„Mascetti oslnil brilantní technikou rychlých běhů, vyrovnanosti a průzračností trylků, propracovanou artikulací a lehkostí úhozu.“

„V interpretaci děl Cimarosy, Szymanowské a Chopina vystoupila do popředí pečlivá artikulační drobnokresba, vycházející z cembalové a fortepianové techniky.“

„Mascetti je typem interpreta, který neslouží svému egu, ale hudbě, a tím projevuje i své umělecké kvality.“

Zajímavý posluchačský zážitek nabídl italský klavírista Danilo Mascetti, který v pondělí 22. ledna vystoupil v barokních prostorách Italského kulturního institutu. Kaple nedaleko pražského Petřína je architektonickým skvostem, který však sólistům připravuje nejednu těžší akustickou chvilku. Danilo Mascetti se však s nástrahami sálu vyrovnal obdivuhodně.

Jak italský klavírista, v současnosti student programu European Masters in Early Music, zmínil v rozhovoru pro KlasikuPlus.cz, historicky poučená interpretace ho inspiruje k tomu, aby si zachoval stejný přístup k rozmanitému repertoáru, od velmi staré hudby až po 20. století. Nezmiňuji jeho slova nadarmo. V interpretaci děl Cimarosy, Szymanowské a Chopina vystoupila do popředí pečlivá artikulační drobnokresba, vycházející z cembalové a fortepianové techniky. Křídlo značky Petrof, jehož možností dokáže Danilo Mascetti naplno využít, mu dopřálo rozpřáhnout se k výšinám i hloubkám Chopinovy hudby i představit Chopinovu klavírní múzu Mariu Szymanowskou nebo neapolského skladatele Cimarosu. Třicetiletý Mascetti již koncertoval v řadě zemí Evropy, Ameriky i Asie a zúčastnil se prestižních soutěžních klání (například vloni chopinovské soutěže na dobové nástroje ve Varšavě nebo Soutěže Vladimira Horowitze pro mladé klavíristy).

Tři sonáty (D dur, G dur a d moll) vlivného neapolského skladatele Domenica Cimarosy, současníka Mozarta a Haydna, dnes málo hraného, avšak oživeného v zajímavém kontrastu na CD Víkingura Ólafssona Mozart & Contemporaries z roku 2021, byly vhodně voleným začátkem koncertu, připomínkou klavíristovy vlasti. A také připomněly důkladné školení ve hře na fortepiano a cembalo. Mascetti oslnil brilantní technikou rychlých běhů, vyrovnaností a průzračností trylků, propracovanou artikulací a lehkostí úhozu. V dalších dvou sonátách vynikl cit pro výstavbu frází a umění drobnokresby – tak zřetelné kaskády tónů, v nichž nezanikne jediný, je radost poslouchat.

Efektnější klavírní umění nabídla Polonéza f moll Marii Szymanowské, polské skladatelky a klavíristky, jejíž umění ovlivnilo mladého Chopina. V barevně opulentnější skladbě mohl Danilo Mascetti předvést svou virtuozitu, kterou pak nekompromisně rozvinul ve skladbách Chopinových. Jak v této Polonéze, tak v bezprostředně následujících čtyřech Chopinových Mazurkách Mascetti stvořil křehké tiché momenty i dramatickou vzrušenou linku, otevíral posluchačům melancholii a snivost Chopinova světa, nořil se do jeho myšlenkových hloubek, z nichž se vzápětí odrážel vzhůru. Jeho hra byla plynulá, krásně tvarovaná, dynamicky vyrovnaná, výborně pracoval s časem. Chopinovský blok uzavřela před přestávkou Balada č. 1 g moll, op. 23, známá, s oblíbeným tématem. Kontrast Chopinových skladeb – technickou velkolepost versus intimitu – je podle mého názoru těžké vybalancovat do vyváženého poměru. Soudím, že Danilo Mascetti je typem interpreta, který toto umění ovládá. Nedává se svést efektností na úkor přesvědčivosti výrazu, gradaci buduje rozvážně, aby její vrchol – ohňostroj dynamiky a virtuozity – zasáhl přesně.

Po krátké přestávce zařadil Mascetti Chopinovu Polonézu b moll na téma z Rossiniho opery Straka zlodějka, v níž uplatnil zase jiné kvality úhozu a udivil ještě jemnějšími a ještě tmavšími tóny. Večer vyvrcholil Chopinovou Sonátou h moll, op. 58, mnohovrstevnatou, složitou kompozicí, v níž se interpret musí poprat jak s polyfonií první věty Allegro maestoso, tak s filigránskou ornamentikou Scherza, soustředěním na melodické linky i opodstatněné rubato. To vše Mascettiho hra obsahovala, jeho maestoso bylo vskutku majestátní, výrazové zpracování každého tónu promyšlené a působivé. Na chopinovské interpretaci tohoto italského klavíristy oceňuji především její neokázalost, která však jde ruku v ruce s technickou virtuozitou, poctivost a pečlivost, s níž buduje celek skladby i její detaily, a způsob předávání myšlenkové a emocionální hloubky Chopinových skladeb. Mascetti je typem interpreta, který neslouží svému egu, ale hudbě, a tím projevuje i své umělecké kvality.

Vřele aplaudujícímu obecenstvu zahrál jako přídavek Chopinovu Etudu č. 4 cis moll, op. 10, působivou efektní prskavku na závěr.

Foto: Facebook Italského institutu, ilustrační – Joerg Sarbach