„Podmanivý zvuk nástroje od benátského loutnaře Mattea Goffrillera z roku 1729 rozezněl prostorný sál v Muzeu hudebních nástrojů.“

„Mimořádné pozornosti se kromě violy da gamba letos dostalo rovněž baroknímu hoboji.“

„Bachova hudba provázela také plavbu po řece v elektročlunu stejně tak jako ve speciální tramvaji po městě.“

Kantáty, sonáty, partity, moteta, koncerty pro čtyři ruce nebo tři klavíry, Vánoční oratorium, pašije. Janovy i Arabské. Ty druhé nejsou sice od Johanna Sebastiana Bacha, nicméně z něj vycházejí. Na koncertu pod širým nebem představil Ensemble Sarband, soubor složený z hudebníků různého vyznání ze sedmi zemí patří už léta mezi stavitele mostů mezi kulturami a náboženstvími. Na takzvané BachStage v centru Lipska zazněly také hity heavymetalové kapely Iron Maiden upravené pro komorní orchestr ze Stuttgartu. A potkaly se s Bachem a Vivaldim. Vrcholící Bachovy slavnosti nabízejí inovativní i tradiční formáty, setkání se stálicemi hudebního nebe i talenty, jejichž hvězdička nabývá na intenzitě a dělají dobře nejenom duši, ale i ovzduší.

Bach k poslechu i mlsání  

Skříňky jsou téměř okamžitě obsazené. Bachovo muzeum se krátce po otevření plní návštěvníky. Odlehčeni od kabelek a baťůžků kráčejí vstříc vyprávění o životě a díle Johanna Sebastiana Bacha, jehož bílá busta zdobí foyer muzea slavícího čtyřicátiny. O pětatřicet let starší je další oslavenec, Bachův archiv, který byl založen u příležitosti dvoustého výročí úmrtí skladatele. Historii renomované instituce včetně spolupráce badatelů během studené války a rozděleného Německa mapuje mimořádná výstava. Pozornost poutá i další expozice či spíše unikátní dar, který jubilující Bachův archiv obdržel od rejdaře, sběratele umění a hudebního badatele z New Yorku. Elias N. Kulukundis za více než sedmdesát let shromáždil nejrůznější materiály o životě a tvorbě synů Johanna Sebastiana Bacha. Kolekce Kulukundis v hodnotě deseti milionů eur, byť je ze své podstaty nevyčíslitelná, zahrnuje na sto třicet notových autografů, korespondenci či prvotisky. Pro Wilhelma Friedemanna (1710–1784), Carla Philippa Emanuela (1714–1788), Johanna Christopha Friedricha (1732–1795) a Johanna Christiana Bacha (1735–1782) zajisté nebylo snadné vystoupit ze stínu slavného otce. Ponechal jim však volnost rozvíjet vlastní hudební styl.

Atraktivní expozice si návštěvníci slavností nenechají ujít stejně jako pořízení bachovských suvenýrů. V prodejničce u kostela svatého Tomáše, ve kterém Bach dvacet sedm let hrával, „zdržuje“ u pokladny mladá žena. Nemůže se totiž rozhodnout, kterou bustu skladatele si kromě několika cédéček a kulaté čokoládové speciality zvané Bachtaler koupí. Prodávající jí nosí sošky různých velikostí v polystyrenových boxech, které paní téměř obřadně bere do rukou. Vybere si druhou největší a když vše zaplatí, s rozzářenýma očima se otočí k několika čekajícím zákazníkům a omluvně dodá, že přijela až z Jihoafrické republiky. Fronta s naprostým pochopením úsměv opětuje, není přece kam spěchat. Ačkoli to může být relativní. Příležitostí vidět a hlavně slyšet je toho na slavnostech opravdu mnoho a je také vhodné být na místě koncertů s dostatečným předstihem.

Dvě dlouhatánské klikatící se fronty téměř zatarasily ulici před kostelem svatého Mikuláše. Chrám pomalu polyká natěšený dav, který se na dobré dvě hodiny oddá třem kantátám Johanna Sebastiana Bacha. Složil je pro nedělní bohoslužby na biblické texty, které hlásají o spektakulárních uzdraveních a zmrtvýchvstání. Bach v nich tematizoval pomíjivost života, umírání, smrt i věčný život a jejich zařazení do programu slavností plně koresponduje s jejich letošním mottem Transformace.

Mezinárodní publikum dychtivě naslouchá provedení ansámblu The Constellation Choir and Orchestra. Loni v srpnu jej založil renomovaný znalec díla Johanna Sebastiana britský dirigent, sir John Eliot Gardiner, který se po pár letech pauzy vrátil na lipský festival. A sklidil zasloužený potlesk. Ten si za bravurní výkon vysloužil i Němec Thomas Fritzsch, jeden z předních interpretů hry na violu da gamba. Podmanivý zvuk sedmistrunného nástroje od benátského loutnaře Mattea Goffrillera z roku 1729 rozezněl prostorný sál v Muzeu hudebních nástrojů. Nachází se v rozlehlém komplexu Grassi, kde najdete ještě Muzeum užitého umění a Muzeum etnografie. Thomas Fritzsch představil repertoár Paula de Wit, rodáka z nizozemského Maastrichtu, významného vydavatele, hudebníka a sběratele hudebních nástrojů, který zemřel před sto lety. Na programu byly kromě Overtury D dur Johanna Sebastiana Bacha (Air) kompozice Georga Friedricha Händela (Sonáta C dur), osmé Nokturno e moll Johna Fielda, Consolation E dur od Ference Liszta nebo Starofrancouzská vánoční píseň od Bachova současníka Louise de Caix d´Hervelois. Kromě violy da gamba znělo na koncertu také cembalo i klavír z dílny Blüthner z roku 1857, na kterých své umění předvedl další mezinárodně uznávaný Michael Schönheit, který proslul také jako varhaník. 

Mimořádné pozornosti se kromě violy da gamba letos dostalo rovněž baroknímu hoboji. Hrou na tento nástroj více než čtyři desetiletí okouzluje belgický hobojista Marcel Ponseele, který v rámci slavností převzal prestižní Bachovu medaili města Lipska. Není bez zajímavosti, že Johann Sebastian Bach pro hoboj složil dvě stě šestnáct sólových partů.  

Bachem k zeleným plícím

Na slavnostech, které se konají nejenom v kostelích a koncertních sálech, ale také třeba v pražírně kávy, u památníku Bitvy národů nebo na vlakovém nádraží, lze ale nejenom pasivně naslouchat. Můžete se opřít do pedálů a vydat se po stopách Bacha na kole. Projekt houslistky Mareike Neumann a mezzosopranistky Mareike Neumann Bach by Bike vznikl před deseti lety a za svou inovativnost už získal i několik ocenění. Cyklovýlety po stopách Bacha, ale také rodáka z Bonnu Ludwiga van Beethovena doplnily hudebnice o soubor Bach by Bike Ensemble, který koncertuje na různých festivalech. Pro letošní Bachfest připravily třicet osm kilometrů dlouhou cyklotúru napříč jezerní krajinou na okraji Lipska a účastníky potěšily kratšími koncerty v kostelích v Markleebergu a Störmthalu.

Hudba Johanna Sebastiana Bacha provázela také plavbu po řece v elektročlunu stejně tak jako ve speciální tramvaji po městě. V podání studentů Hudební a divadelní akademie Felixe Mendelssohna-Bartholdyho zazněla mimo jiné árie z kantáty Bereitet die Wege, bereitet die Bahn, BWV 132. Bach ji složil v roce 1715 ve Výmaru pro čtvrtou adventní neděli.

Všechny tři projekty kromě Bachovy hudby spojuje snaha o udržitelnost, ostatně už několik let si účinkující po vystoupení neodnášejí kytice květů, nýbrž ruličku se sazeničkami. K udržitelnosti slavností má přispět i tzv. klimatický pas. Cílem je kompenzovat emise CO₂, které během slavností vyprodukují účinkující i publikum nejenom z Německa, ale více než padesáti zemí světa. Prodává se ve třech variantách od padesáti do sto deseti eur s ohledem na počet ujetých kilometrů do Lipska. Majiteli klimatického pasu poskytne patnáctiprocentní rabat na vstupenky a výtěžek putuje na výsadbu dalších stromů pro asi třicetihektarový smíšený Bachův les. Rekultivace někdejší uhelné pánve na západním břehu umělého jezera Störmthaler See představuje největší zalesňovací projekt Saska.

Intendant slavností profesor Michael Maul na zahajovacím koncertu v kostele svatého Tomáše zavtipkoval, že se v Lipsku opět sešla největší „bachovská svépomocná“ skupina na světě. Příznivci díla geniálního velikána se zajisté už nyní těší na to, jak se po letošní Transformaci sejdou v červnu 2026 V dialogu, jak zní motto příštího ročníku. Nabídne mimo jiné „hitparádu“ padesáti nejoblíbenějších kantát Johanna Sebastiana Bacha, od padesáté až po první příčku tak, jak je vybrali lidé v několikaměsíčním internetovém hlasování.

Foto: Zita Senková

Facebook X E-mail WhatsApp