„Již před zahájením slavností zněl z balkonu Besedního domu zvuk mužského sboru Láska opravdivá, který lákal na odpolední a večerní program. Hlavní část odpolední slavnosti se započala v 17 hodin na nádvoří, které bylo propojeno s nádvořím vedlejšího Pražákova paláce.“

„Milé a profesionální bylo vystoupení mladého studenta pěvecké konzervatoře v Pardubicích Richarda Kolaře, syna sbormistra, který přednesl čtyři písně italských skladatelů.“

„Akademický smíšený pěvecký sbor Pečman a mužský sbor Láska opravdivá pod vedením sbormistra Jana Špačka provázel po zahájení na balkoně hosty po celou dobu konání slavnosti a následně i po slavnostním koncertě.“

Jako před 150 lety, kdy byl v Brně slavnostně otevřen Besední dům, tak i 1. května 2023 se probudil na nádvoří tohoto domu duch české pospolitosti 19. století. Mužský sbor Láska opravdivá se sbormistrem Janem Špačkem zpíval již dlouho před sedmnáctou hodinou z balkonu a lákal na neobvyklou akci. Od 17 hodin se sešli milovníci zpěvu a hudby, aby byli součástí programu, který navodil atmosféru předminulého století. Nechyběli návštěvníci v dobových kostýmech ani dívky v krojích, nabízející příchozím chléb a sůl. Sbor Beseda brněnská pod vedením Petra Kolaře pak na nádvoří zval na večerní program, který se již konal uvnitř, v sále.

Besední dům byl postaven jako stánek pro setkávání uměnímilovných českých Brňanů, kteří si tuto svoji „zlatou kapličku“ postavili díky vlastní akciové společnosti, jejímž předsedou byl hrabě Belcredi. Architektem byl Theophil Hansen, který takto vnesl do Brna ducha Vídně, a Besední dům je tak až do dnešních dnů centrem českého kulturního života. Sídlily zde nejrůznější spolky, od archeologů přes šachisty až po pěvecké sbory. Sbor Besedu brněnskou založil Leoš Janáček a existuje i koncertuje přes mnohé peripetie dodnes.

Již před zahájením slavností zněl z balkonu Besedního domu zvuk mužského sboru Láska opravdivá, který lákal na odpolední a večerní program. Hlavní část odpolední slavnosti se započala v 17 hodin na nádvoří, které bylo propojeno s nádvořím vedlejšího Pražákova paláce, kde bylo k dispozici občerstvení. Zvuk sboru Beseda brněnská se nesl Husovou ulicí, ale nevyhnul se běžnému uličnímu ruchu, včetně projíždějících tramvají, automobilů či sanitek. Nicméně odhodlání pěvců nic nenarušilo, za doprovodu elektrického klavíru zněl jak chorál z kantáty Johanna Sebastiana Bacha Jesus bleibet meine Freunde, tak i sbor židů Va, pensiero z opery Nabucco Giuseppe Verdiho. Příjemným poslechem se stalo Pět moravských dvojzpěvů Antonína Dvořáka, které aranžoval pro smíšený sbor Leoš Janáček. Kdyby byla kosa nabrúšená, Slavíkovský políčko, Holub na javoře, Šlo děvče na trávu a V dobrém jsme se sešli prověřilo kvality sboru i v tomto ne příliš přátelském prostředí. Milé a profesionální bylo vystoupení mladého studenta pěvecké konzervatoře v Pardubicích Richarda Kolaře, syna sbormistra, který přednesl čtyři písně italských skladatelů. Francesco Gasparini Caro laccio, dolce nedo, Vincenzo Bellini Fenesta ca lucive, Francesco Paolo Tosti Ideale a La Vucchela prověřily mladičkého pěvce, který i v tomto neakustickém prostředí zaujal příjemným, měkkým hlasem i vroucím, mladistvým přednesem. Vroucnost přinesla i sborová Modlitba z operety Polská krev Oskara Nedbala a radostné zakončení této první části programu zajistil sbor z Prodané nevěsty Bedřicha Smetany Proč bychom se netěšili.

Akademický smíšený pěvecký sbor Pečman a mužský sbor Láska opravdivá pod vedením sbormistra Jana Špačka provázel po zahájení na balkoně hosty po celou dobu konání slavnosti a následně i po slavnostním koncertě. Zpívali zejména písně Bedřicha Smetany, který se mimochodem účastnil jako hlavní host prvního velkého koncertního setkání, které se konalo 16. června 1873 – sbory Heslo I – II, Věno, Slavnostní sbor, Rolnická, Píseň na moři, Naše píseň a samozřejmě nemohl chybět sbor z Prodané nevěsty, To pivečko, to věru je nebeský dar. Nezapomněli na Pavla Křížkovského a jeho sbory Odvedeného prosba, Dar za lásku a Výprask, ani na Josefa Bohuslava Foerstera, z jehož devíti sborů jich zpívali prvních pět – Oráč, Mé orné půdy každý hon, Píseň jarní, Velké, širé, rodné lány a Polní cestou. Pochopitelně zazněl i sbor Leoše Janáčka Láska opravdivá, dále Čtyři lidové mužské sbory – Orání, Což ta naše bříza, Vínek, Perina. Dále to byl sbor na text ze sbírky Františka Sušila Na košatej jedli dva holuby seďá, Ach vojna, vojna a ze Tří sborů mužských Loučení a Holubička na texty Elišky Krásnohorské. Ze Čtvero mužských sborů moravských byly provedeny sbory Dež víš, Komáři, Klekánica, Rozloučení a došlo i na sbor Maryčka Magdónova. Výběr dokumentoval obrovský záběr sboru jak dramaturgický, tak interpretační – schopnost interpretovat náročné sborové dílo tak, jak to bylo před 150 lety běžným zvykem. To udivovalo už proto, že zpěváci jsou v drtivé většině mladí muži, studenti, jejichž aktivita v této oblasti je překvapující a obdivuhodná.

Akce pokračovala ještě večer v sále Besedního domu pod názvem „Když Smetana v Brně poprvé hrál…“ . Tentokrát si Smetanu zahrál klavírista Igor Ardašev a zpívala sopranistka Pavla Vykopalová. Oslavy 150 let trvání a provozu Besedního domu byly zahájeny s radostným nábojem a očekáváním. Jen škoda, že Besední dům nemůže sloužit hudbymilovné veřejnosti v celém rozsahu, tak jak to bylo při jeho vzniku, tedy i v prostorách restaurace, kde by se jistě opět mohly konat i přidružené kulturní a společenské akce. Restaurace čeká už víc než deset let na rekonstrukci a ta je stále v nedohlednu a návštěvníci koncertů jsou odkázáni jen na malinký stánek ve foyer. Brněnská hudební obec by si restauraci v Besedním domě jistě zasloužila.

Foto: Dag Markl