PORTÁL O KLASICKÉ HUDBĚ

Kroměříž je hrdá na svoji historii a její obyvatelé dokáží účelně propojit krásy zahrad i zámku, které se pyšní ochranou UNESCO, s krásou hudby. Ve středu 8. července zněly ve Skleníku Květné zahrady árie z opery La traviata Giuseppa Verdiho v podání Terezy Mátlové, Daniela Matouška a Jiřího Brücklera za doprovodu Filharmonie Bohuslava Martinů. Celý večer dirigoval José Maria Moreno. Byl to večer nabitý emocemi a plný výjimečných zážitků.

Koncert Symfonického orchestru hl. m. Prahy FOK na letošní Smetanově Litomyšli se rozkročil od Beethovena k Martinů, od přírody ke středověkému miráklu. Dvěma partiturami dal pod taktovkou Tomáše Netopila okusit něco ze světa dvou hudebních protikladů: poeticky romantizujícího klasicismu a neobarokního neromantického modernismu. Pastorální symfonii po přestávce vystřídal operní objev – původní verze Mariken z Nimègue, jedné ze čtyř částí Her o Marii.

Nové svatovítské varhany se probudily k životu. Stalo se tak 15. června, symbolicky na svátek sv. Víta, za přispění České filharmonie a velkého množství pěvců, jakož i za aktivní přítomnosti celé osmičky renomovaných varhaníků v čele s rezidenčním Ondřejem Valentou. Hudbou erudovaně doprovázená mše svatá tak reprezentativně zahájila osmidenní slavnost vítání nového nástroje, která nese název Svatovítský varhanní oktáv.

Symfonický orchestr Českého rozhlasu se ne vlastní vinou ocitnul v epicentru politických bitev o koncesionářské poplatky. Jak ve své zdravici připomněl odcházející šéfdirigent, tyto spory neohrožují jen Český rozhlas a jeho zpravodajství, ale i existenci orchestru a všeho, co za sto let své historie vybudoval. Přesto se SOČRu 20. dubna podařilo z houstnoucí, ne právě tvůrčí atmosféry vystoupit s působivým programem, který svou ambicí i provedením výrazně přesáhl rámec běžných abonentních večerů.

Na Zelený čtvrtek 2. dubna se olomoucké sídlo Moravské filharmonie, sál Reduta, rozeznělo dílem Gioacchina Rossiniho Stabat Mater. Ke spolupráci byl přizván bývalý šéfdirigent Jakub Klecker a sólisté Lada Bočková, Monika Jägerová, Daniel Matoušek a Ivan Lyvch. Prezentovaly se zde také dva olomoucké sbory, operní sbor Moravského divadla se sbormistrem Michaelem Dvořákem a Akademický sbor Žerotín, vedený sbormistrem Pavlem Koňárkem, který je základem kulturního a hudebního života Olomouce dodnes.

Jakub Hrůša spolu s Bamberskými symfonikmi vo Viedni 26. marca predviedli jedno z najväčších a najvýznamnejších diel Antonína Dvořáka – oratórium Stabat Mater. Veľká sála Musikvereinu sa otriasala pod hutným zvukom obrovského orchestra a vynikajúceho zboru Singverein der Gesellschaft der Musikfreunde in Wien. Štyria českí sólisti sa vo výraze rozchádzali, no spájal ich presvedčivý spev s výraznou emocionálnou hĺbkou.

Poslední dokončenou operu Bedřicha Smetany Čertova stěna uvedl soubor Janáčkovy opery Národního divadla v Brně v pátek 6. a v sobotu 7. února na jevišti Janáčkova divadla v nové inscenaci po dlouhém půlstoletí – v režii Jiřího Heřmana, na scéně Dragana Stojčevského, v kostýmech Zuzany Štefunkové Rusínové a v choreografii Marka Svobodníka. U dirigentského pultu stál Robert Kružík, který je podepsán i pod hudebním nastudováním, hrál orchestr Janáčkovy opery. Sbor připravil sbormistr Martin Buchta. Výsledek je skvělý.

Symfonický orchestr Českého rozhlasu svůj novoroční koncert pojal trochu jinak, než je obvyklé. Hudební tělesa při vítání nového čísla v kalendáři zhusta nabízí vídeňské valčíky či slavná operetní čísla, naproti tomu rozhlasoví symfonikové se 4. ledna vydali směrem na jih a spolu s tenoristou Danielem Matouškem přednesli ikonická díla italské provenience. Dvořákova síň v závěru pořadu ’O sole mio bouřila nadšením a vděčně přijala dvojici přídavků, náročnější posluchač však mohl litovat některých neuchopených příležitostí.

„Vybrané ingredience po programové i interpretační stránce byly jednoduše vybrané, synergicky ovšem nezafungovaly úplně na výbornou.“

„V Matouškově hlasu jako by byl slyšet odlesk zlaté éry italské opery kořeněný chvějivou citovou exaltovaností.“

„Suchá akustika železobetonového sálu ochlazovala emoce po celý večer a dokonalému vyznění zkrátka chyběl divadelní samet.“

Týden před Vánocemi před sto třiceti lety založili v Mladé Boleslavi pánové Laurin a Klement firmu na bicykly. O třicet let později se z laurinky, tehdy už zaměřené na stroje na čtyřech kolech, stala škodovka a dvojí důvod oslavit mezníky českého automobilového průmyslu je na světě. Příležitosti se chopil místní cyklus Rok na 4 doby a ve středu 17. prosince uspořádal v sále škodováckého muzea výroční galavečer. Vybraní protagonisté, pěvci Victoria Khoroshunova a Daniel Matoušek doprovození orchestrem Prague Philharmonia za řízení mezinárodně etablovaného Jiřího Rožně, podali solidní výkony. Highlightová dramaturgie však nabídla až příliš mnoho prskavek… 

„Katie Mitchell předkládá londýnskému opernímu publiku příběh jako nezakrytě erotické setkání věčné ženy s mladičkou cynickou zlodějkou, tedy v poměrně brutální úpravě.“

„Hrůšovo pojetí Janáčkovy hudby je podrobné, postihuje a s přehledem organizuje útržkovitou a epizodickou proměnlivost jdoucí často do prudkých drobných kontrastů. V případě Věci Makropulos je ovšem navíc až překvapivě lyrizující.“

„Režisérka ve finále podmanivě, jakoby až naruby užívá zpomalený pohyb všech postav, ve filmu by se řeklo slov motion. Bez patosu tak může gradovat emocionální atak.“

Janáčkova Věc Makropulos, jak ji nově hraje během listopadu londýnská Královská opera Covent Garden, je hodně jiná. Katie Mitchell přeznačila příběh zcela zásadně – přemísťuje ho do současnosti a přidává nové vztahy. S libretem a hudbou však přesto zůstává ve vzácném souznění. Dirigent Jakub Hrůša se s režisérkou kontrastně potkává v krásně empatickém modelování hudebních emocí i tempa a nálady. Výsledkem je sto minut skvělého, navíc mimořádně inovativního hudebního divadla.

„Covent Garden je v podstatě divadlo jako každé jiné, jen je tam všechno, abych tak řekl, dotažené do konce.“

„Janáček se mi zpívá dobře, ale musím přiznat, že úplně stejně miluju i Mozarta, Verdiho nebo Pucciniho.“

„Mít rodinu považuju za důležité z mnoha důvodů: pokud máš zázemí, funguje i tvůj profesní život.“

Přimět sólistu Opery Národního divadla, tenoristu Daniela Matouška k obsáhlejšímu rozhovoru nebylo úplně snadné. Jednak má momentálně opravdu napilno a jednak má napilno nikoliv v Praze, ale až za kanálem La Manche. Nicméně se to přece jen podařilo, a tak jsme si v jedné kavárně nedaleko Stavovského divadla docela příjemně popovídali. Tématem neformálního interview byly přípravy nové operní produkce premiérované 4. listopadu v Londýně, dále se řeč stočila k Danovým budoucím angažmá a došlo i na jeho vyznání Janáčkovi nebo shrnutí zkušeností, které zatím získal díky svému debutovému albu O sole mio.

„Program koncertu zahŕňal diela francúzskej hudobnej proveniencie.“

„Berliozova operná pantomíma Kráľovský lov a búrka zaznela v Redute naživo po prvý raz a zapôsobila ako zjavenie.“

„Villaume je dirigentom nevídanej umeleckej imaginácie. Na jeho opätovné pozvanie do Bratislavy sa už teraz tešíme.“

Po hviezdnych filharmonických koncertoch Juraja Valčuhu pred dvomi týždňami prevzal v Redute na ďalšej dvojici abonentných koncertov Slovenskej filharmónie v dňoch 15. a 16. mája taktovku opäť prominentný umelec, bývalý šéfdirigent nášho prvého orchestra Emmanuel Villaume. Dramaturgicky dômyselne zostavený program zahŕňal výlučne diela francúzskej hudobnej proveniencie: pantomímu Kráľovský lov a búrku zo štvrtého dejstva opery Trójania Hectora Berlioza, symfonický triptych Nokturná Clauda Debussyho a veľkolepú Omšu sv. Cecílie Charlesa Gounoda. Už len kvôli úvodnej Berliozovej skladbe, plnej čarovných inštrumentálnych finesov, sa na koncert oplatilo prísť.