Festival Janáček Brno pamatuje i na budoucnost opery a zaštítil i produkci Komorní opery Hudební fakulty JAMU. Z líhně nových operních tvůrců byly vybrány dva tituly – Oh Humanity! Euniky Pechánkové a Báry Viceníkové a Tu je ostrov Terezy Konzalové a Richarda L. Kramára. První premiéra se konala v úterý 10. listopadu a překvapila inovativností i výbornými výkony. 

Komorní opera Hudební fakulty JAMU má mnohaletou tradici, ale získání samostatných moderních prostor v Divadle na Orlí umožnilo prudký rozvoj, zejména ve vlastní produkci. Časem se tu vytvořila operní laboratoř, ve které spojily síly obě fakulty, hudební i divadelní, ze kterých se vytvářejí každým rokem tvůrčí týmy. Vznikla tak líheň nových operních děl, která odrážejí tvůrčí potenciál mladé generace. Propojení s festivalem Janáček Brno je tu již od roku 2018 a nové opery mladých tvůrců vznikají na základě vypsané výzvy JAMU a jsou uváděny v dvouletých intervalech. 

Letos byly uvedeny tituly dva. První Oh Humanity! je dílem skladatelky Euniky Pechánkové (rozhovor čtěte ZDE) a libretistky Báry Viceníkové – obě jsou již absolventkami JAMU. Jejich výpověď, podpořená režií Elišky Mervartové, je prostá, ale intenzivní. Libretistka volně navázala na Vojnu a mír Lva Nikolajeviče Tolstého a na Zpěvy Maldororovy Comte de Lautréamonta, inspirátora francouzských surrealistů, a postavila proti sobě tři postavy. Pierra (Maldorora), který částí textu i náznakem francouzské uniformy připomíná Tolstého Pierra Bezuchova, ztvárnil Simeon Hána (pedagogové David Szendiuch a Jan Šťáva) znělým, poněkud ostrým barytonem, který dobře konvenoval ostrosti provázejících hudebních nástrojů. Vegetuje sám ve stanu, s nepotřebným harampádím a s hrůzou, která se mu cyklicky vrací. Protipólem mu byla postava Správňáka, mladého studenta a přítele, nadšeně manifestujícího za cokoli. Ztvárnil ho Dominik Urbánek (pedagog Miroslav Dvorský a Jan Šťáva) znělým tenorem a úsměvně naivním entuziasmem, v jakémsi napůl pionýrském oděvu. V konfrontaci s globální katastrofou se jim zjevuje Morana, v podání Anny Porubanové, nejprve jen jako beztvarý kopec plastu, napojený na hadice, posléze se z toho balastu vymaňuje a zpívá kulatým sopránem, spolu s triem za scénou. To tvoří Nina Molnárová, Barbora Šedová a Jakub Rohoška. Hudba Euniky Pechánkové je dílem surrealistická, dílem reálná, což splňuje nejprve melancholická melodie klarinetu a konkrétní vstupy lesního rohu, ostatní nástroje vytvářejí impresivní a barevné plochy, při líčení válečného konfliktu velmi ostré a tvrdé. Janáčkův akademický orchestr, složený většinově ze studentů Hudební fakulty JAMU, řídil student dirigování Artur Martin Hric (pedagogové Jakub Klecker a Robert Kružík). Jednoduchou scénu vytvořila studentka Divadelní fakulty JAMU Viktorie Vágnerová, při líčení bitvy jí účinně pomáhala mlha a stroboskopické efekty světelného designu absolventky JAMU Dominiky Němcové. Jednoaktovka je působivá a její dopad je silný, přestože k publiku se snaží jej přijímat s odstupem a nadhledem. 

Druhou jednoaktovkou bylo dílo Tu je ostrov, které lze směle označit za mladou slovenskou operu. Richard L. Kramár je dramaturgem i autorem libreta, režisérkou pak Isabelle Arce. Kramár je absolventem DAMU a v současnosti je „pragmaticky naivním doktorandem“ na Divadelní fakultě JAMU (pedagog Lucia Repašská). Příjemné totiž bylo, že text byl ve slovenštině, která zvukomalebně dobře konvenovala hudebnímu ztvárnění. Autorkou hudby je absolventka JAMU Tereza Konzalová, dirigentem Janáčkova akademického orchestru byl student dirigování Marek Rajnoch (pedagogové Jakub Klecker, Ondrej Olos a David Švec). Jeho podání bylo suverénní a dokázal vytvářet měkké, impresionisticky barevné plochy.

Dílo je zcela tematicky odlišné od první jednoaktovky, je to odlehčená podívaná, místy vtipná a velmi půvabná. Paralely se Shakespearovou Bouří a se zadanými Čapkovy Apokryfy jsou velmi zřetelné. Jednoduchým dějem provází trio Sirén, na premiéře představované Žofií Dzubákovou (první soprán, pedagogové Marta Chila Reichelová a Magda Honzáková), Lucií Kubešovou (druhý soprán, pedagogové Iveta Jiříková a Lubomíra Sonková) a Adélou Ráboňovou (mezzosoprán, pedagogové Iveta Jiříková a Jaromír Brych) a jejich vystoupení bylo nejen dobře hlasově vyvážené, ale vnášely do hry půvab, radostnost a hravost. Dějem prochází tři stěžejní historické postavy, které se v posmrtném životě chtějí zbavit svých historických zátěží. To vyvolává řadu úsměvných situací, nejprve je to nešťastný Don Juan, který chce být jednoduchou, normální existencí, bez historizujících zátěží, až se zcela rozplizne v nic. Do té doby je až zlomyslným terčem Sirén, což skýtá řadu úsměvných situací. Ztělesňuje ho příjemně znějícím světlejším barytonem Aleš Musil (pedagogové David Szendiuch a Magda Honzáková). Druhou osobností je Hamlet, v programu avizovaný jako MademoseilleClaire, ztělesněný barytonistou Tomášem Chloupkem, jehož hlas má velmi příjemnou, výraznou barvu (pedagogové David Szendiuch a Václav Málek). Ten dostal nejvíc příležitostí k humorným scénkám, které však nesklouzly do lascivnosti a vyvolávaly smích. Poslední osobností byla postava Napoleona, který v podání Dušana Vargy (pedagogové Marta Chila Reichelová a Václav Málek) nejprve spouštěl hrůzu hluboce posazeným barevným barytonem, ale poté na kladené otázky Sirén, čím by vlastně chtěl být, i on odpovídá, že by chtěl nevědět, kým byl, neboť být nikdo, znamená být šťastný. Účinku díla napomáhala velmi jednoduchá scéna Viktorie Vágnerové, vyplněná centrálním objektem posetým barevnými kamínky, evokující květiny a především světelný design Dominiky Němcové, jehož efekty vytvářely emocionální atmosféru. Obě jednoaktovky se dočkaly velmi vřelého přijetí premiérovým publikem a čeká je ještě série dalších představení až do konce tohoto týdne.

Foto: Marek Olbrzymek

Facebook X E-mail WhatsApp