KlasikaPlus.cz© – portál o klasické hudbě

PORTÁL O KLASICKÉ HUDBĚ

...váš vyladěný partner

english

Klavír v tanečním stylu. Marek Kozák na festivalu Janáček Brno english

„Provádění krátkých motivů, ostinátních struktur a kontrastních pomalejších melodických úseků vytvářelo neustálý hudební pohyb.“

„Kozák vystihl lyrickou povahu skladby, aniž by potlačil její vnitřní pohyb.“

„Akordické vrcholy a proměny tónových poloh dodávaly skladbě koncertní rozměr.“

Klavírní recitál Marka Kozáka, který se 15. listopadu jako matiné uskutečnil ve vile Stiassni v rámci festivalu Janáček Brno, představil bohatý program od Fišerovy valčíkové fantazie přes Bartókovo a Stravinského pojetí tanečních gest, Chopinovu romantickou stylizaci polského folkloru a Smetanovy České tance až k Bachově barokní suitě. Dramaturgii spojovalo téma tance, chápaného v širokém smyslu jako rytmický, výrazový i kompoziční princip.

Koncert klavírního virtuóza Marka Kozáka na festivalu Janáček Brno v unikátním prostoru vily Stiassni otevřely Sny a valčíky Luboše Fišera z roku 1993, jednovětá kompozice, v níž se potkává chopinovsky laděná snivost s valčíkovou melodikou místy záměrně působící až konvenčně. Proměnlivý charakter skladby se v Kozákově interpretaci projevoval především v kontrastním střídání výrazových poloh. Lyrické pasáže přecházely do dramaticky vypjatých míst, rychlých běhů a harmonicky zastřenějších figurací. Kozák tyto proměny vystihl výraznou dynamickou diferenciací a proměnlivou zvukovou intenzitou. Závěr postupně ztišil předchozí napětí a vrátil se k lyrickému, durově zabarvenému tématu. Skladba tak působila jako volná fantazie, v níž se taneční inspirace stává součástí osobitého hudebního vyprávění.

Rumunské tance, op. 8a, BB 56 Bély Bartóka vycházejí z rumunské lidové hudební tradice, kterou skladatel poznával a dokumentoval v rámci svého etnomuzikologického výzkumu. První část Allegro vivace stavěla na krátkých, úsečných motivech a výrazném rytmickém pohybu. Motivy se vracely v obměnách a inverzních podobách, zatímco opakující se doprovodné struktury vytvářely pevnější zvukovou oporu. Kozák přesvědčivě vystavěl postupnou gradaci, v níž se původní úsečnost proměnila v mohutný, téměř heroický vrchol. Druhé Poco allegro nabídlo odlišný typ napětí. Nad opakovanými figuracemi se střídaly a zpracovávaly tematické vrstvy. Provádění krátkých motivů, ostinátních struktur a kontrastních pomalejších melodických úseků vytvářelo neustálý hudební pohyb. Zvlášť výrazná byla Kozákova artikulace, kdy dokázal spojit perkusivní důrazy s jemnějšími legatovými pasážemi a udržel přitom naprostou zřetelnost jednotlivých vrstev.

Dvě miniatury Igora Stravinského představily odlišné zacházení s tanečním rytmem. Valse pour les enfants, vzniklý kolem let 1916–1917, měl mechanickým opakováním valčíkového doprovodu připomínat zvuk dětské hrací skříňky. Lehké, skočné téma a pravidelný třídobý takt vytvářely dojem drobného hudebního mechanismu. Kozák zachoval jeho hravost i stručnost a nepřidával mu zbytečně sentimentální výraz. Naproti tomu Tango z roku 1940 pracuje s tanečním charakterem mnohem neklidněji. Čtyřdobá pulzace byla narušována artikulačními posuny a nepravidelnými akcenty, které částečně zpochybňovaly očekávanou pravidelnost tanga. Kontrasty mezi krátkými staccatovými gesty a delšími legatovými plochami dodávaly skladbě určitou proměnlivost.

Čtyři Mazurky, op. 30 Fryderyka Chopina představily romantické pojetí polských lidových tanců. Společné třídobé metrum zde získávalo v každé skladbě jiný výrazový charakter. První Mazurka č. 1 c moll spojovala folklorně stylizované krajní části s vášnivější a zpěvnější střední plochou. Druhá Mazurka č. 2 h moll plynule navázala na předchozí kus – rubato a houpavý rytmus zdůrazňovaly střídání krátkých motivických frází. Třetí Mazurka č. 3 Des dur přinesla ráznější taneční polohu. Její lidově znějící melodika, která se vynořila z dramatických úhozů ve středním pásmu, se střídala s jemnějšími mollovými úseky, čímž vznikal kontrast mezi otevřeností a ztišením. Závěrečná Mazurka č. 4 cis moll začala zastřenějšími souzvuky, jež postupně uvolnily prostor ornamentální melodii, kontrastním oblastem a střední části s durovým zabarvením. Návrat původního materiálu poté obnovil melancholické vyznění. Kozák v celém cyklu citlivě odstínil charaktery skladeb a pracoval s rubatem tak, aby taneční základ zůstával přítomný i v lyricky ornamentálně rozvinutých pasážích.

Výběr ze dvou řad Českých tanců Bedřicha Smetany navázal na folklorní inspiraci, tentokrát v kontextu českého národního obrození. Skladatel v cyklu umělecky stylizuje české lidové taneční typy, jejich rytmické a melodické charakteristiky rozvíjí prostřednictvím vlastního tematického materiálu a náročné koncertní klavírní sazby. Polka fis moll z první řady stavěla na rychlých bězích a výrazném tanečním pohybu. Oves přinesl zklidnění a zpěvnější charakter. Smetana zde vychází z lidové melodie, již stejně jako v předchozí polce podtrhovalo užití paralelních tercií. Kontrastní oblast s akordickým poskočným motivem posílila výrazové napětí před návratem k úvodnímu materiálu. Kozák vystihl lyrickou povahu skladby, aniž by potlačil její vnitřní pohyb. Cibulička vrátila do programu živější taneční energii. Lidová melodika se zde prolínala s vlastním druhým tématem, přičemž úsečnější staccatové motivy střídaly zpěvné legatové plochy. Akordické vrcholy a proměny tónových poloh dodávaly skladbě koncertní rozměr. Závěrečný Obkročák pak vynikl variační prací s úvodní melodickou myšlenkou, rychlými sestupnými figuracemi a výraznými akordickými skoky.

Závěrečnou položkou hlavního programu byla Partita B dur, BWV 825 Johanna Sebastiana Bacha, první ze šestice klávesových partit. Barokní suita propojuje několik tanečních typů, jejichž odlišnost se projevuje v rytmu, tempu i charakteru melodického vedení. Úvodní Praeludium založené na průběžné figuraci a prolínání hlasů otevřelo prostor pro polyfonní způsob uvažování, který se uplatňoval také v následující Allemande. Její ornamentované běhy vyžadovaly zřetelné vedení jednotlivých hlasů. Živá Corrente přinesla plynulý proud figurací a výraznější taneční pohyb. Po ní následovala Sarabande, jejíž pomalejší tempo a široké melodické oblouky vytvořily výrazné zklidnění. Ornamentika a důraz na druhou dobu dodávaly skladbě osobitou výrazovou hloubku. Dvojice Menuet I a Menuet II postavila vedle sebe dva kontrastní charaktery; návrat prvního menuetu v podobě da capo pak obnovil původní taneční polohu. Závěrečná Giga znovu rozproudila hudební tok rychlými běhy a sekvenčními postupy. Kozák v celé partitě zachoval čitelnost polyfonní sazby, současně však jednotlivým větám propůjčil vlastní charakter a výrazové odstínění.

Jako přídavek zazněla Bachova Gavotta z Partity E dur pro sólové housle, BWV 1006 v klavírní transkripci Sergeje Rachmaninova z roku 1933. Taneční téma se střídalo s lyrickými pasážemi a v klavírní úpravě získalo bohatší zvukovou podobu, plnější akordické souzvuky i širší dynamické možnosti. Kozák spojil energii původního tance s romanticky rozšířenou zvukovostí transkripce. Přídavek tak navázal na Bachovu partitu a zároveň ukázal, jak se barokní hudební materiál proměňuje v pozdější interpretační tradici.

Recitál Marka Kozáka představil tanec jako inspiraci, která může nabývat velmi rozdílných podob. Jednotlivé části programu spojovala interpretační náročnost i potřeba přesně rozlišovat jejich stylové a výrazové charakteristiky. Kozákův výkon vynikl především artikulační jistotou, schopností odstínit zvukové vrstvy a širokou dynamickou škálou. Přesvědčivě přecházel od úsečného, perkusivního úhozu k dlouhým melodickým obloukům a v Bachovi udržel samostatnost hlasů i přehlednost polyfonní struktury. Dramaturgie tak nabídla promyšlený průřez různými podobami taneční inspirace a ukázala její trvalou schopnost podněcovat skladatelskou invenci.

Foto: Marek Olbrzymek

Martin Janečka

Muzikolog, pedagog, zpěvák a multiinstrumentalista, publicista a zvukař
Martin Janečka je absolventem magisterského studia muzikologie a bakalářského studia muzikologie a japonské filologie na Univerzitě Palackého v Olomouci. Ve své profesní činnosti propojuje odborné muzikologické vzdělání s pedagogickou, uměleckou, technickou a publicistickou praxí. V oblasti pedagogiky má zkušenosti s přímou výukou, individuálním přístupem k žákům i vedením vzdělávacích a tanečních kroužků pro děti. Jako pianista a zvukař působil v Agentuře GONG, kde se podílel na realizaci koncertů a kulturních produkcí, ozvučování, osvětlování a nahrávání. Praktické zkušenosti získal rovněž při spolupráci s Moravskou filharmonií Olomouc a na hudebních festivalech, kulturních akcích a odborných konferencích. Své muzikologické a kulturní zaměření uplatňuje také v publicistické tvorbě, v níž se věnuje zejména hudbě, kultuře, filozofii, psychologii, historii, společenským fenoménům a japonské klasické i popkultuře. Podílel se rovněž na produkci a PR festivalů Music Olomouc a Svátky písní Olomouc, kde se také věnoval komunikaci s interprety, propagaci a technickoorganizační podpoře. Vedle profesního zaměření se dlouhodobě zajímá o filozofii, kulturu, četbu, osobní rozvoj, přírodu a environmentalistiku.



Příspěvky od Martin Janečka



Více z této rubriky