PORTÁL O KLASICKÉ HUDBĚ

Filharmonie Bohuslava Martinů oslavila své osmdesátiny v plné svěžesti a s humorem. Hned čtyři dirigenti Stanislav Vavřínek, Tomáš Brauner, Vojtěch Spurný a Robert Kružík byli gratulanty a hrála se i světová premiéra Petra Wajsara. 30. dubna v Kongresovém sále oslavili narozeniny i oficiální hosté, z nichž nejváženější byla vnučka Tomáše Bati, Rosemarie Blyth-Bata. Koncert živě přenášela Česká televize a nechyběly ani filmové záběry.

Poté co vystudoval hru na hoboj a dirigování na Pražské konzervatoři se Tomáš Brauner rozhodl absolvovat dirigování i na pražské HAMU a na vídeňské Universität für Musik und darstellende Kunst. Dnes patří mezi nejvýraznější dirigentské tváře naší koncertní i operní scény. Jako bývalý šéfdirigent Filharmonie Bohuslava Martinů se 30. dubna podílí na slavnostní koncertu u příležitosti osmdesátých narozenin tohoto orchestru. Ve svém nabitém programu si našel čas i na rozhovor pro portál KlasikaPlus.cz. 

Na podvečer Modrého pondělí, druhého dne Pašijového týdne, připravila Filharmonie Hradec Králové Velikonoční koncert. Jeho program měl dvě položky: orchestrální verzi skladby Josepha Haydna Sedm posledních slov Vykupitelových na kříži a Mši C dur Leopolda Koželuha. Dirigent Vojtěch Spurný obě nastudoval s příznačně maximální péčí. Podmanivý výkon podal ve druhé části večera Český chlapecký sbor Boni pueri.

V sobotu 31. ledna se ve Velkém divadle v Plzni rozezněla hudba Josefa Myslivečka. V hudebním nastudování Vojtěcha Spurného, v režii a na scéně Rocca a s kostýmy Belindy Radulović se v sólových partiích až na jedinou výjimku představili hostující umělci. Titulní role opery Tamerlán byla bez alternace svěřena kontratenoristovi Vojtěchu Pelkovi.

Před rokem a půl se pro portál Klasikaplus.cz český kontratenorista Vojtěch Pelka rozpovídal vůbec poprvé. Mezitím jeho kariéra začala nabírat neúprosného tempa, přičemž vyvrcholila na sklonku loňského roku koncertem v Královské opeře ve Versailles, kterému ale předcházelo několik význačných úspěchů na mezinárodních soutěžích v zahraničí. Uplynulý čas shrnul v novém rozhovoru, kterým zve na premiéru Myslivečkova Tamerlána v plzeňském divadle.

Vojtěch Spurný je český cembalista a dirigent působící v tuzemských operních divadlech i symfonických orchestrech. Publikum ho zná zejména díky provozování hudby baroka a klasicismu. Jedním z jeho současných úkolů je opera Il gran Tamerlano českého skladatele 18. století Josefa Myslivečka. Bude mít premiéru koncem ledna v Plzni a je hlavní motivací k rozhovoru s dirigentem.

„Bylo radostí sledovat, jak se Monika Melcová soustředěně noří do přívětivých vlnek barokní muziky a podléhá jejich opojnosti.“ 

„Pokyny dirigenta Vojtěcha Spurného jsou zcela přesné a nekompromisní, přitom vyznívají vůči hráčům přátelsky a nikdy nechybí úsměv. “

„Sedmdesátiletý Naji Hakim úvodní part své skladby, obsahující i názvuky blízkovýchodní muziky, zvládl z pohledu posluchače v klidu a nadhledu, možná však jen zdánlivém.“

Další dramaturgicky zajímavý program připravila pro své posluchače Komorní filharmonie Pardubice. V Sukově síni Domu hudby se při abonentních koncertech ve dnech 24. až 26. listopadu rozezněly varhany a představili se hned dva sólisté – Monika Melcová zahrála Händela a Naji Hakim uvedl v české premiéře svoji skladbu z roku 2017. Dirigentem vydařeného večera byl neúnavný Vojtěch Spurný. 

„Až do poslední chvíle bylo nutné nástroje dolaďovat, a tak Vojtěcha Spurného mohli návštěvníci při práci vyžadující plnou koncentraci zahlédnout již v okamžiku, kdy usedali do kostelních lavic.“ 

„Krebsova skladba rafinovaně propojuje styl vrcholného baroka s rokokovou jemností.“ 

„Na Spurného ničím nespoutanou obsahovou i formální autorskou vynalézavost zareagoval Ondřej Bernovský u druhého nástroje s viditelnou chutí.“

Do programu letošního ročníku festivalu Za poklady Broumovska, který již dvacet let oživuje letní hudební nabídku ve svatostáncích kdysi opomíjeného a přitom krásného koutu Čech, zařadili pořadatelé v sobotu 23. srpna koncert cembalistů Vojtěcha Spurného a Ondřeje Bernovského. Uskutečnil se v Bezděkově nad Metují v kostele sv. Prokopa a už dvacet minut před začátkem hledali návštěvníci jen s obtížemi místo k sezení.

„Taneční kreace v choreografii Idy Victorie Nowakovské spojily současný výrazový projev s prvky barokních tanců.“

„Křišťálově čistý projev Simony Šaturové provázený vkusnou ornamentikou byl jedním z největších zážitků večera.“

„Výkon venezuelského trumpetisty Pacho Florese byl fenomenální.“

Emoce, elegance i odvaha spojovat hranice – to je krédo, které si do svého erbu vepsal letošní ročník jednoho z našich nejprestižnějších hudebních festivalů. Nabídne pětačtyřicet koncertů, na jejichž programu zazní nejedna česká i mezinárodní premiéra, představí se v nich zvučná jména světového renomé. Svou letošní kapitolu Festival Krumlov zahájil 11. července v barokní zámecké zahradě, kdy hudební příspěvek přinesla sopranistka Simona Šaturová spolu s venezuelským trumpetistou Pacho Floresem za doprovodu souboru Barocco sempre giovane. Hudebně-taneční open air představení dirigoval Vojtěch Spurný.

„Vengerov přednášel sólový part takovým způsobem, že názorně vytvářel obraz operních scén a dotahoval tak Mozartovy hudební vtipy až do konce.“

„Ve druhé větě Adagio svůj nástroj niterně rozezpíval, a dokonce i jeho nejintimnější piana naplnila celý sál.“

„Prague Philharmonia pod vedením Spurného podala úvodní Adagio s náležitým napětím a důstojností.“

O svátečním večeru Dne české státnosti Lednicko-valtický hudební festival slavnostně otevřel svůj devátý ročník. Jeho ústředním tématem je letos zednářství, které propojuje hudební dramaturgii festivalu s historií kraje. Slavnostní zahájení patřilo Sinfonii G dur, op. 7: č. 1 Carla Friedricha Abela, zednáře a komorního hudebníka britské královny Charlotty. Další skladatel večera Wolfgang Amadeus Mozart svou fascinaci zednářskou filozofií a symbolismem promítl do hudební složky opery Kouzelná flétna, jejíž předehru festival vložil mezi tři skladatelovy houslové koncerty. V nich se sólového partu mistrně ujal houslista světového renomé Maxim Vengerov za doprovodu orchestru Prague Philharmonia pod entuziastickým vedením dirigenta Vojtěcha Spurného.

„Jiří Partyka kdysi požádal Vengerova po koncertě o společnou fotografii a nyní ho napadla odvážná myšlenka získat jej pro svůj festival.“

„Vyprodaný sál se těšil na zvuk stradivárek ex-Kreutzer, kterým bude za nedlouho tři sta let.“

„Nesmírně si Vengerov užíval okamžiků, kdy Prague Philharmonia zazněla po jeho sólové pasáži naplno a on se stal její součástí.“

Promítnu-li si v hlavě dva příběhy spojené s tímto světoznámým houslovým virtuosem, začínám věřit na pojem „cílené náhody“, který ve svých esejích i v názvu své autobiograficky laděné knížky razí kolega Alexander Goldscheider. Vystihuje totiž to, co bylo dáno prožít s Maximem Vengerovem nejen mně, ale především výkonnému a uměleckému řediteli Lednicko-valtického hudebního festivalu Jiřímu Partykovi. Stručně řečeno, jedná se jak o nezapomenutelný rozhovor pro média po telefonu, tak o způsob a průběh zajištění Vengerovova vystoupení na prahu letošního festivalového ročníku. Pro obojí platí, o čem jsem přesvědčen: že totiž život přináší situace, jaké napsat do filmového, televizního či rozhlasového scénáře by riskovalo odmítnutí dramaturga s poukazem na to, že je to „přitažené za vlasy“.