PORTÁL O KLASICKÉ HUDBĚ

„Händelova skladba byla příležitostí pro Terezu Zimkovou, aby bezchybně po dvacet minut sólově excelovala v radostných koloraturách.“

„Václav Luks mohl ukázat umění odlišit styly a nálady děl, práci s architekturou a neomylně vyhmátnutým výrazem i nepřeberné množství krásných detailů.“

„Jde o kulturní zařízení, které může přinášet nové podněty a formáty, které určitě bude přesahovat lokální podmínky a které může obecně umění zlidšťovat.“

Nový kulturní prostor Vzlet, adaptovaný z někdejšího sokolského kina v Praze-Vršovicích, je zasvěcen hudbě, divadlu a filmu. Programy v něm společně zaštiťují a zajišťují divadlo Vosto5, nedaleké kino Pilotů a orchestr Collegium 1704. Používají slogan „Do Vršovic za kulturou, za zážitky a na dobré kafe“. Publikum tam bude občas směřovat i za barokní hudbou. První koncert v pátek naznačil, že zvyknout si bude nutné i možné.

„Mentor zprostředkovává pohled zvenčí na proces výuky či tvorby.“

„Důležité je nesoutěžní prostředí a atmosféra bezpečného sdílení a respektu ke stadiu technické a jiné zralosti každého z účastníků.“

„Moc nás těší, že zájem neustále narůstá.“

Stipendijní Akademie mentoringu uměleckého vzdělávání MenART je určena pro tandemy žák–pedagog. Výhradně. Zavazují se pak celý roční program absolvovat společně. O tomto víkendu, stejně jako už před týdnem, je v Kroměříži stipendistům vybraným do čtvrtého ročníku určeno setkání s jejich mentory, první ze šesti pro nadcházející školní rok. Talentovaným žákům a jejich učitelům se věnují přední umělecké osobnosti: Kateřina Kněžíková, Ivo Kahánek, Jan Fišer, Karel Košárek, Jan Ostrý, Radka Fišarová, Marcel Bárta, Martin Velíšek, Lela Geislerová a Jan Kodet. Dana Syrová, zakladatelka Akademie MenART a spoluzakladatelka projektu ZUŠ Open, v rozhovoru pro portál KlasikaPlus.cz vysvětluje, jak si mentoři vybírají své třídy a jak pracují, přibližuje, co se dělo před týdnem, a shrnuje, které obory jsou na řadě ode dneška do neděle.

„Když mě v roce 2015 Pražákovci oslovili, zda bych s nimi nechtěla hrát, přišlo to v mém životě v pravý čas.“

„Paradoxně nám pomohla uplynulá sezona, kdy hudebníci nemohli vystupovat. Scházeli jsme se s novými kolegy, pravidelně každý měsíc jsme cvičili.“

„Navazujeme na tradici Pražákova kvarteta. Základem je česká tvorba.“

Houslistka Jana Vonášková, primárius Pražákova kvarteta, hovoří o svých dalších plánech v oblasti komorní hry, poté co bylo oznámeno, že 12. prosince 2021 se uskuteční poslední koncert Pražákova kvarteta.

„Jako mladý šéf České filharmonie spoluzakládal a vedl po válce festival Pražské jaro.“

„Nikdy nechtěl být tím, kdo má nejvíc koncertů za rok, kdo má za život nejvíc nahrávek. Jako hudebník byl absolutně náročný, neznal kompromis.“

„Byl šéfdirigentem Symfonického orchestru Bavorského rozhlasu a drží dosud rekord jako nejdéle působící šéf v historii tělesa.“

Bavorský rozhlas na stanici Bayern 4, stejně jako Český rozhlas na stanici Vltava, věnoval ve středu ve vysílání nepřeslechnutelný prostor Rafaelu Kubelíkovi. Dirigentovi, který po Únoru 1948 odešel z Československa, v exilu vykonal kus poctivé práce a po uzavření aktivní umělecké dráhy se nakonec ještě vzchopil k novému nádechu: v květnu 1990 na Pražském jaru a pak v červnu na Staroměstském náměstí dirigoval Smetanovu Mou vlast. Jako symbolický hudební návrat do vlasti, kterého se skoro zázračně dočkal. Zemřel před pětadvaceti lety, 11. srpna 1996, bylo mu dvaaosmdesát.

„Karel Husa asi zůstane zařazen v pověstné kategorii ´autora jedné skladby´. Hudba pro Prahu 1968 mu ten osud připravila.“

„Pokud se někomu s úctou skutečně říkalo Mistře, byl to právě on, Josef Suk.“

„Životy houslisty Josefa Suka a skladatele a dirigenta Karla Husy se nijak neprotínaly. Dnes, s odstupem, kdy už jsou uzavřeny, se však potkávají.“

Dvě výročí, dva osudy, dvojí pohled na historii. Co spojuje Josefa Suka a Karla Husu? Vlastně nic. Prázdninová data. Skladatel Karel Husa měl v sobotu 7. srpna sté výročí narození, houslista Josef Suk v neděli 8. srpna desáté výročí úmrtí. Jejich životy se nijak neprotnuly. Ale oba jsou významnými osobnostmi české hudby. Čechoameričan Husa jako exilový tvůrce, o kterém se čtyřicet let mlčelo, Suk jako prominentní tuzemský interpret, o kterém se čtyřicet let mluvilo.

„Měla jsem krásné dětství a také kamarádky z tria, se kterými jsme si chodily ven hrát, ale vždycky jsem se těšila na to, až si zase zahraju.“

„Zatím směřuji spíše na dráhu sólovou.“

„V létě se chystám na kurzy do Sieny, kde bude vyučovat Luigi Magistrelli, Alessandro Carbonare a David Krakauer. Chci se stále zlepšovat a učit se nové skladby.“

Klarinetistka Anna Paulová má za sebou loňský absolventský koncert, který lze považovat za důležitý milník hudební kariéry doprovázené veleúspěšnými soutěžními výsledky a stále otevřené dalším výzvám. Rozhodně by se chtěla ještě mnohých soutěží zúčastnit…

„Kdyby mi někdo před rokem řekl, že ve finále skončím druhý, sotva bych mu uvěřil.“

„Slukova sonáta je tak krásná muzika, že člověk její technické obtíže vždycky nějak vyřeší. Ta hudba vás v tom nenechá.“

„Líbí se mi, že v horách jsou hranice neomezené.“

Klavírista Matouš Zukal se ve třiadvaceti letech stal laureátem letošní Mezinárodní soutěže Pražské jaro 2021, v celkovém pořadí druhý. Je studentem druhého ročníku HAMU ve třídě Iva Kahánka. Ve své hře nestaví na odiv virtuozitu, ta je samozřejmým prvkem jeho interpretace, zaujme především pochopením skladby a hlubokou přemýšlivostí…

„Když hraju skladbu od slavného skladatele, o kterém byl natočen dokument, tak se na něj podívám a pak si představuju, že jsem v tom období, prostoru a hraju na stejný klavír, abych pochopila, jak to myslel.“

„Mým snem je zahrát si s Českou filharmonií v Dvořákově síni v Rudolfinu a také v různých sálech světa, abych mohla cestovat.“

„I když skladbu hraju už delší dobu, třeba více jak rok, tak vždy je v ní co objevovat. Je to takový hudební výlet, na který se těším den za dnem.“

Vzpomenete si, co jste dělali, když vám bylo dvanáct let? A dokázali byste říct, co bylo v tomto věku vaším největším úspěchem? Mladá talentovaná klavíristka Nora Lubbadová, která čerstvě oslavila své dvanácté narozeniny, má na svém kontě úspěchů hned několik. Zahrála si na Pražském jaru, několikrát vyhrála celostátní soutěž Prague Junior Note a ve finále mezinárodní soutěže Louskáček si zahrála s Moskevskou filharmonií…

„Právě tehdy se otevřel prostor pro úvahy, jestli přítomnost v sále s tisícovku míst, ale jen třemi stovkami diváků, je více radostí, nebo ještě stále depresí.“

„Nápad oslovit Václava Lukse, aby připravil jako mezinárodní projekt Mou vlast ve zvuku dobových nástrojů a ve světle tehdejší interpretační praxe, by jinak, nebýt covidu, letos (a možná ještě několik let) nevznikl.“

„Kdo si nedal pozor, propásl nejen Pražské jaro, ale i jaro v Praze.“

Sklenice s padesáti procenty tekutiny je buď poloplná, nebo poloprázdná. Záleží na úhlu pohledu, na postoji pozorovatele, na spíše optimistickém, nebo spíše pesimistickém pohledu. Stejně může dopadnout ohlédnutí za festivalem Pražské jaro. Už druhý ročník se konal-nekonal. Už podruhé byl program pozměněn na variantu umožňující udržet cennou značku za každou cenu a viditelně a slyšitelně naživu a schopnou symbolizovat nezničitelnost znějící hudby. Šestasedmdesátý ročník Pražského jara v tradičním slova smyslu jakoby nebyl, ale v nově nastavených podmínkách, dříve a v normálním světě nemyslitelných, existenci obhájil a životnost prokázal a udržel.

„Co změnilo můj život, byla jedna návštěva u Jiřího, kdy mě vzal do velké šatny, kde byly desítky šanonů s životní dokumentací, neuvěřitelně pečlivě a dojemně sebranou jeho tatínkem a později Jiřího sestrou Růženkou a jeho blízkým spolupracovníkem Danem Voříškem.“

„Byl už v té době vážně nemocen, ale s typickou střídmostí a snahou nepřenášet své problémy na jiné se o nich téměř nezmiňuje.“

„I když se člověk snaží připravit na nadcházející odchod někoho blízkého a předpokládat, kdy k němu může dojít, v mém osobním životě se to nikdy nezdařilo.“

Poslední květnový den tomu budou čtyři roky, kdy zemřel dirigent Jiří Bělohlávek. V roce, ve kterém se v únoru připomínaly jeho nedožité pětasedmdesáté narozeniny, přichází portál KlasikaPlus.cz se seriálem využívajícím texty a fotografie publikované jen soukromě nebo na sociálních sítích, případně dosud nepublikované…

„Dopracoval jsem se do bodu, kdy uvolnění přichází snadněji.“

„Že jsme nakonec měli i podporu diváků v sále, pokládám za fantastické!“

„Na celkovou audiovizuální kvalitu přenosu jsem obdržel spoustu pochvalných komentářů.“

František Macek má za sebou debut na festivalu Pražské jaro. Dvaatřicetiletý umělec působí především v zahraničí. Vítězství v mezinárodní dirigentské soutěži v Katovicích mu vyneslo místo asistenta dirigenta u tamního Národního symfonického orchestru Polského rozhlasu. Často vystupuje ve Skandinávii, ale i jinde po Evropě, a to jako dirigent operní i symfonický. Otec je významným hudebníkem olomoucké arcidiecéze katolické církve, a tak i on sám absolvoval v Kroměříži hru na varhany. Dirigování pak studoval na AMU v Praze a na Královské hudební akademii ve Stockholmu. V rozhovoru pro portál KlasikaPlus.cz se vrací ke středečnímu vystoupení v Obecním domě, které se odehrálo za částečné přítomnosti publika i v online přímém přenosu.

„Obe flautistky predviedli naozaj veľmi vyrovnané a zaujímavé výkony.“

„Mentorovi Janovi Fišerovi bol štipendista Aleš Baránek skvelým partnerom.“

„Štipendisti z triedy mentora Iva Kahánka sa postarali o päť čísel na naozaj vysokej úrovni.“

Láska k hudbe, usilovnosť, a veľa talentu. Salon ZUŠ Pražského jara, už tradičná súčasť festivalu, disponoval všetkými z týchto vznešených atribútov aj tento rok. V Kostole sv. Šimona a Judy sa 25. mája predstavili viac než dve desiatky mladých hudobníkov – štipendistov, respektíve absolventov, akadémie MenART.

„Doposud působil především ve Skandinávii a v Polsku.“

„Jeho otec a čtyři sourozenci jsou spojeni s chrámovou hudbou na Velehradě a v Kroměříži.“

„Vítězství v mezinárodní dirigentské soutěži mu vyneslo místo asistenta u Národního symfonického orchestru Polského rozhlasu v Katovicích.“

Debut Pražského jara patří dnes večer mladému dirigentu Františku Mackovi. Ve Smetanově síni Obecního domu bude řídit Symfonický orchestr Českého rozhlasu. Na programu je mimo jiné Píseň bohatýrská od Antonína Dvořáka a Violoncellový koncert Roberta Schumanna. Vystoupení se uskuteční s obecenstvem v sále. Bude také v přímém přenosu vysíláno na festivalovém webu a na sociálních sítích, včetně facebooku portálu KlasikaPlus.cz.