„Už první věta, nadepsaná prostě Rytmicky, uchvátila pozoruhodným espritem Milhaudovy invence, vzrušenou interpretací a podivuhodnou proměnou dynamiky.“

„Pražákovo kvarteto stvořilo barevně a výrazově vycizelovanou harmonii v souborovém zvuku.“

„Navzdory délce první věty Chaussonova koncertu udržela hudba pozornost nádhernou pulzací, proměnami tempa a účasti jednotlivých nástrojů.“

Na dalším koncertu 130. sezóny Českého spolku pro komorní hudbu vystoupili Pražákovo kvarteto, houslový virtuos Jiří Vodička a pianista François Dumont. Koncert se konal 16. dubna ve Dvořákově síni Rudolfina. Francouzský program večera tvořila díla Daria Milhauda, Clauda Debussyho a Ernesta Chausona.

Úvodem večera vstoupili na podium Dvořákovy síně členové souboru Alinde Quintet, aby převzali Cenu Českého spolku pro komorní hudbu za rok 2024. Tuto událost moderoval místopředseda Rady Českého spolku pro komorní hudbu Jan Králík a člen Rady Jiří Ludvík předával cenu za nepřítomného předsedu Pavla Kysilku.

Pražákovo kvarteto po několika proměnách hraje v současné době už jen s jedním zakládajícím čelenem souboru, violistou Josefem Klusoňem. Na první housle hraje Jana Vonášková, na druhé Maria Magdalena Fuxová a na violoncello Pavel Jonáš Krejčí. K poslední a nejvýraznější proměně v souboru došlo v sezóně 2020/21. Ve svém profilu uvádí kvarteto, že „mimořádná hráčská kvalita nového obsazení je do budoucnosti více než skvělým příslibem“. Po čtyřech sezónách a zvláště po koncertu v Rudolfinu ve středu 16. dubna tohoto roku lze konstatovat, že příslib se naplnil. 

Francouzská hudba 19. a 20. století v programu Pražákova kvarteta a hostů rozhodně lákala k poslechu. Každý se tří autorů přinášel svým způsobem mimořádnou událost. První skladbu vybralo Pražákovo kvarteto z odkazu Daria Milhauda, Smyčcový kvartet č. 1, op. 5 skladatele. Je to první z řady jeho osmnácti skladeb kvartetního žánru, původně v roce 1912 zkomponovaný jako čtyřvěté dílo a v roce 1950 revidovaný vyřazením třetí věty. Už první věta, nadepsaná prostě Rytmicky, uchvátila pozoruhodným espritem Milhaudovy invence, vzrušenou interpretací a podivuhodnou proměnou dynamiky. Vedle vzruchu proloženého důmyslnými akcenty dospělo kvarteto v závěru věty i k lyrickým až něžným smykům. Druhá věta se od rytmického plánu předchozí části odlišila obsahem, který autor předepsal Intimní výpověď. Pražákovo kvarteto kouzlilo se zapojením dusítek a technika con sordino způsobila ve vybraných místech s pohádkovou tajuplností. V plném zvuku bez tlumení uchvátil soubor dokonalou harmonií. V živé, rytmicky pulzující větě, do které je vložena zklidňující pasáž, jak by zazněly ohlasy impresionismu v etérickém tvoření tónů. Milhaudovo nekomplikované, romantizující dílo, zhuštěné do tří vět, bylo přesvědčivě vystižené a nadané originálním citem pro kontrast. Uchvátilo nejen kompozičním umem, ale zejména mistrovskou hrou.

Druhou skladbou programu Pražákova kvarteta byl Smyčcový kvartet g moll, op. 10 Clauda Debussyho. Jediný opus v žánru smyčcového kvarteta v tvorbě Debussyho je vždy bezpečnou dramaturgickou volbou. Pražákovo kvarteto stvořilo barevně a výrazově vycizelovanou harmonii v souborovém zvuku. Melodická témata putující jednotlivými hlasy hrálo s výmluvnými konturami a grácií. Ve vitálním Scherzu okouzlil soubor suverénními proměnami techniky pizzicato a hry smyčcem. Jako by se v autorově invenci mihla vzpomínka z objevu javánského gamelanu, který ho okouzlil na světové výstavě v Paříži. Stejně neodolatelný byl soubor v jemně expresivním Andantinu, kde opět zaujal hrou s dusítkem ve výrazově přitažlivých momentech. Se zvláštním účinkem zazněla melodie nejprve ve druhých houslích, následně ve viole, která se později nádherně ozvala v pěkném sólu. Andantino uzavřelo kvarteto s prodlužovaným zvolna plynoucím zvukem navozujícím dojem sférického vznášení. Ve finale navodil dokonale sehraný ansámbl pocit vzrušení.

Finálním opusem koncertu Pražákova kvarteta byl Koncert pro housle, klavír a smyčcové kvarteto, op. 21 Ernesta Chaussona. Necelou čtvrthodinu trvající dílo, rozepsáno do čtyř vět, otevřelo své dění opravdu majestátním třítónovým úvodem nejprve v klavíru, vzápětí opakované kvartetem. Poté se z tlumené dynamiky rozvíjela hudba v rozsáhlé první větě, stále s vážností svého komturského nasazení. Navzdory délce první věty Chaussonova koncertu udržela hudba pozornost nádhernou pulzací, proměnami tempa a účastí jednotlivých nástrojů. Mnohde hrály housle v duetu s klavírem, jindy v kvintetu, klavír předělil tok hudby meditativním sólem, violoncello osvěžilo proměny bravurním sólem a harmonie kvartetu opakovaně připomínala úvodní motiv. Housle měly svou líbivou kadenci k závěru věty, jinak se stále držely v souzvuku. Jiří Vodička, s úspornou mimikou a v žaketu, podporujícím statický dojem sólisty, uchvátil barvou a plností tónu svého nástroje ve střední a dolní poloze. Vysoké tóny, škály a držené noty sólových houslí napsal Chausson povětšinou do souzvuku, mnohde tedy vyzněly jako hlas kvintetu až sextetu. Sofistikovaně rozvržená druhá věta byla radostnější příležitostí pro sólové housle, které častěji uchvátily už v celém rozsahu a v intimní výpovědi. Zadumané Grave otevřel sólový klavír, který vtáhl do dění housle se sólisticky znělým hlasem, s nimiž šel v duetu až do nástupu kvarteta. Pomalé tempo a nízká dynamika táhly hudbu až k osvobozujícímu oživení zvuku vzápětí převedenému do ztišení a umlkání, které neznatelným sólem připravil klavírista François Dumont. Jemu také patřil úvod velmi živé, variační finální věty. Dumont, druhý sólista koncertu, tvořil interpretační autenticitu a jistotu v díle krajana Chaussona a s Pražákovým kvartetem natočil v roce 2022 album s hudbou Césara Francka.

Jako přídavek koncertu hrál soubor druhou větu, Sicilienne z právě doznělého Koncertu pro housle, klavír a smyčcové kvarteto Ernesta Chaussona. Pražákovo kvarteto, v Chaussonovi dokonale souborově vystupující seskupení, stvořilo s rovněž báječně kooperujícím sólistou-klavíristou a úžasným Jiřím Vodičkou nezapomenutelnou kreaci. Tím vzácnější, že ač má Pražákovo kvarteto Chaussonův dvojkoncert na repertoáru a v zahraničí ho mnohokrát hrálo, doma ho uvedlo poprvé, jak mi sdělil Vlastimil Holek, jehož místo druhých houslí zaujala před pár lety Maria Magdalena Fuxová. Pražákovo kvarteto je v současnosti soubor té nejvyšší umělecké kvality, nejen v domácím prostředí, jak dosvědčují informace z profilu souboru. Je perfektní v souhře, přesvědčivé v souborovém zvuku a výjimečné v nástrojové barvě. Dokáže nejen vystihnout ducha francouzské hudby, ale přiblížit ho domácími publiku šťastnou agogikou, jak to dokázalo při posledním koncertu.

Foto/zdroj: Fb souboru, archiv KlasikyPlus.cz, Régis d’Audeville