k zahajovacímu ceremoniálu mistrovství světa v atletice ve Stuttgartu. Hudebníci z pěti kontinentů hráli prostřednictvím satelitního přenosu souběžně s hudebníky na stadionu. Na podobném principu vytvořil v roce 2002 první internetovou operu.
1921 – zemřela Marie Hřímalá, klavíristka a operní pěvkyně (narodila se 7. září 1839). Koncertovala už od raného mládí. Od roku 1868 působila v Olomouci a v Brně jako operní pěvkyně a vystupovala také se svými bratry ve Smyčcovém kvartetu bratří Hřímalých. Pohybovala se v kruzích blízkých Boženě Němcové, kde se seznámila se svým budoucím manželem Josefem Staňkem. Po koncertních cestách se roku 1881 usadila v Salcburku, kde získala místo profesorky zpěvu a klavíru v Mozarteu. V Salcburku též žila její mladší sestra Anna Hřímalá.
1916 – zemřela Clara Louise Kellog, americká sopranistka a divadelní ředitelka (narodila se 9. července 1842). Byla dcerou významného vynálezce George Kellogga. Hudebně se vzdělávala v New Yorku. Poprvé zpívala na veřejnosti jako Gilda ve Verdiho opeře Rigoletto roku 1861 v Hudební akademii v New Yorku. Se zpěvačkou Pauline Lucca založila roku 1872 operní společnost Lucca-Kellog Company. Po svatbě skončila svou operní kariéru.
1913 – narodil se František Domažlický, houslista, violista a skladatel (zemřel 29. října 1997). Komponoval hudbu v tradičním, pozdně romantickém duchu, přístupnou širokému okruhu posluchačů. Řada jeho skladeb není interpretačně příliš náročná a patří k oblíbenému repertoáru studentů a amatérských hudebníků. Za 2. světové války byl vězněn v Terezíně, v Osvětimi a Schwarzheide, přežil i pověstný pochod smrti. Ještě v Terezíně zkomponoval několik písní a sborů a Píseň beze slov pro smyčcové kvarteto. Po válce studoval na Akademii múzických umění v Praze hru na housle u Františka Daniela a skladbu u Jaroslava Řídkého a Emila Hlobila. Absolvoval Symfonií pro velký orchestr. Od roku 1950 hrál na housle a violu v několika pražských orchestrech až na 15 let zakotvil ve Filmovém symfonickém orchestru.
1900 – zemřel Hermann Levi, německý klavírista, dirigent a skladatel (narodil se 7. listopadu 1839). byl jedním z nejvýznamnějších dirigentů své doby a na počátku své dráhy i zdatným klavíristou. Skládal ale málo a po Brahmsově zdrcující kritice toho úplně zanechal a svá díla zničil, takže se dochovaly jen skladby už dřív vydané tiskem, klavírní koncert a moll a dva svazky písní. Začal jako kapelník v Saarbrückenu, po smrti Františka Škroupa ho nahradil jako kapelník německé opery v Rotterdamu, kde vzbudil pozornost zejména uvedením Wagnerova Lohengrina, byl dvorním kapelníkem v Karlsruhe, kde uvedl řadu děl Johannese Brahmse, mj. Ein deutsches Requiem nebo Wagnerovy Mistry pěvce norimberské, prvním dvorním kapelníkem v Mnichově, což zahrnovalo i hudební řízení mnichovské opery, a roku 1894 byl jmenován generálním hudebním ředitelem. Byl blízkým přítelem Johannese Brahmse, ale přátelství narušil Leviho příklon k Brahmsově oponentu Wagnerovi. Wagner si ho vybral jako ideálního dirigenta pro premiéru svého Parsifala, a to i přes Leviho židovský původ, který byl v rozporu s jeho antisemitskými názory. Levi pak dirigoval Parsifala na Hudebních slavnostech v Bayreuthu pravidelně až do roku 1894. Dirigoval také řadu soukromých představení Wagnerových oper pro bavorského krále Ludvíka II. s vyloučením veřejnosti. Vedle Wagnera byl významným interpretem Mozartových oper. Také nově přeložil do němčiny libreta Lorenza da Ponteho ke Così fan tutte, Figarově svatbě a Donu Giovannimu; jeho překlad dosáhl značné obliby a dosud se příležitostně užívá.
1873 – zemřel Kašpar Mašek, skladatel působící ve Slovinsku (narodil se 6. ledna 1794). Zkomponoval dvě opery a operetu na německá libreta, řadu písní a sborů a hudby pro chrámové účely. Ve Strážnici byla nalezena baletní suita, která je asi také jeho dílem. Je uložena v Hudebním oddělení Moravského zemského muzea v Brně. Pocházel z hudební rodiny Mašků. Byl synem varhaníka a hudebního skladatele Vincence Maška a bratrem skladatele Albína Maška. Jeho strýcem byl varhaník a hudební skladatel Pavel Lambert Mašek. U otce vypomáhal v chrámu sv. Mikuláše v Praze jako varhaník. Byl vojenským kapelníkem 8. ruské divize a poté dirigentem divadelního orchestru ve Štýrském Hradci, stal se dirigentem v divadle v Lublani a také tak učil na hudební škole Filharmonické společnosti, kde ho později vystřídal jeho syn Kamilo Mašek, také hudební skladatel. Pohřben byl na hřbitově u sv. Kryštofa v Lublani. Ten byl ve 20. letech 20. století zrušen a přeměněn na pietní park. Maška připomíná symbolický náhrobek spolu s dalšími hudebníky českého původu tam pohřbenými, Antonínem Nedvědem a Jiřím Flajšmanem.
1871 – zemřel Daniel-François-Esprit Auber, francouzský skladatel a pedagog (narodil se 29. ledna 1782). Někdy se uvádí datum 12. května. Už v jedenácti letech skládal drobné skladby. Celý život strávil v Paříži, neměl rád cestování a život na venkově. Miloval pařížské salony, společnost dam a jízdu na koni. Nikdy se neoženil. První operu s názvem Omyl okamžiku uvedlo ochotnické divadlo, měla řadu nedostatků a propadla, ale přítomný Luigi Cherubini rozpoznal jeho talent a povzbudil ho k tomu, aby začal studovat kompozici na pařížské konzervatoři. V roce 1823 začala jeho dlouholetá spolupráce se zkušeným libretistou Eugènem Scribem, společně vytvořili přes čtyřicet oper. K nejznámějším patří dodnes uváděná Němá z Portici (1828, první zástupce žánru grand opera, vznikla na zakázku pařížské opery, její uvedení v Bruselu se stalo podnětem k povstání za osvobození Belgie) a Fra Diavolo (1830). Ovlivnil další skladatele (Meyerbeera a Halévyho), Richard Wagner se o něm celý život vyjadřoval s uznáním. V letech 1842–1870 byl ředitelem pařížské konzervatoře a v roce 1852 ho Napoleon III. jmenoval císařským kapelníkem. Král Karel X. mu propůjčil Řád čestné legie a v roce 1861 byl jmenován rytířem Řádu Čestné legie. Je pochován na hřbitově Père Lachaise.
1866 – narodil se Ottokar Nováček, houslista, violista a skladatel českého původu (zemřel 3. února 1900). Byl synem českého dirigenta a hudebního pedagoga Martina Josefa Nováčka. Studoval hudbu u svého otce, poté ve Vídni u Jakoba Donta a nakonec na konzervatoři v Lipsku, kde v roce 1885 získal Mendelssohnovu cenu. Hrál v lipském Gewandhausorchester, potom druhé housle a později violu v Brodsky Quartet. Později se přestěhoval do USA, kde se stal členem Bostonského symfonického orchestru a následně vedoucím skupiny viol v Damrosch Orchestra v New Yorku. Jeho nejznámější skladbou je capriccio pro housle a klavír Perpetuum mobile (Perpetual Motion) z cyklu 8 koncertních capriccií. Jeho klavírní koncert při premiéře provedl Ferruccio Busoni. Jeho bratři Rudolf, Karl a Victor byli také známými hudebníky.
1842 – narodil se Arthur Sullivan, britský hudební skladatel, autor oper a operet (zemřel 22. listopadu 1900). Jeho dílo zahrnuje třiadvacet oper, převážně lehčího žánru opera buffa, třináct orchestrálních děl, osm oratorií nebo chorálů, dva balety, scénickou hudbu k několika divadelním hrám a četné kostelní písně a další práce pro kostel, koledy, hudbu pro klavír a komorní hudbu. Operu s vážným tématem složil pouze jedinou, Ivanhoe. Spolupracoval s libretistou W. S. Gilbertem. Jako autorská dvojice spolu vytvořili mezi lety 1871–96 čtrnáct operet, mezi nejznámější z nich patří HMS Pinafore, Piráti z Penzance nebo Mikádo. Nadání projevoval už od raného mládí, stal se sboristou v londýnské Královské kapli (Royal Chapel). Ze začátku komponoval orchestrální, komorní a chrámovou hudbu. Napsal mnoho písní a chorálů. Pod Offenbachovým vlivem začal komponovat opery (opera buffa), se kterými dosáhl svých největších úspěchů. Vyučoval na Londýnské hudební akademii, poté se stal ředitelem Training School for Music. Od Cambridgeské univerzity dostal čestný doktorát a od královny šlechtický titul Knight Bachelor s oslovením Sir.
1833 – premiéru měla Symfonie č. 4 A dur, op. 90 „Italská“ Felixe Mendelssohna-Bartholdyho. Zazněla za autorova řízení na koncertu Londýnské filharmonické společnosti. Dílo má původ, stejně jako 3. symfonie zvaná Skotská a jako předehra Hebridy, v cestě po Evropě, kterou skladatel podnikl v letech 1829 až 1831. Inspirací mu byly barvy a atmosféra Itálie. Náčrty z té doby však dokončil až v Berlíně v březnu 1833.
1812 – zemřel Johannes Matthias Sperger, rakouský kontrabasista a skladatel (narodil se 23. března 1750). Studoval ve Vídni, působil ve dvorní kapele arcibiskupa v Bratislavě, byl členem vídeňské hudební společnosti, členem dvorní kapely hraběte Ludwiga von Erdődyho v Kohfidischu a stal se prvním basistou meklenburské státní dvorní kapely v Ludwigslustu. Napsal více než 44 symfonií a instrumentálních koncertů, sonáty, ronda a tance, kantáty, sbory a árie. Vzhledem ke značnému množství jeho skladeb pro kontrabas byla založena Mezinárodní společnost Johanna Matthiase Spergera, jejímž posláním je vrátit ho zpět do povědomí široké veřejnosti. Vznikla soutěž hry na kontrabas na zámku Ludwigslust, v roce 2004 se jí zúčastnilo 34 účastníků ze 14 zemí.
1767 – premiéru měla opera Apollo et Hyacinthus, první opera Wolfganga Amadea Mozarta. Zkomponoval ji v jedenácti letech, a to jako jediné své operní dílo na latinský text. První uvedení se odehrálo v Salcburku v aule univerzity. První novodobé představení se konalo 29. dubna 1922 v Rostocku. V Česku se předpremiéra opery konala v libereckém divadle F. X. Šaldy 12. ledna 2006, oficiální premiéra pak ve Stavovském divadle v Praze 29. ledna 2006.
1756 – narodil se Vojtěch Živný, klavírista, houslista, varhaník, učitel hudby a skladatel působící většinu života v Polsku (zemřel 21. února 1842). Byl prvním profesionálním učitelem klavíru Fryderyka Chopina v letech 1816 – 1822. Roku 1821 mu jedenáctiletý Chopin dedikoval polonézu As dur. Živný byl žákem Jana Křtitele Kuchaře. Pravděpodobně strávil nějaký čas v angažmá ve Stuttgartu a Zweibrückenu. Okolo roku 1790 odcestoval do Polska na dvůr knížete Kazimierza Nestora Sapieha. Později odešel do Varšavy, kde se věnoval hudebnímu vzdělávání dětí předních polských rodin. Napsal mnoho skladeb pro klavír, housle a také orchestrální díla, většina ale není obecně známa a nedochovala se. Skládal v klasicistním stylu s vlivy romantismu a středoevropské lidové hudby.