18. listopad
Svátek má Romana.
2011 – zemřel Zdeněk Zouhar, pedagog, muzikolog, sbormistr a skladatel (narodil se 8. února 1927). Pracoval jako vedoucí hudebního oddělení Univerzitní knihovny v Brně a dramaturg brněnské redakce hudebního vysílání Československého rozhlasu, od roku 1962 vyučoval na JAMU. Byl propagátorem díla Bohuslava Martinů, a to i v době, kdy bylo jeho jméno v Československu zapovězeno. V Poličce řídil 7. ledna 1956 světovou premiéru jeho kantáty Otvírání studánek. V roce 1977 byl jedním ze zakladatelů Společnosti Bohuslava Martinů. V závěru života působil jako vedoucí katedry dirigování a kompozice na Akademii múzických umění v Banské Bystrici. Je autorem téměř 150 skladeb pro nejrůznější obsazení.
2003 – zemřel Michael Kamen, americký skladatel, autor filmové hudby, dirigent, hobojista, klavírista a autor písní a textař (narodil se 15. dubna 1948). Složil hudbu pro víc než 80 celovečerních filmů a televizních show, například Král zbojníků Robin Hood, Smrtonosná zbraň, Smrtonosná past nebo 101 Dalmatínů. V roce 1999 dirigoval a aranžérsky se podílel v Berklee Community Theater na společném záznamu skupiny Metallica a Sanfranciského symfonického orchestru. Společný nácvik trval 80 hodin a výsledkem je nahrávka. Za svou tvorbu získal dva Zlaté glóby a Cenu Emmy.
1986 – narodila se Elim Chan, dirigentka původem z Hongkongu. Studovala v USA. Od koncertní sezóny 2019–2020 byla šéfdirigentkou Antverpského symfonického orchestru a od sezóny 2018–2019 hlavní hostující dirigentkou v Královském skotském národním orchestru.
1983 – po několikaleté rekonstrukci a přestavbě bylo znovu otevřeno Národní divadlo v Praze. Smetanovu Libuši ztvárnila Gabriela Beňačková, dirigoval Zdeněk Košler.
1974 – zemřel Emil Hradecký, muzikolog, skladatel, pedagog a archivář (narodil se 16. ledna 1913). Hudební vědu a estetiku vystudoval u Zdeňka Nejedlého a Otakara Zicha, skladbu u Otakara Šína a Vítězslava Nováka. Byl členem výboru Sdružení pro soudobou hudbu – Přítomnosti a pedagogem Pražské konzervatoře, podílel se na poválečném zřízení Akademie múzických umění. Po únoru 1948 byl režimem donucen stáhnout se z hudebního dění do ústraní. Až v 60. letech nastoupil do Hudebního oddělení Národního muzea. V roce 1960 vyšel knižně jeho Úvod do studia tonální harmonie, v roce 1972 doplněný v novém vydání. V roce 1974 mu vyšla kniha Paul Hindemith: Svár teorie s praxí.
1973 – zemřel Alois Hába, skladatel, hudební teoretik a pedagog (narodil se 21. června 1893). Patří k významným objevitelům v oblasti moderní klasické hudby, je jedním z hlavních světových skladatelů a průkopníků mikrotonální hudby. Užíval hlavně čtvrttónové ladění, ale pracoval i s třetinotónovým, pětinotónovým, šestinotónovým nebo dvanáctinotónovým. Na Pražské konzervatoř byl jeho učitelem mj. Vítězslav Novák. Ve Vídni pak studoval u Franze Schrekera a seznámil se s významnými osobnostmi tamního hudebního života, mimo jiné s Arnoldem Schönbergem. Ve třiceti začal učit na Pražské konzervatoři a s podporou Josefa Suka tam založil oddělení pro studium mikrotonální hudby. Také na AMU založil a vedl čtvrttónové oddělení. Mezi jeho žáky patřili třeba Gideon Klein nebo Karel Risinger. Podle jeho návrhů byly postaveny speciální nástroje (klavíry, harmonia, klarinet, kytary, trubky). Podstatně zasáhl i do dosavadního formového řádu tzv. atematickým slohem, který záměrně odstranil všechny tematické vazby ve skladbě a částečně je nahradil rytmickými vztahy. Jeho tvorba je rozsáhlá, vyniká v ní čtvrttónová opera Matka, atematická symfonická fantazie Cesta život v půltónovém systému věnovaná Rudolfu Steinerovi, opery Nová země a šestinotónová Přijď království Tvé. Rozložité instrumentální dílo obsahuje sonáty a suity pro různé nástroje psané v různých systémech, komorní hudbu, koncerty a další. Bratr Karel, bratranec Emil a synovec Miroslav se stali také hudebními skladateli.
1966 – historicky první koncert laureátů mezinárodní rozhlasové soutěže Concertino Praga. Konal se v pražském Domě umělců (Rudolfinu) a představili se na něm mimo jiné houslisté Václav Hudeček (2. cena) a Dmitrij Sitkoveckij (1. cena). Soutěž vznikla z iniciativy redakce hudebního vysílání pro děti a mládež Československého rozhlasu. Prvotní ideu rozvíjeli zejména cembalistka Zuzana Růžičková, skladatel Viktor Kalabis, její manžel, a rozhlasová redaktorka Helena Karásková. Díky existenci Organisation Internationale de la Radiodiffusion et Télévision (OIRT), tehdejší východoevropské instituci usnadňující spolupráci mezi rozhlasovými a televizními stanicemi, mohla soutěž získat mezinárodní charakter a odlišit se tak od velkého počtu etablovaných národních interpretačních soutěží. Vzhledem ke komplikacím spojeným s organizací mezinárodních aktivit za tehdejšího politického režimu byla však zároveň zvolena soutěž bez přímé účasti soutěžících, pouze prostřednictvím zaslaných zvukových záznamů. Zpočátku byla soutěž pořádána pouze ve třech kategoriích – klavír, housle a komorní hra. Počet nástrojových oborů se postupně rozšířoval. Když se k veřejnoprávnímu rozhlasu jako původnímu a dosud jedinému pořadateli přidala v roce 2019 Akademie klasické hudby, pořádající také festival Dvořákova Praha, vznikla přejmenováním Dvořákova rozhlasová mezinárodní soutěž pro mladé hudebníky Concertino Praga.
1951 – narodil se Heinrich Schiff, rakouský violoncellista a dirigent (zemřel 23. prosince 2016). Jeho nahrávka Šostakovičových koncertů získala v roce 1985 Grand Prix du Disque, nahrávka Brahmsova Dvojkoncertu s Frankem Peterem Zimmermannem a Wolfgangem Sawallischem obdržela ocenění Deutscher Schallplattenpreis, ceny získala i jeho nahrávka Bachových suit. Jako dirigent působil u orchestrů Northern Sinfonia, Kodaňské filharmonie, Musikkollegium Winterthur a Vídeňského komorního orchestru… Hru na violoncello studoval u Tobiase Kühneho a Andrého Navarry a dirigování u Hanse Swarowského. Sólově debutoval v roce 1971 ve Vídni a Londýně a jako dirigent v roce 1986. Mezi jeho studenty patřili Christian Poltéra nebo Gautier Capuçon.
1951 – zemřel Václav Kálik, skladatel a sbormistr (narodil se 18. října 1891). Autorsky zasáhl do oblastí komorní, symfonické a operní, nejvýraznější stopu však zanechal v tvorbě sborové. Věnoval se řízení sborů (Hudební jednota absolventů a posluchačů vysokých škol v Praze, Pěvecké sdružení Svazu československého studenstva, Hlahol, sbor Dělnické akademie, Pěvecké sdružení jihočeských učitelů v Táboře, Dobroslav a Dobromila v Kolíně a Mužský sbor Janáček v Třebíči) a publikační činnosti (v časopise Hudba, dále v Daliboru, Hudební výchově, Za hudebním vzděláním a ve Věstníku pěveckém a hudebním). Mezi lety 1908 a 1926 průběžně studoval – historii a dějiny umění na Karlově univerzitě a kompozici na konzervatoři, tam u Vítězslava Nováka a Josefa Suka. Roku 1912 pobýval v Drážďanech, kde studoval dirigování u šéfa drážďanské opery Ernsta von Schucha, později odjel ještě na stipendijní pobyt do Říma. Jeho operu Jarní jitro nastudovalo české divadlo v Olomouci. Premiéra, kterou dirigoval Karel Nedbal a režíroval Jiří Fiedler, se konala 1. října 1943. Jiná divadla dílo neuvedla…. Byl synem opavského národního buditele dr. Františka Kahlika.
1951 – zemřel František Michálek, český varhaník a skladatel (narodil se 10. března 1895). Stal se ředitelem kůru v Pardubicích, působil tam jako varhaník i sbormistr pěveckého spolku Suk a pak také jako ředitel Městské hudební školy. V roce 1935 byl jmenován profesorem varhanní hry na brněnské konzervatoři a dále působil jako koncertní varhaník. Po válce učil na JAMU. Komponoval sbory a komorní a varhanní skladby… Narodil se v Dalmácii, na ostrově Vis, kde byl jeho otec varhaníkem a ředitelem Městské hudební školy. V roce 1901 se rodina vrátila do Čech. Michálek studoval u Josefa Kličky, Karla Steckera a Vítězslava Nováka.
1939 – narodil se Tom Johnson, americký minimalistický skladatel (zemřel 31. prosince 2024). Jako hudební kritik byl prvním, kdo v The Village Voice ze 7. září 1972 v článku „La Monte Young, Steve Reich, Terry Riley, Philip Glass“ použil termín „minimal music“. Jeho nejznámějšími díly jsou Hodina pro klavír (1971), Čtyřtónová opera (1972), Selhání (1975) a Devět zvonů (1979). Jeho minimalismus je formalistického typu, spoléhající se převážně na logické sekvence. V New Yorku byl žákem Mortona Feldmana. V roce 1983 se přestěhoval do Paříže.
1883 – definitivně zahájilo provoz Národní divadlo v Praze. Podruhé byla uvedena opera Libuše od Bedřicha Smetany, a to při znovuotevření budovy po požáru, který budovu zachvátil a zničil 12. srpna 1881. První uvedení Libuše se předtím uskutečnilo při otevření divadla 11. června 1881. Premiéru Libuše tehdy a pak i v roce 1883 dirigoval Adolf Čech a titulní roli zpívala Marie Sittová. Operu zkomponoval Smetana už v roce 1872. Určil ji provádět při slavnostních příležitostech. Autorem původně německého libreta je Josef Wenzig, stejně jako k opeře Dalibor. Do češtiny ho přebásnil Ervín Špindler, uváděn byl tehdy jmenovitě však jen Wenzig. Námětem se stala legenda o kněžně Libuši, připomínaná již v Kosmově kronice, ale přejatá hlavně ze zpracování v Rukopisu zelenohorském.
1883 – premiéru měla předehra Husitská od Antonína Dvořáka. Poprvé zazněla při gala programu provázejícím otevření Národního divadla.
1874 – narodil se Josef Egem, pěvec, skladatel a pedagog (zemřel 8. srpna 1939). Jako absolvent pražské konzervatoře hrál v symfonických orchestrech, po absolvování vídeňské konzervatoře se začal věnovat zpěvu, mimo jiné byl basistou německého operního divadla v Brně. V letech 1921 až 1939 působil jako profesor sólového zpěvu na Hudobné a dramatické akademii v Bratislavě, kde vychoval první generaci slovenských operních pěvců. Vedle houslových a klavírních skladeb komponoval i pro orchestr a byl autorem ženských a mužských sborů a jednoaktové opery Svatební dar.
1871 – narodil se Amadeu Vives i Roig, španělský skladatel (zemřel 2. prosince 1932), tvůrce více než stovky divadelních děl. Právě na zarzuelách je založena jeho sláva. Průlom u kritiky i veřejnosti nastal s jednoaktovkou Bohemios v roce 1904, jejíž námět čerpal ze stejného literárního zdroje jako opera Bohéma Giacoma Pucciniho.
1862 – v Praze bylo otevřeno Prozatímní divadlo slavnostním představením hry Král Vukašín od Vítězslava Hálka. Jako první opera se tam hrál 20. listopadu Vodař (Les Deux Journées) od Luigiho Cherubiniho. První novou českou operou nastudovanou pro Prozatímní divadlo byl až Vladimír, bohův zvolenec od Františka Zdeňka Skuherského s premiérou 27. září 1863. Ze Smetanových oper měly premiéru v Prozatímním divadle Braniboři v Čechách (5. ledna 1866), Prodaná nevěsta (30. května 1866), Dvě vdovy (27. března 1874) a Hubička (7. listopadu 1876). V Prozatímním divadle měly také premiéru Dvořákovy opery Král a uhlíř, Vanda a Šelma sedlák a vedle zmíněného Skuherského díla i opery Templáři na Moravě, Drahomíra, Nevěsta husitská a Blanka od Karla Šebora, opery Lejla, Břetislav a Starý ženich od Karla Bendla, Bukovín a Blaník Zdeňka Fibicha a Mikuláš a Svatojanské proudy Josefa Richarda Rozkošného.
1860 – narodil se Ignacy Jan Paderewski, polský klavírista, skladatel a politik, v roce 1919 premiér a ministr zahraničních věcí Polské republiky (zemřel 29. června 1941). Studoval konzervatoř ve Varšavě, kde pak také vyučoval. Uspěl jako klavírista a prosadil se i jako skladatel, jeho opera Manru měla premiéru v Drážďanech a zazněla i v Metropolitní opeře v New Yorku. Krátce před první světovou válkou koupil velký statek v Kalifornii, kde založil jednu z nejznámějších amerických vinic. Napsal asi sedm desítek skladeb. Byl pochován na Arlingtonském národním hřbitově ve Washingtonu a roku 1992 byly jeho ostatky převezeny do Varšavy, kde je pohřben v katedrále svatého Jana.
1836 – narodil se William Schwenck Gilbert (zemřel 29. května 1911), anglický dramatik, libretista, básník a ilustrátor známý díky komickým operám zkomponovaným skladatelem Arthurem Sullivanem. Autorská dvojice vytvořila mezi lety 1871–1896 čtrnáct operet, mezi nejznámější z nich patří HMS Pinafore, Piráti z Penzance nebo Mikádo. Slavili s nimi značné úspěchy, i mezinárodní. Řada z nich zůstává v anglicky mluvících zemích dodnes populární. Inovacemi obsahu a formy Gilbert a Sullivan přímo ovlivnili vývoj muzikálu 20. století.
1786 – narodil se Carl Maria von Weber, německý skladatel, klavírista a dirigent (zemřel 5. června 1826). Jeho nedlouhý život byl poznamenán zdravotními problémy, ale stal se jedním z nejvlivnějších skladatelů počátku 19. století. Rodák ze severoněmeckého Eutinu studoval v Salcburku u Michaela Haydna a pak ve Vídni a v sedmnácti byl jmenován dvorním kapelníkem města Vratislavi, ale v roce 1813 přijal nové místo ředitele a dirigenta pražské německé opery – souboru, který hrál v dnešním Stavovském divadle. Byl jím po tři sezóny. V Praze se také roku 1817 oženil se zpěvačkou Carolinou Brandtovou. Jeho opera Čarostřelec, premiérovaná v Berlíně 18. června 1821, se považuje za zakladatelské dílo německé romantické opery. Weber dílo dirigoval i v Praze, rok po premiéře. V té době už působil v Královském dvorním divadle v Drážďanech, které řídil posledních deset let života. Byl tam předchůdcem Richarda Wagnera, který jeho tvorbu považoval za svůj vzor… V Praze se hrála v roce 1824, rok po vídeňské premiéře, i jeho velká hrdinsko-romantická opera Euryanthe. Vyzvání k tanci je klavírní skladba z roku 1819, dobře známá také v orchestraci Hectora Berlioze z roku 1841. Většina klarinetových skladeb byla napsána pro německého virtuóza Heinricha Baermanna. Weberova hudební řeč navazuje na Mozarta a Beethovena, zejména klavírní skladby však vynikají již jasným romantickým vzletem. S oblibou komponoval také pro dechové nástroje. Dosáhl s nimi výrazovosti, kterou zužitkoval v operních partiturách. Byl nicméně nejen autorem prvních romantických oper, ale také tím, kdo zavedl užívání taktovky při dirigování… Romantickou operu Oberon, mající podtitul Přísaha krále elfů, odjel dirigovat do Londýna, kde měla premiéru 12. dubna 1826. Rozhodl se tam, že bude partituru revidovat tak, aby opera mohla být uvedena rovněž v němčině. K tomu však za jeho života už nedošlo. Skladatel, oslabený tuberkulózou, v Londýně zemřel. Jeho nevšední talent jako skladatele, klavíristy a dirigenta připomíná Mozarta, jehož manželka Constance byla Weberovou sestřenicí. Způsobem orchestrace a přesvědčivým vyjádřením nálad se stal vzorem pro skladatele od Meyerbeera po Wagnera, Liszta, Berlioze a Glinku.
1680 – narodil se Jean-Baptiste Loeillet, původem vlámský skladatel usazený v Londýně a známý jako John Loeillet (zemřel 19. července 1730). Komponoval sonáty, ve třech vydaných svazcích používal jako sólové nástroje flétnu, zobcovou flétnu, hoboj a housle. Působil jako učitel hry na cembalo a hrál na dřevěné dechové nástroje v divadle Queen’s Theatre v Haymarketu. Každý týden pořádal ve svém domě hudební setkání. Pomohl v Anglii popularizovat příčnou flétnu a byl tam zodpovědný za představení 12 Concerti grossi od Arcangela Corelliho. Říká se mu Londýnský Loeillet, aby se odlišil od svého bratrance Jeana-Baptisty Loeilleta, skladatele působícího v Gentu.
1678 – zemřel Giovanni Maria Bononcini, italský houslista a skladatel (narodil se 23. září 1642). Působil jako kapelník v kostelech v Boloni, v roce 1671 odešel do Modeny, kde byl dvorním houslistou u vévodkyně Laury d’Este a od roku 1674 kapelníkem v katedrále. Je znám zejména svými komorními i chrámovými sonátami. Jeho učebnice kontrapunktu Musico prattico byla používána i za hranicemi Itálie. Jeho synové Giovanni Battista Bononcini (1670–1747), Antonio Maria Bononcini (1677–1726) a Giovanni Maria Angelo Bononcini (1678–1753) byli rovněž hudebními skladateli. Zemřel hodinu předtím, než se narodil jeho nejmladší syn.
1678 – narodil se Giovanni Maria Angelo Bononcini, italský violoncellista a skladatel (zemřel v roce 1753). Třicet let byl chrámovým violoncellistou v modenské katedrále a poté působil také v Benátkách a v Římě. Po čtyřicet let byl členem Accademia Nazionale di Santa Cecilia. Komponoval skladby pro violoncello a kantáty.
*********
A VĚDĚLI JSTE, ŽE v tento den také…
1626 – vysvěcena byla bazilika svatého Petra ve Vatikánu, v den výročí vysvěcení původního kostela z roku 326