PORTÁL O KLASICKÉ HUDBĚ

Nadějný pěvec a pravidelný čtenář portálu KlasikaPlus.cz, též milovník hudby Richarda Wagnera, basbarytonista Theodor Šimáček (*2006) se zúčastnil letošního jubilejního ročníku Bayreuthského festivalu. Přehlídka vyhrazená právě Wagnerově hudbě se letos konala přesně postopadesáté a Šimáček v následujícím textu zachycuje ducha akce, reflektuje navštívené inscenace i sugestivně líčí své pocity nad dílem skladatelova génia.

Na Mnichovských operních slavnostech, které se těší pozornosti milovníků opery doslova z celého světa, se vždy v měsíci červenci uvádí nové inscenace uplynulé sezóny, z nichž dvě mají vždy premiéru právě na festivalu, a některé další inscenace z bohatého repertoáru Bavorské státní opery. Většina rolí je atraktivně obsazena, takže návštěvníci mají možnost slyšet ty nejlepší pěvce současného operního nebe. Závěr letošního festivalu patřil dvěma novým inscenacím populárních oper – Gounodovu Faustu (premiéra 8. února 2026) a Verdiho Rigolettovi (premiéra 7. března).

Jubilejní operní slavnosti v Bayreuthu začaly skandálem kvůli nepochopitelně zrušené přednášce významného německého publicisty židovského původu o antisemitizmu Richarda Wagnera, která se nakonec stejně uskutečnila. Přinesly historicky první uvedení opery Rienzi, kterou sám Wagner ze slavností vyřadil, pokračovaly experimentálním provedením tetralogie Prsten Nibelungův s použitím umělé inteligence, které publikum i kritiku polarizovalo, a skončily příslibem Berlína a Mnichova poskytnout akci o dva miliony eur navíc.

„Celkový pozitivní dojem korunovalo zdravé tempo, díky němuž mohly proznít všechny vztahové nuance díla, akordickou vertikálou počínaje, melodickou horizontálou konče.“

„Hlavní téma přednesly smyčce klenutě a dynamicky načechraně, což vydatně napomohlo patetickému účinu celé kompozice.“

„Provedení bylo díky pečlivému dirigentskému řízení a muzikálnímu přístupu České filharmonie strhující.“

Francouzská dirigentka Nathalie Stutzmann představila v pražském Rudolfinu výběr ze symfonické tvorby Wolfganga Amadea Mozarta a Petra Iljiče Čajkovského v osobitém stylu, jenž nepostrádal žádoucí klasickou lehkost, ani expresivně rozbouřený patos. Česká filharmonie pod vedením Stutzmann předvedla tradičně profesionálně odvedený kus práce, v němž se nenuceně propojil cit pro slohovou autenticitu se zanícenou dramatičností. Dvořákova síň tak 9. října nabídla charakterové proměnlivý a podnětný posluchačský zážitek.

„V libretu Kouzelné flétny najdeme všechno možné, je to vlastně taková první revue.“

„Vedení MET k nastudování Kouzelné flétny pozvalo Nathalii Stutzmann, což se jako příliš šťastné neukázalo.“

„Režie Simona McBurneyho se snažila o to, aby se na jevišti neustále něco dělo. Když zpěv jednotlivých protagonistů nerušila hra jejich kolegů, rušila množstvím videoprojekcí (často velmi primitivních) a zejména nejrůznějšími neoperními zvuky, které někdy dokreslovaly herectví na jevišti.“

V závěru svého krátkého, leč velice plodného života, pracoval Wolfgang Amadeus Mozart mimojiné na dvou operách, La clemenza di Tito a Kouzelná flétna. Jestliže první operu psal na objednávku pro Prahu jako slavnostní operu ke korunovaci Leopolda II. za českého krále, Kouzelná flétna vznikla pro lidové, tehdy předměstské, divadlo Emanuela Schickanedera ve Vídni. Přenos Kouzelné flétny 3. června 2023 byl posledním z letošních operních přenosů z Metropolitní opery do kin celého světa v rámci programu The Met: Live in HD.

„Inscenace, kterou nyní diváci mohli sledovat v kinech, je zcela novou produkcí MET.“

„V MET debutující holandský režisér Ivo van Hove přistoupil k opeře Don Giovanni celkem tradičně.“

„Part Leporella nečinil Adamu Plachetkovi žádné potíže. Díky kameře, zabírající často detaily obličeje, byla jeho mimika doslova hereckým koncertem.“

Je to neuvěřitelné. Už 581krát byla slavná Mozartova „opera oper“ Don Giovanni uvedena na první světové operní scéně. Zatím poslední reprízu v rámci projektu The MET: Live in HD vysílala Metropolitní opera do kin po celém světě 20. května 2023 a v roli Leporella se představil Adam Plachetka.

„Janáček byl určitě člověk s velkým egem, ale jednoduchost písní uměl ocenit.“

„U Janáčka se s překladem ztrácí virtuozita.“

„Mahlerova Druhá a před ní Ravelův Kadiš… Když na to myslím, mám husí kůži.“

Sopranistka Martina Janková od devadesátých let žije a pracuje ve Švýcarsku. Vrací se tam z cest domů. Současně se občas vrací jako domů na Ostravsko, odkud vyšla. A po vyučování na srpnových pěveckých kurzech se letos ještě jednou vrací do středočeské Litně, kde bývala doma sopranistka Jarmila Novotná. Martina Janková tam má 9. září koncert.