„Lidé z Hradišťanu i učitelé ZUŠ komunikují rovnocenně, v jejich šestici by člověk nenašel žádný podřízený hlas.“

„Je zajímavé slyšet oblíbenou píseň v téměř symfonickém hávu. Muzikanti Hradišťanu naslouchají se zájmem i s pobavením.“

„‚Mě si nevšímejte,‘ shrnuje svoji roli Jiří Pavlica.“

V polovině listopadu končí další ročník Mezinárodního hudebního festivalu Lípa Musica a k tomu pravidelně patří společný projekt se ZUŠ Česká Lípa, nazvaný Má to smysl! V něm se talentovaní žáci už od roku 2015 setkávají s významnými hudebníky, kteří se střídají v roli uměleckých garantů festivalu. Čeká je jednak workshop a jednak společný koncert. Letošním garantem je Jiří Pavlica a k němu se přidali další členové Hradišťanu. 

Českolipská ZUŠ si je dobře vědoma, že spolupráce s festivalem nabízí žákům laskominy, které standardní výuka neumožní: v posledních letech se mohli chvíli učit či osobně inspirovat třeba u houslisty Josefa Špačka, sopranistky Hany Blažíkové či klavíristky Jitky Čechové. „Uměleckou osobností, se kterou se mladí talenti naší školy budou moci setkat, a to nejen na pódiu, ale i na mistrovských kurzech, je v letošním roce vynikající český houslista Jiří Pavlica…“ čteme na webu školy. Tak vida: mistrovské kurzy! Člověk si s úsměvem uvědomí, jak „vážnohudebně“ to škola pojímá. „Koncert našich žáků s prvotřídním českým houslistou Jiřím Pavlicou,“ ohlašuje se v pozvánkách.

Je středa 13. listopadu, první projektový den. V malém sále českolipské ZUŠ se před polednem pilně rozezpívávají asi tři desítky dětí. Mísí se tu členové vícera pěveckých uskupení: od nejmladších ve sboru Korálky až po věkově různorodé Sborucení, kde zpívají žáci, kteří jinak studují hru na některý z hudebních nástrojů.

11.55 Všichni napjatě čekají. Učitel klavíru a zástupce ředitele ZUŠ Jan Ševčík přehrává melodie, které známe od Hradišťanu. Učitelé připomínají, ať si všichni vypnou mobilní telefony.

12.09 Ředitel ZUŠ Marek Kučera vítá hosty z Hradišťanu: Jiří Pavlica, primáš, David Burda, klarinetista a flétnista, Josef Fojta, klávesista a perkusista. Je s nimi i Martin Prokeš, ředitel festivalu Lípa Musica. Ten krátce připomíná poslání workshopu. Děti v sále jsou sympaticky pozorné a ukázněné.

12.13 Jiří Pavlica se ujímá slova a je stručný: „Pojďme zpívat! Já k tomu nic moc říkat nebudu. Jak víte, název tohoto projektu zní ‚Má to smysl!‘ Aby to mělo smysl, hudba nám všem musí dělat radost. A mimochodem – jsem tu letos poprvé, ale jak jsem zatím viděl, máte úžasnou a fantastickou ZUŠku, a jak jsem poznal, i skvělé učitele.“

12.14 Následují přesuny, během kterých se kdosi z přítomných rodičů hned vrhá na Jiřího Pavlicu a připomíná mu někdejší setkání v Uherském Hradišti.

12.18 Jan Ševčík je u klavíru, sbor a mladinká sólistka zpívají Tancovala v lese víla. Jiří Pavlica chválí: „Co bych vám k tomu řekl? Je to super. Jako autor jsem maximálně spokojen.“ Při opakování se muzikanti Hradišťanu postupně přidávají. Pro publikum je to rozkošná improvizace, jen nejmladší sboristé jsou mírně v rozpacích, neboť slyší něco, na co nejsou zvyklí. Ale po chvíli se osmělují.

12.25 „Nemusíme to vracet, je to úplně v pohodě. Jenom nezapomeňte na úsměv…“ radí Jiří Pavlica. (Pilovat by se dalo ještě hodně, říká si ucho v publiku. Ale budiž, atmosféra má přednost.) Pak se zpívá Studánko, rubínko – opět nejprve jen sbor s klavírem, podruhé i muzikanti Hradišťanu, Jiří Pavlica už s houslemi. Na konci se rozhlíží: „Koho jsem ještě nepochválil?“

Muzikanti si drobně domlouvají další postup. David Burda rozhoduje: „Vy si to začněte a my se přidáme.“

12.35 První zkouška končí a sbor usedá do publika. „To bylo lehký zpívání,“ hodnotí jedna z nejmladších sboristek.

Účinkující se vystřídali, u klavíru je učitel David Mašek. Jiří Pavlica: „Teď bude Dřímotěnka? Tam není sbor?“ Učitelé ale mají jinou představu: dvě dětské pěvkyně jako sólistky a s nimi trojice dospělých – klavír, flétna, vokály. „Já se snažím dělat to pozadí,“ komentuje svoje angažmá učitelka zpěvu Alena Hellerová. „Hrajte to, jak to máte, a my se přidáme,“ souhlasí David Burda. „Sen slétá dětem na víčka…“ zpívají dívenky Tereza Dubnová a Anna Hrušková, které se prý písničkám Jiřího Pavlici věnují od svých pěveckých začátků. Členové Hradišťanu vstupují s improvizacemi, které si na místě domlouvají.

12.45 Dospělí řeší, jak a kdo se nakonec zapojí. Domluvy jsou demokratické, lidé z Hradišťanu i učitelé ZUŠ komunikují rovnocenně, v šestici by člověk nenašel žádný podřízený hlas. Jen malé sólistky to sledují trošku vyjukaně. Pak se znovu hraje a zpívá, publikum tleská a muzikanti ještě chvíli přemítají, jestli do Dřímotěnky přece jen nepřidat sbor. Vítězí dosavadní varianta.

12.52 Zkouška končí. „Je to šrumec,“ hodnotí Jan Ševčík. „Jakmile bylo jasné, že tu bude Hradišťan, mohli jsme zapojit sbory, a celkem to je asi sto padesát dětí. Místy mi z toho jde hlava kolem.“

Přesouváme se do velkého sálu, kde se už chystá Komorní symfonický orchestr, zřetelně posílený pedagogy, zejména ve smyčcích. Pěvecký sbor tvoří spíše starší děti. Jan Ševčík je tentokrát v roli dirigenta.

13.06 Zkouší se Pavlicova Modlitba za vodu. Je zajímavé slyšet tuhle oblíbenou píseň v téměř symfonickém hávu, s výraznými tympány a ovšem taky se saxofonem. Muzikanti Hradišťanu naslouchají se zájmem i s pobavením. Jiří Pavlica: „Skvělé, skvělé! Jednotlivé sekce jsou výborné. Mám jen dvě přání. Kdyby to šlo, maličko živěji. Ono si to postupně trochu sedá… A prosím všechno široce. Nevím, jaké máte zkušenosti s vodou, ale voda má ten charakter, že se převaluje – tak ať se i ta písnička převaluje… Jinak já se vám přizpůsobím, ale budu to hrát trochu vostřejc…“

Hraje a zpívá se znovu, Jiří Pavlica nechává průběh na dirigentovi a postupně se připojuje s houslemi nebo zpěvem, ale ve zvuku orchestru zaniká. Má to půvabný charakter: orchestr hraje, sbor zpívá – a tři lidé z Hradišťanu hledají svoji roli. V závěru Jiří Pavlica přidává malý výklad k textu Jana Skácela a také David Burda dává sboristům dílčí pokyny. Jiří Pavlica pak shrnuje: „Tady jsem viděl zázrak během patnácti minut. Vůbec se toho nebojte!“

13.27 Společným potleskem zkouška s členy Hradišťanu končí. Orchestr ještě samostatně cvičí Händelovo Aleluja – jednu z kompozic chystaného koncertu, kterou výjimečně nenapsal Jiří Pavlica. Ten je ale vzápětí vtažen do málem nekončící „autogramiády“, což v soudobém pojetí neznamená podpisy, nýbrž společné fotografie – hlavně „selfíčka“. „Zvažovali jsme, jestli s dětmi absolvovat třeba seznámení s historií lidové hudby,“ říká v přestávce. „Máme s sebou i patřičné nástroje. Ale v limitovaném čase by se to nestíhalo.“

Kolem čtrnácté hodiny se vracíme do malého sálu, který tentokrát spolu s několika sboristkami obsadila Jazzová farma – školní orchestr, zaměřený na žánry mimo vážnou hudbu. Je asi příznačné, že ho tvoří spíše starší žáci, kteří celkově působí suverénněji než jejich „vážnohudební“ kolegové: jako kdyby se mladí lidé mimo klasickou oblast cítili sebevědoměji, méně jako školáci a víc jako muzikanti. Jazzová sóla hrají bez not, jsou prý opravdu jejich. Zkoušku vede učitel David Mašek a do průběhu občas zasahuje David Burda, který dovede pokaždé zformulovat stručný a pro muzikanty jasný pokyn. Instrumentalisty krotí: „Jakmile neslyšíme sbor, je něco špatně. I vy ho musíte slyšet!“ A sboristům zdůrazňuje, ať nemají strach a pokaždé nastoupí naplno. Jiří Pavlica se spíš drží zpátky. „Tam je rovnou zpěv? To jsou věci…“ – „Chcete to jinak?“ stará se kapelník. „Ne, my se přizpůsobíme,“ ujišťují členové Hradišťanu a se zájmem se seznamují s jazzovým hávem svého repertoáru. Jazzově laděné improvizace jim ovšem nejsou cizí, jak ukazují vzápětí. „Nevěřím, že se čas ztrácí,“ zní jedna ze slavných Pavlicových písní, v níž autor zpívá sólo. „Mě si nevšímejte,“ shrnuje Pavlica svoji roli na konci.

15.15 Členové Hradišťanu se prozatím loučí. Před čtvrtečním vystoupením v České Lípě, jímž projekt Má to smysl! vrcholí, je ve středu večer čeká ještě docela jiný koncert – s Hanou a Petrem Ulrychovými a skupinou Javory Beat v Mladé Boleslavi.

Foto: Facebook ZUŠ Česká Lípa