PORTÁL O KLASICKÉ HUDBĚ

Koncert Hlasy mládí mezi tradicí a současností, který se uskutečnil ve čtvrtek 16. dubna v sále Pražské konzervatoře, působil od prvních okamžiků jako vřelé setkání tvůrců a interpretů. Večer byl dramaturgicky rozdělen do dvou hlavních tematických pásem: na hudbu inspirovanou sakrální tradicí a na tvorbu, která vyrůstá z folklorních kořenů – moravských a slovenských. Mezi nimi se objevila dvojice skladeb, jež se vymykala oběma světům, a přesto je dokázala přirozeně propojit. Výjimečným momentem byla samotná přítomnost všech autorů v sále: skladatelé tak mohli své kompozice slyšet živě, v konkrétním prostoru a v přímém dialogu s publikem. To vše v podání Kühnova smíšeného sboru, tentokrát pod vedením Zuzany Kadlčíkové.

Koncerty České filharmonie s italským dirigentem Giovannim Antoninim si většinou užívám. Vzpomínám třeba na provedení Mozartovy „Jupiterské“ symfonie či Beethovenovy „Pastorální“. Můj dojem z koncertu 8. ledna ale nebyl tak jednoznačný. Může za to především způsob, jakým pan dirigent podal Mozartovo Requiem. Na provedení participoval Pražský filharmonický sbor a čtveřice sólistů, nicméně Requiem nebylo jedinou prováděnou skladbou večera.