PORTÁL O KLASICKÉ HUDBĚ

„Tentýž orchestr dva dny po sobě a máte pocit, jako když den střídá noc.“

„Opouští nadpřirozené elementy světa kouzel a oproti výkladu Gottfrieda von Straβburga zde absentuje prvek čarovného nápoje jakožto prostředku k zamilování.“

„Těleso promlouvalo jako freudovské podvědomí, zachycovalo hloubku bolesti lidské duše a boj o vlastní bytí tak niterně, jak je to jenom možné.“

Bayreuther Festspiele 26. srpna uvedly nové nastudování Wagnerovy opery Tristan a Isolda. V kontextu bayreuthských poměrů lze novou produkci pod hudebním vedením šéfdirigenta České filharmonie Semjona Byčkova řadit do ranku konzervativních.

„Výčet operních superstars, které se slétnou do La Scaly, aby tam společně prožily večer nazvaný Znovu hledět ke hvězdám, bere dech.“

„Nejsem si jist, zda je opravdu nutné kořenit árie recitací náročných veršů Cesare Paveseho či Eugenia Montaleho, o plamenných úvahách marxisty Antonia Gramsciho nemluvě.“

„La Scala je symbol umění, divadla a kultury, která nám pomáhá vyjít ven a znovu hledět ke hvězdám.“

Na sedmý den posledního měsíce v roce připadá svátek svatého Ambrože, patrona italského Milána. Ve stejný den tradičně zahajuje novou sezónu milánská La Scala. Letos z pochopitelných důvodů pouze prostřednictvím televizního přenosu do celého světa. 

„Stíny repríz jsou jasné: rutina mezi členy orchestru, zpěváci bez velké ambice, režisérův záměr pozapomenut… Světla repríz jsou radostnější.“

„V Národním divadle byl hostem zvýrazněných dvou repríz Giordanovy opery Andrea Chénier brazilský tenorista Martin Muehle. Nabídl hlas pro roli ideální.“

„Repríza projektu Sternenhoch, který se stal pro určitý segment publika zřejmě kultovním, připomněla, že současné umění je opravdu široce rozkročeno.“

Operní premiéry mají svou atmosféru, své rituály, své oslavy. Řada měsíců studia a příprav a týdnů zkoušení je u konce. Přijde premiérové publikum a netuší, kolik všechno to samozřejmé a krásné nebo třeba ujeté a zvláštní stálo úsilí. Vlastně ho to ani nezajímá. Nepatří do té party, která nemá od výsledku odstup. Party, která zaujatě pracovala, určitě se prací i bavila a teď vydává počet z toho, co umí. Publikum stojí nezaujatě vně. Vidí, slyší, vnímá, prožívá, promýšlí… – a vytvoří si během večera svou představu, pocit, úsudek.

„Je moc dobré vidět něco, co moje generace vidět nemohla – původní inscenaci z roku 1967.“

„Akustika není tak suchá, abychom tady Wagnera nemohli uvádět.“

„Ani v Bayreuthu nejsou akustické podmínky úplně ideální.“

Pražskou inscenaci Wagnerova Lohengrina předloni nastudoval a i při dnešní nedělní večerní repríze povede mladší německý dirigent Constantin Trinks, mezinárodně uznávaný wagnerovský interpret. Je hostem významných divadel, objevuje se i jako koncertní umělec v nejznámějších sálech. Vrací se i na festival v Bayreuthu. Diriguje operní repertoár od Mozarta po Luigiho Nona, ale obzvláště a rád díla Richarda Wagnera…

„Nabízí se tu lákavá možnost setkání s dílem v podobě nerušené násilnými aktualizacemi.“

„Významné podněty vycházely tento večer od dirigentského pultu od  Constantina Trinkse.“

„Andreas Schager je typický hrdinný tenorista, jehož hlas však zatím naštěstí ani trochu neztěžkl.“

Wagnerova Lohengrina má pražské Národní divadlo na repertoáru už dva roky. Dva renomovaní zahraniční hosté v hlavních rolích byli však nyní důvodem k uspořádání dvou mimořádných zvýrazněných představení. Náhlá nemoc pak způsobila, že hosté byli nakonec tři – Andreas Schager, Thomas Johannes Mayer a s nimi neplánovaně ještě Barbara Haveman. Znovu si operu poslechnout a prožít stálo s nimi za to.

„Andreas Schager se z osmdesáti procent věnuje Richardu Wagnerovi, ale zpívá také Maxe nebo Florestana.“

„Thomas Johannes Mayer o Wagnerovi hovoří jako o skladateli, který byl vždycky na jeho straně.“

„Wagnerova hudba je úžasná, plná emocí a exprese; je mi velmi blízká  svou dramatičností, vyznává se Eliška Weissová.“

Jako Lohengrin vystoupí v pátek a v neděli v pražském Národním divadle jeden z nejuznávanějších wagnerovských tenoristů současnosti Andreas Schager, který s rolí debutoval koncem loňského roku ve Vídni. Druhým exkluzivním hostem obou představení je německý barytonista Thomas Johannes Mayer. Hlavní ženské role zpívají Barbara Haveman, známá v Praze jako Tosca, a Eliška Weissová. Diriguje Constantin Trinks, pravidelný spolupracovník operních domů v Drážďanech, Mnichově, Vídni, Hamburku, Paříži a Curychu i festivalu v Bayreuthu.

„Fascinace klasikou je nějak přítomna v každém člověku.“

„Vyrůstal jsem na farmě, klasickou hudbu jsme vůbec neposlouchali.“

„V devatenácti jsem neuměl noty – a dnes zpívám po celém světě Wagnera.“

Fascinace Wagnerem je výjimečné spojení opery a filmu, projekt, jehož světová premiéra se uskuteční 25. října v Praze. Tvůrci v čele s režisérem a scenáristou Selcukem Carou jsou přesvědčeni, že film propůjčí opeře nový rozměr. Ve Foru Karlín, rok po svém prvním hostování, jako spolutvůrce a jako hlavní pěvecká hvězda vystoupí tenorista Andreas Schager, jeden z nejvyhledávanějších wagnerovských pěvců současnosti. V rozhovoru pro portál KlasikaPlus.cz zmiňuje v souvislosti s cílem projektu svou vlastní cestu ke klasické hudbě.