Jubilejní operní slavnosti v Bayreuthu začaly skandálem kvůli nepochopitelně zrušené přednášce významného německého publicisty židovského původu o antisemitismu Richarda Wagnera, která se nakonec stejně uskutečnila. Přinesly historicky první uvedení opery Rienzi, kterou sám Wagner ze slavností vyřadil, pokračovaly experimentálním provedením tetralogie Prsten Nibelungův s použitím umělé inteligence, které publikum i kritiku polarizovalo, a skončily příslibem Berlína a Mnichova poskytnout akci o dva miliony eur navíc.

Mezi tradicí a inovací 

List New York Times označil německý Bayreuth za jeden z nejžhavějších turistických cílů roku 2026. Nepřeháněl. Dějiště splněného snu Richarda Wagnera, Festivalové divadlo na Zeleném vršku otevřené roku 1876, je už sto padesát let mekkou wagneriánů, kteří během desetiletí skousli různé výkony, režijní pojetí, nepohodlná sedadla v dusném hledišti s minimem místa pro nohy i vysoké ceny vstupenek, které se v posledních letech už alespoň dají snáze sehnat. Genius loci prostě táhne a má svou cenu. 

Očekávání od jubilejního ročníku byla vysoká, zatímco rozpočet byl nižší, než si umělecké vedení slavností přálo. Dramaturgie měla svou logiku. Speciální ročník otevřela Devátá symfonie Ludwiga van Beethovena pod taktovkou Christiana Thielemanna, který za šestadvacet let působení na festivalu oddirigoval bezmála dvě stě představení. Opus sehrál v životě Richarda Wagnera roli jako žádný jiný. Pod Wagnerovým vedením zazněl také na koncertě v Markraběcím operním divadle při slavnostním položení základního kamene Festivalového divadla 22. května 1872.

První premiérou byla premiéra s velkým P. Poprvé v historii bayreuthského festivalu totiž zazněla opera Rienzi, kterou Richard Wagner navzdory jejímu úspěchu pohrdal a nezahrnul do svého bayreuthského kánonu. V pořadí třetí Wagnerova opera, po Vílách a Zakázané lásce, znamenala další krok ve vývoji tehdy sedmadvacetiletého skladatele. Premiéru měla 20. října 1842 v Královském dvorním divadle v Drážďanech a skladateli přinesla průlom v jeho kariéře a respekt. Titulní postavu tehdy ztvárnil pěvec českého původu, teplický rodák Joseph Tichatschek po boku uznávané sopranistky Wilhelmine Schröder-Devrient. Ve Stavovském divadle v Praze byl Rienzi uveden 28. října 1859.

Příběh vzestupu a pádu římského lidového tribuna pro jubilejní Bayreuth hudebně brilantně nastudovala Nathalie Stutzmann, která se na Zeleném vršku před třemi lety úspěšně zhostila inscenace Tannhäusera. Maďarské režisérky Alexandra Szemerédy a Magdolna Parditka, které se rovněž podepsaly pod výpravu a kostýmy, přenesly příběh ze starého Říma do abstraktní blízké budoucnosti. Proměnily ho ve volební drama s davovou psychózou, infodemií, incestem a varováním, jak snadno se může zvrhnout demokratický systém. Inscenační pojetí zabarvené do šedé, bílé a krvavě červené odkazovalo také na zrůdnost Třetí říše, s jejímiž pohlaváry se zapletla i část Wagnerova klanu. Tragickou operu v pěti dějstvích si ve svých šestnácti letech zamiloval sám Adolf Hitler. Měl vlastnit i její partituru, kterou si údajně vzal z archivu bavorského rodu Wittelsbachů. Předehra, která je spolu s modlitbou Rienziho zřejmě nejznámější melodií díla, se dokonce hrála na stranických sjezdech NSDAP.

Propojení některých členů Wagnerovy rodiny s nacisty nekompromisně pranýřoval ve své přednášce jen pár hodin před premiérou Rienziho Michel Friedman, vlivný německý publicista a právník z Frankfurtu nad Mohanem. Podle něj je půda na Zeleném vršku stále kontaminována nahnědlou minulostí. Umělecká šéfka slavností Katharina Wagnerová proto také přislíbila podstatně hlubší reflexi temné kapitoly rodinného klanu i slavností.

Prsten jako reel 

Zatímco historické uvedení Rienziho se setkalo s ovacemi, druhá premiéra, nové nastudování tetralogie Prsten Nibelungův pod taktovkou Christiana Thielemanna mírně řečeno polarizovala. Hudebně u publika Ring bodoval, což se ovšem o využití umělé inteligence v inscenaci nedá říct. Experiment vsadil na polokoncertní provedení, kdy se na jeviště sypala sprška sekvencí snímků a videí generovaných umělou inteligencí. Šlo vesměs o výjevy z dobových představení i ikonické záběry z dějin. Vizuálně náročný, ba až nepříjemný koncept byl pro slavnosti finančně výhodnou alternativou ke klasické scénografii. Katharina Wagnerová označila experiment za vzrušující alternativu, připustila nicméně, že nenahradí plnohodnotnou produkci. Kurátora projektu Marcuse Lobbese, ředitele Akademie pro divadlo a digitalitu v Dortmundu, což je průkopnické pracoviště pro využívání AI v umění, vybučení jeho týmu nesmírně mrzelo.

Nebylo to ovšem poprvé, co se nejmodernější technologie nesetkala na Zeleném vršku s velkým nadšením. Rozpačité reakce si vysloužil už polovirtuální Parsifal v roce 2023. Lze nicméně ocenit ambici slavností jít s dobou. Vždyť sám Richard Wagner vyzýval k novotám a tvůrčí laboratoři myšlenek. V bilanci jubilejního 150. ročníku nelze opomenout známé tváře a oblíbené hlasy špičkových interpretů, jakými letos bezesporu byli zejména Andreas Schager, Klaus Florian Vogt, Michael Volle, Nicholas Brownlee, Mika Kares, Gabriela Scherer, Jennifer Holloway, Catherine Foster, Camila Nylund či Asmik Grigorian.

Bod zlomu

V příštích letech budou v Bayreuthu k vidění ročně dvě premiéry, k dispozici budou ale mít jen poloviční rozpočet. Důvodem jsou podle vedení slavností měnící se zvyklosti publika, které volá po častějších nových inscenacích. Produkcím, které časem vypadnou z festivalového cyklu, chtějí naopak prodloužit životnost a uvést je ještě někde jinde, mimo Bayreuth. 

Příští ročník 2027 přinese návrat osvědčeného týmu, manželské dvojice uměleckých malířů Neo Raucha s chotí Rosou Loy a dirigenta Christiana Thielemanna, kteří připraví nového Parsifala. Spolupracovali už na Lohengrinovi, laděném do modra, který se v Bayreuthu hrál v letech 2018 až 2025. Jeho novou inscenaci přinese rovněž příští sezóna. Na prkna Festivalového divadla se za rok vrátí i úspěšné představení Tannhäusera od režiséra Tobiase Kratzera a k vidění bude i obnovená inscenace Mistrů pěvců norimberských. Slavnosti Bayreuther Festspiele, které v jubilejním roce musely vyjít se seškrtaným rozpočtem, dostanou pro příští sezónu nakonec více financí jak od spolkové vlády z Berlína, tak od zemské vlády v Mnichově. Každý přidá ke své dosavadní finanční injekci jeden milion eur, čímž se prostředky v obou případech zvýší na 5,2 milionů eur.

Pro Festivalový orchestr, složený z hudebníků z nejrůznějších ansámblů, letošní sezóna na rozdíl od slavností nekončí. Od 29. srpna do 6. září předvedou své kvality na koncertech v pěti španělských městech (Barcelona, Santander, Sevilla, Madrid, Valencia). Pod vedením Pabla Heras-Casada zazní výběr z tetralogie Prsten Nibelungův, která před sto padesáti lety otevřela již kultovní slavnosti. Tentokrát to bude ovšem bez umělé inteligence, pro kterou ještě v Bayreuthu čas nedozrál. 

Foto: Enrico Nawrath

Facebook X E-mail WhatsApp