„Někteří bývalí spolupracovníci Richarda Nováka přijeli i ze vzdálenějších kulturních center, aby dali najevo svoji úctu k jeho celoživotní umělecké činnosti.“

„Richard Novák absolutně přesvědčil o svých kvalitách, o pevném, krásně znějícím basu, o svých messa di voce, a především o hloubce sdělení jak básnického, tak hudebního.“

„Ideálním spolupracovníkem Richarda Nováka byl v tomto večeru pianista Ivan Klánský. Perfektní, sledující každou nuanci pěvcova projevu.“

Pěvec Richard Novák je už po více než půlstoletí magnetem a ozdobou brněnského hudebního dění: poprvé v tomto městě, v němž vystudoval na konzervatoři obory zpěv a kompozice, vystoupil 8. května 1960 a od 1. února 1962 se stal sólistou operního souboru, v němž pak působil až do přelomu tisíciletí a odzpíval více než tři tisíce představení, jichž byl jednoznačnou oporou. A kromě řečeného má Richard Novák má ještě další stránku osobnosti, kterou reprezentují jeho koncertní vystoupení, ať kantátová či oratorní (těžko si například v Brně představit Glagolskou mši bez něj), nebo písňová. Písňový večer si také zvolil jako první z plánovaných vystoupení připomínajících jeho neuvěřitelné jubileum devadesáti let. Konal se v pátek 24. září v sále Reduty a nadchl všechny přítomné.

Reduta je ona proslulá budova v centru Brna existující od 17. století, v níž účinkoval jedenáctiletý Mozart při svých cestách na útěku před neštovicemi v roce 1767 (jak známo, neštovice jej pak dostihly v Olomouci). Dnes je to reprezentativní stavební útvar v samém centru města, zářící svými okny Mozartova rudě dekorovaného sálu do okolního prostoru. Takže i tento stavebný (a vzpomínkově historický) prvek se podílel na pocitech návštěvníků pátečního koncertu. Bylo jich mnoho a nebyli ani všichni z Brna: někteří bývalí spolupracovníci Richarda Nováka přijeli i ze vzdálenějších kulturních center, aby dali najevo svoji úctu k jeho celoživotní umělecké činnosti.

Richard Novák si pro svůj jubilejní koncert zvolil vysoce náročný program, byť sestával „pouze“ z písní Johannesa Brahmse. Slyšeli jsme výběr z více než třicetiletého Brahmsova úsilí na tomto poli, textově budovaného na úvahách o smyslu lidského života, o jeho radostech a strastech a o hlubokém zakotvení v lásce. Kompozičně Brahms navazuje na mistry německé romantické písňové tvorby Schuberta a Schumanna, jakož i na německou lidovou píseň. Písně zazněly vesměs v německém originálu a působily velkou filozofickou hloubkou (o schopnosti Richarda Nováka zpívat písně perfektně v originálu snad ani není třeba se zmiňovat, stačí připomenout, že působil na několika německých scénách). Richard Novák absolutně přesvědčil o svých kvalitách, o pevném, krásně znějícím basu, o svých messa di voce, které nenechávají posluchače téměř vydechnout, a především o hloubce sdělení jak básnického, tak hudebního.

Ideálním spolupracovníkem Richarda Nováka byl v tomto večeru pianista Ivan Klánský. Perfektní, sledující každou nuanci pěvcova projevu a doplňující jej svými pianistickými „komentáři“. Už jen jeho zcela otevřené křídlo Bösendorfer bylo projevem toho, že se necítí být „doprovazečem“, nýbrž inspirujícím spolutvůrcem, a po celý večer poskytoval publiku radost z této skutečnosti, včetně interpretace výběru z půvabných Brahmsových 3 intermezzi, zařazovaných do poloviny každé části programu.

Dodejme, že obecenstvo přímo dýchalo s interprety a závěrečné ovace nebraly konce. Byl to večer, na který se nezapomíná.

——— 

Rozhovor s Richardem Novákem čtěte ZDE.

Foto: Kateřina Rusňáková, archiv Janáčkovy opery Brno