KlasikaPlus.cz© – portál o klasické hudbě

PORTÁL O KLASICKÉ HUDBĚ

...váš vyladěný partner

english

20. listopad

Svátek má Nikola.

2018 – zemřel Levine Andrade, indicko-britský houslista, violista, skladatel filmové hudby a dirigent (narodil se 12. listopadu 1954). Spolu s Irvinem Ardittim, Lennoxem Mackenzie a Johnem Senterem byl zakládajícím členem smyčcového kvarteta Arditti Quartet, ve kterém účinkoval 17 let, a založil London Telefilmonic Orchestra, který hrál v různých filmech a televizních reklamách.

2005 – zemřel Přemysl Charvát, dirigent a korepetitor (narodil se 4. října 1930), působící po celý život v Národním divadle. Nastudoval na sto padesát hudebnědramatických děl všech slohových období, dirigoval více než dva tisíce představení. Výrazně se věnoval moderní tvorbě. Na Pražské konzervatoři vedl v letech 1980-1990 její orchestr. Koncertoval jako klavírista a působil také jako překladatel her a operních libret.

2005 – zemřel James King, americký operní pěvec (narodil se 22. května 1925). Byl považován za jednoho z nejlepších amerických tenoristů poválečného období. Vynikal v interpretaci děl Richarda Wagnera a Richarda Strausse. Začínal jako barytonista. Posledním vystoupením v tomto oboru byl jeho debut v opeře v San Franciscu v úloze Escamilla v Carmen s Marilyn Horne v titulní roli v květnu 1961. Už roku 1960 zahájil souběžně kariéru tenoristy jako rezidenční umělec v Městské opeře v Saint Louis. Během 60. let se postupně prosadil v Evropě, včetně Deutsche Oper Berlin, Salcburského festivalu, Vídeňské státní opery, Bayreuthského festivalu a milánské La Scaly. V lednu 1966 debutoval v Metropolitní opeře jako Florestan ve Fideliovi. Poslední vystoupení tam měl 27. dubna 1996, kdy zpíval Walthera ve finále Wagnerových Mistrů pěvců norimberských na závěr programu James Levine Gala.

1996 – zemřel Ján Albrecht, slovenský humanista, estetik, muzikolog, violista, pedagog a organizátor kulturního života (narodil se 7. ledna 1919). 1919 – narodil se Ján Albrecht, slovenský humanista, estetik, muzikolog, violista, pedagog a organizátor kulturního života (zemřel 20. listopadu 1996). V Bratislavě působil na filozofické a na pedagogické fakultě Univerzity Komenského, na konzervatoři i na Vysoké škole múzických umění. V roce 1973 založil soubor Musica aeterna. Byl synem skladatele Alexandra Albrechta.

1984 – zemřel Alexander Moyzes, slovenský skladatel (narodil se 4. září 1906). Jeho rozsáhlý kompoziční odkaz obsahuje mimo jiné 12 symfonií, symfonickou báseň Nikola Šuhaj nebo kantátu Demontáž. Byl jedním ze zakladatelů Slovenského lidového uměleckého kolektivu (SĽUK), pro který vytvořil mnohá díla jako například Tance z Pohroní či Tance z Gemera. Velikost Moyzesova nadání, jeho profesionální skladatelské školení i rozsáhlá pedagogická činnost ho po boku Eugena Suchoně a Jána Cikkera postavily do role zakladatelské osobnosti moderní slovenské hudební kultury. Mezi jeho žáky byli L. Holoubek, Š. Jurovský, D. Kardoš, A. Očenáš, I. Hrušovský, L. Burlas, I. Pařík a mnozí další. Jeho otec Mikuláš Moyzes byl rovněž hudebním skladatelem.

1974 – premiéru měla skladba Des canyons aux étoiles (Od kaňonů ke hvězdám) Oliviera Messiaena. Monumentální dvanáctivěté dílo pro sólový klavír, lesní roh, xylorimbu, zvonkohru a orchestr oslavuje přírodní krásy amerického Utahu i duchovní povznesení člověka k Bohu a mimo jiné cituje zpěv řady severoamerických ptáků. Dílo si objednala americká mecenáška Alice Tully u příležitosti 200. výročí vyhlášení nezávislosti USA. První provedení v Lincoln Center v New Yorku se uskutečnilo pod taktovkou Frederica Waldmanna, hrál orchestr Musica Æterna, mezi sólisty byla pianistka Yvonne Loriod, skladatelova druhá manželka.

1964 – premiéru měly v Moskvě Smyčcový kvartet č. 9 Es dur, op. 117 a Smyčcový kvartet č. 10 As dur, op. 118 Dmitrije Šostakoviče. Obě díla provedlo Beethovenovo kvarteto

1950 – ministr kultury Zdeněk Nejedlý jmenoval Karla Ančerla šéfdirigentem České filharmonie. Byl jím do roku 1968, kdy se po invazi vojsk Varšavské smlouvy rozhodl emigrovat; zbytek života strávil v kanadském exilu, kde se stal šéfdirigentem Torontského symfonického orchestru a kde roku 1973 zemřel. Období let 1950–1968 pod Ančerlovým vedením je označováno za zlatý věk, během kterého ČF získala světové renomé.

1950 – zemřel Francesco Cilea, italský skladatel a pedagog (narodil se 23. července 1866). Známé jsou hlavně jeho opery L’arlesiana a Adriana Lecouvreur, obě premiéroval tehdy mladý Enrico Caruso. Jeho druhá opera La Tilda na motivy Mascagniho opery Sedlák kavalír zazněla i na Vídeňské hudební a divadelní výstavě v roce 1892, při stejné příležitosti byla také poprvé v zahraničí uvedena Prodaná nevěsta Bedřicha Smetany. Komponoval i symfonické a komorní skladby. V roce 1913 složil symfonickou báseň k poctě Giuseppe Verdiho, která byla poprvé provedena v Teatro Carlo Felice v Janově. Kromě toho se věnoval hlavně pedagogické činnosti a stal se ředitelem konzervatoře Vincenza Belliniho v Palermu a brzy ředitelem školy, na které sám studoval, Conservatorio San Pietro a Maiella v Neapoli. V posledních letech života ztrácel zrak, přesto dál soukromě učil zpěv.

1949 – premiéru měl Koncert pro klavír a orchestr č. 3 od Bohuslava Martinů. Uskutečnila se v Dallasu, sólistou byl Rudolf Firkušný. Walter Hendl řídil Dallas Symphony Orchestra.

1948 – narodila se Barbara Hendricks, afroamerická lyrická sopranistka se švédským občanstvím, žijící dlouhodobě ve Švýcarsku, operní i koncertní pěvkyně, humanitární pracovnice a aktivistka zasazující se za lidská práva. Od debutu v roce 1974 (v Evropě na festivalu v Glyndebourne a v Americe v opeře v San Franciscu) získala mezinárodní uznání za operní role, ale i za působení v jazzu. Vystupovala i v Metropolitní opeře. V roce 1998 zpívala Liù v historickém představení Turandot v Zakázaném městě v Pekingu. V roce 2006 opustila EMI a začala exkluzivně nahrávat pro nový label Arte Verum, který založila. Vyrůstala v černošské hudební tradici a vedle hudby má vystudovanou i matematiku a chemii.

1937 – narodil se René Kollo (vlastním jménem René Kollodzieyski), německý operní pěvec, jako hrdinný tenor proslulý především wagnerovskými rolemi. Začínal v lyrických rolích, ale jako Heldentenor se prosadil poprvé v Bayreuthu v roce 1969, kde pak ztvárnil řadu dalších úloh, včetně Tristana. V newyorské Metropolitní opeře účinkoval poprvé v roce 1976, a to v Lohengrinovi. Zpíval také Hermanna v Čajkovského Pikové dámě, Florestana ve Fideliovi, Brittenova Petera Grimese a Verdiho Otella. S Herbertem von Karajenem natočil v 70. letech Lehárovu operetu Veselá vdova. Složil a napsal rovněž texty k řadě písní a navázal na svého otce Williho a dědečka Waltera, kteří byli operetními skladateli. S hudbou začínal jako samouk – bubeník v jazzových klubech. Pěveckou kariéru ukončil v roce 2013.

1927 – zemřel Wilhelm Stenhammar, švédský skladatel a klavírista (narodil se 7. února 1871). Komponoval symfonické a komorní skladby i díla pro klavír a písně. Měl pověst vynikajícího interpreta Beethovenovy klavírní tvorby a zároveň je považován za jednoho z nejvýznamnějších skandinávských skladatelů přelomu 19. a 20. století. Průlom v obou hudebních oborech znamenala jím interpretovaná premiéra jeho Klavírního koncertu č. 1 h moll, op. 1. Stalo se tak ve Stockholmu 17. března 1894. Zájem o komorní hudbu pramenil z jeho partnerství se souborem Aulin Quartet, jedním z nejlepších účinkujících tehdy po Evropě. Hrál s nimi klavírní kvintety… Kompozičně byl ovlivněn německou a rakouskou hudbou, zejména Wagnerem a Brucknerem, později hledal „severštější“ inspiraci u Carla Nielsena, Jeana Sibelia a Franze Berwalda. V letech 1906 až 1922 byl uměleckým ředitelem a šéfdirigentem Göteborského symfonického orchestru, prvního profesionálního tělesa pracujícího ve Švédsku na plný úvazek.

1925 – narodila se Maja Plisecká, ruská baletka, choreografka a pedagožka, národní umělkyně SSSR (zemřela 2. května 2015), primabalerína Velkého divadla v Moskvě v letech 1960–1989. Od roku 1980 trávila s manželem, skladatelem Rodionem Ščedrinem, hodně času v zahraničí, po rozpadu Sovětského svazu žila převážně v Mnichově a na chatě v Litvě poblíž hradu Trakai. Šcedrin pro ni napsal několik baletů, v nichž se uplatnila nejen jako baletka, ale také jako choreografka (Carmen, Anna Kareninová, Racek a další).

1918 – narodil se Tibor Frešo, slovenský skladatel a dirigent (zemřel 7. června 1987). Působil jako hudební redaktor, klavírista a režisér bratislavského Radiojournalu, jako dirigent ve Slovenském národním divadle, později se stal uměleckým šéfem opery v Košicích, v rozmezí let 1952–1953 působil jako šéfdirigent orchestru Slovenské filharmonie a od roku 1953 znova v SND jako dirigent, později jako šéfdirigent a nakonec jako umělecký šéf opery. Byl otcem rockového baskytaristy Fedora Freša.

1916 – narodil se John McCarthy (známý také jako John Mac nebo Mac), britský sbormistr a dirigent (zemřel 8. dubna 2009). Proslavil se především jako zakladatel a dlouholetý umělecký vedoucí sboru Ambrosian Singers, respektive Ambrosian Opera Chorus. Působil také jako sbormistr Londýnského symfonického orchestru a Královské opery Covent Garden. Za svou kariéru se podílel na více než 150 operních nahrávkách a na řadě slavných filmových soundtracků. Na olympijských hrách v roce 1948 působil jako náhradník britského týmu ve vodním pólu.

1911 – premiéru měla Píseň o zemi (Das Lied von der Erde) Gustava Mahlera, symfonická skladba pro tenor, alt (nebo baryton) a orchestr, textově vycházející z čínské poezie. První uvedení dirigoval v Mnichově Bruno Walter, a to jako poctu zesnulému skladateli.

1901 – premiéru měla opera Grisélidis, drama Julese Masseneta s francouzským libretem od Armanda Silvestra a Eugèna Moranda. Základem jsou hra z roku 1891 a středověká provensálská legenda, známá také od autorů jako Boccaccio, Petrarca a Perrault, o ďáblově sázce, že dokáže svést markýzovu věrnou manželku, bývalou pastýřku Grisélidis; příběh končí jeho prohrou. Premiéra se konala 20. listopadu 1901 v Opéra-Comique v Paříži.

1894 – zemřel Anton Rubinštejn (Rubinstein), ruský klavírista, skladatel a dirigent (narodil se 28. listopadu 1829), v roce 1862 zakladatel Petrohradské konzervatoře. Jako pianista byl srovnáván s Franzem Lisztem. Od devíti let měl pověst zázračného dítěte. S mladším bratrem Nikolajem, rovněž skladatelem, zakladatelem Moskevské konzervatoře, studovali od roku 1844 v Berlíně. Po studiu ve Vídni se vrátil roku 1848 do Ruska, ale v 50. letech jako pianista mimo jiné podnikl tříleté turné po Evropě. Komponoval nástrojové koncerty, symfonie a symfonické básně, napsal množství komorní hudby a skladeb pro sólový klavír a dvě desítky oper, z nichž nejznámější je Démon. Mezi jeho žáky byl v Petrohradu Petr Iljič Čajkovskij… Byl introvert a trpěl depresemi. Do deníku si napsal: “Rusové mě nazývají Němcem, Němci mě nazývají Rusem, Židé mě nazývají křesťanem, křesťané Židem. Klavíristé mě nazývají skladatelem, skladatelé mě nazývají klavíristou.“

1889 – premiéru měla Symfonie č. 1 D dur „Titan“ Gustava Mahlera, a to v koncertní síni Vigadó v Budapešti. Tamní filharmonii dirigoval skladatel. Symfonii skládal v době, kdy byl druhým dirigentem v Lipské opeře. Definitivní (čtvrtou) podobu dílo získalo až v roce 1896 pro berlínské uvedení… Česká premiéra se konala 3. března 1898, také za autorova řízení.

1881 – narodil se Josef Böhm, skladatel, varhaník, ředitel kůru a sbormistr (zemřel 8. ledna 1967), poslední žák Antonína Dvořáka. Po studiích působil jako člen orchestru Nového německého divadla v Praze, na kůru katolického chrámu v Karlíně a od roku 1901 jako člen Německé filharmonie. Roku 1902 se přestěhoval do Vysokého Mýta.

1851 – zemřel Wenzel Sedlak (Václav Sedlák), český klarinetista a skladatel (narodil se 4. srpna 1776). Byl hudebníkem ve službách rodiny Auerspergů, v roce 1808 se po Josephu Triebensee stal kapelníkem dechového souboru Aloise I. na zámku Valtice (Feldsberg), nakonec byl kapelníkem knížete Jana I. z Lichtenštejna ve Vídni. Transkriboval desítky orchestrálních děl a oper do partitur pro dechové nástroje.

1827 – narodil se Edmond Dédé, americký kreolský hudebník působící po většinu života v Evropě (zemřel 5. ledna 1901). Více než čtyřicet let pracoval v Bordeaux, nejprve jako asistent dirigenta v Grand Théâtre a poté jako dirigent orchestrů v dalších místních divadlech. Jeho nejznámějším dílem se stala opera Morgiane z roku 1887, nejstarší známá opera afroamerického skladatele. Byla objevena v roce 2011 ve sbírce rukopisů, které získala Houghtonova knihovna na Harvardově univerzitě. Předpremiéra se uskutečnila jako kostýmovaný koncert 24. ledna 2025 v katedrále v New Orleans. Světová premiéra s následným turné se konala 3. února v divadle Lincoln Theatre ve Washingtonu. Existují i díla pro orchestr, například Quasimodova symfonie, a pro různé hlasy s orchestrem nebo klavírem. Jeho předkové pocházeli z francouzských karibských kolonií, on byl už pátou generací svobodné rodiny usazené v New Orleans v Louisianě. Pracoval jako výrobce doutníků, v roce 1855 se přestěhoval do Evropy. V Paříži studoval na konzervatoři mimo jiné u operního skladatele Fromentala Halévyho. V roce 1864 se přestěhoval do Bordeaux, kde nastoupil na pozici asistenta dirigenta baletu v Grand Théâtre, později v oblíbené koncertní kavárně Théâtre l’Alcazar. Komponoval uměleckou hudbu i populárnější skladby vhodné pro hudební sály ve městě. Do New Orleans se vrátil pouze jednou, v roce 1893. Na jeho počest se tam pořádaly tři benefiční koncerty. Zemřel v Paříži. Jeho syn Eugène Dédé se rovněž stal dirigentem a skladatelem populárních písní.

1805 – premiéru měla opera Fidelio, jediné operní dílo Ludwiga van Beethovena. Uskutečnila se v Divadle na Vídeňce (Theater an der Wien); dílo se tehdy ještě hrálo pod titulem Leonora.

1776 – zemřel Anton Neumann (také Johann Heinrich Neümann), český skladatel a kapelník (narodil se 7. března 1721) z německého jazykového prostředí. Působil jako brněnský věžný tovaryš, jako komoří opata benediktínského kláštera v Lambachu, jako hudebník v jihoněmeckých šlechtických centrech i jako kapelník olomouckých biskupů v jejich sídle v Kroměříži a jako kapelník olomoucké katedrály. Kompozičním stylem patří k hnutí Sturm und Drang (Bouře a vzdor), jeho hudební jazyk vykazuje vysokou expresivitu založenou na příkře se střídajících afektech. V evropských hudebních sbírkách bylo objeveno přes 200 dochovaných děl, instrumentálních i duchovních.  

1759 – narodil se Mikuláš Zmeškal, slovenský skladatel a úředník (zemřel 26. června 1833). Byl vynikajícím violoncellistou, věnoval se i tvorbě komorní hudby. Ve Vídni získal významné postavení v hudebním životě města, byl jedním z nejbližších přátel L. van Beethovena a přítelem Josepha Haydna.

1750 – zemřel Giuseppe Sammartini, italský hobojista a skladatel pozdního baroka a raného klasicismu (narodil se 6. ledna 1695). Většinu profesního života strávil v Londýně. Velká část jeho komorní tvorby byla během jeho života pravidelně hrána a znovu vydávána. Koncerty a předehry, které napsal, byly však vydány převážně až po jeho smrti. Byl progresivním autorem, používal prvky galantního stylu a stylu Sturm und Drang. Jeho mladší bratr Giovanni Battista Sammartini se rovněž stal proslulým skladatelem.

1758 – zemřel Johan Helmich Roman, barokní skladatel, houslista, dirigent a hudební teoretik, známý jako „otec švédské hudby“ nebo „švédský Händel“ (narodil se 26. října 1694). Působil v královské kapli jako houslista a hobojista. Kolem roku 1715 mu král Karel XII. udělil povolení ke studiu v zahraničí, takže strávil šest let v Londýně. Studoval tam u Johanna Christopha Pepusche a setkal se s Georgem Friedrichem Händelem, jehož hudba na něj udělala trvalý dojem… Po návratu byl jmenován zástupcem mistra královské kaple a později se stal hlavním mistrem Švédského královského orchestru. Jednou z jeho nejznámějších skladeb je Drottningholmská hudba napsaná pro svatbu korunního prince Adolfa Fridricha Švédského a jeho nevěsty Louisy Ulriky Pruské v srpnu 1744. V rukopise se dochovala mše, moteta, více než 80 žalmů, 21 symfonií, 6 ouvertur, více než 20 houslových sonát, dvanáct cembalových sonát a různá další díla.

1518 – zemřel Pierre de la Rue, renesanční skladatel a zpěvák (narodil se asi roku 1452), spolu s hudebníky stejné generace, jako byli například Josquin Desprez, Agricola, Brumel, Compère, Isaac, Obrecht a van Weerbeke, hlavní představitel franko-vlámské školy kolem roku 1500. Komponoval mše, moteta a další liturgické skladby i šansony. Jeho Missa Ave sanctissima Maria, technicky náročná, je nejstarší známou šestihlasou mší. Složil také jednu z prvních dochovaných polyfonních zádušních mší, Requiem, keré je jedním z jeho nejslavnějších děl. Neomezoval se na pouhé imitace hlasů, ale s oblibou psal kánony značné složitosti. Byl zaměstnán v Grande chapelle (Velké kapli), impozantní hudební instituci burgundsko-habsburského dvora, která se kvalitou vyrovnala papežské kapli v Římě. Hlavním působištěm byly Brusel a Mechelen, ale Grande chapelle také doprovázela panovníka na jeho rozsáhlých cestách po celé Evropě.

*********
A VĚDĚLI JSTE, ŽE v tento den také…

1960 – v Praze v Královské oboře bylo otevřeno Planetárium

1952 – začal vykonstruovaný politický proces s Rudolfem Slánským, tehdejším generálním tajemníkem ÚV KSČ, druhým nejmocnějším mužem po Klementu Gottwaldovi…. Proces, kterým vyvrcholily čistky uvnitř Komunistické strany Československa, byl připravován na základě podnětů z Moskvy. Údajně šlo o protistátní spiklenecké centrum. Jedenáct ze čtrnácti obžalovaných bylo židovského původu, což obžaloba využila k vykonstruování obvinění ze sionismu a služby americkému imperialismu. Slánský a deset dalších dostali trest smrti, vykonaný pak v prosinci.

1945 – byl zahájen Norimberský proces proti 22 vůdcům nacistů zapojených do holokaustu a dalších válečných zločinů

1873 – Spojením měst Buda a Pešť vzniklo hlavní město Maďarska Budapešť

https://www.klasikaplus.cz/diarium