„Slavnostní koncert se konal ve velkém sále Tylova domu, jehož budova byla slavnostně otevřena v srpnových dnech roku 1929 za aktivní účasti Martinů.“

„Po přestávce byl kulturní přínos večera akcentován prvním uvedením Martinů Písní pro Olgu Valouškovou, spojeným se slavnostním křtem jejich notového vydání.“

„Markéta Cukrová nadchla nádhernou barvou hlasu, srozumitelností zpívaného slova, přesvědčivostí výrazu a strhující technikou messa di voce.“

Bohuslav Martinů oslavil ve svém rodišti Poličce 130. narozeniny. S osmiměsíčním zpožděním, zaviněným covidovým lockdownem. Slavnostní koncert nazvaný Gala Martinů a složený výhradně z děl skladatele se uskutečnil 28. 8. 2021. Stal se současně zahajovacím koncertem místního festivalu zaměřeného na dílo skladatele Martinů fest.

Koncert měl jak po stránce interpretační, tak dramaturgické všechny atributy významné kulturní události. Konal se ve velkém sále Tylova domu, jehož budova byla slavnostně otevřena v srpnových dnech roku 1929 za aktivní účasti Martinů, který pro tuto příležitost napsal, a dokonce i sám interpretoval klavírní Preludium. Tuto skutečnost připomněl úvod sobotního večera, v němž zazněla novodobá premiéra skladby provedená Luďkem Šabakou. Pianista přednesl krátké, ale majestátně koncipované dílko s patřičným zaujetím, umocněným i slovním vstupem představujícím dedikaci dílka: „Slovutnému spolku divadelních ochotníků v Poličce v upomínku na slavnostní otevření Tylova domu ve dnech 14–18. srpna 1929 věnuje B. Martinů.“ Následující skladbu Intermezzo pro housle a klavír z konce třicátých let vyslechlo publikum v hluboce zažitém provedení dlouholetého aktivního člena a současného prezidenta Společnosti Bohuslava Martinů Bohuslava Matouška, který se Martinů dílu věnuje dlouhodobě a intenzivně – za nahrávku skladatelova kompletního houslového díla získal v roce 2000 prestižní Cenu Classics Award. Jeho citlivým spoluhráčem byl Miroslav Sekera u klavíru.

Poté nastoupil na pódium Vox Iuvenalis, smíšený pěvecký sbor složený ze studentů a absolventů brněnských vysokých škol. Vznikl v roce 1993 z iniciativy sbormistra a dirigenta Jana Ocetka, jehož snahou bylo – a stále je – rozšiřovat sborový repertoár o méně uváděná díla. Ocetkovy znalosti širokého repertoáru a schopnost jej interpretovat strhnou jak posluchače, tak i členy sboru. Vox Iuvenalis má vždy čím zaujmout, čím překvapit. V pátečním večeru to byl mimo jiné fakt, že Pět českých madrigalů Bohuslava Martinů dirigovala – sdělnými gesty a jednoznačně přesvědčivě – Markéta Musilová, která je od roku 2016 druhou sbormistryní tělesa (čtenáři KlasikyPlus ji nadto znají jako autorku zasvěcených a výstižně formulovaných recenzí psaných ještě pod dívčím jménem Ottová). Martinů kantáta Romance z pampelišek, v níž vysoce náročné sopránové sólo dokonale zazpívala Helena Hozová a barevně i koncepčně celek vystavěl Jan Ocetek, pak znamenala vyvrcholení první části programu.

Po přestávce byl kulturní přínos večera akcentován prvním uvedením Martinů Písní pro Olgu Valouškovou, spojeným se slavnostním křtem jejich notového vydání. Edici uskutečnilo Centrum Bohuslava Martinů (součást Městského muzea a galerie Polička) ke 130. výročí narození skladatele. Pětice písní, které jsou v albu soustředěny, vznikala jednotlivě v letech 1910–1911 a skladatel je věnoval Olze Valouškové, někdejší pěvecké hvězdě pražského Národního divadla. Komponoval je jako autor mladý, kompozičně ještě nevyzrálý, nicméně právě tento fakt je zajímavý v porovnání s jeho další tvorbou, neboť dává nahlédnout takříkajíc „pod pokličku“ uměleckého rozvoje tehdy dvacetiletého skladatele.

Fenomenální interpretkou tohoto prvního provedení byla Markéta Cukrová, která vzápětí s týmž pianistou Luďkem Šabatou provedla nezapomenutelným způsobem cyklus Nový Špalíček. Nadchla nádhernou barvou hlasu, srozumitelností zpívaného slova, přesvědčivostí výrazu a strhující technikou messa di voce. Ostatně tato skladba má mimořádné štěstí na interprety i historicky: tlumočníky její světové premiéry v New Yorku totiž byli proslulá pěvkyně Jarmila Novotná a u klavíru Jan Masaryk, jemuž je skladba věnována.

Koncert uzavřela suita z jazzového baletu Kuchyňská revue z roku 1927, která patří mezi obecně nejznámější díla skladatele a zazněla v interpretaci členů souboru Opera diversa s pianistkou Kristýnou Znamenáčkovou. Jiskrná interpretace a příkladná souhra umocněné mladistvě nadšeným výkonem byly důstojnou tečkou za vydařeným večerem.

Foto: Petr Klein, Miroslav Sychra a archiv CBM