KlasikaPlus.cz© - portál o klasické hudbě

PORTÁL O KLASICKÉ HUDBĚ

...váš vyladěný partner

english

Melancholická vize neoklasicismu. Prokofjev, Kalabis a Britten v podání SOČRu

„Navzdory jasnozřivému a mnohokrát ověřenému programovému plánu disponoval koncertní večer rovněž kontrastním prvkem.“

„Orchestr za pomoci výrazných dynamických a expresivních skoků zesiloval onu spíše primitivně a tektonicky přetržitě poskládanou fragmentární logiku díla.“

„Druhá věta přinesla silně rozpohybovaný, zběsilými smyčci tažený celek, jejž soustavně okořeňoval provokativní šelest dechové sekce.“

Parkety pražského Rudolfina se 22. ledna prohnuly pod tíhou dekadentní exprese a opulentně obsazeného Symfonického orchestru Českého rozhlasu, který publiku představil obsahově závažná díla tří neoklasiků Sergeje Prokofjeva, Viktora Kalabise a Benjamina Brittena. Hostující dirigent Ilan Volkov, světově uznávaný a řemeslně zdatný zástupce dirigentské střední generace, se ujal náročného repertoáru s profesionální poctivostí i odměřeností. Výsledkem byl silný posluchačský zážitek, kterému však občas chyběl individuální interpretační vhled a promyšlenější konstrukční práce s hudební formou.

Číst dál…

Česká moderna v dechberoucím provedení Martina Kasíka

„Do první věty Kasík vplynul zasněnou, avšak analyticky důslednou hrou nesenou měkkým úhozem podchycujícím v barevném oparu Novákovy kompozice intimní a podprahově přítomnou melodickou křivku.“

„Následující návrat do lyricky hřejivé polohy byl pak odstíněn přelévavou agogikou a opatrným přístupem k dynamice.“

„Akordické předivo hutně utkaných hlasů Kasík uzemnil v synkopicky skočné rytmizaci.“

Sál Bohuslava Martinů rozezněly klavírní skladby klasiků české moderny Vítězslava Nováka, Bohuslava Martinů, Leoše Janáčka a Klementa Slavického. Fenomén tuzemské klavírní virtuozity Martin Kasík v rámci festivalu Dny Bohuslava Martinů 2023 posluchači přichystal dokonale vytesanou a nápaditě uchopenou hru, při níž se jedovaté martinůovské harmonie a kousavé janáčkovské rytmy mísily s novákovskou impresionistickou perlivostí a dekadentně hřmící expresí Slavického kompozice…

Číst dál…

Bach v nejlepší formě. Vánoční oratorium ve Španělském sále

„Proložení těchto částí, jež zachytily to nejlepší z bachovského dramaticky-narativního stylu, slavnostně vzletným motetem vytvořilo z koncertu dobře znějící, dramaturgicky komplexní útvar.“

„Orchestr hojně využíval jemných crescendových a descrescendových odstínů, čímž přispíval k plasticitě melodických frází, přičemž sbor na to promptně reagoval.“

„Bylo obzvlášť půvabné sledovat hlasové a výrazové rozdíly mezi jednotlivými sólisty, kdy každý z nich přispěl do celkového vyznění skladby svou neredukovatelnou a energicky tvůrčí muzikantskou individualitou.“

Vánoční oratorium Johanna Sebastiana Bacha rozeznělo dne 5. prosince honosný, státnickou a občanskou úctou zatěžkaný prostor Španělského sálu Pražského hradu. Virtuózní, hráčsky neotřelý a v mnohém následováníhodný výkon předního tělesa v provádění staré hudby Orchestra and Choir of the Age of Enlightenment uvedl hudebně a dramaticky košaté dílo giganta německého baroka s neobyčejným porozuměním pro kontrapunktickou formu…

Číst dál…

Klasicismus ve vybroušené formě. PKF s Lucienne Renaudin Vary v Rudolfinu

„Výsledkem byl dramaticky exponovaný, hbitě kontrastovaný celek rozeznívaný hudebně zábavným dialogem mezi zástupci prvních a druhých houslí.“

„Třetí věta překvapila rytmicky diferencovaným, ostřeji akcentovaným pizzicatovým začátkem, v jehož rámci zazářila brilantní souhra orchestru.“

„Již v první větě trumpetistka názorně předvedla svůj distingovaný přístup k dynamice, v němž se umně vyhýbala nevkusným a nestylovým dynamickým krajnostem.“

Rudolfinská Dvořákova síň přivítala 3. prosince bouřlivým potleskem světoznámou francouzskou trumpetistku Lucienne Renaudin Vary, která s podporou PKF – Prague Philharmonia a dirigenta Emmanuela Villauma s grácií nahlédla do klasicistního hudebního světa a se suverénní a respekt vzbuzující samozřejmostí provedla Hummelův Koncert pro trubku a orchestr Es dur… 

Číst dál…

Mozart, Janáček a Smetana v předvečer moderny. Julia Fischer Quartet v Rudolfinu

„S úvodní částí Mozartovy skladby si smyčcový kvartet pod vedením Julie Fischer poradil na vysoké úrovni, kdy zdůraznil pokrokový ráz díla, aniž by tím opustil snahu o soustavné nalézání srozumitelné formy.“

„Smyčcový kvartet č. 2 ‚Listy důvěrné‘ Leoše Janáčka byl díky drsné a sveřepé hře členů Julia Fischer Quartet temperamentní a expresivní dominantou večera.“

„Hráči zde předvedli, že k takto náročnému a kulturně svéráznému dílu dokáží přistoupit s respektem a obhajitelným interpretačním vhledem.“

Temperamentní, svérázný, a přitom vkusný výkon předvedlo smyčcové těleso Julia Fischer Quartet 20. listopadu v pražském Rudolfinu. Poutavá a neproblematicky fungující souhra ostřílených profesionálních hráčů proměnila chladný podzimní večer v hřejivý prožitek působivého provedení časově rozkročeného, avšak jednotně působícího repertoáru. W. A. Mozart, Leoš Janáček a Bedřich Smetana se v téměř bezchybné interpretaci paradoxně projevili coby tři vzájemně spolu stylově srostlá jména, která sjednocuje pokrokový a moderně nasměrovaný pohled do avantgardou protkaného budoucna.

Číst dál…

Česká premiéra skladby Holy God Alexandera Rodina jako politické gesto

„Souběh hudby a politiky tak byl tematickým půdorysem, z něhož se vynořovaly pozoruhodné a umělecky vytříbené výkony výrazných hráčských osobností.“

„K tomuto promyšlenému dynamickému oblouku však Rodin dospěl aplikací otřepaných a zjednodušených postupů, což se podepsalo na zploštění celkového výsledku skladby.“

„Velký respekt si tu zasloužil zejména Vadim Gluzman, jehož distancovaný přístup zabránil, aby byla skladba zavlečena do rozvířených vod patetické nabubřelosti.“

Orchestr PKF – Prague Philharmonia si na nedělní koncert 12. listopadu připravil Čtvrtou symfonii Ludwiga van Beethovena, Koncert pro housle a orchestr č. 2 Karola Szymanowského a premiérový kus Alexandera Rodina s názvem Holy God. Vznešená náplň beethovenovských klasicistních forem, polský romantický folklor a Rodinův ukrajinský tradicionalismus se střetly na pódiu Rudolfina a díky přesvědčivému výkonu orchestru a houslisty Vadima Gluzmana daly vzniknout zdařilému propojení muzikantské kreativity s dramaturgicky rozmanitým repertoárem.

Číst dál…

Obsese rytmem. Rané dílo Philipa Glasse v Divadle Archa

„Těleso hráčů předvedlo famózní interpretační výkon.“

„Jestliže se první polovina večera rozeznívala v duchu téměř laboratorní práce s nejrůznějšími rytmickými artikulacemi, druhá polovina využila sumy těchto Glassových experimentálních poznatků, aby je následně přelila do narativní formy operního žánru.“

„Doposud upozaděný sólový zpěv se vpasoval do pozice nositele obsahu skladby, čímž získal na potřebné dominanci, zatímco instrumentačně nápaditěji rozložený soubor hráčů pokračoval v rytmicky kaskádovité strukturaci banálních harmonických vzorců.“

Divadlo Archa přivítalo 12. října věhlasný americký soubor Philip Glass Ensemble, jenž náročnému a poučenému uchu posluchače nabídl bezmála devadesátiminutový program složený z raných děl klasika minimalistické kompozice Philipa Glasse. Špičkově obsazený ansámbl si s rytmicky exponovanými, na melodické ideje skoupými skladbami poradil s profesionálním nadhledem, podpořeným nevídaně samozřejmou souhrou. Představil reprezentativní ukázku děl z bezpochyby nejhodnotnější etapy skladatelovy tvůrčí kariéry.

Číst dál…

Jemnocitem k vytříbenosti. András Schiff s Českou filharmonií

„Musíme zdůraznit, že zejména Schiffův jasnozřivý vhled do složitých kontrapunktických struktur jej vyšvihl mezi vrcholné klavírní interprety J. S. Bacha.“

„Místy zavalitě působící témbrový profil moderního orchestru se nemohl vyrovnat s náročnými stylovými požadavky barokního slohu.“

„V následující větě se naplno projevila do té chvíle pouze implicitní niternost Schiffova interpretačního umění: měkkost a ladnost tu klavírista vynesl do vzdušných výšin, v nichž se namísto zvukově-fyzikální materiality prosadila téměř éterická čistota mozartovské melodicko-harmonické formy.“

Páteční večer 22. září se nesl v mimořádně slavnostním duchu: Dvořákova síň pražského Rudolfina bouřlivým potleskem přivítala legendu klavírního olympu Andráse Schiffa. Britský klavírista před dychtivým publikem představil klasický a pro svůj hudební um typický repertoár. Slavné skladby J. S. Bacha a W. A. Mozarta Schiff provedl historicky poučeně bez rušivé příměsi romantických prvků a díky vybroušené technické brilanci potvrdil své výsadní místo v klavírní interpretaci barokní a klasicistní hudby. Příjemné oživení přinesla druhá polovina večera: Schiff vyměnil klavír za dirigentskou taktovku, postavil se do čela České filharmonie a s nadhledem profesionála provedl Symfonii č. 3 Es dur Ludwiga van Beethovena. Eroica v Schiffově podání působila jako řemeslně dobře zpracovaný celek, jemuž ovšem občas chyběla individuálnější a osobitější interpretační perspektiva.

Číst dál…

Imaginace ve spárech stylu. Světová premiéra Jiřího Gemrota v podání Akademie komorní hudby

„Ani ne dvacet minut trvající skladbě, v níž skladatel zvolil důsledně homofonní přístup a razantně zesílil roli rytmické složky, dominovalo vzletné hýření trhaných rytmických protipohybů podpořené hravou a pestře koncipovanou instrumentací.“

„Autor ve své skladbě výrazně zjednodušuje tematickou stránku a na místo toho klade trpělivou snahu o opracovávání a vybrušování hudební struktury.“

„O celkově úchvatný dojem z této čtyřvěté kompozice se zasloužila zejména svéhlavá hra tří sólistů, která odkrývala transparentnost a věcnou návaznost mezi jednotlivými kontrapunkticky strukturovanými hlasy a rytmickými relacemi.“

V rámci festivalu Dvořákova Praha se 17. září na půdě pražského Rudolfina představil orchestr Akademie komorní hudby, jenž s elegancí a řemeslnou pečlivostí uvedl díla Bohuslava Martinů, Ernesta Chaussona a zatím nejnovější skladbu Jiřího Gemrota Ďábelský rozmar pro violoncello, dechové nástroje a bicí. Světová premiéra tohoto relativně krátkého, avšak hudebně velmi zábavného díla vnesla do výjimečné atmosféry koncertu příjemnou lehkost a čistou radost z klasické hudby. Personální dominantu večera tvořila tři zvučná jména reprezentující mladou generaci virtuózních hráčů. Houslista Josef Špaček, klavírista Roman Rabinovich a violoncellista Tomáš Jamník zde stvrdili svou technickou obratnost a zejména esteticky citlivý přístup k látce.

Číst dál…

Libozvukem k expresi. Antonín Dvořák a umírněná moderna v lipském Gewandhausu

„O tom, že Lipsko je jednou z hlavních kulturních metropolí Evropy, nebude nikdo soudný pochybovat.“

„Kdo však od největšího českého melodika čekal straussovské bzučení včeliček, lisztovský popis heroických činů nebo wagnerovské vyjádření milostného aktu, mohl být zklamán.“

„Brilantní místa prosycená napětím a konfliktními hudebními myšlenkami se střídala s olejnatými a témbrově unylými plochami, v nichž zavládalo posluchačsky nevstřícné tektonické bezčasí.“

Centrum lipského koncertního života Gewandhaus opanovala ve čtvrtek 22. června syntéza českého romantismu a německé soudobé hudby. Na pódiu se v podání Gewandhausorchester a jejího hostujícího dirigenta Semjona Byčkova prolínaly špičkové výkony s chytrou dramaturgií zahrnující cyklus tří orchestrálních předeher Antonína Dvořáka a německou premiéru Symfonie č. 4 Detleva Glanerta. Skloubení vrcholného českého romantismu s umírněnou modernou se díky brilantní souhře orchestru přetavilo ve strhující zážitek.

Číst dál…