Ve věku dvaaosmdesáti let se uzavřel život italského klavíristy Maurizia Polliniho, který proslul svou hudební kultivovaností, neochvějnou soustředěností a poctivostí a zaujal mezi významnými klavíristy své generace zvláštní místo. Časopis Gramophone jej označil za „vznešenou hudební osobnost“, což je popis podpořený šesti desetiletími uznání kritiky i publika, jež oceňovaly sílu a krásu jeho umění. Polliniho ušlechtilost výrazu a technická dokonalost ovládání klávesových nástrojů se spojily v interpretaci, která odhalovala hluboký vhled do děl minulosti i současnosti. Opakovaně vystoupil i na festivalu Pražské jaro.

Maurizio Pollini se narodil v Miláně v roce 1942, studoval u Carla Lonatiho a Carla Vidussa a získal diplom na Conservatorio di Milano. Od roku 1959, kdy získal první cenu na Mezinárodní klavírní soutěži Ettore Pozzoliho a v roce 1960 na Mezinárodní Chopinově soutěži, se Maurizio Pollini zařadil mezi legendární klavíristy moderní doby. Spolupracoval s nejvýznamnějšími světovými orchestry a dirigenty, jako jsou Herbert von Karajan, Claudio Abbado, Pierre Boulez, Karl Boehm a Péter Eötvös, a prokázal, že je mistrovským interpretem děl tradičního i současného repertoáru, známý zejména svými zlatými standardy v provedení děl Beethovena, Chopina a Debussyho a dalších.

Pollini proslul interpretací soudobých skladatelů, provedl řadu děl Pierra Bouleze, Karlheinze Stockhausena, George Benjamina a Bruna Maderny a ve světové premiéře skladby Luigiho Nona (… sofferte onde serene…), Salvatora Sciarrina (Klavírní sonáta č. 5) a Giacoma Manzoniho (Masse: omaggio a Edgard Varèse). Díky obratnému a rozmanitému přístupu k dramaturgii Pollini kurátorsky připravil řadu kultovních koncertů. V roce 1995 uvedl na Salcburském hudebním festivalu vlastní cyklus zahrnující komorní i orchestrální repertoár, který následně představil i v Carnegie Hall, Cité de la Musique a Parco della Musica. V roce 2010 vystoupil s recitálem k Chopinovým narozeninám v rámci mezinárodního klavírního cyklu k oslavám 200. výročí Chopinova narození. Jen o rok později představil The Pollini Project, mapující vývoj klavírního repertoáru od Bacha po Bouleze, za který získal v roce 2012 cenu Royal Philharmonic Society Instrumentalist Award.

Pollini, který byl celoživotním umělcem Deutsche Grammophon, zvěčnil ve své diskografii rozsáhlý klavírní repertoár včetně mnoha děl Chopina, Schumanna, Beethovena, Schönberga, Berga, Weberna, Manzoniho, Nona, Bouleze a Stockhausena. Jeho nahrávka Beethovenových Diabelliho variací získala v roce 2001 cenu Diapason d’Or de l’Année a za Chopina, kromě sedmi nominací na stejnou cenu v předchozích letech, získal v roce 2007 cenu Grammy za nejlepší sólový instrumentální výkon. V roce 2012 byl uveden do Gramophone Hall of Fame po boku Arthura Rubinsteina, Svjatoslava Richtera, Vladimira Horowitze, Glenna Goulda a Marthy Argerich. Polliniho získal řadu významných ocenění, včetně ceny Wiener Philharmonie Ehrenring z roku 1987, Hudební ceny Ernsta von Siemense z roku 1996 a Praemium Imperiale z roku 2010.

Maurizio Pollini, který vystupoval více než půl století, byl vzácným klavíristou, jenž nutil posluchače k hlubokému zamyšlení. Byl umělcem přísným a rezervovaným, jehož pevná jistota, nekompromisní přímočarost a neochvějná oddanost ideálům byly důkazem toho, co klavírista a dirigent Daniel Barenboim nazval „velmi vysokým etickým respektem k hudbě“.

Maurizio Pollini se narodil 5. ledna 1942 a zemřel 23. března 2024.

Foto: Mathias Bothor a Deusche Grammophone