Vojtěch Spurný je český cembalista a dirigent působící v tuzemských operních divadlech i symfonických orchestrech. Publikum ho zná zejména díky provozování hudby baroka a klasicismu. Jedním z jeho současných úkolů je opera Il gran Tamerlano českého skladatele 18. století Josefa Myslivečka. Bude mít premiéru koncem ledna v Plzni a je hlavní motivací k rozhovoru s dirigentem.

Teď koncem roku mají hudebníci nejvíc práce. Týká se vás to také?

Díky tomu, že moje povolání dirigenta mě nejvíc zaměstnává v době přípravy projektu, tak vlastně to ještě teď není tak zlé. Vánoční koncerty jsou za námi a novoroční koncerty jsou připravené, a zkoušky na Tamerlána v Plzni také, takže v době mezi vánočními svátky si dokonce dovolím malou dovolenou. Těším se, že několik dnů strávím na Kanárských ostrovech a budu relaxovat! Teď mi možná lidé, kteří ke konci roku musí finišovat, trochu závidí, ale já si ten závěrečný maraton užiju potom v lednu. Premiéra Tamerlána v Plzni je 31. ledna a já tímto všechny zájemce srdečně zvu.

Tamerlán je dílem Josefa Myslivečka. V Itálii uctívaný „Il divino Boemo“ se u nás příliš nehraje. Proč právě v Plzni po něm sáhli?

Je to výsledkem spolupráce inscenačního týmu, kde vedle mojí hudební práce stojí jako druhý dirigent šéf opery plzeňského divadla Jiří Petrdlík. Po inscenační stránce je za dílo odpovědný slovinský režisér Rocc. Vystudoval v Brně JAMU a je u nás známý svými neotřelými a nekonvenčními přístupy. Proto se těším, jak se inscenace projeví na jevišti. Po stránce hudební je to svěží klasicistní opera seria, u nás víceméně neznámá. Snad i proto, že je velmi náročná na interpretaci. I když víme, že operu Tamerlán uvedlo Státní divadlo v Brně na scéně Janáčkova divadla v říjnu 1967 a Národní divadlo v Praze v roce 1977, jsem si téměř jist, že už si to dnes nikdo nepamatuje.

V době Myslivečkově ještě byli v módě kastráti. Jak se s tím potýkáte dnes?

Sehnat dnes kastráta je skutečně problém! (smích) Ale díky renesanci barokní hudby opět přišli do módy kontratenoři a je jich – dokonce i ve východní Evropě především díky polské škole – stále víc, a to velmi dobrých! V Plzni se zhostí role Tamerlána (napsané Myslivečkem původně pro sopránového kastráta) Vojtěch Pelka. Je to mladý a šikovný kontratenorista, jehož umění stále ještě vyzrává, ale už dnes zpívá výborně. Spolupracovali jsme nejen na Mozartově Figarově svatbě (Cherubín), ale i na Monteverdiho Korunovaci Poppey (Nerone). Nedávno si přivezl z pěvecké soutěže Renaty Tebaldiové v San Marinu druhou cenu. Věřím, že to bude pro publikum skvělý zážitek.

Dirigent na „volné noze“ má asi těžší pozici na trhu práce než kmenový zaměstnanec. Jak se s tím vyrovnáváte?

Máte pravdu, je to možná složitější, ale také mnohem zajímavější. Mám plnou svobodu a mohu si vybírat i přicházet se svými vlastními projekty. Diář mám zcela zaplněný a baví mě na tom fakt, že je to práce různorodá. Kromě dirigentské a koncertní činnosti se zabývám také objevováním zapomenutých skladeb z archívů – v poslední době to byly například vánoční dechové partity. Našel jsem jich šest a připravil je pro kritické vydání v Nakladatelství Českého rozhlasu. A dvě z nich zazněly 18. prosince v Červeném kostele v Olomouci v rámci koncertu členů Moravské filharmonie Olomouc, která hrála tentokrát v netradičně komorním obsazení za mého řízení od cembala. Bylo to úžasné dobrodružství a všichni jsme si to dokonale užili.

V lednu budete mít ještě koncert ve Zlíně. To bude stejný program?

Ale kdepak, úplně jiný! Těším se, že si po deseti letech, kdy jsem skončil u Filharmonie Bohuslava Martinů jako šéfdirigent, zase s orchestrem zahraju, tentokrát na klavír, od něhož budu i dirigovat. Bude to program vídeňského klasicismu, takže Haydn, Mozart a Beethoven. Na úvod zazní předehra k jediné opeře Ludwiga van Beethovena Fidelio, Leonora č. 1, která vznikla pro chystané, ale neuskutečněné provedení této opery v Praze. Ze všech předeher k této opeře je nejméně uváděná, avšak neprávem, neboť Beethoven v ní mistrně vykreslil atmosféru napětí i naděje a velmi výrazně do ní zasadil téma Florestanovy árie o svobodě. Lahůdkou pro mě i pro orchestr bude Mozartův Koncert č. 17 G dur pro klavír a orchestr, který autor napsal pro svoji žačku Barbaru von Ployer. Okouzluje svou lehkostí, hravostí, brilantní klavírní sazbou i sólovým uplatněním dechových nástrojů. Večer ukončí Symfonie č. 98 B dur Josepha Haydna, jedno z děl, které vzniklo během skladatelova slavného pobytu v Londýně. Ve finální větě je krátká klavírní pasáž, o níž je známo, že ji při premiéře hrál sám Haydn, zřejmě jako svérázný „pozdrav“ publiku. Tentokrát budu plnit roli Haydna jako klavíristy já.

Byl jste donedávna šéfem opery v Opavě. Jak je to dlouho, co jste odešel?

Spolupráce se mnou byla ukončena v roce 2023, dirigoval jsem tam jako poslední premiéru Verdiho Rigoletta. Premiéra se tehdy odehrávala za dramatických okolností, kdy se těsně před premiérou zasekla železná opona a odmítla se zvednout. Přivolaní technici se s tím půl hodiny lopotili a přišli s tím, že je vadná součástka, kterou ovšem kvůli stáří opony nelze nahradit, ale musí se nechat vyrobit. Tak jsme premiéru odehráli ve formě výběru scén z orchestřiště a zpěváci ji odzpívali v kostýmech z proscéniových lóží. Publikum bylo skvělé, drželo nám palce a jako poděkování za empatii následovalo improvizované setkání ve foyeru u číše vína. Myslím, že na to nikdy nezapomenu!

Situace kolem opery v Opavě je stále nejistá, prý se pořád spekuluje, zda není lepší ji zrušit…

Upřímně, je to snad nejdéle rušené divadlo na světě. Diskutuje se o tom už od roku 1945, před několika lety dokonce proběhlo na toto téma referendum. Mírnou většinou tehdy obyvatelé Opavy rozhodli, že si přejí operu zachovat. Otázka se v určitých vlnách ale cyklicky stále vrací, jenže nikdo zatím popravdě nepřiznal, v čem je vlastně problém. Není to problém personální, dokonce ani problém návštěvnosti – do divadla přece nechodí jen domácí obyvatelé Opavy, ale sjíždí se sem publikum z okolí, pořád je to spádová oblast Slezska. Jenže divadlo představuje svým rozpočtem pro město obrovskou finanční zátěž a jako celek je nejdražší příspěvkovou organizací regionu. Další problém je v technickém stavu budovy a v rostoucích provozních nákladech. Technická zastaralost se prohlubuje a již zmíněný stav železné opony, to byla jen třešnička na dortu. Budova potřebuje hloubkovou rekonstrukci a modernizaci. Otázka tedy je, jestli to vedení města a kraje vyhodnotí jako dobrou investici. Ale to už není bohudíky moje starost.

Působíte i pedagogicky. Kde vlastně?

V Ostravě, na Fakultě umění Ostravské univerzity, kde učím hru na cembalo a doprovazečskou praxi a nově i hru na klavichord. Je to zajímavý nástroj, který se používal už od renesance jako cvičný nástroj pro varhaníky a také nástroj pro domácí muzicírování. Byl oblíbeným nástrojem Johanna Sebastiana Bacha, termín „Clavier“ znamená klavichord a Bachův Dobře temperovaný klavír byl psán přesně pro tento nástroj. Vrcholného rozkvětu dosáhl v druhé polovině 18. století, byl nejoblíbenějším nástrojem Carla Philippa Emmanuela Bacha. Výborně se hodil pro tehdejší „citový styl“ hry, protože je jako jediný klávesový nástroj byl schopen vibrata. Existuje i klasicistní podoba, s pěti oktávami, na kterou hrál doma Mozart, Haydn, Beethoven. A teď na takový nástroj doma hraju i já – a taky na něm vyučuju.

Dále pedagogicky působím rovněž na Církevní konzervatoři Řádu německých rytířů v Opavě, kde učím cembalo, generálbas a orchestr.

Mluvil jste o ediční práci či badatelské činnosti. Co konkrétně si mám představit?

Jak jsem již předeslal, zabývám se vyhledáváním neznámých skladeb, především klasicismu a baroka. V praxi to znamená tu skladbu najít, prostudovat, přepsat, srovnat různé verze nebo dostupné rukopisy či tisky a připravit ji k vydání tak, aby odpovídala provozovací praxi podle principů takzvaného kritického vydání, kdy doplňky editora musí být jasně patrné a nesmějí zkreslit původní tvar díla. V minulosti jsem jako editor připravil tři cembalové koncerty a dva cembalová concertina Františka Xavera Duška, šest vánočních dechových partit 18. století českých a moravských skladatelů, Rybovo Stabat Mater i Českou mši vánoční a Tomáškův Klavírní koncert (pro Český rozhlas), dále kompletní vydání cembalových sonát F. X. Duška a Josefa Myslivečka (pro nakladatelství Bärenreiter Praha). V současné době se zabývám cembalovými Divertimenty Josefa Myslivečka. Práce je to velmi různorodá a někdy dokonce dobrodružná a moc mě to baví! Budu se těšit na setkání na nějakém dalším koncertě!

Foto: archiv KlasikaPlus.cz, Ilona Sochorová, archiv Slezského divadla Opava

Facebook X E-mail WhatsApp