Vladimír Šrámek: Crossovery v hradecké filharmonii ano, ale nebudeme tlačit na pilu
„Projekt je díky jménu a hudbě Zuzaně Navarové posluchačsky velmi atraktivní a vítaný. Vyprodané koncerty, které jsme doposud odehráli, o tom svědčí.“
„V crossoverech určitě chceme pokračovat, otázkou jen bude, jakou přesně cestou se vydáme… Máme snahu o artovější přístup.“
„Orchestr se v poslední době výrazně omladil, tak se s panem šéfdirigentem Habartem teď víc vracíme ke kánonu klasického repertoáru.“

Členové Filharmonie Hradec Králové se společně s hráči kapely Razam a zpěvačkou Ivou Marešovou objeví 14. listopadu v Nové spirále na pražském Výstavišti. Při koncertě nazvaném Zuzaně Navarové do nebes pokřtí společné CD vycházející z programu A pak usnu a vstanu, který se v Klicperově divadle hraje jako pocta této již nežijící písničkářce. V rozhovoru pro portál KlasikaPlus.cz připomíná ředitel filharmonie Vladimír Šrámek, který je nově zároveň kytaristou kapely, nejen proslulou královéhradeckou rodačku, ale také další projekty orchestru. A hovoří i o Jiřím Habartovi, který je od září 2026 novým šéfdirigentem tělesa.
Co je na programu víkendového společného pražského koncertu kapely Razam a Filharmonie Hradec Králové?
Čtrnáctého listopadu pomyslně uzavíráme koncertní projekt s názvem Zuzaně Navarové do nebes. Jde o jedinečná aranžmá jejích písniček. Projekt jsme začali připravovat v roce 2024, kdy Hradec Králové slavil osm set let od první písemné zmínky – roku 1225 se město poprvé objevilo v listině krále Přemysla Otakara I. Přemýšlel jsem, jak výročí připomenout i mimo rámec klasické hudby a jak představit osobnost, která město proslavila v celé republice. Zuzana Navarová byla přirozenou volbou. Z původního záměru postupně vzniklo divadelní představení A pak usnu a vstanu v Klicperově divadle a později také koncertní verze, se kterou můžeme vyjíždět za publikem mimo Hradec. V březnu 2026 jsme pak natočili CD obsahující deset skladeb. Ne všechny jsou ve zmíněném divadelním představení. A na nahrávce zase naopak nejsou úplně všechny z divadelního projektu.

Jde z hlediska filharmonie o ojedinělou záležitost, nebo tím směrem půjdete častěji, soustavněji?
Když jsme projekt připravovali, nevěděli jsme, jak na něj publikum zareaguje. Dosavadní vyprodané koncerty ukazují, že zájem je velký. V Nové Spirále se hraje ve čtyřech termínech od 14. do 17. listopadu. Se zpěvačkou Ivou Marešovou a perkusistou Radkem Doležalem máme další nápady, budeme je ale rozvíjet postupně. Crossoverové projekty pro nás nejsou náhradou symfonického repertoáru; jsou jednou z cest, jak nabídnout publiku jiný typ hudebního zážitku.
Kolik filharmoniků se na koncertě podílí?
Na pódiu vystupuje smyčcové kvarteto, dechové kvinteto a hráči na bicí nástroje, zejména marimbu. Je to komorní část orchestru, nikoli celý orchestr. Zajímá nás, jak mohou klasické nástroje vstoupit do světa písní tak, aby nebyly jen doprovodem kapely. V tomto projektu dostávají vlastní zvukovou i interpretační roli a přinášejí hudbě barvu, kterou by v běžném kapelním obsazení neměla.
Takže v tomto případě jde spíše o komorní zvuk?
Ano, jde o komorní zvuk. V něčem může připomenout menší hudební soubor, ale důležité je především propojení klasického obsazení s písňovým repertoárem. Orchestrální hráči tu nejsou jen hosty vedle kapely — společně vytvářejí výsledný zvuk.
Jde pouze o aranžmá věcí, která zpívala Zuzana Navarová?
Jde o skladby, které mají pojítko k básnířce a písničkářce Zuzaně Navarové: s tím, že propojují všechna její tvůrčí období. Jsou zde tedy písničky, které interpretovala s kapelou Nerez, ale i ty pozdější od kapel Tres a Koa. Na textech a na hudbě spolupracovala buď s pány Sázavským a Vřešťálem, nebo s panem Gutiérrezem. U písniček je prostě hudebních autorů víc.
A aranžmá?
O pojetí, které teď prezentujeme, se postaral Radek Doležal. Je členem kapely Razam, ale vedle toho se profiluje také jako dirigent – letos v září řídil v projektu s Vladimírem Javorským i náš orchestr. A byl tam také autorem aranží.

Filharmonie Hradec Králové se tedy bude podílet rovněž na dalších projektech, kterým pracovně říkejme crossover?
V crossoverových projektech chceme pokračovat. Tato koncertní řada existuje už od doby mého předchůdce Václava Dernera. Hledáme ale takové projekty, v nichž spojení žánrů přinese skutečně nový hudební tvar a orchestr bude plnohodnotnou součástí výsledku. Nejde nám o to připojit ho k populární kapele jen proto, aby projekt působil jako větší… Máme snahu o – řekněme – artovější přístup.
Jak vlastně dlouho vy sám jako kytarista jste už členem kapely Razam?
Stal jsem se jím až poté, co jsme vymysleli tenhle projekt… Všichni jsme Hradečáci, nějakým způsobem se známe, Radka znám vlastně už odmalička. Jeho tatínek, výborný trumpetista, býval mimochodem členem hradecké filharmonie. A byl také pedagogem, který se věnoval populární hudbě, hodně zaměřený k jazzu. Vychoval generace mladých muzikantů a Radek je jedním z nich.
Otec ho učil na základní umělecké škole?
Ano. Potom Radek vystudoval konzervatoř a Akademii… No a poprvé jsme se setkali, když jsme spolupracovali s kapelou Razam na jejím tehdejším symfonickém programu, ze kterého vzešlo i CD s názvem Na dně mojí duše… V kapele nebyla pevně obsazena kytara. Pro poctu Zuzaně Navarové taková potřeba vznikla, takže jsme se domluvili, že bych si tu roli vzal na starosti já. Nějakou dobu jsme takhle společně hráli a někdy v únoru 2026 jsme se dohodli, že bych se mohl stát stálou součástí kapely.
Co všechno s nimi jako kmenový hudebník hrajete?
Koncerty v různých formátech. Někdy hrajeme v triu, tedy s Radkem Doležalem a Ivou Marešovou, někdy v plném obsazení, kdy je tam ještě akordeon, kontrabas, housle… Jejich autorskou hudbu nebo v některých případech slovanské lidové písně.

World music?
Tak nějak bych repertoár charakterizoval, ano.
Když jste se stal v roce 2023 ředitelem Filharmonie Hradec Králové, zmiňoval jste, že byste chtěl pořádat víc komorních koncertů. Už se záměr podařilo realizovat?
Ano, jde mimo jiné o Komorní řadu se čtyřmi programy, spojené s Filharmonickou cameratou, ve které naši hráči hrají v menším obsazení. Umělecky tyto aktivity zaštiťuje dirigent Vojtěch Spurný. A k těmto čtyřem koncertům se ještě přidávají čtyři pro studenty středních škol.
Filharmonie pořádá Hudební fórum Hradec Králové. I to je záležitost, kterou hodláte držet dál?
Hudební fórum chceme zachovat. Letošní ročník byl už dvaadvacátý a festival je pro nás důležitou platformou pro současnou orchestrální tvorbu. Je ryze náš. Je platformou pro setkávání s aktuální hudbou, setkávání s reakcemi skladatelů na současnou dobu, ve které žijeme… Postupně měníme poměr domácích a zahraničních hostů: vedle koncertu naší filharmonie a českého orchestru dáváme prostor také zahraničnímu tělesu. Základní formát čtyř večerů chceme zachovat. Důležité jsou pro nás i české premiéry a spolupráce s Českým rozhlasem.
Zůstane i to, že jde o české premiéry skladeb, které se už někde ve světě hrály?
Přesně tak. Hudebního fóra si velmi vážíme, doufejme, že se nám i do budoucna bude jako doposud dařit udržet takto specifický formát festivalu. Přítomen je i moment, že jsou koncerty vysílány Českým rozhlasem. Některé programy jsou přebírány i do nabídky Evropské vysílací unie… Hradec Králové se takto koncentrovanou nabídkou současné hudby pěkně zařazuje na mapu. Když se podíváme na Českou republiku tak obdobný formát nikdo jiný nedrží.
V čem všem je filharmonie vedle pořádání Hudební fóra jedinečná?
V tom, že kromě symfonických programů, v nichž zůstává samozřejmě základ, naše hlavní práce, se věnujeme i komornějším projektům. Ale ne tak, abychom jen měli katalog přeplněný produkty. Jde o to, aby se publikum i naši hráči seznamovali s různým typem interpretace, abychom s nimi procházeli jejich hudebním vývojem.
Éra šéfdirigenta Kaspara Zehndera už se uzavřela, máte nějaké zásadní nové plány s novým šéfdirigentem Jiřím Habartem? Nebo naskakuje do rozjetého vlaku?
Jiří Habart nenaskakuje jen do rozjetého vlaku. Každý šéfdirigent přináší vlastní pohled na dramaturgii i práci s orchestrem. Po Švýcaru Kasparu Zehnderovi přichází mladý český dirigent, se kterým chceme společně hledat další směřování orchestru. Filharmonie se v posledních letech výrazně omladila, a proto jsme v nejbližších sezonách zařadili více klasického repertoáru. Neznamená to uzavření se; jde o posílení důležité části našeho programu.
Uvažujete společně o delší budoucnosti?
Samozřejmě. Pan dirigent má energii a spoustu chutě do práce, takže budeme společně procházet nějakým vývojem.

archiv KlasikaPlus.cz, archiv Filharmonie Hradec Králové, archiv Jiřího Habarta, Patrick Marek
Příspěvky od Petr Veber
- AudioPlus | Ondrej Olos: Janáčkův Počátek románu už napovídá, že půjde o autora Jenůfy
- Bamberk v Brně. Bruckner s věnováním Herbertu Blomstedtovi
- Láska mezi robotem a člověkem? Počátek románu?
- Dušičkový epilog festivalu Lípa Musica s Barborou Kabátkovou
- Múzy pana B. aneb Jan Bartoš a bílé křídlo
Více z této rubriky
- Marianna Čurková: Nemyslím si, že se u operní profese dá fungovat s plánem B
- Violeta Urmana: Kabanicha je arogantní, a neschopná mateřské lásky
- Krzysztof Warlikowski: Jaký je ‚správný‘ výklad Janáčka? Být blíž ke skladateli nezaručí lepší interpretaci
- Arnau Izard: Interpretační škála je široká. Umělec odhaduje, co všechno hudba snese
- Eunika Gabriela Pechánková: Přála bych si, aby diváci odcházeli méně lhostejní k současnému dění
- Petr Nouzovský: Mezi řádky not hledám, co Martinů nenapsal
- Dan Dlouhý: AI může být pro skladatele něco jako brainstorming s kolegy
- Véronique Firkusny: Nikdy jsem svého otce nevnímala jako starého pána
- Jana Synková: Šedesátiletá ‚babička‘ Campanella je stále ve formě. Zdaleka to není jen moje zásluha
- Anna Vinnickaja: Jsem sama se sebou často nespokojená