„Slíbil, že se bude hudbě věnovat i nadále a že bude v budoucnosti připraven Staatskapelle Berlin s radostí dirigovat.“

„Všem pochybovačům a kritikům ukázal, že věk a nemoc nemusí být důvodem k tomu, aby se vzdal aktivního hudebního života.“

„Praha Barenboima naposledy zažila na Pražském jaru 2017, kdy s Vídeňskými filharmoniky dirigoval Mou vlast.“

Novoroční koncert orchestru Staatskapelle Berlin s Beethovenovu Devátou symfonií řídil v Deutsche Staatsoper s mimořádným ohlasem Daniel Barenboim. Bylo to po několika měsících nemoci a listopadových osmdesátinách jeho první dirigentské vystoupení. Jen o několik dní později nicméně oznámil, že se k 31. lednu ze zdravotních důvodů vzdává funkce hudebního ředitele divadla na třídě Pod lipami, kterou vykonává od roku 1992.

Daniel Barenboim měl při zahájení festivalu Pražské jaro 2022 dirigovat orchestr mladých West-Eastern Divan. Evropské turné tělesa se Smetanovou Mou vlastí i květnová pražská vystoupení nakonec za nemocného umělce převzal dirigent berlínské Státní opery a budoucí generální hudební ředitel Frankfurtské opery Thomas Guggeis, jeho někdejší asistent. Se zdravotními problémy se Daniel Barenboim potýká už delší dobu. Řadu měsíců byl po neurologické operaci vzdálen aktivnímu hudebnímu životu. Když teď poprvé zase dirigoval v Německé státní opeře její orchestr Staatskapelle Berlin, tak podle jedné z recenzí koncertu pořádaného k přelomu roku „…všem pochybovačům a kritikům ukázal, že věk a nemoc nemusí být důvodem k tomu, aby se vzdal aktivního hudebního života“.

Podle vyjádření zveřejněného na sociálních sítích se však Daniel Barenboim ke konci ledna vzdává umělecké funkce ve vedení Státní opery Pod lipami, kterou v někdejším východním Berlíně začal vykonávat v roce 1992, tři roky po pádu „zdi“ a sjednocení Německa. „Bohužel se mé zdraví během uplynulého roku výrazně zhoršilo,“ konstatoval a uvedl, že není schopen nadále vystupovat na úrovni, která je od hudebního ředitele právem požadována.

V prohlášení se říká, že „…se Státní operou měli na sebe navzájem štěstí…“ a že obzvláště hrdý je na to, že si ho Staatskapelle zvolila za svého doživotního šéfdirigenta. „Během let jsme se stali hudební rodinou a zůstaneme jí i nadále,“ zdůraznil Barenboim. Slíbil, že se bude hudbě věnovat i nadále a že bude v budoucnosti připraven Staatskapelle Berlin s radostí dirigovat. Začátkem února by tak měl v divadle řídit několik představení Bizetovy Carmen. Navíc dnes a zítra, 7. a 8. ledna, diriguje Berlínské filharmoniky. Znít bude Schumannova a Brahmsova hudba a sólistkou je pianistka Martha Argerich, s níž se zná od dětství a se kterou často vystupovali čtyřručně.

Vedle angažmá v Berlíně stihl neuvěřitelné množství dalších koncertů. Byl například několik let šéfem milánské Scaly a stále hrál také sólově na klavír. Praha Barenboima naposledy zažila na Pražském jaru 2017, kdy s Vídeňskými filharmoniky dirigoval Mou vlast.

Daniel Barenboim, legendární pianista a dirigent, je přítomen na světových pódiích od sedmi let, kdy poprvé veřejně vystoupil jako klavírista. Dirigováním se zabývá od dvanácti. Narodil se 15. listopadu 1942 v Buenos Aires, později žil v Izraeli, v USA a v Paříži, tři desetiletí už žije a působí v Berlíně. V roce 1999 společně s palestinsko-americkým akademikem a vlivným intelektuálem Edwardem Saidem založil v Seville těleso mladých s názvem West-Eastern Divan Orchestra – Západovýchodní díván, podle Goethova díla. Stojí za ním myšlenka, že osudy Izraelců a Palestinců jsou nerozlučně spjaty a že neexistuje vojenské řešení arabsko-izraelského konfliktu; když se tedy nemohou na Blízkém východě domluvit politici, dokáže komunikaci mezi stranami na opačné straně barikády zprostředkovat hudba coby univerzální jazyk.

Od dětství měl Barenboim umělecké kontakty s největšími osobnostmi současnosti: s Igorem Markevichem, Wilhelmem Furtwänglerem, Nadiou Boulanger; Arthurem Rubinsteinem, Leopoldem Stokowskim, Dimitrim Mitropoulosem, Johnem Barbirollim, Otto Klempererem… Po dvě desetiletí, až do své předčasné smrti v roce 1987, byla jeho ženou violoncellistka Jacqueline du Pré.

Foto: Petr Veber, Daniel Dittus, Holger Kettner, KlasikaPlus