PORTÁL O KLASICKÉ HUDBĚ

„Barenboim a Said si padli do oka; shodli se na lásce k Beethovenově dílu. Cítili, že mohou nad hudbou vyklenout most vzájemnosti.“

„Jenže zprvu panovala mezi mladými nedůvěra; primárně rozdělovala Židy a Araby, ale též ty, kteří přivezli do orchestru jak sunnitskou, tak šíitskou verzi islámu.“

„Budou v této době ochotni vedle sebe usednout Izraelci a Palestinci? Dokud žije a je schopen být jejich tmelem Daniel Barenboim, tak ano.“

Možná by měli to útulné lobby jednoho z londýnských hotelů ozdobit pamětní tabulkou: „Zde byl L. P. 1992 založen jedinečný West-Eastern Divan Orchestra“. Datum by sice nesedělo, protože oficiálně vznikl tento orchestr až o sedm let později. Vždyť také na letošek, bohužel ve stínu současného krvavého blízkovýchodního konfliktu, připadají jeho pětadvacetiny. Jiskra však byla opravdu zažehnuta už tehdy, v roce 1992. A právě na tomto místě.

„Vyniká především jako nadšený interpret německé klasické, romantické a pozdně romantické hudby a jako jeden z nejlepších znalců díla Richarda Wagnera.“

„Zkušený Thielemann není pro berlínskou Staatskapelle žádnou neznámou a mezi oběma stranami prý panují vzájemné sympatie a respekt.“

„Bezesporu nadaný dirigent s pověstnou nápadně dlouhou taktovkou a osobitým, leč efektivním stylem má zároveň pověst jaksi poměrně složitějšího naturelu, ostatně svého času opustil Berlín i Mnichov nikoli zrovna harmonicky.“

Když před dvěma lety saská ministryně kultury Barbara Klepsch oznámila, že Drážďany šéfdirigentovi Saské Staatskapelle Christianu Thielemannovi neprodlouží smlouvu poté, co regulérně vyprší v červenci 2024, vyvolalo to poprask a mnoho spekulací jak o důvodech, tak o jeho dalším možném angažmá. Nyní je už jasné, že čtyřiašedesátiletý rodilý Berlíňan se z Florencie na Labi, jak se Drážďanům přezdívá, vrátí domů, ke Sprévě…

„I když se Daniel Barenboim musel ze zdravotních důvodů nastudování této opery vzdát, jeho návrh zůstal součástí dramaturgického plánu.“

„Den po zcela vyprodané premiéře začaly dosud neprodané lístky na zbývající tři představení mizet jako sníh na slunci.“

„Nepřestanu, dokud tuto operu nedostanu na pódium MET!“

Dva významné rakouské operní festivaly přispěly zásadním způsobem ke zvýšení povědomí o Bohuslavu Martinů jako mezinárodním klasikovi operní hudby 20. století. Tím prvním byl v roce 1999 festival Bregenzer Festspiele, na kterém zazněla ve světové premiéře první verze opery Řecké pašije, a to v koprodukci s londýnskou Královskou operou, kde projekt získal v roce 2001 Cenu Laurence Oliviera za nejlepší novou operní inscenaci uplynulého roku. Definitivní razítko k tomuto průlomu dala inscenace druhé verze Řeckých pašijí na letošním ročníku Salcburského festivalu.

„Čtenáře působivě provádí i centrem rakouské metropole, především jejími architektonickými dominantami a hvězdami na chodnících města s vročeními skladatelů a hudebních umělců, kteří jsou spjatí s historií slavného orchestru.“

„Z dobové historie upozorňuje např. na tvorbu Richarda Wagnera, Gustava Mahlera, Antona Brucknera, Johannese Brahmse a Richarda Strausse, jejichž díla orchestr zařadil do svého repertoáru a uváděl některá z nich rovněž pod jejich taktovkou.“

„Velmi srozumitelně dokázal objasnit i specifika typického „vídeňského zvuku“ a přiblížit náročnou profesi hudebníků.“

Mezinárodní hudební festival Dvořákova Praha hostí letos na podzim Vídeňské filharmoniky, které bude ve Dvořákově síni Rudolfina 13. září 2023 řídit proslulý mladý dirigent Jakub Hrůša, sólově vystoupí mimořádný klavírista Igor Levit. Kdo by chtěl již nyní více nahlédnout do zákulisního dění slavného rakouského tělesa, může si s radostí otevřít německou odbornou a popularizační publikaci Das Orchester, das niemals schläft / Orchestr, který nikdy nespí, kterou napsal v roce 2017 významný rakouský rozhlasový a televizní moderátor, dramaturg a publicista Christoph Wagner-Trenkwitz. Publikaci inicioval houslista první sekce tělesa a bývalý předseda orchestru Andreas Großbauer. Knihu zaštítil bývalý spolkový rakouský prezident Heinz Fischer, současný čestný patron Vídeňských filharmoniků.

„Dirigování je fascinující, protože přináší radost.“

„Provedení Wagnerovy tetralogie Prsten Nibelungův se Orchestr Národního divadla zhostil v Praze v sezóně 2004/2005 skvěle.“

„Stravinského Oidipus Rex je geniální dílo a má v sobě neuvěřitelnou sílu.“

Americký dirigent John Fiore, který působil v mnoha významných světových operních domech a koncertních síních v USA a Evropě, se vrátil v lednu k Orchestru Národního divadla, se kterým nastudoval díla Sergeje Rachmaninova a Igora Stravinského. U příležitosti svého hostování v Praze poskytl portálu KlasikaPlus.cz exkluzivní rozhovor. Vzpomíná v něm i na newyorskou Rusalku s Gabrielou Beňačkovou nebo na přelomové pražské uvedení Wagnerovy tetralogie Prsten Nibelungův v sezóně 2004/2005. 

„Slíbil, že se bude hudbě věnovat i nadále a že bude v budoucnosti připraven Staatskapelle Berlin s radostí dirigovat.“

„Všem pochybovačům a kritikům ukázal, že věk a nemoc nemusí být důvodem k tomu, aby se vzdal aktivního hudebního života.“

„Praha Barenboima naposledy zažila na Pražském jaru 2017, kdy s Vídeňskými filharmoniky dirigoval Mou vlast.“

Novoroční koncert orchestru Staatskapelle Berlin s Beethovenovu Devátou symfonií řídil v Deutsche Staatsoper s mimořádným ohlasem Daniel Barenboim. Bylo to po několika měsících nemoci a listopadových osmdesátinách jeho první dirigentské vystoupení. Jen o několik dní později nicméně oznámil, že se k 31. lednu ze zdravotních důvodů vzdává funkce hudebního ředitele divadla na třídě Pod lipami, kterou vykonává od roku 1992.

„Pro Vídeňské filharmoniky je – spolu s červnovým Koncertem letní noci ze Schönbrunnu – jedním ze dvou nejostřeji sledovaných počinů každé sezóny.“

„Jak tráví nynější, poměrně neklidný čas rakouský dirigent Franz Welser-Möst, který pozdvihne na Nový rok taktovku potřetí během uplynulého tuctu let?“

„Během této sezóny se Jakubu Hrůšovi s jeho třinácti koncerty v čele Vídeňských filharmoniků nevyrovnají ani Riccardo Muti, Daniel Barenboim, Andris Nelsons či Christian Thielemann.“

Pokud by se našel mezi žurnalisty neználek, pověstný kandrdas, který by se v propagačním oddělení Vídeňských filharmoniků zeptal, zda orchestr opět odehraje svůj Novoroční koncert, dostal by udivenou odpověď ve stylu: „Matiné? Jak by ne!“ Vždyť toto defilé valčíků, polek či kvapíků, okořeněné o předehry z operet, se už dávno stalo v metropoli na Dunaji, ale díky televizním a rozhlasovým přenosům i ve světě, tradicí. Zdánlivě zahájenou před třiaosmdesáti lety, v počátcích druhé světové války. I když určit přesný počátek není úplně jednoduché.

„Důsledkem toho všeho najednou bylo v tu chvíli snadné uvěřit, že jiná interpretace této skladby neexistuje.“

„Především ale její energie nemá obdoby ani mezi klavíristy mladších generací.“

„Frázování jeho melodie ve čtvrté větě bylo humorné, a když do toho vstoupila Argerich fortissimovým akordem, zasmála se tomu ona i publikum.“

V předposlední den letošního ročníku festivalu Dvořákova Praha v Rudolfinu proběhl výjimečný koncert, který byl už delší dobu vyprodaný. Většinu posluchačů nalákal patrně na jméno žijící legendy Marthy Argerich, ale na vysokém uměleckém zážitku se podíleli ještě další dva sólisté, Sergej Nakarjakov a Maria Mejerovič, a pak Ukrajinsko-Česká Sinfonietta za řízení Radka Baboráka. Pravděpodobně jde o jeden z vrcholů, ne-li úplný vrchol festivalu.

„Kouzelná flétna, koncert Vídeňských filharmoniků, Káťa Kabanová, Triptych. Čtyři rozdílné zážitky z pouhých dvou festivalových dnů.“

„Jakkoliv jsou tři ženské charaktery odlišné a původně určené pro různé typy hlasů, Asmik Grigorian dostála své pověsti a se všemi si poradila naprosto obdivuhodně.“

Co všechno se letos vešlo na program Salzburger Festspiele ve dnech 18. července až 31. srpna? Během šesti týdnů se na různých místech na obou březích řeky Salzach uskutečnilo tolik kulturních akcí, že by se o ně v průběhu celé sezóny mohly s úspěchem podělit špičkový operní dům, činoherní divadlo a určitě hned několik koncertních sálů, které si mohou dovolit zvát na svá pódia ty nejrenomovanější umělce. V řeči čísel to vypadalo následovně: na letošním Salcburském festivalu se v blocích odehrálo šest operních inscenací, dvě koncertní provedení oper, pět činoherních produkcí, dvanáct koncertních řad, které čítaly téměř šedesát různých programů, plus nespočet doprovodných akcí a kurzů pro studenty či pro děti… A co všechno bylo na programu 20. a 21. srpna? 

„Nahrávka Houslového koncertu D dur Ermanna Wolf-Ferrariho vzbudila v mezinárodním odborném tisku mimořádný ohlas.“

„Nominace na cenu Opus Klassik jsou rozvrženy do 27 kategorií, v některých je až několik desítek titulů. S Beikircherem jsou ve stejné kategorii také Kahánek a Šporcl.“

„S Jakubem Hrůšou, úspěšným s nahrávkou tří verzí Brucknerovy Romantické, jsou mezi nominovanými v kategorii Dirigent roku například Gardiner, Barenboim, Petrenko, Pappano, Rattle nebo Thielemann.“

Plzeňská filharmonie se objevila v nominacích na prestižní německou hudební cenu Opus Klassik. V Německu vydané CD s díly italského skladatele Ermanna Wolf-Ferrariho, jehož sólistou je houslista Alban Beikircher a dirigentem Chuhei Iwasaki, je zařazeno ve dvou kategoriích postihujících instrumentální sólistické výkony a koncertní snímky. Jde o stejné ceny za významné nahrávací počiny v oblasti klasické hudby, na které jsou nominováni také dirigent Jakub Hrůša, pianista Ivo Kahánek a houslista Pavel Šporcl.

„V Praze sice přímo neoslnil, ale přesto sklidil velké uznání a získal hluboký respekt.“

„Je pochopitelné, že nemohl uspokojit ty, kteří v důvěrně známé partituře potřebují slyšet jemné nuance.“

Orchestr Západovýchodní díván je na hudební mapě světa pojmem, směle přesahujícím v mezinárodním měřítku umělecké hranice směrem k politice. Letošní festival Pražské jaro otevřel nakonec sice bez svého zakladatele Daniela Barenboima, ale pod taktovkou Němce Thomase Guggeise, který ho narychlo zastoupil, neméně zajímavě. Smetanova Má vlast zazněla ve čtvrtek v Obecním domě jako dílo uchopitelné a pochopitelné v globalizovaném světě už pro kohokoli – i pro mladé hudebníky z Izraele a Palestiny.

„Když už museli Berlínští filharmonikové slevit z vystoupení v miliónové Oděse a zaměřit se na městečko čtrnáctkrát menší, dali si záležet na repertoáru tohoto matiné.“

„Dramaturgie nabízí možnost objevit skladby ukrajinských autorů, v bývalém Sovětském svazu diskriminovaných; doplní je i ukázka z díla Leoše Janáčka.“

„ČT art nabídne tuto událost ze zpožděného záznamu 1. května večer.“

Až se 1. května v pravé poledne místního času rozezní v Jantarové koncertní síni na mořském břehu jižního Lotyšska hudba, půjde v mnoha ohledech o mnohovrstevnatý zážitek. Bylo by – vzhledem k tomu, v jakém světě poslední dobou žijeme – až nepřípadně idylické konstatovat, že proslulí Berlínští filharmonikové tam oslaví sto čtyřicáté výročí svého založení. Vznikli totiž, či spíše jejich zárodek, přesně na prvního máje roku 1882. To je sice pravda, zdaleka ale ne jediná.

„Prvořadým lákadlem bude osobnost muže s taktovkou. Potřetí ji v tento den pozdvihne žijící legenda Daniel Barenboim, který tyto koncerty řídil už na prahu let 2007 a 2014.“

„Z celkových osmnácti skladeb včetně tří přídavků zazní celá třetina těch, které Novoroční koncert z Vídně ještě nikdy nenabídl.“

„Novoroční dopoledne má v mysli většiny z nás dvojlomnou atmosféru. A tak si při sledování vnitřně oddychneme a posílíme se do nových bojů. A snad i radostí.“

Pohled na prosincový kalendář koncertů Vídeňských filharmoniků je truchlivý. Po léta to býval měsíc plný vystoupení doma ve Zlatém sále vídeňského Spolku přátel hudby, pověstném Musikvereinu. Měsíc okořeněný přípravami na Novoroční koncert z Vídně, na nichž se kromě samotného orchestru, jeho nepočetného zázemí a hostujícího dirigenta podílejí jednorázovou pomocí město Vídeň se svým magistrátem i zahradníky a floristy. Unikátním sponzorem je Rolex, který je věrný filharmonikům už skoro čtrnáct let.