„Do první věty Kasík vplynul zasněnou, avšak analyticky důslednou hrou nesenou měkkým úhozem podchycujícím v barevném oparu Novákovy kompozice intimní a podprahově přítomnou melodickou křivku.“

„Následující návrat do lyricky hřejivé polohy byl pak odstíněn přelévavou agogikou a opatrným přístupem k dynamice.“

„Akordické předivo hutně utkaných hlasů Kasík uzemnil v synkopicky skočné rytmizaci.“

Sál Bohuslava Martinů rozezněly klavírní skladby klasiků české moderny Vítězslava Nováka, Bohuslava Martinů, Leoše Janáčka a Klementa Slavického. Fenomén tuzemské klavírní virtuozity Martin Kasík v rámci festivalu Dny Bohuslava Martinů 2023 posluchači přichystal dokonale vytesanou a nápaditě uchopenou hru, při níž se jedovaté martinůovské harmonie a kousavé janáčkovské rytmy mísily s novákovskou impresionistickou perlivostí a dekadentně hřmící expresí Slavického kompozice. Kasík s nadhledem ovládl vydatnou zásobnici rozmanitých výrazových poloh svého nástroje, které podpořil technicky bezchybným a názorově uceleným interpretačním vhledem.

Martin Kasík je neochvějnou autoritou klavírní hry. Jeho výtečné řemeslné schopnosti snoubící se s umělecky citlivým přístupem mu zajistily řadu soutěžních vítězství a vyhouply jej do předních řad světově uznávaných mistrů klavírního umění. Kasíkův věhlas, bezpečně přesahující uzounké hranice jeho rodné země, dokládá řetězec veleúspěšných angažmá a koncertních výstupů ve světových sálech a prostorech. Namátkou zmiňme alespoň lipský Gewandhaus, Weil Recital Hall at Carnegie Hall nebo Tokyo Suntory Hall. Své schopnosti s nejvyšším úspěchem prezentoval ku příkladu i na Pražském jaru 1998 či Davidoff Prix 2000. Jako žák Ivana Klánského si osvojil osobitý hráčský styl, jenž namísto líbivé efektnosti staví na důkladném porozumění partituře a technicky vycizelované hře.

Koncertní večer započal zvukově hýřivou a harmonicky toulavou skladbou Vzpomínky, op. 6 Vítězslava Nováka. Žák Antonína Dvořáka stylově napnul své rané dílo mezi dvořákovsky vzletnou melodikou a místy až debussyovsky skotačivou barevností. Do první věty Kasík vplynul zasněnou, avšak analyticky důslednou hrou nesenou měkkým úhozem podchycujícím v barevném oparu Novákovy kompozice intimní a podprahově přítomnou melodickou křivku. Výrazově kumulativní či naopak zvukově reduktivní přechody klavírista utvářel jemnou agogikou a mírnou dynamikou zjitřující impresionistické probleskávání singulárních témbrových elementů. Tento strukturálně uvědomělý náhled Kasík opustil ve druhé větě, a to ve prospěch razantnější a expresivně silněji vedené hry, která v jistých momentech zatemnila harmonickou a melodickou stavbu díla. Tohoto obecně působivého efektu Kasík docílil masivní pedalizací a celkově tvrdým úhozem. Následující návrat do lyricky hřejivé polohy byl pak odstíněn přelévavou agogikou a opatrným přístupem k dynamice. Třetí větu Kasík rozehrál pomocí zvýrazňování dynamických přechodů, přičemž jiskřivé momenty se tu mísily s dramaticky radikalizovanými pasážemi. To vše za klavíristova věrného následování architektoniky díla.

Jako druhé číslo zazněla Janáčkova Sonáta pro klavír es moll 1. X. 1905. Hned zpočátku první věty Kasík kočíroval svou hru směrem k postupné výrazové gradaci posilující jednosměrný dynamický tah Janáčkova díla. Po následném zpětném uvolnění se klavírista jal modelovat kontrastní povahu skladby pomocí trhaně diskontinuitní agogiky a ostrých úhozů. Olejovitým a intimním lyrismem opředená místa zde byla protrhávána ráznou strukturací bodavých rytmů, jež obohacovaly komplexitu této Janáčkovy významné, za bouřlivých okolností sepsané skladby. Druhá věta – kompozičně asi působivější – byla postavena na opakování prosté a mnoha modulacemi prohýbané fráze. Toto neustálé navracení téhož, objevující se ovšem pokaždé v jiné expresivní, dynamické a modulační perspektivě, Kasík podporoval dynamickými a agogickými transformacemi, čímž docílil jímavého efektu, v němž se kvalitativní rozměr času vydělil z pouhého mechanicky přesného opakování. Klavírista tím projevil svůj vytříbený interpretační názor vtělený do technické brilance.

Po Janáčkovi následoval gigant českého neoklasicismu Bohuslav Martinů. Kasík zahájil první část jeho Tří českých tanců vzletně třepotavými běhy odstupňovanými chytře volenou dynamikou. Jeho řemeslně opět bezchybný výkon ovládl neortodoxní přístup ke špinavým harmoniím protkaným bolestivými disonancemi. Akordické předivo hutně utkaných hlasů přitom Kasík uzemnil v synkopicky skočné rytmizaci. S podobnou rytmickou vehemencí a samozřejmostí se Kasík ujal druhé a třetí věty, v nichž se zaměřil na konstituování drobných mikrodynamických vztahů strukturálně podporujících dravé rytmické kontrasty neoklasicistně čisté, třebaže českým folklorem inspirované skladby. Jako druhé číslo martinůovské kolekce zazněl výběr z klavírního cyklu Etudy a polky. Klavírní virtuos v rámci své rytmicky energicky akcentované hry objevoval v těchto skladbičkách martinůovskou melodickou invenci, a postaral se tak o stylově solidní provedení zdůrazňující skladatelovu schopnost tvořit symetrické a zpěvné celky, zasazené ovšem do modernistického harmonického prostředí.

Koncert se uzavřel nejexpresivnějším kusem celého večera. Sonáta Zamyšlení nad životem Klementa Slavického posluchači zprostředkovala objemnou akustickou masu široce disonantních souzvuků, které ovšem skladatel postavil na rozšířeně tonálním terénu, v němž nápaditě pracoval jak s melodickými frázemi, tak strukturně-tektonickým aspektem. První věta plíživě zaduněla hutnými harmonickými tvary ve střední poloze. Následovala expresivně drsná Kasíkova hra neztrácející ze zřetele architektonický plán díla. Slavický koncipoval svou kompozici kontrastním způsobem, v němž na mimohudebním programovém půdorysu zběsile kombinoval dynamicky mírnější části, ve kterých se naplno projevil skladatelův cit pro horizontálně logickou stavbu, s částmi bouřlivě nepokojnými a rytmicky kadenčními. Kasík se zhostil těchto rovin s respektem a profesionálním nadhledem. Druhá a třetí věta pak s posluchačem hrály zábavnou hru, kdy se úzké harmonie v sekundových posunech nesené obratnou Kasíkovou hrou střídaly s ráznými, místy až brutálními momenty, jež Kasík zohlednil v tvrdém a přesném úhozu. Výsledek tak byl strhující a dechberoucí, třebaže zde občas mohl mít posluchač dojem, že by nebylo na škodu ubrat z expresivního hráčského opojení a více se soustředit na rozvoj formálních elementů skladby. Tato mírná pochybnost však vzala za své při ohlédnutí se za celým, virtuózními výkony nahuštěným koncertním večerem.

Klavírista Martin Kasík sebevědomě ukázal, že má posluchačské obci stále co nabídnout. Jeho svérázná hra, propojující v sobě expresivitu s vysokým technickým uměním, naplnila posluchače v Sále Bohuslava Martinů bezbřehým obdivem a respektem. Výběr dvou přídavků – Chopinova vroucího Nokturna a Slavického Toccaty – pak nenechala nikoho na pochybách, že Martin Kasík je perfektním příkladem ryzího muzikantství a profesionálního přístupu.

Foto: Michael Romanovský