PORTÁL O KLASICKÉ HUDBĚ

„Už první věta, nadepsaná prostě Rytmicky, uchvátila pozoruhodným espritem Milhaudovy invence, vzrušenou interpretací a podivuhodnou proměnou dynamiky.“

„Pražákovo kvarteto stvořilo barevně a výrazově vycizelovanou harmonii v souborovém zvuku.“

„Navzdory délce první věty Chaussonova koncertu udržela hudba pozornost nádhernou pulzací, proměnami tempa a účasti jednotlivých nástrojů.“

Na dalším koncertu 130. sezóny Českého spolku pro komorní hudbu vystoupili Pražákovo kvarteto, houslový virtuos Jiří Vodička a pianista François Dumont. Koncert se konal 16. dubna ve Dvořákově síni Rudolfina. Francouzský program večera tvořila díla Daria Milhauda, Clauda Debussyho a Ernesta Chausona.

„Tentokrát zcela nově dává o sobě festival vědět také během roku!“

„Šlo o setkání dvou interpretů, které dělí nejméně dvě generace.“

„Jeho výkon měl po všech stránkách vynikající parametry a každým scherzem přiváděl zcela naplněný sál ke stále většímu nadšení.“

S novou a nesporně užitečnou iniciativou přišel v letošním roce hudební festival Dny Bohuslava Martinů, který již tři desetiletí obohacuje pražský hudební život. 29. března v Sále Martinů Lichtenštejnského paláce uspořádal koncert, který byl prologem 31. ročníku festivalu. Protagonistou byl excelentní kanadský klavírista Charles Richard-Hamelin ve spolupráci s českým violoncellistou Markem Jeriem. Šlo o setkání dvou interpretů, které dělí nejméně dvě generace.

„Debussyho díla oplývají lehkostí a téměř netušenou gradací, což Nokturna pro orchestr zcela jistě dokládají.“

„Strunné srdce skladby dovádí k dokonalosti fanfáry v žestích i dřevech a nenudí se ani bicí sekce. 

„Brittenovo zvukomalebné mistrovství se zde projevuje naplno, hudba se dokonale pojí se slovy.“

Moravská filharmonie oslavila letošní příchod jara velkolepým koncertem s podtitulem Kouzlo hudebních barev. V pátek 21. března se Redutou rozezněla díla věhlasných nejen impresionistů – konkrétně si posluchači užili Clauda Debussyho, Benjamina Brittena a Bohuslava Martinů. Na pódiu se kromě hráčů Moravské filharmonie představilo také několik hostů. Úvodní Debussyho Nokturna pro orchestr svými hlasy ozdobil ženský sbor JK Voices, v Brittenově Serenádě pro tenor, lesní roh a smyčce se na pódiu objevil oceňovaný tenorista Jaroslav Březina a spolu s ním špičková hornistka Kateřina Javůrková. Celý koncert se nesl v područí Jakuba Kleckera, bývalého šéfdirigenta orchestru.

„Pianista konfrontuje protichůdné světy: božský a démonický, nebe a peklo, duši a tělo, světce a hříšníky, světlo a tmu.“

„Bohatě je na disku zastoupená tvorba francouzských autorů.“

„Andrew von Oeyen se jeví jako klavírista nejvyšších kvalit.“

Andrew von Oeyen je jedním z nejpozoruhodnějších současných amerických pianistů. Do povědomí hudební veřejnosti vstoupil v roce 1999, kdy získal prestižní Gilmore Young Artist Award. V roce 2016 uzavřel exkluzívní smlouvu s labelem Warner Classics, u něhož vydal v letech 2017–2021 tři vysoce ceněná CD. Pro českého posluchače určitě nebude nezajímavé, že na prvních dvou discích mají možnost slyšet Andrewa von Oeyen s orchestrem PKF – Prague Philharmonia, vedeným jeho šéfdirigentem Emmanuelem Villaumem. Na čtvrté CD Andrewa von Oeyen jsme si museli počkat až do 15. listopadu 2024, kdy vydavatelství Warner Classics uvedlo na trh klavíristovu nahrávku s atraktivním názvem Angels & Demons (Andělé a démoni).

„Matouš Zukal pomocí turbulentních rozmachů dynamických i rytmických vyjádřil třepotání mnoha drobných křídel i chaotické poletování nočních tvorů.“

„Posluchačstvo bylo s to tleskat až dvacet vteřin po doznění posledního tónu…“

„V Janáčkovi během živelného oktávového vzruchu praskla struna!“

V rámci plzeňského Kruhu přátel hudby se 12. února uskutečnil první klavírní recitál za poslední tři roky. Role sólisty se ujal klavírista Matouš Zukal, který do Domu hudby zavítal z pražské HAMU, ze třídy doc. Iva Kahánka.

„Není divu, že na soutěži Neue Stimmen zaujala Olga Bezsmertna nejen porotce, ale i vedení Vídeňské státní opery krásným, velkým a sytým přírodním materiálem a přirozenou muzikalitou.“

„Už tenkrát se ale dal v jejím zpěvu vycítit určitý sklon k tvrdosti a tlaku na hlas… Obávám se, že za ty roky se jí vývoj k lepšímu zatím příliš nedaří.“

„Nejlépe se mi nakonec poslouchala poslední skladba Slovácká suita od Vítězslava Nováka se svou nekomplikovanou vlídností a přímočarou sdělností.“

Koncert Symfonického orchestru Českého rozhlasu konaný 10. února v Obecním domě přinesl francouzsko-německo-český program a také první pražské vystoupení ukrajinské sopranistky Olgy Bezsmertné. Za dirigentský pult se postavil hlavní hostující dirigent tělesa Robert Jindra.

„Skladatel Pierre Wissmer byl Švýcar, ale měl ruskou matku, takže vliv ruské romantické hudby je u něho patrný.“

„Kateřina Englichová je pojmem v hudebním světě a učinila z harfy skutečně královský nástroj.“

„Leoš Svárovský kladl důraz na vyznění barevnosti instrumentace a na procítěnost a kontrast dramatických částí.“

Kateřina Englichová vystoupila spolu s Filharmonií Bohuslava Martinů pod taktovkou dirigenta Leoše Svárovského. Byl to 6. února výjimečný zážitek. Abonenti i náhodní posluchači měli možnost v Kongresovém centru vyslechnout skladby napsané pro harfu, jejíž tóny zní sólově v doprovodu orchestru jen vzácně. O to krásnější atmosféru interpreti vykouzlili.

„Teml vybavil svou novotu odvážně utkanými, avšak logicky a posluchačsky relativně dobře sledovatelnými harmoniemi.“

„Blackfordova skladba i přes svou nestabilní kvalitativní úroveň pod Netopilovým vedením dozrála ve šťavnatý plod interpretačního umění.“

„Již první ‚skica‘ dala na vědomí, že se orchestrální těleso nespokojí toliko s pastózním vrstvením barevných ploch.“

Česká filharmonie pod dirigentským vedením Tomáše Netopila naložila rudolfinskému publiku hned dvě světové premiéry významných tvůrců soudobé artificiální hudby Jiřího Temla a Richarda Blackforda. Jako sólistka se v plné záři ukázala violoncellistka Alisa Weilerstein, jež na sebe tradičně upozornila svým virtuózním a osobitě jedinečným přístupem k technicky obtížným a výrazově mnohovrstevnatým místům. Zatímco Temlův Labyrint paměti opětovně potvrdil neotřelost a originalitu svého tvůrce, Blackfordův Koncert pro violoncello a orchestr posluchače zasáhl svou hudební obrazností a deskriptivním nábojem, který však šel místy na úkor hudební přesvědčivosti.

„Ačkoliv jsem očekával subtilnější provedení, to Bavouzetovo mělo výraz a život, snadno se přijímalo.“

„Všiml jsem si určité míry citového odstupu. Nestal se otrokem svých emocí, a tak měl stále kontrolu nad technikou a zvukem.“

„V etudě na skoky předvedl možná nejvýraznější prvek celého koncertu. Odvahu.“

V tomto roce poslední vystoupení na Klavírním festivalu Rudolfa Firkušného náleželo optimistickému Francouzi Jeanu-Efflamu Bavouzetovi. Koncert 9. listopadu pro něj byl prvním pražským recitálem od devadesátých let. Začal matoucí dramaturgií a nevýrazným provedením Schumannových děl, ale pianista si postupně vydobyl vysokou a oprávněnou náklonnost publika za interpretaci Debussyho a elektrizující přídavky.

„Chloe Mun představila velmi chytře vystavěný program.“

„Glissanda hrála klavíristka s takovou lehkostí, že působila, jako by rukama namísto klaviatury jen zlehka čeřila vodní hladinu.“

„Posluchač si čas od času potřebuje připomenout, že i geniální hudebníci jsou ve skutečnosti lidé.“

Na Klavírním festivalu Rudolfa Firkušného se po zahajovacím koncertě Andráse Schiffa představila v neděli 3. listopadu v Sále Martinů na pražské HAMU také jeho nadějná studentka Chloe Jiyeong Mun. Korejská klavíristka nabídla posluchačům pestrý program, v němž ukázala své nesporné hráčské kvality a hluboký cit pro interpretaci. Při následné besedě si získala srdce pražského publika svým skromným a pokorným vystupováním s až roztomilou plachostí.

„O jak novátorské a ojedinělé dílo šlo, si nejlépe uvědomíme, když se podíváme, jaké opery byly krátce před a po premiéře Pellea a Melisandy uvedeny.“

„Christian Gerhaher byl hvězdou večera.“

„V Mnichově hrají Idomenea snad bez jediného škrtu, představení trvá s jednou přestávkou téměř čtyři hodiny, končí se poměrně dlouhým baletem.“

Při Mnichovském operním festivalu se každoročně konají také dvě premiéry. Letos to byla po Ligetiho opeře Le Grand Macabre impresionistická opera z roku 1902 Pelléas a Mélisanda Clauda Debussyho. V každém operním průvodci se dočteme, že se jedná o klíčové dílo v historii opery, které významně ovlivnilo další vývoj tohoto žánru. Škoda jen, že sám její autor už žádnou další operu nedokončil.

„V úvodu Grido del pastore od Sylvie Bodorové si zasloužily pozornost nejen znějící tóny hoboje, ale i pomlky, které Vilém Veverka vnitřně poslouchal snad ještě intenzivněji.“

„Swingový rytmus a jazzové harmonie byly hlavními ingrediencemi skladby Harpicide at midnight.“

„Vyznění díla Jiřího Gemrota záviselo přímo na hudební kreativitě a intenzitě prožitku obou interpretů.“

Finále abonentní řady Kruh přátel hudby se uskutečnilo 12. června 2024, tradičně v plzeňském Domě hudby. Původně avizované Pražské dechové okteto bylo z důvodu nemoci zastoupeno duem Veverka & Englichová. „Jich je osm, my jsme dva,“ bilancoval v úvodní řeči hobojista a nově i pedagog Ostravské univerzity Vilém Veverka…

„Zsolt Hamar snad ani nemůže jinak, musí dát zaznít dílům svých krajanů. A dělá to s citem, předvádí to nejlepší z možného.“

„Klavírního partu se ujala srbská klavíristka Tamara Stefanović.“

„Rychlé střídání nástrojových barev akcelerovalo do jiskřivého a divokého víru, který dirigent dokázal udržet jen s vypětím vůle.“

Moravská filharmonie Olomouc zakončila rušnou sezónu závěrečným koncertem 10. května. Koncertní sál Reduty byl plně obsazený a před hudebníky se postavil jejich šéfdirigent Zsolt Hamar. Byla to přehlídka hudebních skvostů, radost pro účinkující i pro posluchače. Nejprve zazněla Preludia Ference Liszta, následovala Koncertantní symfonie pro klavír a orchestr Karola Szymanowského, kterou přednesla srbská umělkyně Tamara Stefanović, a na závěr všechny potěšila Sedmá symfonie Antonína Dvořáka.

„Patrik Červák zaujal přítomné svým červeným oblekem a extravagantním knírkem.“

„Interpretace se Diversa Quartet zhostil s velkým entusiasmem a energií, která dokázala vtáhnout.“

„Skladba se nese na určité post-romantické, svého druhu velmi zasněné rovině, což svým jemným a čistým přednesem také Martin Pavlík zdařile podpořil.“

V úterý 23. dubna se v Křišťálovém sále brněnské Staré radnice konal další, tentokrát komorní koncert z cyklu Ensemble Opera Diversa. Akce nesla název 1914 – 1939 a celek programu, jak už název napovídá, hledal dramaturgickou linku ve skladbách, které vznikly v období první či druhé světové války nebo měly s oběma konflikty obsahovou souvislost. Na koncertě vystoupil smyčcový Diversa Quartet, kontrabasistka Anežka Moravčíková a sólisté, klavírista Patrik Červák a houslista Martin Pavlík.