„Pianista konfrontuje protichůdné světy: božský a démonický, nebe a peklo, duši a tělo, světce a hříšníky, světlo a tmu.“

„Bohatě je na disku zastoupená tvorba francouzských autorů.“

„Andrew von Oeyen se jeví jako klavírista nejvyšších kvalit.“

Andrew von Oeyen je jedním z nejpozoruhodnějších současných amerických pianistů. Do povědomí hudební veřejnosti vstoupil v roce 1999, kdy získal prestižní Gilmore Young Artist Award. V roce 2016 uzavřel exkluzívní smlouvu s labelem Warner Classics, u něhož vydal v letech 2017–2021 tři vysoce ceněná CD. Pro českého posluchače určitě nebude nezajímavé, že na prvních dvou discích mají možnost slyšet Andrewa von Oeyen s orchestrem PKF – Prague Philharmonia, vedeným jeho šéfdirigentem Emmanuelem Villaumem. Na čtvrté CD Andrewa von Oeyen jsme si museli počkat až do 15. listopadu 2024, kdy vydavatelství Warner Classics uvedlo na trh klavíristovu nahrávku s atraktivním názvem Angels & Demons (Andělé a démoni).

Datum vydání nebylo zvoleno náhodně – Andrew von Oeyen oslavil o tři dny dříve, 12. listopadu 2024, své pětačtyřicáté narozeniny (a není vyloučeno, že toto životní jubileum bylo jedním z důvodů, proč měl klavírista ohledně dramaturgie CD poměrně „volnou ruku“). V esejisticky pojatém průvodním textu v bookletu umělec píše, že si dlouho přál sestavit recitál, v němž by konfrontoval protichůdné světy: božský a démonický, nebe a peklo, duši a tělo, světce a hříšníky, světlo a tmu. V neobyčejně rozmanitém výběru uvádí skladby sedmi autorů od baroka po 20. století, a to jak původní klavírní kompozice, tak také nejrůznější klavírní transkripce děl orchestrálních i vokálních. Třikrát se v track listu objeví jméno Johanna Sebastiana Bacha.

Jako úvodní číslo zazní Busoniho klavírní transkripce Bachovy varhanní Chorálové předehry č. 3 g moll, BWV 659 „Nun komm, der Heiden Heiland“. Hned za ni zařadil Andrew von Oeyen Bachovu Francouzskou suitu č. 5 G dur, BWV 816. A přibližně do druhé třetiny nahrávky umístil Adagio z Bachova Klavírního koncertu d moll, BWV 974, který je transkripcí Hobojového koncertu d moll Alessandra Marcella. Bohatě je na disku zastoupená tvorba francouzských autorů (Andrew von Oeyen má jak americké, tak francouzské státní občanství). Uslyšíme slavný Svit luny z Bergamské suity Clauda Debussyho, Bakchanale z třetího dějství opery Samson a Dalila Camilla Saint-Saënse (pro klavír ho upravil Saint-Saëns osobně), sedmou část Faurého Requiem, která se jmenuje In Paradisum, a poslední, dvacátou větu z Messiaenova cyklu Dvacet pohledů na Ježíška, jež nese název Pohled na chrám lásky. 

V pianistově výběru nemohlo samozřejmě chybět jedno z nejhranějších „ďábelských“ děl světové klavírní literatury: Mefisto Waltz č. 1 Franze Liszta. Překvapením pro tuzemského posluchače pak určitě bude jméno Edward MacDowell. S hudbou tohoto amerického pozdně romantického skladatele se na našich koncertních pódiích prakticky nesetkáme. Andrew von Oeyen vybral z jeho klavírní tvorby dvě kompozice – ponurou Rapsodii z První moderní suity, op. 10 a Tanec čarodějnic ze Dvou fantastických kusů, op. 17.

Každý z šestnácti tracků tohoto alba stojí za pozornost a v každém se Andrew von Oeyen jeví jako klavírista nejvyšších kvalit. Melodii Chorálové předehry „Nun komm, der Heiden Heiland“ přednáší umělec krásným zpěvným tónem, zatímco pomalé, hluboké doprovodné osminové oktávy v levé ruce (malíček dokonce několikrát dospěje až ke kontra C) jsou tak závažné a temné, že evokují spíš podsvětí než nebe. Francouzská suita č. 5 patří k ozdobám této nahrávky. Andrew von Oeyen ji hraje neobyčejně průzračně, nápaditě v ní experimentuje s frázováním a v repeticích potěší posluchače neotřelým a mnohdy velmi vtipným variováním. Adagio z Klavírního koncertu d moll plyne klidně, s bohatými rubaty a přímo z něho dýchá melancholie. 

Debussyho Svit luny přednáší klavírista tak kouzelně, že si něžnější a stříbřitější podání nedokážu představit. V efektním, zajímavě stylizovaném a exoticky znějícím Bakchanale ze Samsona a Dalily oceníme jak pianistovu skvělou „velkou“ techniku, tak také jeho dokonalé rytmické cítění. V záhlaví MacDowellovy Rapsodie stojí jako motto okřídlený citát z Danteho Božské komedie: „Zanech vší naděje, kdo sem vcházíš.“ Pomalé, temné ostinátní oktávy v levé ruce znějí pianistovi jako pohřební zvony. Depresivní závěr, sestupující v ppp do hlubin, korunuje Andrew von Oeyen velkou pauzou – a po ní naprosto nečekaně udeří fortissimový akord tak překvapivý a tak děsivě hřmotný, že jsem sebou leknutím trhnul. Na Tanci čarodějnic kupodivu nic zvlášť strašidelného není. Skladba trochu připomíná – náladou i stylem – Lisztovy Bludičky a Andrew von Oeyen tu naplno využil příležitosti, aby se blýsknul svou fascinující prstovou technikou. 

Za „ideové vrcholy“ nahrávky lze považovat dvě skladby, jednu „démonickou“ a jednu „andělskou“: Mefisto Waltz a Pohled na chrám lásky. Andrew von Oeyen hraje Mefisto Waltz s úžasnou lehkostí a s ohromným rytmickým švihem, k němuž nemalou měrou přispívají hojné, báječně pointované akcenty. Tohle provedení přímá strhuje posluchače k tanci. A tak jsem si po doznění jen říkal, jak je nakonec člověk proti tomuhle ataku démonických rytmů bezbranný. Pohled na chrám lásky je předposledním číslem alba. Andrew von Oeyen vystavěl tuto skladbu jako velkolepou katedrálu, plnou nádherných, zářivých barev. Přestože by tato skladba mohla být efektním „finálštykem“, umělec za ni připojil ještě jakýsi svůj osobní „doslov“: vlastní klavírní transkripci věty In paradisum  z Faurého Requiem. Dojemná, pomalá, bohatě pedalizovaná melodie je podložená klidnými rozloženými akordy a zní v podání Andrewa von Oeyen, jako by ji zpívaly nebeské hlasy doprovázené andělskými harfami.

Foto: ilustrační - Marco Borggreve / archiv Andrewa von Oeyena