„Slyšet sólový trombon je příležitost, která není častá, a v případě Roberta Kozánka šlo o příležitost výjimečnou.“

„Čtvrtá symfonie J. B. Foerstera je prodchnutá hlubokou vírou a pokorou.“

„Dirigent Robert Kružík dal dílu potřebnou majestátnost a vyklenul hudební fráze.“

Poslední abonentní koncert v Kongresovém centru Zlín ve čtvrtek 11. dubna měl titul Veliká noc. Patřil Symfonii č. 4 Josefa Bohuslava Foerstera, která byla stěžejním bodem večera. Na úvod koncertu dirigent Robert Kružík řídil předehru k Smetanově opeře Libuše a lákadlem pro posluchače byl Koncert pro trombon a orchestr skladatele Ivana Zelenky v podání Roberta Kozánka. 

Předehra k opeře Libuše Bedřicha Smetany připomněla skladatelovo dvousté výročí narození a Rok české hudby. Slavnostní a zářivé fanfáry trumpet uchopily pozornost posluchačů a orchestr pokračoval v širokém zvuku s měkkými sóly hoboje a flétny, aby se v závěru vzepjal v crescendu do opět majestátního zvukového obrazu.

Další skladbou byl Koncert pro trombon a orchestr skladatele Ivana Zelenky, který koncertu přihlížel. Před filharmonii předstoupil Robert Kozánek, první trombonista České filharmonie, aby přednesl koncert, který byl napsán přímo pro něho. Energický a rytmický úvod první části Allegro připravil půdu pro lehké nasazení a po romantizující melodii s dřevěnými nástroji a harfou se trombon rozezpíval v hebkém legatu, aby následně předvedl brilantní techniku. V druhé části Andante agitato nastoupily smyčce s harfou a klarinetem v pomalém pianissimu a trombon se přidal s měkkou melodií, kterou spolu se smyčci gradoval v dialogu s orchestrem. Třetí část Allegro leggermente přinesla úsečný rytmus a plný zvuk orchestru, včetně zvonů. Trombon nastoupil s jazzovou rytmizací a po taneční sekvenci přešel spolu se smyčci do romantické melodie. Orchestr dynamicky rozvedl romantickou náladu a trombon přebral melodii. Náhle vše přešlo do rychlého tempa suché, artikulované rytmizace a pevného staccata výšek, což následovalo náhlé ukončení skladby.

Slyšet sólový trombon je příležitost, která není častá, a v případě Roberta Kozánka šlo o příležitost výjimečnou. Je to excelentní virtuos, který svůj nástroj ovládá s bravurou a lehkostí, má krásný, nosný, kulatý tón a je schopen dynamických i výrazových nuancí. Není divu, že skladatel napsal skladbu přímo pro něho. V tento večer šlo o druhé provedení, světová premiéra zazněla v roce 2016 v zahradách v Kroměříži pod taktovkou Tomáše Netopila. „Jsem sám trombonista, proto jsem se rozhodl skladbu napsat. Vím, jak je nutné znát záludnosti nástroje, aby skladba vyšla. A Robert Kozánek je excelentní hráč; jsem šťastný, že jsem mohl být přítomen jeho provedení,“ pochvaloval si spokojený skladatel. Měl k tomu důvod, neboť obecenstvo odměnilo sólistu ovacemi, po kterých následoval přídavek od Tommyho Dorsaye – I´m gettin‘ sentimantal over you. Jazzově laděná skladba se skvěle poslouchala a sólista ji přednesl emočně zainteresovaně. „Tohle je moje oblíbená skladba. Od chvíle, kdy jsem ji poprvé slyšel, jsem si přál, abych ji mohl někde zahrát. Dnes se mi splnil sen,“ smál se po koncertě šťastný sólista.

Po přestávce zazněla skladba nejzávažnější, Symfonie č. 4 c moll, op. 54 „Veliká noc“ Josefa Bohuslava Foerstera. Skladatel, jehož díla pomalu upadají v zapomnění, tvořil zejména v první polovině 20. století, kdy se prosazovaly nové směry v hudbě. On si stále držel klasicko-romantický styl. Nepřinesl sice do hudebního vývoje nic velmi nového, ale jeho skladby jsou řemeslně precizní, formálně přehledné a zkrátka zajímavé. Symfonie č. 4 je prodchnutá hlubokou vírou a pokorou; úctou před Kristovou cestou na Golgotu. To zaznívá v první větě Křížová cesta (Molto sostenuto), v pomalém tempu a pochmurné náladě, která se odvíjí v dynamických vlnách do fortissima. Z hudební masy orchestru vystupují pevné žestě a výrazné crescendo smyčců spěje do klidného pianissima. Druhá věta Velký pátek dítěte (Allegro deciso) kreslí zážitek z Velikonoc očima dítěte, které vnímá probouzející se jaro. Lehký taneční rytmus, radostná melodie v hornách… tu si předávají postupně s flétnou Vladimíra Vodičky, hobojem Alžběty Jamborové a klarinetem Matěje Veselky. Houpavý rytmus, jasné hornové sólo Milana Křeháčka a poté postupné zklidnění toku hudby až do příkrého závěru. Třetí věta  Kouzlo samoty (Andante sostenuto) je modlitba, kterou zahájily sólové housle koncertního mistra Pavla Mikesky spolu s fagotem Michala Kubáče a lesními rohy, aby plocha pokračovala v nápadně barvité instrumentaci. Čtvrtá věta Vítězství Bílé soboty (Lento lugubre – Allegro moderato) je nesena fugou. V počátku roste z hlubokých tónů kontrabasů a violoncell, přidávají se trombony a tympány a narůstající drama se zhoupne na dynamické vlně k tutti ve fortissimu. Sólo prvních houslí následovalo sólo koncertního mistra violoncell Martina Bzirského, poté jásavá melodie, ve které zazářila trubka Pavla Skopala ml., oslavující Kristovo vzkříšení. Masu smyčců prosvěcovaly žestě oslavující Kristův triumf. Dirigent Robert Kružík dal dílu potřebnou majestátnost a vyklenul hudební fráze. Vynikla rovněž skladatelova kvalitní instrumentační práce. Kompozice zazněla potřebně energicky a v pestrém výrazivu.

Uvedení Foersterovy symfonie rovněž spadá do oslav Roku české hudby – o to víc, že skladatel je opomíjen a postupně zapomínán. Jak se potvrdilo, je to škoda pro umělce i jejich posluchače. Ze strany dramaturgie Filharmonie Bohuslava Martinů šlo o počin chvályhodný, který Josefa Bohuslava Foerstera připomenul hudebnímu světu.

Foto: Dominik Bachůrek