Americký label Navona vydal letos v červnu titul Brass Tacks 3 s hudbou pro žesťové nástroje od osmi skladatelů. Jsou to Joseph T. Spaniola, Sibylle Pomorin, Melissa D’Albora, Brian Belet, Ferdinando DeSena, Marilyn Bliss, Paul Osterfield a Anthony Paul De Ritis. Účinkují žesťové soubory NdBrass, České trombonové kvarteto, Bernhard Plagg, Stefan Stadtfeldt, Lionel Speziale, Vladimir Vereś, Fabian Neckermann, Kateřina Javůrková, Lukáš Moťka, Jozef Zimka, Lukáš Soldán a Majestic Brass. Jednotlivé obsazení hráčů je uvedeno v doprovodném textu. Nahrávka je zajisté zdařilým počinem.

V programu titulu Brass Tacks 3 je na prvním místě zařazena skladba Josepha T. Spanioly, který je činný v mnoha oborech. Je skladatel, aranžér, pedagog, dirigent, lektor, producent, klinický lékař a také porotce. Komponuje v mnoha žánrech nejen pro klasické soubory, ale také elektronickou hudbu. Získal řadu ocenění – od National Band Association, The American Prize, Global Music Awards, Florida State Music Teachers Association a dalších. Jeho skladby byly provedeny a nahrány soubory v Severní Americe, Evropě, Japonsku, Jižní Americe, Izraeli, Číně, Austrálii, Tchaj-wanu a Singapuru. Úvodní skladba Josepha T. Spanioly Joy and Celebration (Radost a oslava)je svěží, radostná, nezáludná fanfára s pěkným tématem. Má opravdu náladu pozdvihující účinek. Není jednotvárná, její tempo se mění a dynamicky zeštíhluje. Její téma je z rodu potěšitelných a zapamatovatelných melodií. Není objevné a zbrusu nové, ale nově vypadá a dobře se poslouchá. Ansámbl NdBrass hraje s průzračnou konkrétností hlasů.

Následující experimentální hříčka Tagundnachtgleiche (Rovnodennost) od Sibylle Pomorin zaujme jednak profesionální kvalitou zúčastněných instrumentalistů, dokonalé výrazovosti a poté mistrovským pohráváním si a tvorbou improvizovaných konkrétních nehudebních zvuků. Mnohé s nich mají zvířecí podobu, jiné jsou prostě ohlasem náhodného zdroje. Bravo, co všechno dokážou žesťové nástroje v rukou znalců. Jestliže rovnodennost v názvu skladby znamená následování, setkávání a prolínání harmonické hudby se zvukovou přírodou v náhodné rovině, pak tu nalézáme jeden originální názor. Hrají Bernhard Plagg a Stefan Stadtfeldt (trubky), Lionel Speziale (lesní roh),Vladimir Vereś (trombon) a Fabian Neckermann (tuba). Sibylle Pomorin byla učitelkou hry na kytaru na soukromé hudební škole už v patnácti letech. Od roku 1975 do roku 1980 studovala hru na flétnu a saxofon na Staatliche Hochschule für Musik v německém Münsteru. Současně hrála v komorních souborech a jazzových skupinách, pro které také komponovala.

Pak přijde v programu projektu čas pro sólový lesní roh. Skladbu Remembrance (Vzpomínka) napsala Melissa D’Albora začátkem jara 2021. Vnímání veskrze noblesního, hornového sóla Kateřiny Javůrkové pomůže sdělení autorky, která píše, že dílo je obrazem těch, kteří byli ztraceni během pandemie COVID-19. Tady máme zdůvodnění prosté, tristní hudby již z počátku a také zdůvodnění hlubokých funerálních poloh. Víme-li, proč naproti tomu zní vysoké tóny úzkostně a bolně, mají o to hlubší účinek. Pak už chápeme virtuózní zacházení s nástrojem nikoli jako samoúčelnou exhibici, ale jako samozřejmý prostředek k vyjádření obsahu. A to je zajímavý posun, myslíme si, že všechny možné i nemožné pasáže partitury interpret prostě zahraje. No, v případě Kateřiny Javůrkové je to hotová věc. Melissa D’Albora zúročuje v této skladbě i svou mimohudební aktivitu. Zabývá se duševním zdravím a politickými diskurzy, od násilí páchaného střelnými zbraněmi až po práva žen. Její skladba Respire (2020) pro flétnu a kytaru, která je reflexí hledání vnitřního klidu, získala grant Nadace Andrewa W. Mellona a premiéru hrálo v roce 2021. Skladby D’Albory byly provedeny po celé Severní Americe komunitními soubory, jako je East Central Indiana Community Orchestra, a profesionálními umělci, jako jsou Claire Grellier, Lindsey J. Goodman a Seraphic Fire.

Cyklus o třech částech Refraction: Three Gestural Reflections (Lom: Tři gestické odrazy) od Briana Beleta hraje České trombonové kvarteto. Jeho členy jsou Lukáš Moťka, Stanislav Penk, Veronika Ledlová a Bohumil Tůma. Je to úžasná hudba nádherné sonority a dráždivých souzvuků. Archaický nástroj, jehož snižec dokáže obdivuhodně modelovat zvuk, je v tomto projektu nominován na šampiona. A Belet toho dokázal dostatečně využít. Tři části suity jsou označeny jako Konvekce taveniny – Časové proporce – Vzdálená paměť. Autorův poctivý popis struktury skladby je inženýrsky dokumentační a myslím, že stačí výsledné heslo. Tři kompoziční aspekty ztvárňují tvarovanou zvukovou hmotu, proporcionální melodie a harmonickou zvučnost. Trombonové kvarteto dostává tedy k partituře ještě další legendu. Výsledek je naopak jednoduchý, zářivě účinný a působivý, jak ostrov O’ahu na Havaji, kde Belet komponuje a píše studie o hudbě a zvuku. 

Soubor NdBrass sestavený v roce 2015 ze členů, sólistů orchestru Janáčkovy opery Národního divadla v Brně začínal program projektu Brass Tacks 3 a hraje dále skladbu Blue Gamut (Modrá škála)od Ferdinanda DeSeny. Skladatel uvádí, že komponování pro žestě byla pro něj příležitostí k rozšíření repertoáru. Na ploše necelých devíti minut pak vytvořil jakousi suitu čtyř modů, ve kterých experimentuje se souzvukem, sólovými hlasy i s dvanáctitónovým neseriálně použitým materiálem. A se skrytým bluesovým prvkem. Jazzovou a rockovou zkušenost autorovu naznačují už úvodní riffy a častá bloková harmonie a bloudivá sóla. Je zajímavé, že klasický komponista Ferdinando DeSena, rodák z newyorského Brooklynu, začínal jako klávesista a zpěvák popových do-wopových kapel. Blue Gamut je ovšem lahůdkou pro NdBrass postižený vášní pro komorní hudbu, neustálé zlepšování a inovace.

Skladatelka Marilyn Bliss, jejíž Tři krátké skladby hraje trombonista Lukáš Moťka, získala bakalářský titul v oboru kompozice, flétny a zpěvu na Coe College v Cedar Rapids a postgraduální studium absolvovala na University of Pennsylvania a City University of New York. Mezi její učitele kompozice patřili významní skladatelé jako George Crumb nebo Harvey Sollberger. Bliss inspirace sahá od obrazů Morrise Louise a Piera di Cosima přes hinduistickou, indiánskou, řeckou, čínskou, afghánskou, keltskou, francouzskou, německou a britskou literaturu a mýty až po přírodní jevy, jako je polární záře a lety ptáků. K suitě tří stručných, bravurních vět pro sólový pozoun inspiraci neuvádí. Úvodní větu můžeme tedy chápat i jako hru na schovávanou. Smělá fanfára se blýskne, prchne do pianových hloubek, vykoukne a nechá na sebe čekat, aby po juknutí skočila. Druhá miniatura má k první obrácenou dynamiku. Vystupuje ze stínu, pohraje si s glissandy a se sforzandy, přidá skoky v melodii a po drženém tónu zasadí do finale krátký tón jako tečku. Bliss nabádá interpreta, že druhou větu je třeba hrát lyricky a s upřímnou touhou, protože je to procítěná árie. Finální věta je brilantní v dynamickém kontrastu, se skoky, krátkým výmluvným recitativem. Můžeme tedy za inspiraci autorky považovat nástroj sám o sobě. Tři krátké věty vznikly v roce 1976 a dočkaly se revize v roce 1989. Premiéru hrál Jerry Owen. 

Po sólovém trombonu vstoupí do programu dvě trubky ve skladbě Elements of Nature (Živly přírody), kterou napsal Paul Osterfield z obdivu ke globálnímu tématu prastarého rodu. Čtyři živly přírody – oheň, země, voda a vítr – došly zpracování v kultuře antického Řecka, v odlišné podobě ve starověké čínské filozofii a dalších kulturách. Osterfield se inspiroval pojetím čtyř živlů připisovaných Platónovi a napsal cyklus pro trumpetisty Michaela Arndta a Jameyho Simmonse. V naší nahrávce hrají Jozef Zimka a Lukáš Soldán. Živly jsou seřazeny země, vzduch, voda a oheň.První část je naplněna krátkými, zpočátku ostrými motivky, jimiž se nástroje nahánějí. Do následné pasáže con sordino, která zvuk zjemní, vstoupí náhle druhá trubka bez krytí zvuku, jako připomenutí podstaty syrové, nehostinné, pradávné země. Jakkoli si představujeme vzduch, tak Osterfieldova realizace je výstižná; jemný zvuk, prolínání souzvuku dvou hlasů, chvílemi opět se sordinou. Třetí část je zjevnou bystřinou, šumící, bouřící a zklidněnou. A na závěr zobrazují trubky plamen. Zajímavou technikou krytí korpusu docílí jeden z hráčů vzplanutí ohně, čili jde o originální vystižení ohně, který je v závěru prudce sfouknut. Skladatel Paul Osterfield pochází z Nashvillu v Tennessee. Dětství strávil v severovýchodním Ohiu, kde komponoval a vystupoval jako violoncellista během základní a vysoké školy, a kromě toho studoval hru na housle, klavír a dirigování. Jeho rané skladatelské úsilí bylo uznáno v roce 1990, kdy Úřad pro autorská práva Spojených států a Knihovna Kongresu udělily Osterfieldovi první cenu v soutěži mladých tvůrců. Následující rok toto vítězné dílo provedl Clevelandský orchestr v rámci své koncertní série Family Key.

Další skladbou v programu titulu je třídílná Wedding Suite (Svatební suita),jejíž část komponoval zmíněný Joseph T. Spaniola pro svou vlastní svatbu. Rozhodně to byla první část Procesí zobrazující vstup svatebčanů. Druhá část suity je úryvkem z původní hudby klarinetového kvartetu Klempirik Farms (Farmy Klempirik) a třetí byla upravena z původní hudby pro trombon a dechové okteto s titulem Providence: Adventure’s Guide (Prozřetelnost: Průvodce dobrodružstvím). Charakteristická ceremoniální část první věty je hrána velkolepě a uzavírá se jasně avizovaným závěrem. Druhá část je poměrně upovídaná. Spaniola v ní zobrazil život na rodinné farmě od prapředků po svůj vlastní příběh. Má název Úrodná půda. Majestátný, klidný, starosvětsky vonící úvod přechází do zobrazení domácího klidu, který čeří melodie trubky a lesního rohu. Finále, označené jako Závěr, je vlídné, nástroje znějí konějšivě. Třetí část mluví o dobrodružství, je tedy uvedena jiskřivým, dynamickým nástupem s tepajícím rytmem. Je v ní program setkání autora se svou pozdější nastávající, hudba tepá prudkými nástupy, žestě soustavně hlaholí a náhle vše skončí. Hraje soubor NdBrass.

Závěrečnou skladbou titulu Brass Tacks 3 je hudba, kterou napsal Anthony Paul De Ritis. Má titul West Village Fanfare (Fanfáry West Village).Byla komponována pro slavnostní otevření nových kolejí West Village na Northeastern University v Bostonu v Massachusetts 21. září 2000. Později byla provedena během procesí pro program konvokace prezidenta Northeastern University Josepha Aouna 7. září 2010 v Matthews Areně. Anthony Paul De Ritis je popisován jako eklektik těžící z populární a elektronické hudby nebo jako opravdový americký skladatel a jeho hudba se hraje po celém světě, včetně Carnegie Hall, Lincolnova Centra, pekingské Yugong Yishan. Byla hrána také v italském pavilonu na Světové výstavě v Miláně a v sídle UNESCO v Paříži. Fanfáry West Village jsou nabité rytmy, dynamikou i chytlavou melodií. Hraje soubor Majestic Brass, který tvoří Eric Berlin a Terry Everson (trubky), Kevin Owen (lesní roh), Darren Acosta (pozoun) a Dan Hunter (tuba).

Na natáčení titulu spolupracoval český dirigent a skladatel Pavel Šnajdr. Vystudoval Janáčkovu akademii múzických umění (JAMU) v Brně, obor skladba (studoval u Aloise Piňose) a dirigování (u Emila Skotáka). Kromě spolupráce se symfonickými orchestry působil v hudebních divadlech, včetně Divadla J. K. Tyla v Plzni, Státní opery v Praze a Moravského divadla v Olomouci, a v současné době diriguje operu v Národním divadle v Brně.

Brass Tacks 3 těží z popularity dechových nástrojů jako nositele ceremoniální hudby slavností. A všichni autoři vytvořili celou paletu uchopení sólových a souborových kvalit. Sjednocujícím znakem je populární, tradičně posluchačsky vděčný sloh. 

***

Brass Tacks 3

Datum vydání: 6. červen 2025
Katalogové číslo: NV6714
Formát: digitální
Skladby 1, 3–17 byly nahrány 4., 18., 26. září, 2. října, 14. listopadu 2024 a 30. ledna 2025 ve Studiu Martínek v Praze
Producent nahrávek: Jan Košulič
Nahrávací technik: Aleš Dvořák
Skladba 2 nahrána 10. července 2023 v Tonstudio der Landesmusikakademie v Berlíně
Producentka nahrávek: Sibylle Pomorin
Nahrávací technik: Benjamin Ostarek
Skladba 18 nahrána 7. listopadu 2007 ve Fenway Center Northeastern University v Bostonu
Nahrávací technik: Leon Janikian
Střih: Jan Košulič
Mix: Jan Košulič (Skladba 3)
Další střih a mix: Lucas Paquette (Skladby 1, 8–10, 15–17), Melanie Montgomery (Skladby 4–7, 11–14)
Mastering: Melanie Montgomery

Foto: Navona Records, archiv KlasikaPlus.cz, Facebook ndBrass, Mariam Lenhard, archiv ND Brno, majesticbrass.com

Facebook X E-mail WhatsApp