KlasikaPlus.cz© – portál o klasické hudbě

PORTÁL O KLASICKÉ HUDBĚ

...váš vyladěný partner

english

Pěvecká soutěž Antonína Dvořáka nabídla svěží vystoupení letošních oceněných english

„Karlovarský symfonický orchestr pod vedením Jiřího Štrunce předvedl skvělý výkon, výkon o to obdivuhodnější, že se nejedná o těleso primárně specializované na operní tvorbu.“

„Přítomnost zástupců mnoha institucí je důležitým momentem, kdy se u mladých pěvců může rozhodnout o směřování jejich dalšího studia či možnostech profesního uplatnění.“

„Pěvecká soutěž Antonína Dvořáka je důležitou a nenahraditelnou příležitostí, v níž se v mezinárodním kontextu propojují zkušenosti mistrů se zájmem mladé generace.“

V pátek 13. listopadu se v divadle v Karlových Varech uskutečnil koncert vítězů 60. ročníku Mezinárodní pěvecké soutěže Antonína Dvořáka. Vystoupení předcházel slavnostní ceremoniál, během něhož byly mladým adeptům pěveckého umění předány z rukou předsedy poroty Petera Dvorského a představitelů řady kulturních institucí hlavní a zvláštní festivalové ceny. Vítěze v kategorii Junior a Opera doprovázel Karlovarský symfonický orchestr pod taktovkou Jiřího Štrunce.

Lázeňské město Karlovy Vary mají v mnohém štěstí. Díky svým přírodním podmínkám a bohatství léčivých pramenů po léta přitahovalo a stále přitahuje řadu významných osobností společenského života. K jejich kulturnímu uspokojení zde vznikla řada nádherných historických budov. Jednou z nich je i městské divadlo, slavnostně otevřené v roce 1886, na jehož stavbě a výzdobě se podíleli významní vídeňští architekti Ferdinand Fellner, Hermann Helmer, malíři Gustav a Ernst Klimtové, malíř a sochař Franz Matsch. A právě v tomto unikátním architektonickém skvostu, jehož současný stav je výsledkem dlouholeté citlivé rekonstrukce (1976–1999), se v pátek 13. listopadu uskutečnil slavnostní ceremoniál předávání cen spojený s koncertem vítězů Mezinárodní pěvecké soutěže Antonína Dvořáka v kategoriích Junior a Opera. (Pro orientaci uvádím věkové hranice soutěžících – prvá končí čtyřiadvacátým rokem, zatímco ve druhé si mohou změřit své síly pěvci do pětatřiceti let.)

Přítomnost zástupců mnoha institucí tohoto večera je důležitým momentem, kdy se u adeptů pěveckého umění může rozhodnout o směřování jejich dalšího studia či možnostech profesního uplatnění. Právě tento koncert je pro ně vyvrcholením soutěže, neboť se v něm jak odborné, tak širší veřejnosti mohou představit s orchestrálním doprovodem. V této souvislosti bych předem ráda vyzdvihla pohotovost, spolehlivost a flexibilitu Karlovarského symfonického orchestru, který pod vedením dirigenta Jiřího Štrunce předvedl skvělý výkon, výkon o to obdivuhodnější, že se nejedná o těleso primárně specializované na operní tvorbu.

Po předání cen z rukou Petera Dvorského, předsedy poroty v kategoriích Píseň, Junior a Opera, zahájil koncertní program držitel druhé ceny v kategorii Junior, bulharský barytonista Mihail Motaylenko. V árii Valentina Avant de quitter ces lieux z Gounodova Fausta naznačil, že se jedná o perspektivního, hlasově dobře vedeného pěvce zajímavého témbru a přirozeného muzikálního cítění. Cena Hlasového centra Praha mu jistě nebyla udělena náhodou, další ceny získal od slovenských scén – Národního divadla v Bratislavě a v Košicích, jeho soutěžní výkony také ocenila agentura Nachtigall Artists.

Na stejné úrovni (2. místo) kategorie Junior se mezi ženskými hlasy umístila italská sopranistka Alessia Di Quirico. Také ona přijala řadu ocenění – Cenu Josefa Hercla, Divadla Josefa Kajetána Tyla v Plzni, Západočeského symfonického orchestru Mariánské Lázně. Za interpretaci Dvořákovy hudby, včetně dokonalého zvládnutí českého textu, a to jak v operní árii (Za štíhlou gazelou z opery Armida), tak v oblasti písňové (V té sladké moci očí tvých) získala jak Cenu Antonína Dvořáka, tak Společnosti Antonína Dvořáka. Karlovarskému publiku se představila árií Musetty Quando me’n vo z Pucciniho La bohème, v níž se její lyrický soprán zaskvěl jistými výškami. 

Snad nejvíce cen a diváckého obdivu si z festivalu odvezl absolutní vítěz soutěže, polský basista Wojciech Kowalski. Výčet cen, které obdržel ve dvou kategoriích (Píseň a Junior), je obdivuhodný. Kromě hlavní Ceny Mattoni 1873 mu byla udělena Cena Národního divadla v Praze, Karlovarského symfonického orchestru, Galerie Miro, nakladatelství Bärenreiter, společnosti Lieder Society. Ocenění získal i u divácké poroty, Cenu Cläri Venzke mu spolu s donátorkou osobně předal významný polský barytonista Mariusz Kwiecień. Své pěvecké, ale i herecké schopnosti Kowalski dobře zúročil v árii Dulcamary Udite, udite, o rustici z Donizettiho Nápoje lásky, když do této „reklamy účinného léku“ zapojil i část publika. 

I začátek druhé části večera patřil účastníkům kategorie Junior. Ačkoliv byla v programu avizována slavná árie Dalily Amour, viens aider ze Saint-Saënsovy opery Samson a Dalila, držitelka třetího místa, ukrajinská mezzosopranistka Daryna Konoplia si nakonec zvolila Près des remparts de Séville z prvního dějství Bizetovy Carmen. Zaujala barvou hlasu a svými pohyby decentně naznačila, že hrdinka této opery nejen zpívá, ale zároveň i tančí. Ocenění se dočkala jak od Národního divadla v Bratislavě, tak v Košicích.

Bizetovu temperamentní hudbu vystřídala neméně živá árie Noriny Quel quardo, il cavaliere z Donizettiho opery Don Pasquale. Polská sopranistka Paulina Makarowska svým suverénním výkonem diváky plně přesvědčila o oprávněnosti verdiktu poroty, která jí v kategorii Opery udělila první cenu. Další ocenění následovalo od Národního divadla v Brně, moravskoslezského v Ostravě a od Dvořákova pravnuka Antonína Dvořáka IV.

Držitel třetí ceny v kategorii Junior, český basbarytonista Theodor Šimáček, opět prokázal, že je velkou naději našeho operního zpěvu. Navzdory svému věku přednesl árii vodníka Běda, běda, ubohá rusalko bledá nejen technicky vyrovnaně a s plným pochopením obsahu, ale i hlubokou citovou zainteresovaností. Cena ředitele Pražské konzervatoře, určená nejlepšímu českému soutěžícímu v kategorii Junior, mu právem náleží, jakož i Cena Beno Blachuta, Národního divadla Banská Bystrica a festivalu Varhanní Vysočina. 

Francouzská sopranistka Emy Gazeilles příjemně překvapila nejen snahou o pečlivou výslovnost češtiny, ale i výběrem árie z Dvořákovy Rusalky. Místo populárnější a snad i běžnému posluchači bližší árie z prvního dějství si zvolila dramatičtější partii probíhající v rychlém tempu Ó, marno to je z dějství následujícího. Přednesla ji s vnitřní naléhavostí a plným pochopením bytosti zhrzené lidskou nestálostí. Kromě třetího umístění si z karlovarské soutěže odvezla Cenu Divadla F. X. Šaldy v Liberci a Národního divadla Banská Bystrica. 

Tenoristovi Inkyu Parkovi z Jižní Koreje árie přisoudila v kategorii Opera druhou cenu. Pro své vystoupení si zvolil árii Federica È la solita storia del pastore z opery Francesca Cileje L’arlesiana, v níž zaujal soustředěným, technicky vyrovnaným výkonem. Obdržel Cenu Nadačního fondu Soni Červené. Ženským protějškům v této kategorii nebylo druhé místo uděleno. 

Držitelka prvního místa v kategorii Junior, rakouská sopranistka Sofia Sozonenko, opět připomněla často opakované rčení, že Mozart je sice snadný pro amatéry, ale pravý skvost z něj může učinit jen umělec nejvyšších kvalit. Aniž by mladá pěvkyně narušila v árii Paminy Ach, ich fühl’s z Mozartovy Kouzelné flétny její celkový tristní charakter, ve zcela decentní dynamice rozezněla a pro mnohé posluchače odkryla zcela netušené a vzácně slýchané barvy. Právem jí náleží řada cen vyjadřujících respekt k jejímu soutěžnímu výkonu: Cena za nejlepší interpretaci opery německého autora z období klasicismu, Cena Galerie Miro, Nadačního fondu Soni Červené, Karoliny Hromádkové a Aloise Ježka.

Česká sopranistka Veronika Vlková Zaplatilová se v kategorii Opera podělila s Emy Gazeilles o třetí místo. Obtížná árie Manon Sola, perduta, abbandonata z posledního dějství Pucciniho Manon Lescaut vygradovaná do silnější dynamiky vyzněla v jejím podání jako zoufalý nářek nad smrtí odsouzené mladé ženy. Také její výkon v soutěži ověnčila řada ocenění: Cena Gustava Mahlera, Českého rozhlasu Vltava a Symfonického orchestru Českého rozhlasu, Kruhu přátel hudby Kralupy nad Vltavou, hejtmana Karlovarského kraje Mgr. Petra Kubise a festivalu Třeboňská nocturna.

Dramaturgicky dobře vystavěnému koncertu nechyběl náležitý závěr, který tak korunoval snahy mladých pěvců. Zcela jistým tenorovým „c“ se o něj postaral polský tenorista Michał Jopek v árii Rodolfa Che gelida manina z Pucciniho La bohème. K jeho vítězství v kategorii Opera se přidružily Cena Adama Plachetky, dirigenta Františka Drse a Národního divadla Banská Bystrica.

Mezinárodní pěvecká soutěž Antonína Dvořáka, jíž se letos zúčastnilo 87 pěvců z dvaceti zemí, je jednou z významných kulturních akcí nejen v rámci Karlovarského kraje, ale i v celorepublikovém kontextu. Díky organizačním schopnostem a erudici ředitelky Karoliny Hromádkové, jejímu týmu, díky skvělému zastoupení porot z řad pěveckých pedagogů a zástupců kulturních institucí v čele s Peterem Dvorským, ale i dobře fungujícímu zázemí je důležitou a nenahraditelnou příležitostí, v níž se propojují zkušenosti mistrů pěveckého oboru se zájmem mladé generace. Svými koncerty včetně možnosti bezplatně sledovat průběh soutěže tato akce významně přispívá k obohacení kulturního života města.

Foto: Jan Prudík

Marta Ulrychová

Marta Ulrychová

Pedagožka a publicistka

Plzeňská rodačka PhDr. Marta Ulrychová, Ph. D. vystudovala český jazyk a hudební výchovu na Pedagogické fakultě v Plzni, posléze etnografii a folkloristiku na FFUK v Praze. Od 7O. let vyučovala na 1. ZUŠ B. Smetany v Plzni, potom od roku 1990 až do odchodu do důchodu působila na Západočeské univerzitě, nejprve na Katedře hudební kultury Fakulty pedagogické, posléze na Katedře antropologie Fakulty filozofické. Pravidelně publikuje v denním tisku, byla stálou přispěvatelkou časopisu Folklor a Hudebních rozhledů, již třicet let pravidelně publikuje studie a recenze v etnografickém odborném periodiku Národopisná revue. Je stálou účastnicí Kolokvií folkových prázdnin v Náměšti nad Oslavou.



Příspěvky od Marta Ulrychová



Více z této rubriky